Populární knihy
/ všech 22 knih
Nové komentáře u knih Miguel de Cervantes y Saavedra
Don Quijote de la Mancha I. díl
„Toto je opravdu dílo hodné přízviska světové. Kdo nezná Dona Quijota a jeho boj s větrnými mlýny? I přesto, že se jedná zhruba o pouhé 2 strany z celé knihy, respektive dvou dílů o celkovém počtu přibližně 900 stran (aspoň ve vydání od Vyšehradu). Je údělem největších děl, že nějak jsou známy všem, ale vlastně jejich celý obsah minimu. Myšleno v kontextu celého kulturního povědomí tj. v kontrastu těch, kdo znají jen jméno Dona Quijota, a kdo i četli jeho nezkrácená dobrodružství. Podobný osud má myslím i Swiftův Gulliver.
Quijotovy dvě výpravy obsažené v prvním dílu jsou plny různých eskapád, humorných situací i akčních scén, ale nemyslím si, že by se to dalo zabalit pouze pod žánr laciné komedie, ale Quijotovy příhody nás možná mají vést k uvědomění něčeho hlubšího, kupříkladu, že se rádi smějeme tragédiím jiných, často sobě i ostatním máme tendenci upírat fantazii a celkově znehodnocovat dobré bláznovství, a v tom vlastně spočívá ten hlavní oříšek interpretace, zaslouží si Don Quijote chválu či výsměch? Existuje něco jako dobré, spravedlivé a úctyhodné bláznovství?
Nejsem hispanista s orientací na Cervantese, abych směl zde nějak erudovaněji vykládat toto dílo. Za mě je postava Quijota hádanka. Skvělou ukázkou ambivalentnosti je, jak se Quijotova pomatenost rytířskými romány střídá s velmi dobrým racionálním uvažováním. Je to prostě hádanka, ke které se rád vrátím znovu. Cervantesův román bude mít vždy své místo na mé poličce knih, tak aby mohl být kdykoliv sebrán do rukou, otevřen a čten.“... celý text
— Knišíl
Don Quijote de la Mancha II. díl
„O něco delší druhý díl Dona Quijota není jen bezduchým pokračováním, jak by se mohlo zdát. Na svou dobu byl Cervantes dosti originální a vytasil se s meta linkou, kdy se Quijote svou první knihou proslavil a lidé jej poznávají. A zatímco běží děj knihy, vniká i samotný druhý díl. Děj se tentokrát již více soustředí na ústřední dvojici a staví ji do nečekaných situací, jako když ze Sancha udělají vladaře. Rozhodně originálnější než jednička, ale ve zkrácené podobě jsem si to užil více.“... celý text
— ArkAngel
Don Quijote de la Mancha I. díl
„Pokud bych měl po Quijotovi znovu sáhnout... budu volit určitě převyprávění. Původní kniha má milión zbytečných odboček, vyprávění jiných postav apod., takže s bláznivým rytířem a jeho panošem-prosťáčkem trávíte méně času, než by bylo záhodno. Obě postavy jsou přitom velmi zajímavé a ony vložky tak celou atmosféru jenom kazí.“... celý text
— ArkAngel
Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I
„Komentuji oba díly.
Kniha je napsána ve dvou dílech, které jsou na sobě značně nezávislé. V prvém díle je don Quijote svému okolí neznámý, schytává ze všech stran plody své bláznivosti. Do tohoto prvého dílu jsou vloženy různé na knize nezávislé příběhy. V závěru don Quijote jaksi zcela samozřejmě vstupuje do dřevěné klece a coby choromyslný se nechává odvézt domů.
Druhý díl napsal autor s odstupem jako reakci na plagiát, který vyšel z cizí ruky. Ve druhém díle je již don Quijote všeobecně známý a okolí s ním hraje pro své pobavení jakési divadlo, kde ho skutečně oslovují jako slavného rytíře. Toto je poněkud smutnější, dělat si zábavu z choromyslného člověka.
Tři detaily:
1. Jeden ze samostatných příběhů vložených do prvého dílu pojednává o dívce, která odmítla mladého muže, který se o ni ucházel. On pohrozil, že jestli si ho nevezme, tak spáchá sebevraždu. Ona si ho nevzala a on sebevraždu skutečně spáchal. Okamžitě se setkala s obrovským odporem a nesouhlasnou reakcí okolí, které ji vinilo z jeho smrti. Autor ji zde hájí a dává jí za pravdu. Ona je sama zodpovědná za svůj život i za to, s kým bude žít. Sebevražda mladého muže byla jeho volba a ona s tím nemá co dělat. Nenechala se citově vydírat. Je obdivuhodné, že tuto téměř emancipační myšlenku, jejímuž uvedení bychom se nedivili ve 2. polovině 19. století vyslovil autor již na přelomu 16. a 17. století.
2. Autor nechává zcela nezodpovězenou hádanku, proč don Quijote se chová naprosto nelogicky a skutečně bláznivě (např. mimo známé epizody s větrnými mlýny bych zde připomněl, že při loutkovém představení, ve kterém je vězněna princezna vstane a vysvobozuje tuto princeznu tím, že loutkové divadlo rozseká mečem) a jeho úvahami a názory, které v diskuzi s okolím jsou velmi logické a přesvědčivé. Je to hlavně ve druhém díle. Osobně si myslím, že se tím autor tak trochu bavil.
3. Nadčasová je postava Sancho Panzy. Ten zjevně není psychicky nemocný, ale je natolik prostomyslný, že uvěří slibům kohokoliv, kdo mu něco naslibuje. Dokonce laškuji s myšlenkou, že Sancho Panza je ve skutečnosti hlavní postava románu a don Quiote je zde hlavně proto, aby zde vynikla Sanchova prostomyslnost. Velmi aktuální pro současnou dobu. Obávám se, že i pro jakoukoliv dobu.“... celý text
— Legens
Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
„Dílo velmi důležité, ovšem beznadějně zdlouhavé a příliš roztříštěné do jednotlivých mikropříběhů, z nichž jen opatrně vzniká obraz dvou hlavních postav, které se výrazně liší od obecné představy blázna a jeho prospěchářského sluhy. Těžko posuzovat humornost románu, ale právě v místech, kde do popředí vystupuje vážnější stránka, je vyznění silnější. I přes výsměch ostatních a neustále přítomnou fyzickou bolest Don Quijote dokáže ostatní udivovat občasnými záchvěvy moudrosti a snad nakonec dokáže dosáhnout naplnění svého života i bez slavných hrdinských činů a bez lásky své vysněné ženy.“... celý text
— Kotrlat
Miguel de Cervantes y Saavedra knihy
Štítky z knih
povídky třicetiletá válka (1618-1648) baroko zfilmováno 16. století rytíři Španělsko divadelní hry španělská literatura putování
de Cervantes y Saavedra je 29x v oblíbených.