• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

DušaN moja - Milan Holub

Tento příběh se odehrál kdysi dávno. Ale zase to není tak dávno, abyste se nemohli zeptat těch, co mají lepší paměť, jak to tehdy bylo. Dozvíte se, že všechno b... detail knihy

Nové komentáře u knih Milan Holub

Osmaosmdesátá

„Je zajímavé, jakou sílu mají v dnešním přeobrázkovaném a řvavě přebarveném světě černobílé fotografie. Ale působivost Šibíkových fotek samozřejmě netvoří jen to, byly by mimořádné i v barvě. Holubovy povídky - jsou to vůbec povídky? - vlastně nevím, jak by se ty neuchopitelné, náznakovité, poměrně těžce čtivé texty daly zaškatulkovat. Vlastně je to jinak, čtou se dobře, ale představivost čtenáře je při tom roztočena, jak holka při čardáši, pěkně se zapotí... První, co člověka napadne je poněkud primitivní podivení, kterak fotbalový maniak může být zároveň takto extrémně sensitive boy... Milane, klobouk dolů! Celá kniha je pak nádherně vypravená, pečlivě a jo, použiju to slovo - vymazlená! A na krásném papíru. Z přebalu o autorovi (povídek): Milan Holub pracuje jako skaut pro evropské fotbalové kluby. Ve dne, v noci kouká na fotbal a občas o přestávkách si vzpomene, jaké to bylo, když tomu tak nebylo. A má na co! Vždyť kolik bylo v Krkonoších vlekařů, kteří neuměli lyžovat, údržbářů, kteří neuměli vyměnit žárovku, topičů, kteří se báli ohně, číšníků, kteří se báli lidí, řidičů, kteří se báli řídit a snílků, kteří se vznášeli vysoko nad Sněžkou a dál? A to vám nebude povídat, že se jedná jen o dva z klidnějších roků dávno již sněhem zavátých. V této knize vás zve na návštěvu New Yorku, abyste si nemysleli, že jste o něco přišli, když jste tam nebyli. Ba naopak. --- a na zadní straně knihy jsou od Milana Holuba tato slova: New York nikdy nespí. Potkáte tam hordy bezprizorných, o kterých je tato kniha. Někteří z nich na ulici zemřou, jiní z té ulice utečou. V roce 1988 jsem měl k obojímu stejně daleko a na té křižovatce jsem potkal Honzu Šibíka. Na rozdíl ode mne věděl, co chce. Chtěl být fotografem. Nebál se fotit lidi, okolo kterých jsem neměl odvahu projít. Ta posedlost mu zůstala. Nejdřív svým objektivem zdokumentoval konec komunismu a potom se vrhl na všechny slzy světa. Po letech jsem ho požádal o pár obrázků z osmaosmdesátého v New Yorku, aby vám ukázal, jak to tenkrát bylo, protože já si z toho nic nepamatuji.“... celý text
— ornemalin

---

Osmaosmdesátá

„Pěkné čtení a zajímavé příběhy. Ve spojení s fotografiemi povedené ;-)“
— MildeZ

---

Sarajevo

„Pěkné, dojemné, laskavé, chvílemi jsem měl tendenci se trošku v ději ztrácet, ale chce se to jen soustředit na každé slovo a písmenko O:-) Autorův styl psaní se mi líbil a určitě lze doporučit. Nevšední čtenářský zážitek :-)“... celý text
— MildeZ

---