• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Milan Pekárek

Pozemkové právo

„Já to nechtěl číst. Nechtěl jsem. Ale oni mě donutili! Oni? On! Jeden kolega z fakulty, který mne informoval, že by snad v téhle knize mělo být řečeno, že pozemkové vlastnictví není absolutním majetkovým právem, protože... ehm... až je mi z toho trapno, nebudu lhát... se na něj vztahují četné veřejnoprávní regulace. Tomu bych snad při vší své lásce v lidstvo nemohl věřit (kecám...) a tak jsem si to musel na vlastní oči ověřit (kecám, prostě jsem se té knize chtěl vysmát). A hele: "Problém by mohl být způsoben interpretací slova 'absolutní'. Toto adjektivum ve svém obvyklém významu se objevuje ve spojení se substantivy 'moc', 'vláda', nebo 'právo' a v tomto spojení okamžitě a oprávněně vyvolává představu moci vlády či práva ničím neomezených, zejména ne vůlí jiného subjektu. Tento význam nelze s uvedeným označením vlastnictví dnes spojovat ani v nejmenším, a zvlášť ne ve spojení s vlastnictvím pozemkovým." A takhle – kolega se na knihu rozhněval příliš vášnivě. Profesor Pekárek pokračoval vysvětlením ad spáčilum – tedy odkázal se na jednoho z nejlepších soudů NS které jsme v poslední době měli, Jana Spáčila. A korektně vysvětlil, v čem ono pekelné adjektivum skutečně tkví (tedy v určení subjektovém, ne obsahovém). Výsledná informace je korektní – jen se k ní došlo věru imbecilní cestou. Profesor Pekárek totiž neměl problém v pochopení absolutivnosti de lege lata. On měl, bohužel, problém na vyšší úrovni. Z daného mi totiž plyne, že ten člověk nepochopil, že existuje, a jaký je, rozdíl mezi obsahem vlastnického práva (které popisuje zmiňovanou neomezeností) a kategorií v níž je vlastnické právo s příslušnou vlastností toliko subkategorií (věcná práva) respektive kategorií této subkategorie (tedy absolutní majetková práva). Zdá se mi, že si prostě tyto tři úrovně pan profesor trošinku pomotal. Což je snad ještě smutnější. Pominu přitom jeho očividně přirozenoprávní etudu o nejstarším vlastnickém právu – totiž tom vlastnickém – které podle něj patrně už od jeskyních lidí obsahovalo všechna oprávnění (utendi, fruendi, disponendi, abutendi, derelicti,...), a bylo tedy absolutní, ačkoliv se tyto vlastnosti objevují patrně až s prací bartolistů, nebo snad ještě později (dělal jsem si na to toho času výzkum, výsledek jsem už zase zapomněl – rozhodně tyto obsahy nepocházejí ani z doby justiniánovy kodifikace, nota bene ne z klasického římského práva, či dob ještě dřívějších. Nu, k tomu se autor nezdráhal přistoupit k sofistikované kritice OZ přes jeho terminologii, jakkoliv je tato mnohem sofistikovanější a přesnější, než terminologie předešlého OZ64 – ale chápu, panu profesoru chyběli účastníci občanskoprávních vztahů, no bodejť. Trochu mi to připomnělo výlev jakési doktorky, která měla v průběhu rekodifikace při dotazu "Čím se cítíte být, fyzickou osobou, nebo člověkem." odpovědět "No samo-zřejmě, že fyzickou osobou!" Jinak – snad nejde udělat větší blbost, než si koupit tuto knihu. Snad jen číst ji je horší nápad. Takzvané "pozemkové právo" stojí na dvou pilířích. Na OZ a na stavebním zákoně. OZ ani jeden z autorů nepochopil, to je patrné. Nu a stavební zákon máme nový, o desítkách novel ostatních právních předpisů ani nemluvím. Tahle kniha už není k ničemu – spalte ji. Nebyla si ani schopná vyříkat, jestli má obsahovat právo "pozemkové", nebo "životní" a to se ti lidé pomalu ničím jiným než odvětvotvornými kritérii ani neživí.“... celý text
— Set123

---

Obchodní společnosti a družstva. 2. vydání

„Tento díl série obchodního práva z brněnské právnické fakulty lze bez nadsázky označit za skvělý. Skvělý bezesporu neznamená perfektní, to ne. Ale učebnice je to opravdu vysoce kvalitní, dejme tomu takové Právo obchodních korporací z Prahy se s tímto kusem vlastně nemůže srovnávat. Snad krom jednoho ohledu, k němuž se vrátím. Učebnice je to značně rozsáhlá. Ono 476 stran tohoto formátu není nic droboučkého. Rozbor jednotlivých institutů korporátního práva podává velice detailně a hluboce, včetně vhledů do ekonomických souvislostí. Méně času tráví historickými exkurzy, což v tomto případě považuji za výrazně pozitivní. Těžiště knihy je věnováno s.r.o., méně hluboce, ale přeci ještě přesvědčivě pak a. s. Osobní společnosti přijdou trochu zkrátka, ostatně stejně jako evropské formy. To ale není překvapivé, vzhledem k rozsahu magisterského studia, pro které je učebnice určena. Na škodu po mém soudu je poměrně malý prostor věnovaný družstvům. Nepopírám, že tyto podivné sekty nerad, ale takhle s nimi vytřít podlahu nemuseli. V tomto jediném bodě považuji za kvalitnější pražskou učebnici, která se k družstvům staví méně macešsky. Jinak lze o knize tvrdit, že je teoreticky koncepční, kde je třeba ohrazuje se proti judikatuře, autoři se nestydí prezentovat vlastní názory. Obsaženou látku staví do celkového kontextu, nezapomíná, že obchodní právo už není separovaným odvětvím, ale je pevnou součástí práva občanského a hrdě se k tomu hlásí. Díky tomu kniha přináší přesahy právě do, dejme tomu, závazkového práva a obecné části občana. Docent Kotásek navíc přináší přesah na kapitálový trh, což je ostatně u nás na fakultě oblíbené téma. Celkově lze přes jisté výhrady, charakterem spíše drobné, konstatovat, že se jedná o vysoce kvalitní text, který může ke studiu korporací reálně pomoci. Třebaže je nepokrývá plně a například pojednání o přeměnách i zde považuji za dost trapné. A to píši i po tom, co jsem byl nucen přes semestr tuhle mršku přečíst asi pětkrát.“... celý text
— Set123

---

Právo životního prostředí: obecná část

„Tato kniha patří mezi ty nejlepší právnické učebnice, s nimiž jsem se dosud setkala.“
— Annicka

---

---

Právo životního prostředí: zvláštní část

„Poněkud horší než díl o obecné části, ale stejně patří mezi lepší právnické učebnice.“
— Annicka