Milan Pokorný
česká, 1942 - 2007
Populární knihy
/ všech 9 knih
Nové komentáře u knih Milan Pokorný
Co vyprávěla řeka Otava
„Po další knize od autora, po Pstružné řece, mi připadá, že se v téhle další sbírce několik věcí změnilo: zaprvé, znala jsem lépe místa, takže se pro mě staly osobnějšími, ale o to ani tak nejde; zadruhé tu hned několik kapitol končí smrtí nebo nějakým mordem, přestože to někdy přehrává na stranu naděje, ale i tak, ohledně Pstružné řeky je to změna; a zatřetí je to členěné na plácky, tedy okruhy, přes které to nejde.
Jako první si vezmu na rozebrání opět zakroužkovanou část pojmenovanou O Petrově studně na Rabí, co začíná jako typická pohádka třemi úkoly. Ze zdánlivě jasného konce se však ženich hned zvrtne v tragédii, když mu nepřejí odmítnutí, a je pak tedy potřeba vyčkat rok a kopat a kopat, než se vše zase v dobré obrátí. Přiznám se, že tohle je jen jeden příklad z mnoha, kdy mě překvapilo, jak se mohou dvě sbírky lišit. A nebo máme prostě jen nebezpečnější kraj kolem řeky, to nevím.
O dalším, co si rozhodně zaslouží zmínku, pojednává Krušecký medvěd. Opět mi zde bylo té ztrápené věrnosti líto, i když vím, že se takové nehezké a štvoucí věci stávají. Své by o tom také mohl vyprávět poslední celek, v němž obec Hejná lovila opici. Ano, lidé skolili údajného běsa, nevědomost by je měla omlouvat, ale ať se na mě autor se svým záměrem nezlobí, že v tom příliš hrdinského neshledávám.
Co se týče sušické části, jakou budu teď nějaký čas okupovat - a už vlastně okupuji - , byla jsem moc ráda, že jsem se konečně dozvěděla něco o historii a vzniku Andělíčka, i když to byly 'jen' pověsti, ale i na nich je zrnek pravdy. Zvlášť, když jim věříte.
Dále jsem uvítala povídání o smolném kameni na náměstí, alespoň už vím, co tam kromě stromového posezení, kašny, kostelu a těch podivných závěsných květin ohledávat.
Největší, jak beletristické, tak poznatkové, vědomosti mi přinesla část s Rabím. Kromě Petrovy tam vznikala i Danaan, co už jen samo o sobě zní tajemně, ale když k tomu přidáte ještě celkový koncept, vznikne něco, co popouzí k dalšímu zkoumání. Abych nejdříve vzala to nevinnější, hodím ještě řeč na vyprávění známého vodníka od Pstružné, jaký mi vysvětlil ono vodnické správání, kdy se netopí a nestřádají dušičky. Alespoň tomu o něco víc rozumím, děkuji.
Největší radost čtenáři napínavých příběhů přinesly rozhodně Líšeňská svatba a Z Havraního mlýna. Místo toho prvního jsem navštívila nedávno, ale kniha nabídla víc detailů než turistická cedule, které jsem uvítala a ještě víc mě z nich mrazilo. Avšam z důvodu, že tady nikde nebylo uvedeno, proč by někde na zdech pozůstatků měl někdo kreslit nějaká těžko poznatelná stínová znamení, soudím, že vznikla až s příchodem někoho, kdo se mínil nechat černým průvodem inspirovat.
Havraní mlýn nabízí náhled na něco formy Fausta, se stejně dramatickými scénami domýšlení a zmizení, ale o hodně kladnějším koncem.
Nejblíže je mi však ze všech čtyř oddílů stále Prácheň. Prý tam v dávných časech existovala svatyně podložená čtyřmi bohyněmi, Ladou, Živou, Vesnou a Runou, než ji zbořili pro účely znamení kříže. Centrum se přesunulo ke svaté Anně. Ale i tu důvěrně znám. Stejně jako její pramen, hostící svou vodou poutníka z připravených hrnečků. Tentokrát ale bez vodníka, samozřejmě.“... celý text
— any333
Co vyprávěla Pstružná řeka
„Tohle je druhá knížka ze štosu příběhů z našeho kraje a moje první od autora. Nebo bych spíš než příběhů měla v případě Pstružné řeky rovnou natvrdo uvést, že se jedná o pohádky, milé, jemné a čistě smýšlející?
Přiznám se, že to byl pro mě zpočátku docela šok, setkat se s pomáhajícím vodníkem, co by nikoho zdárně a poťouchle nezamordoval, ale spíš se vynasnažil ulehčit lidem a ochránit vodu. Prostě jsem už dlouho tomuto žánru příliš šancí nezavdala, takže tím to asi bude.
Když jsem přijala fakt, že nejspíše každá sama o sobě existující kapitolka skončí dobře, už mi nic nebránilo v pořádném začtení. V obsahu jsem měla zakroužkovaný - tedy doporučený od zapůjčovatelky knihy - pravý základ pohádky, co pak do své sbírky zpracovala Božena Němcová, i když trochu jinak, než to pak zná většina vánočních či jakých pozorovatelů televize. Jednalo se o Princeznu se zlatou hvězdou, jejíž přechodné jméno Lada bylo ale posléze po svatbě zaměněno za Živu, jak to tamější rody měly ve zvyku, když se potenciál dívky změnil v ten mateřský a manželský. Tyhle tradice a božstva mě veskrze nadmíru zaujaly a na to, jak je mám vedle sebe blízko, mi přijdou neznámější než třeba ty řecké nebo severské. Taktéž se s tím pojí v knize přítomná část o kouzlu kněžny Vodolenky, která mi osobně svým o něco víc rozvedeným údělem přitomíná osud Pýthie. Většinou jsou zapsány činy, co tyto vědmy předpověděly nebo zprostředkovaly, ale už méně se mluví o jejich nepřekročitelných mezích. Tudíž kdyby se některá z těchto kněžek nazývala Ladou, nesměla by se nikdy stát Živou, pokud jsem to správně pochopila. Nové poznatky mi taktéž přinesl už spíše více pověsti než pohádce podobný úsek o rusovlasé Zbyně a její skále. Opravdu byla dřív taková síla přikládána dívkám ohně a později těm plavovlasým? Nejspíš jsem na takové úděly až příliš obyčejně hnědovlasá.
Každopádně mi to i přes nové poznatky v oblasti dávných velebení přineslo i úsměvné pobavení, zvlášť kapitola s čerty a ševci, i přes její pohádkovost, kde jsou čerti vykreslení jako lehce přihlouplý mezuláni a dokáží z obyčejného koledování na začátku prosince dostat takové rýmy, že z toho půlka pekelné chásky ochoří.
Celkově nejsem tak znalá přesných míst, tedy i s návštěvou, kolem Pstružné řeky - tady se vyřádím spíš u Otavy, jaká na mě už čeká jako další - , ale pokud je něco, co odtamtud bezpečně poznám, je to jednoznačně Mokrosucká lípa. A autor ji popsal takovým stylem, s těmi bzučími včelami v koruně stromu, až jsem si myslela, že byl znovu den, kdy naše menší výletové osazenstvo leželo pod zmíněnou lípou a sledovalo vypouštění úlu určenému k novému uhnízdění, za nímž znaveně běhal jakýsi starý pán, co mu včely patřily. Pokud jsem do té doby přesně nerozuměla rčení, že vypadal, jako by mu uletěly včely, po tom dni mi stačí si vybavit tohle a mám představu více než jasnou.“... celý text
— any333
Milan Pokorný - knihy
Žánry autora
Literatura faktu Literatura česká Literatura naučná Historie Pro děti a mládež Pověsti
Štítky z knih
Šumava pověsti příroda Česko, Česká republika kostely a katedrály poutní místa biblické postavy studánky jižní Čechy Sušicko
Pokorný je 0x v oblíbených.