• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 23 knih

Nové komentáře u knih Miloš Večeřa

Sociologické aspekty veřejné správy

„Kniha s až imbecilně špatným názvem, asi tak bych to postavil. Pojmenujete-li v nerozvážnosti svou knihu jako "Sociologické aspekty" něčeho, nezbytně tím ve čtenáři vzbudíte představu o multidisciplinaritě takového textu – v tomto případě jako souběh sociologie, správní vědy a vědy správního práva. Pokud pak doručíte učebnici právní sociologie pro začátečníky, nezbytně se trochu ztrapníte. Tím víc pak, není-li to učebnice přílišné kvality. Pominu-li fakt, že je neuvěřitelně stručná (což asi být má) a některé kapitoly zaberou tak normostranu textu, je tu větší problém. A je osobní, to nepopírám. Tak ale co, knihu hodnotím já. Při veškeré úctě k profesoru Večeřovi, který je hlavním autorem knihy, neměl by už nic psát. Pro ilustraci. Na brněnských právech nás v ročníku studovalo prvý semestr myslím něco přes pět set. Víc než polovina osazenstva byla pak tvořena slečnami. Dovedete si představit, jak ten skupinová chat vypadal v okamžiku, kdy profesor začal vypouštět debilní sexistické vtipy a povídat nám, kterak jsou muži ti strašně racionální a ženy jsou uzpůsobeny spíše tomu starat se o děti? Upřímně? I mě z toho bylo špatně. Nejenže je to nesmysl, to by člověk pochopil, ale je to navíc nechutný nesmysl. Toho se Večeřa dopouští i v tomto textu. A jeho názorové spektrum (však cituje Kellera, bože můj) je vůbec podivné. Strašně mě baví jeho apodiktické tvrzení, že si dnes s liberálním limitem svobody zakazujícím nám škodit jiným, nevystačíme. Proč? Jak na to přišel? Co je relevantní náhrada? Neřekne. Ale Mill byl idiot (kecám, ani tak povrchní argument text neobsahuje). Jasně. Zmiňovat jeho nepochopení postmoderny, multikulturalismu a problematice migrace vůbec, to už snad nemá smysl. Je ale zajímavé, že se dozvíme jaká je to strašná hrozba ta migrace (protože migranti nejsou ochotní nechat se přeformovat naší kulturou, svině jedny nevděčný), ale o nacionalismu ohrožujícím samu podstatu demokracie, o tom neřekne ani slovo. Nadto se mi jeví zbytečné rozsáhlé povídání o sociologickém výzkumu (čtenář se stejně prd doví, když takový výzkum bude chtít provádět, sežene si informace jinde). Ani Štepáníková to nezachraňuje. Její povídání o Weberovi je jistě zajímavé, potenciál ale nevyužitý. Pro problematiku neurčitých právních pojmů to platí dvojnásob. Asi je to celkem neškodný slovník sociologie, ale to je tak všechno, co to je.“... celý text
— Set123

---

Sociologie práva

„Asi nepatřím mezi nejchytřejší studenty a proto je můj názor takový, jaký je. Dělalo mi problém se v knize vyznat a chyběla systematičnost.“
— ronyyy

---

Sociologie práva

„Čteno v rámci přípravy ke zkoušce ze sociologie práva. Dlouho jsem přemýšlela, jestli i knihy, které čtu v rámci studia, si mám přidávat do přečtených a hodnotit je, ale nakonec proč ne. Přečetla jsem to, tak co. Tato učebnice je základ pro úspěšné složení zkoušky. Nicméně, i vzhledem k tomu, je celkem nešťastně napsaná. Obsahuje velké množství jmen a různých rozdělení... Šíleně se to plete. Přitom to vůbec není podstatné a týden po složení zkoušky už si člověk pamatuje jen hrstku z toho. Přesto musím říct, že mě Sociologie práva i zaujala. Člověk díky tomu může získat nový pohled na společnost. V tomhle bych ji považovala i za vcelku inspirativní. Doporučuji všem, které zkouška ze sociologie práva čeká. Určitě si vyhraďte nějaký ten den na přečtení. Vyplatí se to. A samozřejmě doporučuji také všem, kteří by si chtěli rozšířit obzory.“... celý text
— Butterfly340

---

---

Základy teorie práva

„Inu základy teorie práva jsem si v předzkouškovém šílenství přihodil jako jeden z alternativních zdrojů informací, vedle zdroje hlavního – Právní teorie od kolektivu autorů v čele s Jaromírem Harvánkem. Nutno podotknout několik věcí. Pro případné další studenty, kteří by snad hledali, jako já, další zdroje a dostali se sem – tato publikace v přípravě na zkoušku nestačí. Pravdou však je, že zhruba kopíruje základní obrysy Právní teorie (či spíše je tomu naopak), ba dokonce některé pasáže (pravda, málo z nich), jsou vysloveně identické. Což ovšem neznačí, že k ní nemám několik výtek. Ještě v zájmu objektivity poznamenávám, že se jedná o „multimediální“ učebnici, jejíž součástí má být i CD. Já jej dostupné neměl. Inu, některé pasáže jsou poměrně těžko stravitelné co do způsobu jak je text strukturován. Zkrátka a jednoduše máte tam třeba dvě strany texu zalamovaného do odstavců po dvou řádcích, který vyjmenovává, dejme tomu, dělbu druhů právních norem. Tyto druhy nejsou nijak zvýrazněny a text se proto – příliš a zároveň málo strukturovaný – čte poměrně nepříjemně a mozek (minimálně můj), není sto plně pojmout veškeré předložené informace, protože je zkrátka ignoruje. Tak trochu to vypadá jako nákupní seznam, což není ideální. Jak jsem již výše částečně nastínil, rozhodně se nejedná o kompletní zdroj informací pro zkoušku z teorie práva na Masarykově univerzitě. Neobsahuje všechny informace (problémem Právní teorie je zase to, že jich obsahuje příliš mnoho) a některé mohou chybět opravdu výrazně. Případ který mne teď napadá je absence popisu legislativního procesu, tedy konkrétně jednotlivých čtení na půdě Sněmovny, posléze Senátu. Celý legislativní proces je vůbec zjednodušen a nezdá se dostatečně popsán. Takových situací je tam ostatně více. Nepamatuji si například typy imunit, nebo liberaci a exkulpaci. Ale poslední kapitoly jsem projel celkem rychle, takže jsem to možná zkrátka přehlédl. Podotýkám, to není chyba učebnice, ta je určena pro jiné studijní programy, pouze studenty upozorňuji na nedostatky jejího užité v konkrétním programu „právo a právní věda“. Poslední, co zmíním, je jistá nedokonalost terminologie. Nejsem praktik, jsem student, nemohu proto tvrdit, že je zastaralá - špatná, ale mohu tvrdit, že je jiná, než se učíme z jiných zdrojů a že to patrně může souviset s tím, že učebnice byla vydána v roce 2012, což mohlo být ještě před vydáním zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. Inu, abych opět přihodil příklad. Pojďme ke klasifikaci právních norem. V učebnici je užito dělení na normy jednoznačné a alternativní. Z toho co já vím se již ale užívá dělení na kumulativní a alternativní. Druhý příklad z téhož místa je dělení na kategorické a dispozitivní. Nás učili kogentní a dispozitivní. Opět by se patrně dalo najít více příkladů, ale bylo by to zbytečné. V každém případě se jedná o celkem příjemný a hlavně krátký text, který může před zkouškou patrně posloužit k opakování látky. Takže doporučuji na opakování, méně již na samotné učení.“... celý text
— Set123

---

Sociologie práva

„Inu jedná se o jednu z pěti učebnic povinných předmětů prvého semestru na právech v Brně. Měl-li bych je seřadit podle toho, jak moc mi vyhovovaly, byla by sociologie, pravda, na druhém místě. Pokud vás to zajímá, tak hned po Římském právu. Nejedná se sice o nijak moc zajímavé čtení (možná proto, že jsem velkou část obsahu jakž takž znal, takže jsem nové zajímavé informace (s důrazem na slovo zajímavé) hledal relativně zřídkavě), ale na druhou stranu je naspána příjemně, lehce se čte, není matoucí a navíc, za což jsem vděčný, obsahuje velké množství ukázek, citací, příkladů a odkazů. Co je však dlužno podotknout, tento fakt je i jednou z problematik publikace. Data v publikaci uváděná jsou sice možná zajímavá, to jistě, ale stará a mohou leckdy zpochybnit autoritu učebnice místo toho, aby ji naopak posilovaly. Abych uvedl konkrétní příklad, v části pojednávající o znalosti práva je uváděna statistika, jejímž výstupem je tvrzení, že až (tuším) 70 % Američanů uvedlo, že se v právu své země neorientuje, nezná jej. Tím bylo podloženo tvrzení, že znalost práva je nevelká a jedná se o obtížnou problematiku. Mno jo… To je patrně pravda, jak všichni intuitivně tušíme, ale má to jeden háček. Ona statistika byla ze 60. let. (Možná 70. abych nekecal, ne že by na tom záleželo.) Doufám, že problém také vidíte. Pevně věřím, že za tu dobu se informační technologie a obecná vzdělanost trochu hnula. (Říkám, že doufám, ale ve skutečnosti je to zkrátka fakt, přenos informací a jejich dostupnost, ať už problematičtěji z internetu, nebo z televize je prostě na extrémně jiné úrovni.) A takových problémů obsahuje publikace mnoho. Jedná se o relativně solidní úvod do problematiky sociologie, samozřejmě s důrazem na právo, ale neřekl bych, že je kniha pro laika nečitelná. Pravda, něco se bez základní znalosti práva bude patrně chápat hůře, či pomaleji, ale nemyslím, že by to nešlo. Studentům tento vzkaz: učebnici doporučuji koupit, nebo jinak (neříkám jak) sehnat, protože přednášky pokryjí pouze malou část celkové látky ke zkoušce, o seminářích ani nemluvím. Semináře probíhají s oběma autory, ty moje probíhaly s docentkou Urbanovou. Semináře s ní sice byly příjemné a zábavné (jelikož příjemná je i sama paní docentka), ale nelze tvrdit, že by byly informačně nabyté. Pravda, při přípravě na svou prezentaci jsem si musel přečíst tři knihy, ale to je spíš nějakým mým postižením, než samotným seminářem, že….“... celý text
— Set123