• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 15 knih

Nové komentáře u knih Naděžda Rozehnalová

Právo mezinárodního obchodu

„Jsou to zvláštní lidé, ti učitelé MPS a PMO. Pochopte, já je mám strašně rád. Do jednoho. Ano, i profesorku Rozehnalovou, která leckomu nahání strach. Svérázná, ale skvělá a milá dáma, jejíž přednášky jsou prostě fantastické a bude se mi po nich upřímně stýskat. Mám rád i Valdhanse (jeho semináře jsou sice strašně ukecané, ale také strašně příjemné), mám rád Kyselovskou (snad vůbec nejvíc z nich), mám rád i Drličkovou. Jejich semináře i přednášky jsou pravidelně velice srozumitelné, zábavné, živé. A pak začnou psát. Tihle lidé, kteří si dovolují u klauzur hodnotit vaše slohové schopnosti (tj. když píšete ve stresu a pod tlakem!) nejsou schopni napsat řádku tak, aby byla srozumitelná. Není to látkou a není to komplikovaností. V mluveném slovu to dovedou. Ale píší jako... no jako by se to zrovna učili. Nekonečné věty bez jasného smyslu, podivné větné konstrukce, které by zasloužily větné rozbory, neuvěřitelná suchost a chaos při neschopnosti grafického uchopení textu. Prostě tragédie. A to pozor! Mě baví ti lidé i ta látka. Tenhle předmět mě duševně drží nad vodami smutku a deprese ze stavu našeho veřejného práva. Ale i tak, i tak... A podivejte se, oni to zase taky nemají lehké. CISG by sama byla na semestr výuky a na samostatnou publikaci i delšího rozsahu. (Ostatně Tichého komentář shledávám nedostatečným a stručným.) Rozhodčí řízení také (Drličková napsala samostatnou publikaci na vliv legis arbitri na rozhodčí řízení, respektive jen rozhodčí nález!), nadto tam mají výuku práva WTO a dalších smluvních typů. To je prostě nepojmutelná šílenost. Nemá to být jeden text, ale tři (ono to taky původně byly dvě učebnice). V tomto podání není dostatek prostoru na nic, byť CISG a rozhodci jsou zjevně dost upřednostněni. Ta učebnice asi prostě nemůže být tak dobrá, jak by si zasloužila a na to, o čem je, je vlastně dost dobrá. Pro autorstvo by nicméně mělo být k zamyšlení (vedle toho, zda by tohle měla vůbec být součást povinné výuky – o čemž ale přemýšlejí), zda by obsah předmětu neměl být zredukován jen na kupní smlouvu a arbitráž. Tohle je po mém soudu neudržitelné.“... celý text
— Set123

---

Úvod do mezinárodního práva soukromého

„Upřímně jsem překvapen, nemám sem co psát. Vše podstatné velice výstižně vystihnula níže komentující Magdaléna. Mohu jen znovu shrnout, snad s drobnými glosami. Vážím si všech učitelů, kteří se na výuce tohoto předmětu účastní a kteří jsou zároveň autory (bezezbytku) této publikace, mimochodem, dnes to již není profesorka a tři doktoři, ale profesorka a tři docenti. Přeci ale nemohu uštěpačné poznámky zcela zamlčet. Při první přednášce profesorky Rozehnalové, která mimochodem přednáší skvěle, když už si člověk zvykne, dozví se o sobě studenti, že již ze středních škol odcházejí plně neschopni stylizovat text, ba psát vůbec. Jejich gramatika, syntax, any stylistika nestojí vůbec za nic, neumí přemýšlet, ani své intelektuální výplody sdělovat. Pak si otevřete jejich učebnici a narazíte na kapitolu pojmenovanou "mezioblastní, mezipersonální a intertemporální kolize" a nezbývá vám, než se zasmát. K tomu je třeba si připustit – nejméně polovina té učebnice je v zásadě nečitelná. Nelze zkrátka vylovit z daného textu jakoukoliv solidní myšlenku, nebo je to při nejmenším velice komplikované. A není to tím, že by tam nebyla – je to tím, že se to nedá číst a autoři nejsou zkrátka schopni nic vysvětlit. Přičemž, a to je zajímavé, v jejich živém podání tato výtka neplatí. Strašně zajímavé. Dalším bodem, který Magda velice správně zmínila, je problematika rozštěpení materie do dvou knih. I já to považuji za velice nešťastné. Látka obou z nich působí kuse, neprecizně, hemží se to v textu neustálými a zcela zbytečnými odkazy na druhou publikaci a upřímně, smysl tohoto pojetí zkrátka nechápu. Z čistě estetického hlediska mi pak vadí, že obě učebnice jsou nakladatelstvím jinak provedeny. Nepovažuji tuto koncepci za správnou, jediné k čemu vede je nepřehlednost a složitost již tak složité látky. Složité látky se týká poslední exkulpativní poznámka. Nemohu vám tuto učebnici s klidem doporučit, ani naopak zapovědět, coby špatnou. Nejen proto, že látce nerozumím ani zdaleka dost na to, abych toto mohl posoudit, ale také proto, že jsem nečetl (krom občasných náhledů do té Kučerovy, když už bylo nejhůř) žádnou jinou. Proto se musím spokojit s výše podanými poznámkami snad s tím dodatkem, že s trochou snahy a trpělivosti je možné látku z této pojmou a pochopit a vlastně je to nakonec i docela zajímavé čtení. Pozn. Výše podaný text napsal jsem ještě před průběhem druhého semestru tohoto předmětu a před druhým, respektive i třetím dočtení. Závar po půl roce? Když tomu dáte čas, ono to za to docela stojí. Některé instituty (předběžná otázka, adaptace, ale i kvalifikace) zůstávají nadále vlastně nečitelnými a tak vlastně špatně podanými. Ale ono to nepramení jen ze nedostatečnosti autorství – ona to má na svědomí hlavně sama látka. Dohromady ale ten text obsahuje světlé chvilky a při trpělivosti je jistě nápomocný.“... celý text
— Set123

---

Rozhodování Soudního dvora EU ve věcech příslušnosti: (Analýza rozhodnutí dle nařízení Brusel Ibis)

„Ano, tohle je dobré. Jestli existuje nějaký zdroj informací, který byl reálně užitečný při studiu MPS (s vědomím, že mé finální výsledky v tomto předmětu rozhodně nebyly oslnivé), je to tato publikace – online zdarma dostupná na stránkách fakulty. Jedná se o velice rozsáhlý text, který se zaobírá dohromady polovinou nařízení Brusel I Bis Pro nějakých 25 článků je zde předkládána judikatura na rozsahu 500 stran s tím, že zbytek nařízení (tedy mj. otázky týkající se uznání rozhodnutí) je upravena v obdobné, poněkud kratší, publikaci. Vzhledem k rozsahu nepřekvapí, že je to pro studenta snad až příliš rozsáhlé. Obsahuje všechny významné judikáty (namátkou, LTU vs. Eurocontrol, Gruber, eDate, Fiona Shevill a mnohá další, která student prostě nakonec musí znát zpaměti), ale i některé (velké množství) dosti tuctových, které člověk vezme na vědomí a zase rychle zapomene. Jsou podány pomocí právní věty, výboru z odůvodnění a autorova hodnocení – sem tam doplněné o stanovisko generálního advokáta (ta ostatně stejně bývají nejlépe odůvodněná a stojí za to je číst – viz například případ Inkreal). Dohromady to tedy celé číst netřeba (ač to neuškodí), něco se zase hodí doplnit z mimoběžných zdrojů, publikace už přecejen má nějaký ten rok. A když na to budete mít čas, určitě vám pomůže. I zde je třeba vyrovnat se s některými problémy. Jednak s tím, že literární úroveň SDEU není kdovíjaká a autoři tomu mnohdy nepomáhají. Jejich komentáře jsou občas dosti nenápadité a vlastně plytké (pro mnohost předložených rozhodnutí, ke kterým vlastně dohromady není moc co říct) a nečte se to vždy lehce. Výhody ze čtení plynoucí však myslím vítězí nad těmito drobnými nesnázemi.“... celý text
— Set123

---

---

Mezinárodní právo soukromé Evropské unie

„Další publikace k níž mám poměrně ambivalentní vztah. Prvně jsem ji vyloženě neměl rád. Postupně ale, když jsem ní trávil více a více času, začala se mi vcelku líbit. Takto, než začnete pozitivně či negativně hodnotit tuto učebnici, je vhodné se zamyslet nad látkou v ní upravenou. Zezačátku se totiž učebnice zdá až nechutně složitá, nepochopitelná a místy prázdná. No jo, jenže jaké je MPS? No je takové trochu složité (je to ostatně zcela unikátní právní odvětví), takové trochu nepochopitelné a takové trochu prázdné (vzhledem k mase evropské úpravy, která ovšem nebyla projudikována v každém aspektu a k autonomní interpretaci tohoto práva). No a je to samozřejmě smutné! Ale nemůže za to učebnice. Nakonec vlastně musím říct, že co se sdělit dalo, sděleno bylo. Učebnice je komplexní (třebaže vydělení obecné části MPS do samostatné knihy nadále považuji za chybné) a relativně obsáhlá. To samozřejmě pokud jde o úpravu Římu I, Římu II a Bruselu I Bis – ostatní části jsou pokryty spíše v rozsahu základního přehledu. Na straně druhé plat také to, že čas plyne, kniha se s časem nemění. Ano, ano, snažím se naznačit, že už je krapet zastaralá. Brusel II Ter? Ne, stále Brusel II Bis. Absentuje revoluční rozhodnutí Inkreal vs Dúha reality a další. Tento problém by nicméně měl být vyřešen novým vydáním na sklonku tohoto roku. Zásadní výtku lze vznést jednak na adresu stylistických schopností autorstva, druhou na celkovou redakci knihy. Co mělo být sděleno, bylo sděleno. CO se dalo pochopit, bylo nakonec pochopeno. Ale že by to autorstvo usnadňovalo, to tedy ne. Ani jeden z nich nemá přílišné stylistické nadání, bývá to jen horší, lepší ne. (Hledat zápory v jejich větách je kouzelné). Problém s faktickou užitečností publikace je také nakladatelství, které naprosto nezvládlo (nezvládá) grafickou úpravu textu, člení jej naprosto zběsile a nepochopitelně. Jednotlivé části nejsou dost oddělené, text splývá, témata jsou přinejmenším vizuálně velice nepřehledná. Upřímně bych autorům doporučil přejít spíše k nakladatelství C. H. Beck – tam si s textem vyhrát dokáží. No takže tak. Já vám nevím... Myslím, že to za přečtení stojí a vlastně to ve výsledku není špatná kniha. No ale rozhodně pro ní potřebujete trpělivost.“... celý text
— Set123

---

Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku

„Je těžké hodnotit naučnou knihu, kde o určitých tématech víte hodně (takže máte pocit, že v knize je to vysvětleno příliš jednoduše a nedostatečně), a o určitých zase skoro nic (takže čtete jednu stránku 3x a stále nechápete). Rovněž musí být velmi těžké napsat knihu o rozhodčím řízení, která se snaží o skloubení vnitrostátních i mezinárodních aspektů, a navíc má ambice podat komplexní výklad. Sama teď zakouším, jaké to je psát o pouhé dílčí části, a není to procházka úplně. . Tahle učebnice je podle mě dobrým odrazovým můstkem do tématu arbitráží, pokud vás to opravdu zajímá. Hodně pasáží působí složitě, protože problematika složitá opravdu je, a to může dost čtenářů odradit. Zároveň to není taková ta kniha, kde ji přečtete jednou a většinu věci pochopíte a zapadnou vám. Na druhou stranu je to jedna z mála publikací v českém jazyce, která se snaží o nějaký komplexnější výklad a zároveň nemá tisíc stran.“... celý text
— MagdalénaD