Nové komentáře u knih Olga Gromyko
Povolání: Zaklínačka
„Zaklínačka zastydlá v pozdní pubertě postižená těžkou formou sarkasmu se mi trefila do vkusu naprosto přesně. Text je čtivý, vtipný a dobře odsýpá, problémem je ale samotná zápletka, která se během pár kapitol úplně zbortí a nečíst to na jeden zátah, asi bych vůbec netušila, o čem je řeč. Námět sám o sobě je už značně provařený, ale budiž, může být. I ohraný koncept může bavit. Jenže skutečné řešení problému je zoufale krátké, což je na pouhých 200 stranách dost na pováženou. Volha má v zásadě dva úkoly. Zpacifikovat lidožravého chlupáče a napsat zápočtovou práci. Většinu času ovšem courá po okolí s králem upírů a pro splnění prvního a zásadnějšího úkolu udělá pouze to, že si nechá opravit meč. Zápočtové práci se věnuje víc a poctivě se pokusí zavraždit své hostitele v zájmu vědy, ale kvůli tomu přece člověk nečte knihu o lovu nestvůry. Ta se objeví až v závěru a pro Volhu si musí vyloženě dojít, jinak by zaklínačka asi výletovala do skonání světa. Suma sumárum, zásadní události by se vešly do pár stránek. Až si říkám, jestli by nebylo lepší být to obráceně, kdyby primárním cílem bylo dosažení zápočtu a "chlupáč" se jen připletl, protože tak nějak by míra hrdinčiny aktivity odpovídala.
Ale jelikož jsem se bavila a Volha, na rozdíl od hrdinů knihy, která mi přišla do ruky potom, nebyla úplně blbá, nechám to na 3 hvězdičky.“... celý text
— Elizza
Povolání: Zaklínačka
„Oceňuji um překladatele, ta libá hravost jazyka a vtipná nadsázka téměř na každé straně této (na můj vkus příliš krátké) knihy - něco, co jsem už dlouho postrádala. Doporučuji všem, užijete si nekonvenční hrdinky na misi bloudění lesem se sympa blond upírem.“... celý text
— Lenynek
Povolání: Zaklínačka
„Zábavné a výhodu vidím, že to má jen pár stránek. Hezky rozpracovány svět.“
— Linda007
Povolání: Zaklínačka
„Pěkná pohádka,mělo to spád“
— essene
Povolání: Zaklínačka
„Víc než do poloviny jsem si myslel, že autorem je nějaký Oleg. Až když jsem se pořádně podíval, zjistil jsem že je to Olga a v tu chvíli mi došlo, proč je kniha psaná tak nějak zženštile. Tak nějak jako román pro ženy, nebo spíš děvčata v počátku puberty. Nedokážu to přesně popsat, ale taková naivita a zároveň snaha o dospělou protřelost a životní zkušenosti.
Příběh sám osobě se mi celkem líbil, i když upíři jsou zobrazeni jako sexy urostlí a obzvlášť důvtipní nadsamci, teda aspoň ten kolem kterého se točí velká část příběhu.
Hlavní hrdinka je hrozné střevo a na jednu stranu nesebevědomá, na stranu druhou sebevědomím překypující, což dobře dokresluje její nízký věk. Při práci s mečem má větší strach z toho, že se zmrzačí, než z nepřítele, ale když dojde na souboj, tak je neohrožená. Prostě si dost protiřečí a závěr knihy protiřečí snad všemu.
I tak to nebylo špatné a pokud někdy bude pokračování tak si ho s chutí přečtu.“... celý text
— slawa.cap
