Lenynek komentáře u knih
Troufám si tvrdit, že autorka je fanynkou Xeny a zároveň má řadu milostných fantazií o trojce.
Jako mi připadal předchozí díl jednotvárný, tak mě tento ohromil. Několikrát bylo zmíněno srovnání s madame Erskinovou a tato kniha byla vším, co může potěšit srdce zarytého obdivovatele této autorky.
Z ženského úhlu pohledu musím dodat, že Rob byl pokladem v mužském zástupu literárních postav, jejichž odraz v realitě se dá připodobnit hledání jehly v kupce sena. Snad proto musí psát ženy ženám. :)
Jedna z nejpodivnějších knih, jejíž gró stojí na keltské lidové pověsti a silném sourozeneckém poutu. Nemůžu říct, že bych se u čtení cítila komfortně, styl vyprávění je velmi detailní (zejména co se jednoho ze smyslů týče), ale zároveň se mi celou dobu zdál jakoby s cíleným odstupem. Celá směsice dala vzniknout depresivnímu tónu, který prolíná knihu až do samého konce. Konce, který není typickým happyendem, ale právě vztah sester a jejich úzké spojení má čtenáři pomoci pochopit, proč není závěr silně optimistický. Do jakého žánru tuto knihu zařadit je taky otázka. Doporučuji přečíst i přes nízké hodnocení, nemyslím si, že je zasloužené. Jedinečnost tohoto příběhu, unikátní linka rodinných vztahů a hororový spirit jsou hodny čtenářské pozornosti.
České autory nečtu. Tímto postojem jsem se s Kulhánkem vytrestala už u Vyhlídky na věčnost, a proto jsem bez váhání sáhla po Nočním klubu. Hlásím do světa, nekončím! Bohajeho, to bylo naprosto skvělý. Tolik humoru (nevím, jestli to taky vnímáte podobně, ale vtipných knih moc není), sarkasmu, krátké přímé řeči - ach to byl jazyk, kterému rozumím a naslouchám. Zároveň se mi snad poprvé v knihomolské historii stalo, že jsem si oblíbila všechny postavy. Je mi ctí, že konečně chápu význam nefalšované "kulhánkoviny".
Jurkovo stigma a schizma kulminují, až vyvřou v nelítostné sebevražedné běsnění jeho Padawana. Měla jsem napsat "spoiler"? Pardon.
Chápu tu nevraživost, která zde mezi komentujícími koluje a běsní. Autoři se nechtěli pustit svého zlatého dolu, kultu osobnosti, okolo které mohou bez problému sepsat dalších deset dílů. Všichni tedy doufejme, že tohle byl poslední zářez na pažbě a příště už Saga začne svou linku nanovo.
Nicméně, k hejtu se nepřidávám. Opět jsem dostala porci napětí, kterou už beru jako standard a životní jistotu. Kniha ubíhala, kapitoly měly spád, hluchá místa nenacházím a veřejně se přiznávám k nehynoucí náklonnosti.
Jsem nadšená. Filozofie času, paralelních realit a přítomného okamžiku je téma, které mě naprosto uchvátilo a fascinuje. Autor jej navíc umí naprosto brilantně uchopit a zakomponovat do něj příběh emocí, přiblížit tak čtenáři něco neuchopitelného ve formě, které porozumí. Tenhle námět se hodí pro záchranu lásky nebo světa, tady to máte 2v1, za to velký dík a poklona.
Kvituji poutavý začátek, s perfektně vykresleným beznadějným během života, bloumáním od smyslu k závěru ..., ano, namotivoval mě číst dále. Zvlášť v tomto podzimním, deštivém nečase. Během četby mé zaujetí ale značně kolísalo. Byť chápu ten veřejností oslavovaný Nořin vývoj, potenciál tématu byl využit takříkajíc líbivě pro většinu. Existencialismus je mi blízký, tetelila jsem se z častého filozofování, ale to (včetně povedeného začátku) knihu nezachránilo. Jak zaznívá v komentářích Temné hmoty, odkázala bych zájemce spíše k této knize než protěžovanému dílu letošního léta.
Charley je moje knižní BF. Série se mi líbila, byť se malinko točí v kruzích a jediná věc, která je díl od dílu odlišná, je obsazení v případech, které hrdinka řeší. To nic nemění na tom, že kniha se stane takovou mou encyklopedií krátkých hlášek. Tedy mohla by se stát, kdybych si je zapamatovala, ale to už je jiný příběh. :) Pomalu začínají opalovačky u vody, vyvalovačky na dekách, zevlování na lavičkách v parku... taková knížka by se mohla hodit.
Občas se uchýlím k historickým romancím zejména proto, že mají vždy dobrý konec. Příběh této knihy zasazené v první části do Indie (což mě nachlo) byl znamenitý. Vykreslení utrpení ze smrti rodičů na začátku se stalo odrazovým můstkem pro emoční dráhu až do konce - snaha srovnat se s realitou, přežít a do toho zpracovat romantické city a strach z další možné ztráty, až po znovuobjevení potlačovaných emocí. Musím opravdu uznat, že takovou psychologii jsem nečekala. I přes patálie obou hrdinů k sobě oba, jak to již tradičně bývá, našli cestu a dobrého konce jsme se dočkali všichni.
Oceňuji um překladatele, ta libá hravost jazyka a vtipná nadsázka téměř na každé straně této (na můj vkus příliš krátké) knihy - něco, co jsem už dlouho postrádala. Doporučuji všem, užijete si nekonvenční hrdinky na misi bloudění lesem se sympa blond upírem.
Taková nuda a zrovna u námětu Alenky. Pro mě naprosto nepochopitelné mrhání příležitostí - dlouhý předlouhý rozjezd s cintáním citečků, jestli jó a nebo né. Kniha začne být zajímavá v momentě, kdy přijde o tu nejlepší postavu. *achjo
To tak máte na jedné straně Hovory s Bohem a na druhém se do problematiky lidské existence připlete fyzika. Někde mezi tím přemýšlíte, jestli náhodou zrovna nežijete jeden z těch loser životů, že ve vás tato kniha probudí optimismus křížený fatalismem a vírou, že tam někde se vám všechno daří. To zlé člověk ze své podstaty opomíjí, takže tím netřeba se zabývat. Závěr byl možná jedinou správnou verzí, ... každopádně můj rybníček na chvíli nebyl tak definitivně stejný.
Krátká origo příručka seriózního mámvpi*ismu - a na tohle já vždy slyším. :)
Tahle kniha mi ve čtečce hnila bezmála rok a půl. Českým autorům se spíš vyhýbám než čtu a teď bych se na sobě nejraději dopustila nějakého fyzického násilí. Ležatou osmičkou spojíte začátek s koncem, akce plná skvělého vtipu. Klasicky se okolo chlapa musí motat tuna ženských, ale inferno rozvířilo zažité koleje mnou čtené literatury. Děkuji sobě za odvahu otevřít soubor a autorovi za skvělé čtení.
Jsem velkým fanouškem autorského dua a nesmírně mě těší, že upustili od heroických výkonů Joony a dali mu trochu lidštější tvář. Co se samotného děje a zápletky týče, neotřelé a nevídané jako vždy. Na druhou stranu pocitově musím podotknout, že začátek byl mnohem nadějnější než samotná gradace. Byť závěrem není čtenář ochuzen o slušnou porci detektivky, ždibec mi do 100% chybí. Ale jak říkám, to už je subjektivní a můj osobní problém. Uvidíme, co nám přichystá comeback Sagy.
Byť nemám nic proti různým zpracováním mé nejmilejší pohádky, tato kniha rozhodně nenaplnila potenciál, který příběh nabízí. Krom toho, že chudák prokletý k emoční houpačce přišel, se celá kniha neuvěřitelně plytce táhla. Žádná velkolepost, ba ani romantika ke mně nedošla, drsňák velitel mi byl na konci taky putna, s radostí odkládám a nechávám zkušenějším.
Neuvěřitelně milé dílo, pro všechny knihomolky, které upřednostní pohodlí domova před socializací. :)) Takový záhadný muž rozbrnká nejednu strunu zvědavé ženy, navíc pokud odkrývá charakter jako slupky cibule... jedinečná romance s nikterak převratným nápadem, ale neuvěřitelně čtivě napsána, nemohla jsem se odtrhnout. Byť musím uznat, že závěr na mě měl rychlý sled a slet, .... přesto jsem se nechala obklopit aspoň na moment hřejivým pocitem, který ve mně podobné knihy zanechávají.
Nevím, jestli je to dílo autora nebo překladatele, ale celá kniha byla prodchnutá takovým smutným klidem. Jako když starší generace vyprávějí pohnuté osudy, jejichž hrany otupil proud času. Hlavní hrdinka je neuvěřitelně sympatická. Líbí se mi její zvídavá pokora, líbí se mi od začátku vztah mezi ní a králem. Ve Skřivánkovi se musela najít každá žena. Neříkám, že jejich vztah nebyl plný stereotypů a nesplňoval šablonu historické romance. Slova mají velkou moc a můžou činit náš životní příběh (a nejen ten v knize) tak kouzelným. Byla to pohádka, pomazlení pro duši.
Nimbus mi od začátku připadal jiný než Smrtka, na kterou měl navázat. Nechce se mi říkat ani lepší, ani horší, protože obě knihy se mi opravdu líbily. Nicméně u Nimba musím vyzdvihnout hlavně jeho úvahy na začátcích kapitol. Stačila by mi kniha jen těchto myšlenek a má čtenářsko-filozofická potřeba by byla ukojena. "Iluze smyslu je důležitá" - přestože nežijeme v utopii. :)
Vau, kde se ten nápad vzal? Nejenže autor vykreslil dokonalou utopii, ale perfektně a delikátně si hrál s otázkou morálky a etických, lidských zásad. Zápisy do deníku mě přesvědčily o tom, že ani jeden názor není nutně natolik dobrý, aby ten druhý shodil jakožto špatný. Polemika byla báječně vykreslená i v případě mladých učedníků. Perfekcionista a salámista můžou najít společnou řeč. Pro mě rozhodně unikátní počtení.