Temné a osamělé prokletí přehled

18.11.2024

(SPOILER) 75% - Když jsem zjistila, že moje nová oblíbená autorka napsala také fantasy sérii, musela jsem si ji hned opatřit. Po přečtení prvního dílu je můj dojem takový, že jejím contemporary knížkám se sice tahle fantasy nevyrovná, ale přesto se čte moc dobře.
Není to žádný extra propracovaný fantasy svět. Nečekejte Zeměplochu, Západozemí ani Středozem. Děj se omezuje pouze na drobné řídce osídlené království Uhlíkov, které navíc řada obyvatel opustila, protože to tam moc nefunguje. Čarodějnice Lilith totiž proklela místního korunního prince Rhena tak trochu ve stylu Krásky a zvířete - dokud se do něj nezamiluje nějaká dívka, bude se v pravidelných intervalech měnit v bestii a vyvražďovat vše kolem.
A tak se jeho poslední zbývající strážce Grey vydává co pár týdnů do našeho světa vybrat odsud dívku, která nikomu nebude chybět. Jenže tentokrát narazí na Harper, která se pokusí unášenou dívku osvobodit. A skončí místo ní v Uhlíkově sama. Kulhající po mozkové obrně, doma s vydíraným bratrem a umírající matkou, se ocitá v neznámém světě, kde se od ní čeká, že se zamiluje do svého únosce. To se zdá být naprosto nemožné. Jenže i Harper vidí, že to království potřebuje pomoc...
Těch variací na Krásku a zvíře existuje dost, viz třeba Dvůr trnů a růží, nalézt se dá i hodně příběhů, kde se do fantasy světa dostane hlavní hrdina pocházející z toho našeho světa obyčejného. V tomto mi tedy autorka příliš originální nepřišla. Jinak je ovšem knížka pro její psaní naprosto typická - střídají se pohledy dvou hlavních hrdinů, postavy jsou velmi lidsky uvěřitelné, děj se posunuje vpřed za přispění kvalitně napsaných dialogů, kde se jen prázdně neplká, ale dochází s jejich pomocí k vývoji příběhu i postav - však také délka knížky mi přišla úměrná tomu, co chtěla autorka napsat (a ne že je tam dalších 300 stran zbytečné omáčky). Brigid Kemmerer prostě umí a těším se na další díly.

05.08.2024

Páni, tak toto bylo hodně milé a hodně pěkné překvapení. Nevěděla jsem co pořádně čekat, protože anotace nikdy nevystihuje, jak se daný příběh pojmul.
Střídání kapitol z pohledu Rhena a Harper mi vůbec nevadilo, ba naopak. Dost jsem si užila drzost a tvrdohlavost hrdinky. U Rhena moc kladů (pro mě) nevidím, ale jako postava mi vůbec nevadil. Ovšem mnohem víc jsem si oblíbila Greye. Sice jeho odhodlání plně a naprosto oddaně sloužit koruně je naprosto obdivuhodné (a krapet šílené), ale on na mě působil prostě mnohem lepším dojmem, než princ.
Asi jediné co bych vyloženě vytkla, je za mě vztah hl. hrdinů. Jsem s ním v pohodě, ale přijde mi, že tak nějak vznikl z ničeho. Jsem zvyklá, že se většinou postupně rozvíjí a buduje. Kdežto tady mi přišlo že tak nějak nic nic a bum, najednou to bylo.
Ještě bych zmínila, že se nejedná o nějaké propracované fantasy. Což však nevadí. Po knize jsem sáhla jako oddechové čtení a přesně to jsem dostala.
A jelikož jsem se bavila od začátku do konce, vrhnu se rovnou na druhý díl.