Brigid Kemmerer

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1978

Populární knihy

/ všech 6 knih
Dopisy ztraceným
Dopisy ztraceným
Na co slova nestačí
Na co slova nestačí
Temné a osamělé prokletí
Temné a osamělé prokletí
Říkej tomu, jak chceš
Říkej tomu, jak chceš

Nové komentáře u knih Brigid Kemmerer

Dopisy ztraceným Dopisy ztraceným

„Dopisy ztraceným je kniha, ke které se pravidelně vracím. Její krásná, jednoduchá obálka mě nalákala v knihovně, když mi bylo kolem dvanácti let, tedy někdy po jejím prvním českém vydání, a od té doby na ní nedám dopustit a horlivě ji doporučuji každému, kdo si potrpí na YA romány. Příběh, který se točí kolem dvou osob - Juliet a Declana, je tak emotivní, smutný, krásný, originální, ale i šťastný, že pokaždé, když jej znovu čtu, slzy si neodpustím. Opravdu. Považuji ho za nejlepší dílo od Kemmererové, (i když dvojka je o mém oblíbenci Revovi, nepřijde mi tak vydařená, aby trumfla toto). Všechny postavy jsem si naprosto zamilovala a i když jsem knihu četla už nespočetněkrát, vždy jsem znovu cítila ty emoce, vždy jsem se znovu divila nad zvraty a vždy jsem znovu plakala s Juliet na hřbitově s Declanem Murphym. Opravdu, zde není co vytknout. Ze srdce doporučuji, fakt to stojí za to.“... celý text
— Lina_Šlorová

Statečné a zlomené srdce Statečné a zlomené srdce

„55% - Nevěřila bych, že u své oblíbené autorky někdy půjdu s hodnocením takhle nízko, ale po nadějném prvním dílu fantasy série byl pro mě druhý díl celkem zklamáním. V první řadě už to není o Harper a Rhenovi, ale knížka je psaná až na výjimku v úvodu a v závěru pouze z pohledu Greye a nové postavy, jíž je dcera královny Karis Luran Lia Mara. Ne, že by to byly špatné postavy, bývalého Rhenova osobního strážce mám naopak v oblibě, ale zejména Harper považuji za hlavní hrdinku příběhu (už tím, že je z našeho světa) a její pohled na to, co se v úvodní třetině knihy stane, mi nesmírně chyběl, jakož i Rhenovy motivy. Nahlédla jsem už do třetího dílu psaného z pohledu všech čtyř protagonistů a pochopila, že oni se k těm událostem celkem dost vrací, ale takhle po několika měsících událostí to prostě už není potřebně bezprostřední. Přitom ten motiv, kdy se Rhen odhodlá z Greye vymlátit informace o totožnosti svého staršího bratra (zřejmě právoplatného následníka a kouzelníka k tomu) doslova násilím (a to páchaným nejen na něm) je fakt megasilný na to, abych okamžitou reakci Harper nepostrádala. A navíc jsem fakt nedokázala pochopit, co Grey sledoval tím, že Rhenovi nechtěl ty informace říct, ani to, proč pravda Rhenovi a Harper nedošla úplně stejně snadno jako Lie Mare (a 9 z 10 čtenářů). Jakože když jim čarodějka řekla, že informace o následníkovi má pouze Grey, tak jim vážně neseplo, PROČ je asi má pouze on? Navíc pak nastala poměrně nudnější pasáž cesty do království Lii Mary a intrik její matky a mladší sestry, stejně jako historek s Harpeřiným bratrem Jakem a jeho přítelem Noahem, kterou se musel člověk pročíst, pokud chtěl dojít ke konci, který stál za to. Závěr trilogie si nepochybně přečtu, ale co se týče tohoto dílu, jsem ráda, že ho mám za sebou. Poznámka k překladu: Je sice fajn, že nás překladatelka naučí výrazům typu žuchva a treláž, ale občas by mohla zapojit hlavu a zamyslet se, o kom zrovna daný úsek textu je. Těch míst, kdy se o ženě používají slova v mužském tvaru a naopak, je tam nepočítaně. Místy jsem pochybovala, že to překládal člověk a ne význam nechápající robot.“... celý text
— evismaior

Temné a osamělé prokletí Temné a osamělé prokletí

„75% - Když jsem zjistila, že moje nová oblíbená autorka napsala také fantasy sérii, musela jsem si ji hned opatřit. Po přečtení prvního dílu je můj dojem takový, že jejím contemporary knížkám se sice tahle fantasy nevyrovná, ale přesto se čte moc dobře. Není to žádný extra propracovaný fantasy svět. Nečekejte Zeměplochu, Západozemí ani Středozem. Děj se omezuje pouze na drobné řídce osídlené království Uhlíkov, které navíc řada obyvatel opustila, protože to tam moc nefunguje. Čarodějnice Lilith totiž proklela místního korunního prince Rhena tak trochu ve stylu Krásky a zvířete - dokud se do něj nezamiluje nějaká dívka, bude se v pravidelných intervalech měnit v bestii a vyvražďovat vše kolem. A tak se jeho poslední zbývající strážce Grey vydává co pár týdnů do našeho světa vybrat odsud dívku, která nikomu nebude chybět. Jenže tentokrát narazí na Harper, která se pokusí unášenou dívku osvobodit. A skončí místo ní v Uhlíkově sama. Kulhající po mozkové obrně, doma s vydíraným bratrem a umírající matkou, se ocitá v neznámém světě, kde se od ní čeká, že se zamiluje do svého únosce. To se zdá být naprosto nemožné. Jenže i Harper vidí, že to království potřebuje pomoc... Těch variací na Krásku a zvíře existuje dost, viz třeba Dvůr trnů a růží, nalézt se dá i hodně příběhů, kde se do fantasy světa dostane hlavní hrdina pocházející z toho našeho světa obyčejného. V tomto mi tedy autorka příliš originální nepřišla. Jinak je ovšem knížka pro její psaní naprosto typická - střídají se pohledy dvou hlavních hrdinů, postavy jsou velmi lidsky uvěřitelné, děj se posunuje vpřed za přispění kvalitně napsaných dialogů, kde se jen prázdně neplká, ale dochází s jejich pomocí k vývoji příběhu i postav - však také délka knížky mi přišla úměrná tomu, co chtěla autorka napsat (a ne že je tam dalších 300 stran zbytečné omáčky). Brigid Kemmerer prostě umí a těším se na další díly.“... celý text
— evismaior

Říkej tomu, jak chceš Říkej tomu, jak chceš

„Za mě pecka! Moc se mi kniha líbila, perfektně vylíčené popisy postav, situací, nechybí napětí, láska. Moje první kniha od paní autorky, určitě si přečtu další.“... celý text
— Lenka276

Odvážná a smrtící přísaha Odvážná a smrtící přísaha

„Upřímně, jsem ráda, že je to za mnou. První díl byl skvělý, druhý mě zklamal a nudil a třetí se nesl v podobném duchu jako druhý, jen občas tam bylo pár trochu lepších momentů. Nebavilo mě celou knihu číst, jak postavy bojují samy se sebou a jak mají neustále pochyby a obavy. Hlavně proto, že to vlastně mohla být jen duologie, ve které by autorka vynechala tolik nesmyslných rozhodnutí a příběh by alespoň nebyl tak roztahaný. Třeba by i Lilith dostala nějaký smysluplný prostor. Záporačka, která umí jen brutálně vraždit a škodit, a u které není zcela jasně vysvětleno, proč baží zrovna po Uhlíkovu a vládnutí "společně" s Rhenem, když ho vlastně nenávidí? A která se objevuje jen tak sporadicky? Způsob, jakým se příběh vyvinul mi nesedl a dost mi to zkazilo chuť číst. I proto hodnotím hlavně negativně. Ani mě nenapadá, co bych vyzdvihla. Navíc to končí tak, že by klidně mohl být ještě nějaký díl. Doufám, že nebude. Sice bych to přečetla, ať to mám kompletní, ale pochybuji, že bych si to užila. Jsem holt už asi moc stará na tento typ příběhů..“... celý text
— Nikidree

Přejít na knížky autora