Statečné a zlomené srdce přehled

20.11.2024

(SPOILER) 55% - Nevěřila bych, že u své oblíbené autorky někdy půjdu s hodnocením takhle nízko, ale po nadějném prvním dílu fantasy série byl pro mě druhý díl celkem zklamáním.
V první řadě už to není o Harper a Rhenovi, ale knížka je psaná až na výjimku v úvodu a v závěru pouze z pohledu Greye a nové postavy, jíž je dcera královny Karis Luran Lia Mara. Ne, že by to byly špatné postavy, bývalého Rhenova osobního strážce mám naopak v oblibě, ale zejména Harper považuji za hlavní hrdinku příběhu (už tím, že je z našeho světa) a její pohled na to, co se v úvodní třetině knihy stane, mi nesmírně chyběl, jakož i Rhenovy motivy. Nahlédla jsem už do třetího dílu psaného z pohledu všech čtyř protagonistů a pochopila, že oni se k těm událostem celkem dost vrací, ale takhle po několika měsících událostí to prostě už není potřebně bezprostřední. Přitom ten motiv, kdy se Rhen odhodlá z Greye vymlátit informace o totožnosti svého staršího bratra (zřejmě právoplatného následníka a kouzelníka k tomu) doslova násilím (a to páchaným nejen na něm) je fakt megasilný na to, abych okamžitou reakci Harper nepostrádala. A navíc jsem fakt nedokázala pochopit, co Grey sledoval tím, že Rhenovi nechtěl ty informace říct, ani to, proč pravda Rhenovi a Harper nedošla úplně stejně snadno jako Lie Mare (a 9 z 10 čtenářů). Jakože když jim čarodějka řekla, že informace o následníkovi má pouze Grey, tak jim vážně neseplo, PROČ je asi má pouze on?
Navíc pak nastala poměrně nudnější pasáž cesty do království Lii Mary a intrik její matky a mladší sestry, stejně jako historek s Harpeřiným bratrem Jakem a jeho přítelem Noahem, kterou se musel člověk pročíst, pokud chtěl dojít ke konci, který stál za to. Závěr trilogie si nepochybně přečtu, ale co se týče tohoto dílu, jsem ráda, že ho mám za sebou.
Poznámka k překladu: Je sice fajn, že nás překladatelka naučí výrazům typu žuchva a treláž, ale občas by mohla zapojit hlavu a zamyslet se, o kom zrovna daný úsek textu je. Těch míst, kdy se o ženě používají slova v mužském tvaru a naopak, je tam nepočítaně. Místy jsem pochybovala, že to překládal člověk a ne význam nechápající robot.

26.08.2024

První díl mě velmi zaujal a mile překvapil. Druhý není vyloženě špatný, ale v mých očích nesahá ani do poloviny prvnímu.
Harper i Greye jsem si oblíbila. Rhen mě neoslovil, ale byla jsem s ním v pohodě. Ovšem v tomto díle mi byl už dost nepříjemný. Lia Mara mi k srdci také nijak nepřirostla, kvůli jejímu podceňujícímu se smýšlení a celkem i chování. Kromě toho jsem si Greyův osud představovala trochu jinak. A musím přiznat, že mě autorčin směr v jeho ohledu trochu zklamal.
Příběhově se to poměrně vleklo. Až posledních cca 100 stránek bylo poměrně zajímavých. Přesto však nemůžu říct, že bych z nich byla odvázaná tolik, jako z celého prvního dílu.
Celkově musím říct, že se druhý díl od prvního dost znatelně liší a proto jsem měla i problém se začíst. Vleklo se to, Grey se choval úplně jinak, než jak jsem čekala, Lia se svou sestrou i matkou byly prostě zvláštní a pro mě dost nesympatické. Z Rhena se pro mě vyklubal naprostý blbec a Harper neměla skoro žádný prostor a když už, vlastně skoro nic neudělala.
Trilogii samozřejmě dočtu, ale vzhledem k událostem na konci knihy, se na to příliš netěším. Jsem zvědavá, jak to skončí, ale mám obavu, jak to autorka podá. V knize mi totiž chybí opravdu poctivé napětí. A popravdě i budování vztahů mezi postavami je takové slabé. No uvidím