Statečné a zlomené srdce
Brigid Kemmerer
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445592/bmid_statecne-a-zlomene-srdce-OMP-445592.jpg
4
245
245
Temné a osamělé prokletí série
< 2. díl >
Kletba byla zlomena, ale princ Rhen čelí ještě temnějším problémům. Povídá se, že není opravdovým dědicem. Ačkoli má Rhen po boku Harper, jeho strážce Grey není nikde k nalezení a zůstalo po něm více otázek než odpovědí. Od doby, co Grey porazil Lilith, je na útěku. Netouží zpochybňovat Rhenův nárok na trůn – dokud Karis Luran nezačne hrozit, že se Uhlíkova zmocní silou. Její vlastní dcera Lia Mara s matčiným plánem nesouhlasí, ale dokáže přesvědčit Greye, aby se Rhenovi pro dobro království postavil?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
A Heart So Fierce And Broken, 2019
více info...
Přidat komentář
První díl mě velmi zaujal a mile překvapil. Druhý není vyloženě špatný, ale v mých očích nesahá ani do poloviny prvnímu.
Harper i Greye jsem si oblíbila. Rhen mě neoslovil, ale byla jsem s ním v pohodě. Ovšem v tomto díle mi byl už dost nepříjemný. Lia Mara mi k srdci také nijak nepřirostla, kvůli jejímu podceňujícímu se smýšlení a celkem i chování. Kromě toho jsem si Greyův osud představovala trochu jinak. A musím přiznat, že mě autorčin směr v jeho ohledu trochu zklamal.
Příběhově se to poměrně vleklo. Až posledních cca 100 stránek bylo poměrně zajímavých. Přesto však nemůžu říct, že bych z nich byla odvázaná tolik, jako z celého prvního dílu.
Celkově musím říct, že se druhý díl od prvního dost znatelně liší a proto jsem měla i problém se začíst. Vleklo se to, Grey se choval úplně jinak, než jak jsem čekala, Lia se svou sestrou i matkou byly prostě zvláštní a pro mě dost nesympatické. Z Rhena se pro mě vyklubal naprostý blbec a Harper neměla skoro žádný prostor a když už, vlastně skoro nic neudělala.
Trilogii samozřejmě dočtu, ale vzhledem k událostem na konci knihy, se na to příliš netěším. Jsem zvědavá, jak to skončí, ale mám obavu, jak to autorka podá. V knize mi totiž chybí opravdu poctivé napětí. A popravdě i budování vztahů mezi postavami je takové slabé. No uvidím
Kniha mě občas bavila, občas ne. Romantika byla ale skvělá a posledních 100 stránek jsem si užila. Vlastně jsem si užila celou knihu, ale musela jsem si od ní dávat přestávky, abych zpracovala, co se v ní dělo a pak se k ní třeba na 2 týdny nevrátila a četla ji víc jak měsíc. Ale všechny postavy mám ráda, takže nevím komu fandím!!
První díl jsem si užila a zamilovala si postavu Greye, která zde konečně dostala více prostoru. Ale jinak mě děj knihy a směr, kterým se příběh ubíral vlastně moc nebavil.
Tajně jsem doufala, že v druhém díle se dočkáme milostného trojúhelníku, protože se mi líbila chemie mezi Greyem a Harper. Kniha se ovšem vydává zcela jiným směrem.
Tím se rovnou dostávám k tomu, že Lia Mara mi skutečně nesedla. Byla příliš uťápnutá, neměla žádné sebevědomí, neustále se podceňovala, byla opravdu hodně naivní a za celou knihu jsem si k ní zkrátka nenašla cestu.
Do dalšího dílu se již nebudu pouštět a vcelku lituji, že jsem neskončila čtením prvního dílu.
Tuhle knihu jsem začala číst v rámci společného čtení s holkama s Instagramu. Autorku mám ráda, před touhle knihou jsem četla už Dopisy ztraceným, Na co slova nestačí (výborná) a samozřejmě první díl této série - Temné a osamělé prokletí, ze kterého jsem byla tak nadšená, že se tehdy zařadilo do nejlepších knih roku.
Na druhý díl jsem se velmi těšila. Začátek knihy mě velmi bavil. Minula polovina a Najednou jsem z knihy nebyla až tak nadšená. Ale pořád mě to bavilo. A naštěstí mě to bavilo celou dobu, jenom jsem měla problém s tím, že se v některých kapitolách v podstatě jen mluvilo a navíc mi nesedla Nolla Verin. Veškeré zmínky o ní mě spíše vytáčely a otravovaly než cokoli jiného. Navíc se mi hrozně nelíbilo chování Rhena, kterého jsem v prvním díle celkem měla ráda a bylo mi ho spíše líto. Štval mě. Fakt mě štval. Hrozně. Nevím, co si o sobě myslí. Trochu mě mrzelo, že v knize skoro není Harper. Ta mi dost chyběla. Ale abych jenom nekritizovala postavy, musím říct, že z Greye se stal velký miláček a strašně se mi líbil Ísak. Nakonec knihu nehodnotím vůbec špatně díky konci - 4\5*.
Měsíc uplynul jak voda a přišel druhý díl společného čtení série Temné a osamělé prokletí.
Kletba je sice prolomena, ale Rhena čeká náročný úkol - spojit království a odvrátit šířící se fámu, že není právoplatným dědicem trůnu, protože jeho otec měl jeďte jednoho syna. To se náramně hodí královně sousedního království, která se chce Uhlíkova zmocnit. Nakonec ale vše stojí na Greyovi, který se spolu s princeznou Liou Marou pokusí odvrátit blížící se válku.
Tohle bylo trošku zákeřnější, než první díl, který byl vlastně i vcelku předvídatelný. Protože u kapitoly 20 mi doslova spadla pusa šokem a nechápala jsem, co to vlastně čtu. Druhy díl je o dost temnější a drsnější. Zároveň je zde velmi dobře vidět, že rozdíl mezi hrdinou a padouchem je v podstatě jen v tom, kdo vypráví příběh.
Celou knihu jsem si náramně užila, trpěla jsem a zamilovala se. Autorka opravdu umí a o to víc se těším na její besedu na blížícím se #humbookfest.
Knížku jsem navíc zvládla přečíst anglicky za týden, cítím, že se zlepšuji. Kdo taky totiž mohl tušit, že v Praze nepůjde.
Upřímně mě druhý díl série nepotěší tak jako ten první.
Kniha opět dobře napsaná a krásně se čte, ovšem příběh už mi připadá malinko podobný předchozímu, tedy opět láska mezi mužem a ženou, která se projeví ke konci knížky. Příběhu ale dodávají energii souboje a konflikty, u kterých jsem si na okamžik připadala jako v jiném světě.
Druhý díl série byl pro mě horší než první, ale hlavní postavy tohoto dílu mi byli více sympatické. Příběh krásky a zvířete už je dávno překročen a teď je tu příběh o tyranii a magii a jinakosti. Ten se jim doopravdy povedl. Těším se na pokračování.
Druhý díl fantasy série, o něco slabší než první. Začíná boj o trůn, vznikají nová spojenectví, přátelství i nepřátelé. Mám v plánu i díl třetí, tak jen doufám, ze série bude ukončená.
Krásný čtivý příběh, který je hezky napsaný. Příběh se točí kolem Greye, kterého si nejde zamilovat, a Liy Mary. Nemůžu si pomoc, ale jakmile se příběh stočil k Lie Mare okamžitě mě to přestalo bavit a nejraději bych knihu odložila. Tycho a Ísak jsou skvělý, krásně vystavené postavy. Trošku mi nesedl Jaké, ani vlastně nevím proč.
Asi mi v tomto díle něco málo chybělo, jelikož jsem se párkrát musela přemlouvat, abych četla. Ale Grey si mě opravdu získal. A já budu doufat, že Rhen nebude dál tak krutý, jako v tomto díle. Lia Mara je skvělá postava a s Greyem se úžasně doplňují. A jak to v pohádkách bývá, věřím ve šťastný konec, že oba bratři budou stát bok po boku a všude bude vládnout mír :-)
Skvělé jsou i "vedlejší" neméně důležité postavy, Tycho, Ísak, Jake a Noah.
„Ty nejsi nafoukaný," pokračuju, „ani krutý. Říkáš sice, že Rhen je čestný muž, ale já zase věřím, že takový jsi ty." Zlomí se mi hlas. „Viděla jsem ve Slepé díře, jak sis okamžitě získal srdce lidí. Milovali by tě, kdybys jim dal příležitost. A hlavně sobě."
Nahodou mě příběh o Greyovi a Lie Mare (snad sklonuju dobre) bavil. Mam pocit že snad jejich laska je ještě silnější než Rhena a Harper...
Kvalita príbehu zrástla vďaka tomu, že nabral iný smer a vyprostil sa z tuctovitosti "kráska a zviera". Príbeh naberá na deji, ktorý nám bol v prvej knihe do určitej miery skrytý, ale ono to tak väčšinou aj pri fantasy knihách býva, no nie? :)
Kniha sa čítala veľmi rýchlo a keďže som ju čítala po večeroch, musela som sa buď veľmi presviedčať aby som ju odložila a išla spať, alebo s ňou rovno zaspala od únavy, pretože som ju nechcela odložiť skôr, ako dočítam "aspoň túto kapitolu" ktorá sa premenila na tri ďalšie, veď to poznáte ;)
Príbehu nechýba akcia, napätie, slow - burn romance... no všetko je tak, ako má byť.
Už teraz sa teším na tretí diel!
(SPOILER)
Druhý díl je za mě o fous lepší než první. Autorka už plně využila potenciál, který příběh skrýval a já si díky tomu knihu užívala od začátku do konce.
Co mě na začátku nejvíc překvapilo, byl výběr hlavních postav, z jejichž pohledů je příběh vyprávěn. V tomto díle jsou to Grey s (pro nás) neznámou Liou Marou, dcerou královny Syhlské nížiny. Tyto dvě hlavní postavy vás budou bavit dokonce i více než Rhen s Harper. Grey si mě získal svým odhodláním, ochotou ochránit svého prince a tou nenuceností (nemusel se třeba nijak snažit, aby si přidal lidi na svou stranu). Lia Mara se jakožto postava autorce velice povedla a nešlo si ji neoblíbit. Líbilo se mi například, jak loajálně stála při své rodině a přála si jen dobro. Byly jí však také připsány vlastnosti, které se jí občas vymstily – například naivita a důvěřivost.
Mezi další nové postavy patří Nolla Verin, jejíž charakter poznáváme postupně – rozhodně si obrázek o její postavě nevytvářejte jen z jedné konverzace, ač k tomu situace svádí. Protože nic není jen černé nebo bílé a musíme pochopit, že všechna jednání mají svůj důvod. Příběh autorka krásně ozvláštnila i originální postavou škraboše, který zde také hraje významnou roli.
Od začátku není jasné, jak příběh dopadne, což vás nutí samozřejmě číst dál a dál. To mi moc vyhovovalo. Z čeho jsem ale naopak byla zklamaná, byla neuvěřitelnost některých prvků či situací jako Greyova náhlá schopnost kouzlit nebo rozkaz matky zabít svou dceru. První příklad bych s přimhouřením oka dokázala ještě zkousnout, ale ten druhý mi do hlavy moc nejde. Nevěřím, že by syhlská královna byla až tak zlá, že by dokázala zabít krev své krve.
Tento díl autorka vzala z úplně jiné strany. Vyprávění z nových úhlů pohledů schvaluji a nevadilo mi, že se v knize moc neobjevovaly hlavní postavy z jedničky. Mrzelo mě ale, že Rhen je tu celou dobu vykreslen v té záporné podobě. Zajímá mě, jak autorka pojme díl následující – bude vyprávěn ze stran všech čtyř hlavních postav? Snad se odpověď dozvím brzy!
Takové pokračování jsem po prvním dílu nečekala. Příběhu nechybí pořádná akce, napětí, dobrodružství, romantika ani zajímavá atmosféra (a samozřejmě ta magie!). Kniha byla stejně jako první díl zakončena otevřeně (i s malým překvapením na závěr), takže netrpělivě vyhlížím pokračování. Tomuto dílu věnuji 4* jako tomu předchozímu, ovšem tento si je zaslouží ještě o něco víc.
3,75*/5*
Změna hlavních postav velmi prospěla příběhu. Za mě lepší než 1. díl, ten dostal 3,5*. Už v Temném a osamělém prokletí jsem si velmi oblíbila Greye, a tady byli on i Lia Mara úžasní. Díky smyslu pro odpovědnost a čest mi Lia Mara přirostla k srdci, protože mám stejné povahové rysy. Naopak Rhena jsem moc ráda neměla a teď jsem přešla k nenávisti. Byl tak neuvěřitelně sobecký!
Děj odsýpal příjemným tempem, romantická linka nezklamala (slowburn mi tady vyhovoval) a charakterizace je výborná. Odhalení v epilogu mě dostalo a ještě několik dní jsem nad ním přemýšlela.
Proč ale kniha nedostala plný počet hvězd? Tak zaprvé byl příběh předvídatelný. V několika málo situacích mě autorka překvapila, ale jinak bylo celkem jasné, jakým směrem se bude děj ubírat. A zadruhé jsem prostě čekala něco víc. Chtěla jsem nezapomenutelný příběh jako je duologie Dopisy ztraceným, kterou jsem četla v roce 2021. Čekala jsem promyšlenější a propracovanější děj, ale Statečné a zlomené srdce byla spíše příjemná YA oddechovka.
Doporučuji holkám asi od věku 13 let.
Víc se mi líbil první díl. Tento jak jsem předpokládala byl o vedlejších postavách z 1. dílo. Místy se děj táhl. Závěr se mi moc líbil, dobře vygradované. A je jasné, že bude třetí díl, ve kterém se vrátí hlavní postavy z 1. dílu spolu s postavami z 2.
Jak tu píše většina, kniha je úplně jiný příběh, jen ve známém prostředí z prvního dílu. Na první díl to prostě nemá a skončilo to zas tak, že bude určitě ještě díl třetí...
Kniha se mi líbila, ale jen když jsem se na ni dívala jako na samostatnou knihu ... Jako pokračovaní mi to vůbec nesedlo... celé mi to přišlo takové divné ... uvidíme jak to celé dopadne.
Těšila jsem se na druhý díl a přestože je to najednou příběh jiný, moc se mi líbil.
A karty se obrátily - a to doslova. Myslíte si, že už ten svět dokonale znáte, že víte, co můžete čekat - a najednou je všechno zase jinak. Trošku mi to pokazilo dojem z předchozího dílu. Jako bych najednou četla úplně jiný příběh. A taky že jo.
Nové postavy zamíchaly kartami stejně jako osud. A pak už to jelo. Napínavé, opět velmi čtivé, vůbec ne předvídatelné. Zhruba od poloviny jsem jela na jeden nádech. Překvapivé! Skvěle vygradované. Šokující.
Jo, tohle se mi líbilo snad ještě víc než první díl... Ale do úplného ach tomu přece jen něco scházelo...
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dopisy ztraceným |
| 2019 | Temné a osamělé prokletí |
| 2020 | Na co slova nestačí |
| 2021 | Říkej tomu, jak chceš |
| 2020 |  Statečné a zlomené srdce |
(SPOILER) 55% - Nevěřila bych, že u své oblíbené autorky někdy půjdu s hodnocením takhle nízko, ale po nadějném prvním dílu fantasy série byl pro mě druhý díl celkem zklamáním.
V první řadě už to není o Harper a Rhenovi, ale knížka je psaná až na výjimku v úvodu a v závěru pouze z pohledu Greye a nové postavy, jíž je dcera královny Karis Luran Lia Mara. Ne, že by to byly špatné postavy, bývalého Rhenova osobního strážce mám naopak v oblibě, ale zejména Harper považuji za hlavní hrdinku příběhu (už tím, že je z našeho světa) a její pohled na to, co se v úvodní třetině knihy stane, mi nesmírně chyběl, jakož i Rhenovy motivy. Nahlédla jsem už do třetího dílu psaného z pohledu všech čtyř protagonistů a pochopila, že oni se k těm událostem celkem dost vrací, ale takhle po několika měsících událostí to prostě už není potřebně bezprostřední. Přitom ten motiv, kdy se Rhen odhodlá z Greye vymlátit informace o totožnosti svého staršího bratra (zřejmě právoplatného následníka a kouzelníka k tomu) doslova násilím (a to páchaným nejen na něm) je fakt megasilný na to, abych okamžitou reakci Harper nepostrádala. A navíc jsem fakt nedokázala pochopit, co Grey sledoval tím, že Rhenovi nechtěl ty informace říct, ani to, proč pravda Rhenovi a Harper nedošla úplně stejně snadno jako Lie Mare (a 9 z 10 čtenářů). Jakože když jim čarodějka řekla, že informace o následníkovi má pouze Grey, tak jim vážně neseplo, PROČ je asi má pouze on?
Navíc pak nastala poměrně nudnější pasáž cesty do království Lii Mary a intrik její matky a mladší sestry, stejně jako historek s Harpeřiným bratrem Jakem a jeho přítelem Noahem, kterou se musel člověk pročíst, pokud chtěl dojít ke konci, který stál za to. Závěr trilogie si nepochybně přečtu, ale co se týče tohoto dílu, jsem ráda, že ho mám za sebou.
Poznámka k překladu: Je sice fajn, že nás překladatelka naučí výrazům typu žuchva a treláž, ale občas by mohla zapojit hlavu a zamyslet se, o kom zrovna daný úsek textu je. Těch míst, kdy se o ženě používají slova v mužském tvaru a naopak, je tam nepočítaně. Místy jsem pochybovala, že to překládal člověk a ne význam nechápající robot.