Noční klub. Díl druhý
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1058/bmid_nocni-klub-dil-druhy-2iL-1058.jpg
5
2236
2236
Noční klub série
< 2. díl >
V první polovině Nočního klubu se pozorný čtenář dověděl, jak si zařídit věčný život. V této polovině se i podstatně méně pozorný čtenář doví, že věčnost může být daleko kratší, než jen krátká: Automatické zbraně, břitká ocel, pan Wries, pan Van Vren... Na obálce je obraz od slavného španělského malíře Luise Roya na téma "Hekaté, řecká bohyně zkázy a náhlé smrti". Nemyslím si - kdyby se tato kniha odehrávala v Řecku - že by se Dáma s brouky tvářila tak odpočatě...... celý text
Přidat komentář
Druhý díl se mi líbil ještě víc než první. Autor přidal trochu víc humoru (dlouho mě v žádné knize nic nepobavilo tak jako spor kuřecí vs rybí) a tempo drží v podstatě celou knihu. Líbil se mi i jasně uzavřený závěr. Kdyby tam zůstalo něco otevřené, svádělo by to k pokračování a to by jen těžko mohlo dopadnout jinak než kvalitativním sešupem.
Když už si člověk zvykne na autorův styl a propadne mu, tak ho musí bavit i druhý díl této série. Vtipné, čtivé, neotřelé..za mě skvělé.
Druhý díl Nočního klubu bavil stejně jako ten první, když jsem poprvé před léty četla, probděla jsem celou noc, abych jej dočetla - a do práce jsem pak šla jako zombie.
Ovšem ty lesbokurvy mě vážně děsně točily.
Priznám sa, trochu, ale fakt len trochu viac ma bavil prvý diel.
Zvlášť pri udalostiach v Tokyu som už mal pocit, že to Kulhánek tlačí až k bizáru a že k rozsahu mytológie, ktorú autor vystaval, by mohol smelo pribudnúť tretí diel a celé by to nepôsobilo tak zhustene.
Ale v zásade nemám čo vytknúť a v budúcnosti si určite prečítam JK na komplet.
Nezkažen věděním jsem začal Kulhánka číst odzadu. Nejdřív Vyhlídku na věčnost, teď druhý díl Klubu.
Baví mě to, ale než se vrhnu na první díl, dám si pauzu.
Délka knihy ideální. Magicky ujeté. Vtipem to srší jak půl metru much na lapači hmyzu. Je to prostě démonický dobré!
Dvojka Nočního klubu neztratila nic z praštěnosti a uhozenosti prvního dílu. Kulhánek opět prýští humorem a tlačí své postavy do uhozených situací. Nedokážu si vybavit jediné ploché místo v ději nebo část, kde bych se nudila. Noční klub, jednička i dvojka, je prostě kombo, které můžete buď milovat nebo nenávidět.
Už to je přes dvacet let, kdy jsem Noční kluby četl poprvé a byl naprosto unešen, asi pět let, co jsem je četl s nadšením podruhé, tak proč si je nepřečíst potřetí, že. I když nejsem ten stejný čtenář, jako před dvaceti lety, pořád Kulhánek baví, děj strhává a řádky utíkají před očima jako divé a není to jen kvůli mé oční vadě..
Ale přece jen zkušenějšímu oku neuniknou drobné nedostatky, nesmyslné anglické slovíčko sem (rodičce se neříká press, ale push..), zeměpisně to zase nesedí tam, ale co, na spádu a čtivosti to neubere a možná si kluby za 5-10 let přečtu zas, budu-li živ a co se zraku týče, i zdráv.
Celkově moc hezké a čitelné dílo. Krásný začátek i konec jen prostředek je místy oproti jedničce zbytečně dlouhý a komplikovaný a proto jen 4/5
Naprosto perfektní.
Vedle Kotletova "Mega Hunstého nářezu", nebo jaak se ta série přesně jmenovala, je to tohle nejlepší dílo z ranku románů narvaných absurdní akcí, nesmrtelnými hrdiny, sexem a vulgaritami.
Kulhánek nešetří znamenitými vtipy, nápaditými hláškami a trefným humorem, jehož kanonáda neustává ani na jediné stránce a nikdy se nedostane na hranu trapnosti.
Příběh skutečně opíše pomyslný oblouk a osudy všech postav se opravdu uzavřou, což je pro čtenáře onen potřebný pleasure. Takže zde nenastane odfláknutost a spatlanost ze série Divocí a Zlí, kdy autor běžel z bodu A do neznáma a evidentně nad dílem moc nepřemýšlel.
Příběh o Tobiášovi a jeho pomstě upírskému klanu v čele s otrokářkou paní Dao, univerzálním zabijákem panem Wraisem a jeho kolegou Van Vrenem, jen tak nezapomenu. Má to naprosto vše, co chci nejen od tohohle typu béčkově akční ulítlé literatury, ale od dobré knihy a příběhu obecně.
Další várka výtečné zábavy! Druhý díl je trochu jiný, ale stejně, když jsem musela opustit, co mě baví, když jsem nemohla číst a musela se věnovat nějakým opruzujícím banalitám, byla jsem v myšlenkách v Nočním klubu... :-)
Myslím, že je nezbytně nutné poznat blíž Jiřího Kulhánka, když ne osobně tak aspoň jeho další knihy :-).
No, zase skvělý.
Po přečtení prvního dílu, jsem se rozhodla, že ten druhý si nechám na dovolenou. Do odjezdu zbýval tak týden? Ha ha, nejřív, že jen nakouknu a nakonec mi zbylo sotva 10 stránek, které jsem stihla dočíst cestou "tam".
Baví mě všechno, každé vysvětlení autorovi "sežeru". :) A mám radost, že upíři neradi lidskou krev. Tím se autor vyhnul mnoha problémům. Vtipná byla i rybí "bloody Mary" z prvního dílu.
Kdo není příliš útlocitný, nebazíruje na reálnosti, rád se baví a hledá bezva knížku na prázdniny, která ho neuvrhne do tenat pochybností o světě a polemik ze sebou samým, může si směle dopřát Noční klub.
Četla jsem kdysi na VŠ a bylo to super čtení. Teď, po 20 letech, jsem si dala opáčko a už trochu slabší dojem . Ale i tak kniha stále patří do fondu mých oblíbených.
Tři hvězdičky jako u prvního dílu, ale o dost slabší. Krve (a mnoha dalších nejen tělesných tekutin) je tu o dost víc, stejně jako soubojů, kvalitního černého humoru je ale méně (ten byl hlavním plusem prvního dílu), stejně jako logiky a napětí (to velké množství různých deus ex machina bylo překvapivé i na mě...). Je to prostě čistokrevná dopředu jasně směřující bojovka, kde se jako by mimochodem odhalují velká tajemství a důležité změny (třeba uzdravení "jedné z hlavních postav" je zmíněno jen tak mimochodem, přitom to v první půli znamená docela důležitou věc...) můžou mezi množstvím autorových/hrdinových vnitřních monologů (tedy dialogů) zapadnout. Jako bavilo mě to, ale dál už se do Kulhánka asi pouštět nebudu...
České autory nečtu. Tímto postojem jsem se s Kulhánkem vytrestala už u Vyhlídky na věčnost, a proto jsem bez váhání sáhla po Nočním klubu. Hlásím do světa, nekončím! Bohajeho, to bylo naprosto skvělý. Tolik humoru (nevím, jestli to taky vnímáte podobně, ale vtipných knih moc není), sarkasmu, krátké přímé řeči - ach to byl jazyk, kterému rozumím a naslouchám. Zároveň se mi snad poprvé v knihomolské historii stalo, že jsem si oblíbila všechny postavy. Je mi ctí, že konečně chápu význam nefalšované "kulhánkoviny".
Když jsem přečetla první dil, musela jsem zjistit konec. Byla to blbost, od které se nedalo odtrhnout...
První díl mě bavil víc. Na můj vkus měla kniha trochu pomalejší rozjezd, ale ve finále je to typická Kulhánkovina. Děj je chvílemi hodně předvídatelný, ale stejně Vás kniha baví a nechcete se od ní odtrhnout. Je v ní poctivá dávka humoru a násilí. Takový český Quentin Tarantino.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Díky panu Kulhánkovi jsem se konečně před dvaceti lety přestala bát upírů. V útlém věku jsem si, bohužel, přečetla Carmillu a to bylo nočních můr. Nakonec jsem knihu pohřbila na zahradě, po několika dnech exhumovala a vyhodila do popelnice. Začala jsem místo rodičovské knihovny plundrovat babiččinu, kde byly svázané romány vycházející na pokračování v časopise Hvězda. To jsem si fakt pomohla, že?
Abych se vrátila do Klubu. Byla to tehdy fantastická jízda na 10 hvězd.