Noční klub. Díl druhý
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1058/bmid_nocni-klub-dil-druhy-2iL-1058.jpg
5
2279
2279
Noční klub série
< 2. díl >
V první polovině Nočního klubu se pozorný čtenář dověděl, jak si zařídit věčný život. V této polovině se i podstatně méně pozorný čtenář doví, že věčnost může být daleko kratší, než jen krátká: Automatické zbraně, břitká ocel, pan Wries, pan Van Vren... Na obálce je obraz od slavného španělského malíře Luise Roya na téma "Hekaté, řecká bohyně zkázy a náhlé smrti". Nemyslím si - kdyby se tato kniha odehrávala v Řecku - že by se Dáma s brouky tvářila tak odpočatě...... celý text
Přidat komentář
Tak jsem se dozvěděl, že pokud chcete napsat něco pořádného, nesmí tam být slovo pikosekunda. Podívejte se do svých komentářů, ale vím zcela jistě, že tím pádem píšete pouze parádní komentáře.
Ke knize. Opět jsem se královsky bavil a fakt to bylo ještě o malinko lepší, než první díl (což už ani nešlo). Ty hektolitry krve vlastně ani nevadily, neboť z těch, co tuto nádheru čtou se na nějaký čas prostě stanou upíři, takže jde vlastně jen o dobrou tekutinu k požití (až na teplou kuřecí krev fujtajbl!). Mockrát jsem se řehnil nahlas například u proměny kolibříka na pterodaktyla. Jak je psáno v knize, jsou myšlenky, které se nikam nikdy nesmí napsat. Jsem prostě nepoučitelný: Da: Éto zatrolenyje levičáci, vědoucně řekl Smetánek (Voloďa). Je to prostě Boží!!!
První díl nasadil vysokou laťku, takže druhý díl byl pro mě o něco slabší, ale pořád čtivé a poutavé.
Udělal jsem dobře, že jsem si před Nočním klubem přečetl Vládce strachu, abych byl v obraze, na jakou knihu se v příběhu stále odkazuje. To propojení mě pak více bavilo. Kulhánek je prostě jedinečný, spoustu akce, napětí i humoru.
Tak a hotovo
čo dodať koniec bol v celku vydarený príbeh bol trochu predvídateľný ale čo mi najviac vadilo neustále odkazy na autorove knihy bolo to dosť rušivé a bolo to trocha urýchlené preto len 3 *
Druhý díl je ještě brutálnější, krvavější a akčnější než první a byla to zase parádní jízda. Tobiáš jako nesmrtelný upíří hrdina je skvělou volbou, jeho pomsta vrcholí a při tom neztrácí nic ze svého humoru. Pokud jste četli předchozí díl a líbil se vám, nebudete zklamaní.
Nikdy nepochopím, jak je možné to zběsilé tempo z prvního dílu ještě vystupňovat. Ale asi to opravdu možné je. Je to prostě masakr v té nejkrystaličtější podobě. Hrozně mě baví, jak je to dotažené do detailu a všechno, včetně tramvaje, stabilizované vrstvou mrtvol sahající po okna, je naprosto uvěřitelné.
Perfektné čítanie do tramvaje. Ak mi niečo na Nočnom klube vadilo, tak tie obligátne dialógy medzi hlavnými postavami, to večné škádlenie, neustále dokazovanie svojich dovedností, tie nikdy nekončiace hravé šarvátky s nebezpečným erotickým podtónom stále dokola.
Jízda pokračuje a pomsta bude sladká! Tobiáš se v Praze dlouho neohřeje, ale podaří se mu najít přeživší členy Nočního klubu. Mazlík a její: "Ne. Taštičku ne." vás jednoznačně odrovná.
No je to fakticky nadupané, skokem jsou všichni v Japonsku a už to zase fičí a začne se to pomaličku rozmotávat. Jako fakt mazec!!!
PS: koček mám doma deset, ale duhový mi ve sbírce chybí, prosím reserve na jedno kotě :-)
Řezničina v Čechách, nebo jatka v Asii - obojí má zkrátka svoje kouzlo... Nemohla jsem se nebavit. A se Stínem to teprve nabralo grády...
Při psaní konce měl JK trochu těžší ruku, ale zas jsem jako čtenář ocenila tu dotaženost. Už jen song pro veselý pumprlíky tomu chyběl.
Noční klub. Díl druhý. Ještě lepší než první. Mistr Kulhánek nám předkládá víc VŠEHO. A to doslova. Jestli jsme se v prvním díle probrodili krví, tady už v ní plaveme, ale nevadí to ani takovým padavkám, které vlastně krev ve skutečnosti nemůžou ani vidět (=já). Jestli byl první díl plný sarkastických hlášek, v druhém díle je stejně nadupáno, ne-li víc. Noční klub cestoval všude se mnou a když jsem měla chvilku, tak jsem se začetla (členění textu k tomu totiž úplně vybízí). Pravda, v některých situacích sice člověk vnímá vylétnutí obočí těch, kteří si všimnou, co to proboha zrovna čtete, ale víte co? Bylo mi to úplně fuk. I když pravda, když čtete tuhle knížku čekajíc, až dorazí synové z tréninku a vedle vás pubertální dcera louská Máj (nesměje se ani trošku, zatímco matinka se řehtá nahlas) a načape vás u toho trenér vašich dětí, cítíte se pak mírně zahanbeně - ale ne moc. Vlastně to hodně rychle přejde :-) A spíš utkví mistrovy hlášky...
"Ja tóže chóču byť vampyrom."
"Když budeš hodně jíst, poslouchat a čistit si zuby....,"
Druhý díl Nočního klubu pokračuje přesně tam, kde skončil jeho předchůdce. Mistr Kulhánek trochu přitvrdil, a tak se dočkáme přece jen více krve a také více mrtvol, než kolik jich nabídla první kniha. Přestože o hrubozrnné akce není ani tentokráte nouze, dějová linie je nezvykle uvolněná a tak trochu jakoby ospalá. Poslední charakteristiku je samozřejmě nutno brát s dostatečnou rezervou, protože Kulhánkova ospalost má stále tepovou frekvenci na úrovni infarktu myokardu. Každopádně v Nočním klubu si autor nechal prostor a čas pohrát si s příběhem a vytáhnout z něho to nejlepší z nejlepšího, zabývat se drobnými epizodkami, stejně jako gigantickými masakry. Druhá kniha Nočního klubu staví na pevných základech z jedničky, od kterých se mohutně odráží a vlaje na vlnách fantazie. První díl připravil půdu, a teď tedy nadešel čas dát všemu smysl a rozhřešení. Nechybí klasické Kulhánkovy vtípky ani pranýřující hlášky, které se nesmazatelně zapisují do paměti. Prostě a jednoduše: kdo nečetl Noční klub, jakoby ani nebyl…
Krváky nejsou můj žánr, ale jakožto pilná knihovnice se snažím něco vědět i o nich. V případě Nočního klubu mě zaujalo jednak doporučení, jednak nápaditá charakteristika prvního i druhého dílu, která, jak vidím, je uvedená v záhlaví i tady na Databázi. A tak jsem se přičinlivě k oběma knížkám usadila, i když obrázky na obálkách i ukázky z textu na mě působily přesně opačně, než by měly.
Kdybych měla tehdy čas pokračovat pořád dál, až do konce, byla bych to všechno zhltla na jeden zátah. Po přečtení "podezírám" autora z toho, že chtěl mladé generaci připomenout férovost, obětavost a jiné podobné hodnoty, které se dneska moc nenosí, a tak jako s Angličanem je nejlépe hovořit anglicky, oslovil tedy i on svoje čtenáře řečí patřičně jízlivou, tak, aby jim to bylo blízké a srozumitelné. A vzbudil velký zájem (přičemž věřím, že opravdu i o to, co je mezi řádky). Za to bych mu dala bez váhání pět hvězdiček, na druhou stranu všechny ty hnusné scény a jejich komentáře v knížce mi přes veškeré pochopení pro ně vadily (ne pro ně samotné, ale pro gusto, s jakým je to podáno), a tak se tentokrát zdržuju hodnocení.
Škoda, že knížka není a asi už ani nebude k sehnání, protože bych ji ráda měla doma, oba dva díly. Je v nich, v přestávkách mezi jednotlivými masakry, tolik míst, která se mi moc líbí, že bych se k nim často vracela : o)
Jestli v prvím díle tekla krev proudem, tak ve druhém teče přímo vodopádem, a nejem krev, ale hlavy a jiné části těl, těch již nepotřebných.
Ano, je to opět neskutečná jízda, kterou nám pan Kulhánek předkládá. Určitě se nebude líbit každému, ale mě autor dostal. Je to jednoduché, má to neskutečný drive, který Vás nenechá ani na chvilku koukat někde mimo, prostě jedete na vlně, společně se sekáním hlav Vašich nepřátel.
Občas se Vám to zdá malinko přitažené za límec, ale ty malinké drobnosti následně odpustíte, protože jste opět vtažen do šíleného masakru, který Mr. Jánský řeší jen tak mimochodem. protože jeho schopnosti ještě několikanásobně vzrostli, tak čekáte jak se vypořádá s Wriesem a Van Vrenem, no je to opravdu jízda.....
Tak nějak ta upíří jízda po světě skončit musela, ale proč zrovna happyendem ve stylu Rosamunde Pilcher, to teda nechápu. Tím mě teda Kulhánek zklamal...Povedlo se mu nakonec překombinované zápletky jakž takž rozuzlit se ctí, nicméně tancoval na tenkém ledě. Hvězdičky dávám za vtip, svižný děj a upíry :-)
Ačkoliv se mi to chvílemi zdálo až moc překombinované, když se všechno vysvětlilo, bylo to důstojné pokračování prvního dílu. Konec je sice trochu americky happyendovej, ale tak nějak mi to k závěru sedělo. Nicméně odstavec s modrýma míčkama je podle mě naprosto nejlepší část knihy!:)
Neméně skvělé jako jednička :) Kulhánek si mě naprosto získal..ujeté, vtipné, akční..prostě skvělá četba, která zaujme každého, jemuž je tento žánr alespoň trochu blízký ;)
I pro mne to bylo zjevení.Pak ještě Cesta krve.Potom vše,co napsal,šlo do kytek.Dobře,že už nepíše.
(Pozor, možné spoilery!)
Je to krvavé, morbidní, nelítostné a ještě brutálnější, než první díl. Ale hlavně je to úžasně čtivé.
Autor umně dávkuje informace, takže to hlavní, které stojí za tím, co jste si mysleli, že je zásadní, se dozvídáte velmi, velmi pomalu. Upíří vlastnosti jsou už takhle neuvěřitelné, ale když se tomu přidá Stín démona...
Také je zde daleko více obětí z řad nevinných, což je trochu proti smyslu organizace Noční klub, ale hajzlů je pobito daleko, daleko víc. Ještě, že ta krev stříká jen imaginárně na papíře. Přes neustálou akci je však děj bohatý a plný zvratů (zrada ve zradě jiných zrad...)
Některé pasáže ve mně vyvolaly neskutečné emoce. Ještě, že došlo ke spravedlivé odplatě. „Ne, taštičku ne,“ - tak to si budu pamatovat zatraceně dlouho.
Ano, závěr se sice trochu rozplizává, ale líbilo se mi číst o obnovení Klubu.
Každopádně – Karolína rulez!
„Prvního jsem zlehka klepl do spánku a on ztěžka klepl nosem do podlahy.“
„Žaneta si kdysi dávno nechala nahoru na pravý prs vytetovat kolibříka, ale ptáček se dlouhodobým používáním vytahal na něco, co připomínalo nejspíš pterodaktyla. Jak na mě jeho majitelka předváděla polohu odborně zvanou „jízdmo“, vypadal i na pterodaktyla pěkně nakrknutě.“
Překvapivě je tu i velice pragmatický náhled na politiku (aktivisty) :
„Jak ti to vysvětlit…,“ zvedl jsem ho, aby viděl: „Víš, lidé jsou různí: bílí, černí, žlutí a zelení. Ti zelení jsou obvykle bílí, ale o to víc do všeho kecaj.“
„Čím to, že v téhle zemi, když někdo řekne suďte se se mnou, vnímám to, jako by mi řekl polib si prdel!“ zamyšleně jsem našpulil rty.
„Nezávislý soud rozhodne…!“
„A čím to, že ve všech zemích mají jen soudy, a jen vy tady je máte nezávislé!“
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Od země k nebi strmí se,
tráva ostřice.
Šli dva a dva a dva,
v rukou kalich hořčice.
Než jsem jim stačil cokoli říci,
umírám, pokryt hořčicí.
Nadšenější z knížky jsem ještě nebyla :D