Noční klub. Díl druhý
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1058/bmid_nocni-klub-dil-druhy-2iL-1058.jpg
5
2279
2279
Noční klub série
< 2. díl >
V první polovině Nočního klubu se pozorný čtenář dověděl, jak si zařídit věčný život. V této polovině se i podstatně méně pozorný čtenář doví, že věčnost může být daleko kratší, než jen krátká: Automatické zbraně, břitká ocel, pan Wries, pan Van Vren... Na obálce je obraz od slavného španělského malíře Luise Roya na téma "Hekaté, řecká bohyně zkázy a náhlé smrti". Nemyslím si - kdyby se tato kniha odehrávala v Řecku - že by se Dáma s brouky tvářila tak odpočatě...... celý text
Přidat komentář
Tři hvězdičky jako u prvního dílu, ale o dost slabší. Krve (a mnoha dalších nejen tělesných tekutin) je tu o dost víc, stejně jako soubojů, kvalitního černého humoru je ale méně (ten byl hlavním plusem prvního dílu), stejně jako logiky a napětí (to velké množství různých deus ex machina bylo překvapivé i na mě...). Je to prostě čistokrevná dopředu jasně směřující bojovka, kde se jako by mimochodem odhalují velká tajemství a důležité změny (třeba uzdravení "jedné z hlavních postav" je zmíněno jen tak mimochodem, přitom to v první půli znamená docela důležitou věc...) můžou mezi množstvím autorových/hrdinových vnitřních monologů (tedy dialogů) zapadnout. Jako bavilo mě to, ale dál už se do Kulhánka asi pouštět nebudu...
České autory nečtu. Tímto postojem jsem se s Kulhánkem vytrestala už u Vyhlídky na věčnost, a proto jsem bez váhání sáhla po Nočním klubu. Hlásím do světa, nekončím! Bohajeho, to bylo naprosto skvělý. Tolik humoru (nevím, jestli to taky vnímáte podobně, ale vtipných knih moc není), sarkasmu, krátké přímé řeči - ach to byl jazyk, kterému rozumím a naslouchám. Zároveň se mi snad poprvé v knihomolské historii stalo, že jsem si oblíbila všechny postavy. Je mi ctí, že konečně chápu význam nefalšované "kulhánkoviny".
Když jsem přečetla první dil, musela jsem zjistit konec. Byla to blbost, od které se nedalo odtrhnout...
První díl mě bavil víc. Na můj vkus měla kniha trochu pomalejší rozjezd, ale ve finále je to typická Kulhánkovina. Děj je chvílemi hodně předvídatelný, ale stejně Vás kniha baví a nechcete se od ní odtrhnout. Je v ní poctivá dávka humoru a násilí. Takový český Quentin Tarantino.
První polovina knihy se mi trochu vlekla, ale zhruba v polovině Tobiáš chytil druhý dech a objevil se zase jeho humor, který jsem v první polovině knihy postrádala. A pak už to jelo, humor, akce, trochu absurdní dějové zvraty a spousta mrtvol. První díl byl za mě trochu lepší, ale i druhý díl jsem si užila. =)
Tak za mě dvojka ještě lepší než první díl. Nehorázná řežba mezi upíry. Škoda ze není třetí díl
Oba díly dohromady tvoří zatraceně bizarní dílko contemporary/urban fantasy, které je hlavně o upírech, ale sem tam se mihne i něco jiného. A i ti upíři jsou takoví jiní - jdou hlavně po nelidské krvi... A když už lidskou, tak se ještě ošklíbají... Časová osa a návaznosti jsou neméně bizarní a občas působí dost nespojitě. No prostě brakový úlet na n-tou.
Vysoká škola umenia pokleslých žánrov, diel druhý. Alias zábava pre všetkých vyznávačov brakovej literatúry. A aj pre tých druhých :)))
Slabší první díl. Občas už mi to přišlo překombinované a mrzelo mě, že si více nepohráli s vykonáním pomsty jednotlivým protivníkům. Mazlík otravná.
Za mě souhlas s tím, že první díl je lepší... I když ani tady sem se rozhodně nenudil. Děj příjemně utíká, tu a tam se objeví trošku černější humor, jen těch nechutných vrstev much na všudypřítomných mrtvolach mohlo být fakt trošku méně. Jo a trošku mi taky k celkovému stylu neseděl ten přeslazený závěr. Ale to může být jen můj pocit
Druhé kolo čtení obou dílů Nočního klubu po letech je za mnou a upřímně - v oku mám slzu. Oba díly jsou klenoty, které očistí vaši duši a nastolí v ní klid a tak trochu smutek, že už Mistr nepíše.
Další úžasné dobrodružství Tobiáše, který musí zachránit sebe, Mazlíka, Tomislava i Voloďu a dotoho se nenechat zabít čínským klanem upírů. Podaří se mu překonat všechny nástrahy a obnovit Noční klub? Tak tohle pokračování má naprosto strhující děj, je stejně úžasné a skvělé jako první díl, Kulhánek čtenáře nenechá vydechnout a akce střídá akci, mrtvoly se hromadí ze spojence může být za pár minut nepřítel a naopak a vy prostě tu knihu musíte co nejdřív dočíst. A hlavně co mi udělalo největší radost .... Kocour
Noční klub byla moje Kulhánkovská prvotina. V podstatě bych to zhodnotil asi tak...doba před Kulhánkem a doba po něm. Už nic není jak bylo... oba díly jsem zhltal jak steak ze svíčkové z Argentinského chovu, připravený Gordonem Ramsay. Děj se nikdy nezastaví, nemá žádný logický chyby je uvěřitelný a vlastně nepochybujete že je to reálné. Kulhánkovský humor je černo černý a neopakovatelný. Akce střídá akci ale tak aby to nebylo nudné. Jestli bych mohl něco prohlásit za nejlepší četbu, tohoto druhu tak je to Kulhánek a jeho Noční klub. Nemá smysl se rozepisovat o ději. Ten je prostě excelentní a nepřekonatelný. Čtu samozřejmě i jiné autory ale je to jen slabá polívka ze sáčku. Tohle je sakra poctivý vývar z flákoty. HOWG.
Druhý díl přidal k osvědčeným bitkám a nonšalatně pronášeným hláškám celosvětové spiknutí, na jehož konci strčí do kapsy všechny prastaré a přemocné nejvíc nejdrsnější obyčejný maník z postkomunistické Evropy. Superhrdinské a zamotané už je to trochu moc, dělat si čárky, kdo koho kolikrát podrazil, dojde mi místo na zdi, i ty litry krve jako by už stříkaly tak nějak spíš hodně, než smysluplně. Ale pořád je to literární nářez, jehož kvalit stylistických a příběhově-logických nedosahuje značná část "áčkové" produkce. A pořád je to pohlcující a návyková duševní hygiena.
Druhý díl Nočního klubu se mi taky líbil. Boj o život a boj o lidi/upíry, na kterých hlavnímu hrdinovi Tobiášovi záleží, je plný krve (a mozků a kostí a vnitřností). Ale není upír jako upír, ačkoli základní charakteristika je kouzelná: "Alergie na stříbro, vyhraněné potravní návyky, dvě nevídané dentistické kuriozity." Celé je to prokládáno vtipnými hláškami jako "Já ho přefiknu!" mávla pilou Karolína nebo "... a když se na to přišlo, prostě ztratil hlavu...." (jenže doslova). Rovněž potěší znovuzrození Kocoura v jeho potomkovi, tenhle neobvyklý chlupatý tvor k Nočnímu klubu prostě patří. A hlavně Tobiáš je spravedlivý a člověk tak nějak chce, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost.
Po přečtení jedničky i dvojky jen tak tupě koukam do zdi a v hlavě si přehrávam dialogy a různé pasáže.
Miluju to. Miluju Tobiáše. Miluju všechno, co se tam stalo a i vyústění a také to, jak krásně každá akce vyvolala reakci. Miluju Jiřího smysl pro gradaci a napětí, jeho smysl pro humor a ty jemný nuance ve větách, kterými je kniha odlehčená. Nejen, že je sebeironický hlavní hrdina, ale evidentně i autor.
Díky. Svůj život aktuálně mohu dělit na před Kulhánkem a po Kulhánkovi. Tohle nemá obdoby!
Pecka.
Prvý diel výborný, druhý asi ešte lepší, prinajmenšom rovnako dobrý.
Tobiáš sa stal mojou obľúbenou postavou. Štýl písania, nápady, dej, zvraty, všetko je krásne poprepájané.
Ďakujem R. za to, že si mi zohnal oba diely:)
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Četla jsem kdysi na VŠ a bylo to super čtení. Teď, po 20 letech, jsem si dala opáčko a už trochu slabší dojem . Ale i tak kniha stále patří do fondu mých oblíbených.