Nové komentáře u knih Ondřej Kocáb
Rozpolcení
„Honzu Vojtíška sledujem od r. 2013 (teda od jeho debutu Z druhé strany) a mám rád, páči sa mi. To je ostatne jeden z dôvodov, prečo som s ním spolunapísal poviedku Mrtví klauni nepijí (viď. antológia Sešívance) a historický hororový drsný román Ďáblův hřbet. Žiaľ, do nemalej miery mi jeho poviedky unikali, pretože nejeden raz vyšli v elektronických verziách a to nie je moja šálka kávy, proste rád knihy držím v rukách. Vďaka tejto antológii som konečne dohnal staré resty, dostanúc sa k mnohým jeho textom. Honza Vojtíšek ako autor nerád chodí okolo horúcej kaše, nerochní sa v umelecko-filozofických sračkách a užíva si sex a násilie, hoc musím dodať, že mne osobne sa od neho odjakživa najviac páčili texty nestojace na krvi a erotike, ale na postavách a atmosfére. Našťastie, takých je v knihe Rozpolcení požehnane. Najviac ma zaujal Autobusák a Milující se pár. Kniha je jedinečná tým, že sa jedná o spoluprácu dvoch autorov: Honzu a Ondřeja Kocába. Ale nie v zmysle, že texty písali spoločne. Naopak, každý napísal svoje a potom z nich urobili „dvojitú“ zbierku poviedok. S Ondřejovou tvorbou som sa v minulosti už stretol, i keď len okrajovo. No stačilo mi to na to, aby som z nej mal pocit dostatočne dobrý na to, aby som to riskol aj s ďalšími jeho príbehmi. Ondřej je v porovnaní s Honzom predsa len menej vypísaný autor, pracuje nejeden raz s menej originálnymi zápletkami, zaujímavé (a azda i pozoruhodné) na ňom každopádne je to, že aj také dokáže pútavo napísať. Čo je obrovská pochvala, lebo napísať dobre neoriginálne námety fakt nevie každý. Z jeho poviedok na mňa najpozitívnejší dojem zanechali Studna a Stodola. Súčasťou dvojzbierky sú medailóniky autorov, poďakovania, úvodné slovo Kristiny Haidingerovej a ku každému textu prislúcha zákulisné info o tom, kde a v ktorom roku bola tá-ktorá poviedka prvý raz publikovaná, prípadne čo autorov viedlo k jej napísaniu. Super je, že kniha neobsahuje žiadne vyložene zlé poviedky. Aj najslabšie sú veľmi solídne priemery, čo z toho vlastne, možno prekvapivo, robí jednu z najvydarenejších tuzemských hororových antológií, aké som kedy čítal. Akurát sa mi nepáčil názov; osobne by som zvolil skôr Něco odjinud (z Ondřejovej poviedky Tabu).“... celý text
— Ivan Kučera
Rozpolcení
„Bola som spokojná. Obaja autori si sadli a krásne sa doplnili. Niektoré poviedky sú super, iné slabšie, no ešte som nečítala zborník, kde by to bolo inak.“
— Dasy
Rozpolcení
„ROZPOLCENÍ
Hodnocení Knihánkova: 2,75 ⭐️
Kniha obsahuje 21 povídek, přičemž jsem si u čtení dělala poznámky ke každé jedné z nich, pokusím se to tedy nyní tak nějak shrnout do jednoho komplexního balíčku :-). S povídkami to bylo tak trošku jako na houpačce, některé se mi líbily více, některé méně. Různorodá byla i jejich délka. Knížka začíná moc hezkým úvodem, který napsala Kristina Haidingerová. A pak přišly hororové povídky:). U každé jsem si dělala čárečky ke dvěma bodům: 1) reálnost (vím, že horory rozhodně reálné být nemusí, ale já osobně mám ty reálnější radši), 2) správný hororový konec (protože ten podle mě u správného hororu být musí, v tomto mám "problém" např. s autorkou Darcy Coates). Co se týká bodu 1- tak reálnost spíše nebyla, bod 2- takový konec spíše byl:). Co se týká hororových témat, máme tu opravdu pestrou paletu - zombie, příšery, Slenderman, mimozemšťané, "jen" lidi (to mě baví:)), infekce, postapo, nebezpečný parazit, kletba atd atd atd. Povídek je 21, takže věřím, že každý hororový fanoušek si tu najde "to své". Co se týká děje, akce a celkové dynamiky: občas mi přišlo, že povídky zase tolik děje nemají a jde spíše o vykreslení atmosféry - ta tu byla vybudována velmi dobře. Každopádně děj jako takový... a s ním často ruku v ruce pointa - pro mě (bohužel často) abstraktní a neurčité... chaotické - něco jsem musela číst víckrát (např. Bezpečí domova! Super povídka, boží námět, ale ta chaotičnost tomu podle mě trochu ublížila) a něco jsem nepochopila vůbec :D. Často se mi ztrácela ta pointa... a nebo to na mě působilo moc béčkově.... Všechny povídky však měly super popis a jak jsem již zmiňovala - výborně budovanou atmosféru:). Líbilo se mi, že na konci každé povídky byl kratičký text přímo od dotyčného autora, který popisoval pozadí vzniku, to bylo zajímavé a takové osobní. Celkově jsou páni autoři sympaťáci a je vidět, jak si váží svých čtenářů a jak milují horory... to se mi moc líbí a je mi to sympatické:). Nejvíc se mi líbily tyto povídky: Na okraji propasti, Bezpečí domova, Naše nejlepší mozky, Autobusák (ta byla asi nejvíc psycho, ale konec zvláštní), Biohazard, Tabu. Některé mi přišly spíše jako bizár, např. Muž, který miloval knihy - co to bylo?!? Povídka ve mně vyvolala jedinou emoci: znechucení :-D.
Pokud máte rádi horory, proč ne. Já osobně mám ráda trošku jiný druh hororů, ale bylo to příjemné osvěžení a i jistá odbočka od toho, co běžně čtu :). A líbilo se mi, že jsem ani v jednom případě nevěděla, co čekat... Šla jsem do každé povídky s tím, že nevím, co se z ní vyklube a to mě bavilo:).
Více na mém YouTube :-).“... celý text
— Rodaw
