Ondřej Štolba
česká, 1992
Populární knihy
Nové komentáře u knih Ondřej Štolba
Zvěstovatel: Hodina zapomenutých
„Zvěstovatel je úplně jiný typ fantasy než jaký dneska vychází. Celý svět je do detailů promyšlený, tím pádem i složitý. Je tam spoustu ras, jazyků, měst... Většinou absolutně netušíte, co se bude dít dál a když máte pocit, že ano, že to někam míří, je to napínavé, visíte na každém slově….BUM…střih na jinou scénu, nebo střep minulosti.
Hrozný! Skvělý, ale hrozný. :DDD
Co se celého světa, kde se děj odehrává, týče, absolutně mě nadchla promyšlenost názvů a různé typy řečí.
Když jde o trpaslíky, tak jsou slova krátká, úsečná, tvrdá (Barzul, Ferzan, Iz resan…), naopak elfština je libozvučná, ty slova se vyloženě pěkně čtou (Andervaltej).
Pojmenování jednotlivých území je úplně odlišné (Císařství, Hanza, Rudoly, Argmor, Loar Tish…) Tohle je za mě velký palec nahoru.
Další věc, co se mi líbila je obecně magie. Je tam přesně popsáno, jak mágové hýbou prsty během kouzlení a rozhodně doporučuju si to během čtení zkoušet. Ty kouzla potom dostanou úplně jiný rozměr.
Většinou i čtenář ví, jestli se u toho kouzla mág soustředil, jak bylo náročné atd. To vážné cením. Kdyby tam autoři napsali jenom něco o tom, že mág vyslal ledový paprsek, tak by to hlavně bojové scény hrozně shodilo.
Kdybych měla srovnat první a druhý díl, tak v prvním dílu se mi víc líbila dějová linka. Po prvních sto stránkách děj začal hrozně rychle ubíhat. Bylo to svižné, poutavé, více zaměřené na Regna. Opravdu jsem se bavila.
Druhý díl byl zase očividně víc ucelený. Autoři už našli styl, kterým to chtějí psát. Když se u prvního dílu srovná začátek a konec, tak to vypadá, že to psal někdo jiný. Né že by to nějak rušilo, on se společně se stylem psaní vyvíjí i Regnus, děj postupně přidává na obrátkách, takže to nijak nevadí. Ve dvojce se taky začnou dávat dohromady střepy minulosti, což přináší spoustu AHA momentů (a taky spoustu NO TO SI DĚLÁŠ PR*** momentů :D)
K ději se asi vyjadřovat nebudu, protože bych se neubránila spoilerům, ale řekněme, že autoři mají zvláštní talent dokola ve čtenáři vzbuzovat naději, kterou jsou schopni potom během půl stránky zadupat do země. :D BOŽÍ!“... celý text
— Kay342
Zvěstovatel: Hodina zapomenutých
„Druhý díl se mi zdál výrazně lepší, než ten první. Autoři si nejspíš lépe ujasnili, které informace jsou pro čtenáře důležité a podle toho jim věnují prostor a důraz. Ke spoustě postav z prvního dílu přibude spousta dalších, ale jsou lépe odlišitelné díky výrazněji vykresleným povahám a vlastnostem, dozvídáme se často více o jejich motivaci stát na té které straně.
Střepy se pomalu skládají dohromady a odhalují příběh, který se sice odehrál dávno, ale který vlastně neskončil a který několik hrdinů stále žije, ať už vědomě nebo nevědomky.
Dostává se nám odpovědí na spoustu otázek a spousta jich opět vyvstává.
Oproti prvnímu dílu plynou rozhovory méně šroubovaně, byť někdy by to na nich neuškodilo zapracovat. To samé dle mě platí o vypravěčském stylu. Autoři se na předchozím románu a na povídkovém sborníku dost vypsali, přesto si myslím, že by všem třem knihám ještě nějaká péče neuškodila (a nemluvím jen o pravopisných chybách, kterých je stále mnoho).
Jako celek se mi příběh líbí, oceňuji propracovaný svět, různorodé, nečernobílé postavy, ale myslím, že forma by zasloužila více pozornosti.
Přesto se těším na třetí díl.“... celý text
— Eibe
Zvěstovatel: Pomsta zatracených
„Do příběhu jsem se dostala asi v polovině první kapitoly a musela jsem se krotit, abych četla pomalu a nehltala knihu příliš rychle. Trochu mě mátlo to, že jsem byla zatažena do děje, který už tak trochu probíhal. Většina knih, které jsem zatím četla, začíná ve skoro absolutním klidu. Čtenář je seznámen s hlavní postavou, která většinou nemá moc rozsáhlou minulost, se situací okolo a až potom se děj rozjíždí. Tady jsem otevřela knihu a už tady byla napůl vytvořená hlavní postava, která měla minulost a v knize se na ni nacházely narážky, které jsem v ten moment nechápala. Občas jsem se ztrácela ve jménech, osobnostech a vztazích, které byly krásně vystiženy, a stalo se, že jsem soucítila s Regnem v tom, že jsem neměla ponětí, komu můžu věřit a komu ne. I přesto moje zmatení se mi to na knize líbí, protože je to vážně realisticky podáno. A nejen to. Kdybych z knihy odstranila magii a tak, dokážu si představit, že by se to vážně odehrálo před pár staletími. Mezi věci, které se mi moc nelíbí, patří hlavně malinkaté chybky, které mě vyrušovaly od děje. Že se tu a tam mezera zjevila, tu a tam se zase vytratila. Také občas odstavec končil neukončenou větou, která ale pokračovala v dalším odstavci. Možná je to jen můj problém, ale hodně mě to rušilo. Mezi takové sporné aspekty knihy bych zařadila mírnou zmatečnost. Když jsem knihu četla, hodně mě to rušilo a občas jsem si musela jednu pasáž přečíst víckrát, abych jí porozuměla. Ale takto s odstupem se mi to líbí, protože takový svět vlastně je. Jeden velký chaos. Konec je na můj vkus až moc otevřený. Kdyby nebyl další díl, tak bych to považovala za obrovské mínus. Ale jelikož vím, že tu je, tak se asi co nejdřív pustím do dalšího dílu. Líbily se mi také flashbacky v podobě Střepů minulosti. Mnoho otázek to zodpovědělo, další zase vytvořilo. Tak to podle mě má být. Celkově se mi kniha líbí a už poněkolikáté mám chuť tady vyzdvihnout realističnost, ale to bych tady byla ještě dlouho. A nakonec bych chtěla poděkovat autorům, že jsem měla možnost si knihu přečíst. Děkuji.“... celý text
— Michela
Zvěstovatel: Pomsta zatracených
„Čtení této knihy jsem si užíval už od samého začátku. Určitá přirozenost postav a svižný děj plný nápaditých zvratů mě udržoval neustále ve střehu. Styl kterým je kniha napsána mě po prvních stránkách vtáhla do děje tak moc že mi bylo líto kdž jsem musel přestat číst. Také velmi ocenuji ruznorodost postav od lidi pres trpasliky a draky az po pantherse a jine. Velmi se mi take libí micháni minulosti a "součastnosti" kde ani jedno není nudné.Svět ve kterém se postavy pohybují je propracovaný a pestrobarevný. Každý detail v knížce popsaný patří do příběhu a utváří ho.Můj favorit celého příběhu je Hinabir snežný irbis. Baví mě však velmi i povahy trpaslíků. Vše v této knize na mě působí propracovaně a smysluplně a jsem velmi rad že jsem tuhle knihu četl. Díky moc autorům“... celý text
— CZesnek
Hlubiny krystalů
„V první řadě bych chtěl poděkovat autorům. Knihu jsem četl po částech, z důvodů dostupnosti , ale i tak mě pokaždé vtáhla do svého děje. Autoři mě nejen bavili svým světem, který do knihy vložily, ale i různorodostí a překvapujícími konci. Jejich postavy nebyli průhledné, ale ani přemrštěně tajemné. Vše bylo perfektně sladěno a zapadalo do sebe.Za sebe jsem rád že jsem tuto knihu mohl číst a z čistým svědomím ji doporučím i ostatním čtenářům co mají rádi dobré přiběhy.“... celý text
— CZesnek
Ondřej Štolba - knihy
1988 | Zvěstovatel: Hodina zapomenutých |
2013 | Zvěstovatel: Pomsta zatracených |
2015 | Hlubiny krystalů |
Žánry autora
Povídky Literatura česká Fantasy
Štítky z knih
Štolba je 1x v oblíbených.