Paolo Eleuteri Serpieri

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Paolo Eleuteri Serpieri

Druuna 3

„Třetí a poslední Druuna. Kniha obsahuje tři na sebe lehce navazující příběhy: Zapomenutá planeta, Klon, Anima. Druuna se vrací do známého světa, do rakovinného Města hnusu, zrůd a nádorů. Příběh je opět nesourodý, příliš nenavazuje na předchozí knihy – snad jen v náznacích, tematicky a ve formě některých vracejících se minulých postav a archetypů. V porovnání s předchozími knihami jsou jednotlivé obrazy snad ještě zmatenější, příběh hodně přeskakuje. Druuna je jednou tady, pak se probudí jinde, pak znovu jinde. Smysl jsem hledal marně. Iluze, sny a realita se tu prolínají skutečně zmateně. Poslední Anima je pak zcela jiná, v jiném prostředí, bez dialogů, nicméně opět sen ve snovém světě. Objevuje se jakási symbolika znovuobjeveného Ráje. Malé cameo má Serpieri. Grafiku a vizuální styl netřeba komentovat, zůstává beze změny. Jednoznačně nejslabší kniha, nicméně pro kompletaci příběhu zřejmě nutnost.“... celý text
— thorir

Druuna 2

„Pokračování Druuny se nese v podobném duchu jako první část. Druuna spí a sní neznámo kde, ani po probuzení nelze rozhodnout, co je vlastně sen a co je realita. Vrací se rakovinná choroba proměňující živý i neživý svět. Vrací se posádka lodi, objevují se replikanti, kyborgové, autor opět otevírá hlubší otázky lidské existence. Celkově je příběh víc epizodický, víc roztříštěný, víc nesouvislý. Je stále těžší sledovat děj, sledovat, co je realita a co je sen. Druuna je stále stejná, sexy, přitažlivá, polonahá, vzrušivá, nadržená. Běhá po světě, pasivní, naivní, hloupoučká, přes pasivitu a naivitu je však její role v příběhu zcela klíčová. Příběh rozvíjí snahy o záchranu posádky lodi a následné nalezení komponent séra, protijedu proti nákaze. Stejně jako v předchozím díle vnímám příběh jako slabší, přetechnizovaný, zamotaný do spirály snů a umělé reality. Grafika je naopak téměř beze změny, rakovinné nádory a hnus střídají obrazy explicitní nahoty, sexu na hraně pornografie. Vše popsáno v komentáři u první části. I když, jeden rozdíl oproti předchozímu dílu snad přece jen existuje – Druuně, zdá se, narostla prsa. Deformovaná mysl deformuje vše ostatní. Komu se líbil první díl, zklamán zde určitě nebude.“... celý text
— thorir

Druuna

„Kultovní Druuna, černovlasá sexy kráska zakletá v říši zmaru, hnusu a rozkladu a vyžívající se v sexu. Z počátku čtenář nic moc nechápe, svět je divný, postapokalyptický, špinavý. Špína je všude, stejně tak rozklad, hnus, mutanti nebo jiné slizké a odporné kreatury. A samozřejmě násilí, nebo přesněji sexuální násilí. Kontrast světa, společnosti a Druuny nemůže být větší. Svět je špína, hnus, zvrácenost a smrt. Společnost je v rozkladu, umírající, prázdná, násilná, žijící ve strachu, žijící v područí tyranie podivných zahalených kněží. Město beze smyslu, plné odporností a rakovinu připomínající choroby. Na druhé straně je Druuna, krásná, čistá, sexy, prostá, po většinu času nahá nebo polonahá, s dokonalým tělem bohyně, dáma a zároveň děvka, spíš pasivní, naivní, často znásilňovaná, ještě častěji nadržená a vzrušená. Vizuál je dech beroucí. Druuna je zobrazována jasně, čistě, dokonale, bez ohledu na rámeček vždy v centru dění, vždy v centru pozornosti. Maják v mlze, přitahující pozornost, vyvolávající reakce. Sexuální scény jsou vzrušivé, často násilné, plné explicitních pornografických detailů. V absurdním protikladu k tomu je tu rakovinné Město, záhadné, hnusné, mutující, plné nemocí, podivných chaotických biologických a mechanických výrůstků, plné zrůd a kreatur, plné hemžících se stvůr, plné nádorů, boláků, mokvající, páchnoucí. Druuna je dokonalost uprostřed chaosu, krása uprostřed hnusu. Ta kombinace mechanického a biologického, ten akcent na sexualitu, pornografii a násilí, mi místy lehce připomněl H.R.Gigera, klasická Erotomechanika to pochopitelně není, Giger je mnohem hlouběji v temnotě perverzních představ. K příběhu nemá smysl moc co doplňovat. Je podružný, přestože se tváří komplikovaně, přestože vyvolává zdání hlubšího přesahu. Druuna pobíhá světem / Městem – to podstatné je, že nahá / polonahá – potkává různé postavy, tvory, obyvatele nekonečných hlubin, utíká před chorobou, hledá smysl v chaosu. Sexy hrdinka si je samozřejmě plně vědoma své přitažlivosti a svou sexualitu často neskrytě a ráda využívá, nebo se hodí napsat, že si užívá. Čtenář postupně odhaluje podstatu Města, podstatu a původ choroby. Autor se snaží otevírat složitější témata: lidskost, humanismus, transcendenci, ale i umělou inteligenci. Neměl jsem však pocit, že něco z toho nějak zásadně funguje. Některé příběhové skoky je obtížné sledovat, často nedávají smysl. Ještě častěji nelze rozlišit mezi realitou a snem, mezi skutečností a iluzí. Jinde to zase sráží přetechnizované vysvětlení. Měl jsem dojem, že i sám autor se do příběhu často zamotává, nebo neví, jak z něj ven. Ať je to jakkoliv, komiks si lze užít, vizuál je alfou a omegou. Je právem vydán v edici MDEK, je zaslouženě považován za kultovní. Doporučuji.“... celý text
— thorir

Druuna 3

„Asi je to moje chyba, protože jsem naivně čekala, že příběhy na sebe navazují, vše se nějak vysvětlí, osvětlí a na konci Druuna padne Chacharovi do náruče. Ve třetí knize jsem byla už úplně ztracená, neorientovala se v jednotlivých snech, hladinách reality a kdo je replikant, kdo mutant a kdo Druuna. Sexu ubylo, což by mi nevadilo, přesto měla hrdinka potřebu čtenáře i ostatní figury přesvědčovat o tom, že je děvka a má to tak ráda. Asi jde o mužské erotické fantazie, ale mě to spíše otravovalo a z duše mi to nepromlouvalo. Byla bych hodnotila dvěma hvězdami, nebýt závěrečného příběhu, který se úplně vymykal a konec si slušně pohrál s čtenářem. Takže nechávám tři a slavnostně slibuji, že tuto neplechu jsem ukončila a Druunu si už asi nikdy nepřečtu :-).“... celý text
— tatjana1737

Druuna 2

„Opravdu jsem zvažovala, že to nedočtu a vrátím do knihovny. Čekala jsem na rozvinutí a vysvětlení sci-fi zápletky, ale bylo to to samé jako v prvním díle: hnusáci, sny ve snu (pokud někdo tápal u filmu Počátek, tak tady bude úplně ztracený), anální znásilňování hlavní hrdinky (které si ovšem Druuna užívá, takže je to cajk), Chachar žije / nežije, Lewis žije / nežije, Chachar-Lewis se zjeví a zase zmizí, sem tam se tam mihne kapitán Will, stroje a organická hmota se prolínají, Druuna se producíruje v zaříznutých gaťkách... Moje heterosexualita při pohledu na hlavní hrdinku neprošla žádnou zásadní zkouškou. Přečetla jsem včera a víc si z toho vlastně nepamatuju.“... celý text
— tatjana1737

Přejít na knížky autora