• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Paměť esejisty - Pavel Švanda

Soubor vzpomínkových esejů, fejetonů a úvah. Spisovatel a publicista Pavel Švanda (1936) uvažuje o proměnách svého rodiště Znojma v minulém století, o svém děts... detail knihy

Populární knihy

/ všech 19 knih

Nové komentáře u knih Pavel Švanda

O intelektuálovi, který se necítí dobře

„Tak s panem Švandou jsme si nesedli. Zkoušela jsem se začíst několikrát a nešlo to.“
— RH faktor

---

Zázraky v malém ráji

„Zajímavá obálka, útlá knížka, akorát do vlaku, kratší prózy... to se bude dobře číst, myslela jsem si, když jsem si tuto knížku vybírala z nádražní knihovny v Českých Budějovicích. Protože jsem měla rozečtenou jinou knihu a na červnové cestě z Budějovic na "Zázraky" řada nedošla, vzala jsem si je na delší cestu vlakem minulý týden. Dočetla jsem do půlky, proto neboduji. Na zpáteční cestě jsem knížku v nádražní knihovně v České Třebové vyměnila za jinou knihu – a nelituji. Měla jsem totiž představu, že "Zázraky" budou sbírkou próz laskavých a moudrých. Možná, že v druhé polovině knihy, v té, kterou jsem nepřečetla, takové povídky byly. V první polovině knížky se mi však líbila pouze povídka o cestě křesťana po smrti. Ty ostatní – ať šlo o jakoukoli dobu, v níž se odehrávaly – se točily hlavně kolem manželské nevěry. Řeknete si, že tak to už v životě chodí. Z příběhů však čiší jakási pachuť, neboť za nevěrou vesměs nestála láska, ale touha po pomstě, touha pobavit se a uniknout nudě nebo něco podobného. Samozřejmě za to mohou především ženy! Všechny jsou stejné, tak alespoň promlouvají mužští hrdinové příběhů, kteří vysedávají v hospodě, pokuřují, anebo jsou to naopak pěkní podpantofláci. Není mi jasné, nakolik autor pouze zachytil syrovou realitu a nakolik se s myšlením svých hrdinů ztotožnil. Čekala bych aspoň něco trochu pozitivního, nějakou naději, když má jít o pohled křesťana. Ale zázrak se nekonal, alespoň v první půlce knihy ne. V příbězích jsem nenašla snad ani jednu postavu, která by mi byla sympatická. Příliš se mi nelíbil ani styl psaní – přímá řeč je fajn, ale pokud je jí tolik, že těžko identifikujete, komu které věty patří a musíte se kvůli tomu v textu vracet, není to ono. Každopádně ale bych to skousla, kdyby to byl jen jediný problém...“... celý text
— BabaJaga11

---

Paměť esejisty

„Skvělá kniha! – – Výpisky: – Z množství životních událostí a pozemských setkání doopravdy neplatí nic víc než ty vzácné vzpomínky na těch několik lidí, jež jsme milovali, a pak na ty, kteří nám byli oporou, protože jsme si jich mohli vážit. – Zdá se mně zřejmé, že vzniká-li mezera mezi občanským postojem a lidským svědomím, zjevuje se tím znamení kulturní krize. Což z nás ale nesnímá osobní odpovědnost. – Na mém vnitřním odstupu od básnictví jako literárního žánru se v šedesátých letech možná podílely i některé osobní zkušenosti s lidmi z té branže. Dodnes si myslím, že básně – špatné, dobré a bohužel i ty nejlepší – píší vesměs ti, s nimiž se v běžném životě skoro nedá vyjít, na rozdíl od většiny prozaiků a výtvarníků. Rád bych žil podstatnou poezií, ale možná jsem příliš velký snob na to, abych pokorně snášel břemena standardních básnických zlozvyků, mezi něž na prvním místě patří nezvládaná náladovost. Nic na tomto světě není zadarmo, ani básnické slovo, jež nám umožňuje žít a přežít a s pomocí Boží se nezbláznit a nakonec umřít. – Myslím, že Bůh neproniká ke člověku, který z jakýchkoliv důvodů nechává ležet ladem vlastní život.“... celý text
— HTO

---