Nová kniha
Básničky z podhoubí - Pavel Vrba
Básničky z podhoubí jsou především určeny malým čtenářům, kteří se rádi ponoří do veršovaného a nevšedně ilustrovaného světa našich hub. Kniha kombinuje zábavné... detail knihy
Populární knihy
Nové komentáře u knih Pavel Vrba
Básničky z podhoubí
„Pěkně zpracovaná kniha říkadel/básniček o houbách. Ilustrace skvěle korespondují s textovou stránkou. Kniha se nese v celistvé atmosféře houbové říše, kde každá z uvedených hub tak trochu přejímá lidské charaktery. Některé básničky docela pobaví :)“... celý text
— Abé9
Básničky z podhoubí
„Knížka mě zaujala svojí obálkou v knihovně. Bohužel v ní číst bylo utrpení. Na jeden zátah jsem Adélce přečetla celou knihu, protože se o houby zajímá. Poslouchal i taťka. No, oba dva jsme útrpně protáčeli oči. Ach jo, tohle se vážně moc nepovedlo.
Básničky jsou většinou krkolomné, leckdy nedávají smysl, nejsou vtipné. Ilustrace jsou zvláštní. Zajímavé je (pro mě jako pro dospělou) výtvarné propojení fotografie, kresby a kombinované techniky (lepení vrstev papíru aj.).
Vždycky na levé straně je název houby i latinsky, pod tím stručné informace, zda je/není jedlá, kdy a kde roste. To je fajn. Na pravé straně jsou verše, u kterých netuším, jakou cílovou skupinu by měly oslovit. Dceři bude pět, o houbách jsme už něco málo načetly. Ale tahle publikace, ačkoliv u ní vydržela celou dobu, nás vlastně vůbec nezaujala.
Klouzek sličný
Pod modřínem v měkkém mechu
klouzek dlouze rozjímá
medituje v plném dechu
o bytí se zajímá.
Pokud klouzka v rozjímání
otravuje hmyz
nemá žádné slitování
prskne na něj sliz.
Křemenáč březový
V říši hub je mistr fitness
umí být i pěkný rváč
do klinče ho sotva chytneš
jmenuje se křemenáč.
Když mu leze po klobouku
drzý slimák, smělý strýc
udělá z něj hladkou mouku
nezbyde z něj vůbec nic.“... celý text
— Péťa Z.
Napálený leguán
„Kniha mě pohladila po duši a chvílemi vyloudila milý úsměv. Příjemné veršování a moc pěkné ilustrace!“
— Abé9
Napálený leguán
„Palec hore pro Kláru Machovou za ilustrace, ale teda ty básničky jsou příšerné...“
— Šebestová3
