Péťa Z.
komentáře u knih
Veselé obrázky Josefa Lady
Pavel Šrut
Ohýnek se olizuje,
že má klestí rád,
pět jazyků vystrkuje,
má hlad jako drak -
a stračeny na úbočí
mají kouře plné oči.
Pohádky ze šumavských lokálek
Roman Kozák
Moc ráda jsem tuto krásnou knihu četla dětem ve školce. Milovaly ji.
Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
Jedna z našich nejmilejších knih. Pohádky zná dcera slovo od slova zpaměti, dokáže sama převyprávět celé příběhy. Nikdy neomrzí!
Kočička Kiki
Lily Small
Miloučké vyprávění, hodně opřené o fantazii, kouzelný svět, zábavné názvy různých zvířátek a kamarádů... No pro malé milovnice koček jako dělané! Máme půjčeno z knihovny a čteme s Áďou pořád dokola. :-)
Jezevec Chrujda krotí kůrovce
Petr Stančík
V knihovně v rámci projektu S knížkou do života nám paní knihovnice představila jiný díl. Tento si dcera chtěla půjčit domů.
Čteme opakovaně a určitě zapůjčíme i další díly. :-) Ilustrace jsou nádherné, text vtipný, poučný.
Vílí kouzla
Sam Taplin
Malé princezny tohle třpytivé a fakt holčičí leporelo určitě ocení... :-) A proč ne? Prohlédla jsem si ho ve školce a mám již na seznamu k Vánocům. :-D
Jak to žije: Mláďata
Ag Jatkowska
Doporučuju pro nejmenší čtenáře, leporelo je bytelné a má roztomilé obrázky.
V lese: Objevujeme přírodu
Christine Henkel
Krásné velké leporelo, které stojí za koupi. :-)
Podívej, jak roste strom
Helena Haraštová
Milé leporelo s hezkými ilustracemi nabízí různé odklápěcí prvky. V knihovně jsme s Adélkou zaznamenaly spoustu poničených obrázků - s knížkou je třeba zacházet opravdu šetrně.
Encyklopedie zvířat pro malé čtenáře
Tomáš Tůma
Tato zdařilá knížka plná zajímavých zvířat a povídání o nich je přehledně členěná. Hodí se pro předškolní děti. S Adélkou jsme na ni padly v knihovně a líbila se nám. :-)
Co když se utopíme
Sarah Sprinz
Příjemná odpočinková knížka. Styl autorky je čtivě psaný, citlivý, žádné vulgární pasáže. Snad jen ta velmi často opakovaná věta, že srdce jí vynechalo úder... Ale jinak mezi podobnými příběhy tento nepůsobil tak naivně, hloupě. Jasně, že původní pohnutky hlavní postavy jsou trochu mimo a někdy pořád dokola... Ale sedlo mi to. Těším se na dvojku. :)
„Ale jestli mě ta úmrtí a ty ztráty v mém životě něčemu naučily, tak tomu, že srdci nesejde na tom, co smí a nesmí.“
„Nikdy to nebude jednodušší. Nikdy. Jen ty budeš silnější.“
„Ale každý den máme šanci stát se lepší verzí sebe sama.“
„Nejspíš to bude jako s každou novou výzvou. Ze začátku člověku přijde hrozně těžká a nepřekonatelná, ale pak se jí přizpůsobí. V určitou chvíli se z ní stane rutina, člověk najednou překoná sám sebe, aniž to zaregistruje.“
„Každý člověk si zaslouží pomoc, ačkoliv si za svoji situaci může sám. Ačkoliv ho do ní přivedla jeho vlastní rozhodnutí.“
„Víš co, zní to drsně, ale nezáleží, jak moc budu truchlit. Jak moc se budu ničit. Nic už tě zpátky nepřivede, naopak, přivede mě to tam, kam ses dostal i ty.“
„Nepřísluší mi, abych soudila tvoje rozhodnutí. Abych tě za ně nenáviděla, abych na tebe měla takový vztek. Udělal jsi chybu, ale i já jich dělám spoustu. Každý den.“
„Každý den dělám určitá rozhodnutí, v každém z nich se skrývá šance na nový začátek. Na lepší teď a tady. Šance smířit se a jít dál.“
Nový domek pro myšku
Petr Horáček
Milý příběh o malé myšce poutá i opakováním děje (stejné pasáže u jednotlivých zvířátek), což je pro děti přitažlivé. Nám se to líbilo. :-)
Veselá kniha o malém krtkovi
Zdeněk Miler
Obrázková knížka, která rozvíjí slovní zásobu, určitě potěší každého malého čtenáře. :-)
Kuba a počasí
Hana Doskočilová
Moc krásné leporelo nabízí pěkné povídání s milými obrázky.
Ale stejně Kuba Cvočkovi závidí! V zimě i v létě, za každého počasí nosí pejsci jenom obojek.
:-)
Hádanky z lesa
Zuzana Pospíšilová
Mohutný samotář bydlívá v lese,
ozdobu na hlavě důstojně nese.
A když je na podzim období říje,
tak se tou ozdobou s jinými bije.
Kdo je to?
Jak to žije na statku
Louise Forshaw
Pěkné leporelo s pevnými stránkami k tlačení, tahání a posouvání.
Sejdeme se v pět
Vladimíra Černajová
„Muž je dost hezký, když neděsí koně.“ J.-A. Barney d' Aureville
„No enem abysy věděla.“ :D
„Na každou krásnou ženskou připadá nejméně jeden chlap, kterého už přestalo bavit to s ní dělat.“
„Člověk je jak paměťová pěna. I když se snaží změnit, vždycky se vrátí do původního tvaru, který mu daly geny a výchova. To mám odžité. Takže jde o to najít si někoho, kdo se k tobě hodí přirozeně. Bez všech těch urputných a vyčerpávajících , prací na vztahu'.“
Měl staré hnusné rifle z osmdesátek, zakydanou mikinu, pár vlasů, zuby jak noty na buben a jedno oko se mu dívalo do Tokia a druhé do Paříže.
„Nejnovější sociologické průzkumy potvrdily, že nejoblíbenější fantazií ženy jsou dva muži najednou. Jeden vaří a druhý uklízí.“
„Já pořád říkám, že když to tam není, tak to tam nehledej. A když to tam je, tak to víš hned.“
Humor této autorky mi sedí, připomíná mi kamarádku z vysoký, která z fleku pronášela jednu perlu za druhou. Fakt jsem se bavila! Proto dávám plný počet hvězdiček a těším se, že si od paní Černajové ještě někdy něco přečtu.
Měsíc nad řekou
Fráňa Šrámek
... má šaty, které zřejmě nedodržely tempa s dneškem; i na dálku domníváš se postřehovati vůni kafru, který je po léta ostříhal ve skříni; odborné oko narazí ihned o mnoho chybiček, ba i neodborné oko má jakýsi žalostný dojem; jistě je kdesi o nějakou stuhu, krajku, kokardu více; není-li to již také dobře vyplněno, tvoří se záhyby jak malé hrobečky; dojem je tím trapnější, ježto paní Hlubinová má horečku děvčátka, které ustrojili do první taneční hodiny; je-li však tvé oko cvičeno srdcem, jistě bude dojato.
SLÁVKA (neviňoučký úsměv): To by tedy bylo jedno z oněch desíti vysvětlení, které by vás mohlo uspokojit -
ROŠKOT (ohromeně): Cóóó?
Fráňa Šrámek - Stříbrný vítr, Měsíc nad řekou...
Nikdy jsem nečetla, neviděla divadelní představení... Takže tak trochu doháním resty.
S prvními stránkami jsem si nebyla úplně jistá, jestli to bude pro mě. Ale četlo se to vlastně hezky a k postavám si čtenář najde cestu. Má u toho dobrý pocit, odpočívá a sem tam se zasměje "pod vousy".
Ale vlastně je to taky o něčem, co proklouzává mezi prsty a člověk se s tím nakonec odevzdaně smíří, protože si nechce nic dál nalhávat. Vlastně je to smutné. K zamyšlení.
Kdybych to četla na střední škole, nejsem si jistá, jak bych se k dílu postavila.
Neviditelní
Vlastimil Vondruška
Autorův styl psaní není špatný. Ihned jsem se začetla a příběh mě bavil. Ale postupně mě unavovalo vysvětlování všemožných situací, proč je to zrovna teď tak a tak. Jakoby za pochodu. Možná by se mi víc zamlouvalo nastínění celkové životní úrovně, víc scifi prvků...
Místy to bylo i docela napínavé, ale převládaly spíš naivní počiny, které se "hodily do krámu" (náhodné zjevení Toma, pomoc s odpoutáním Claudie, nedůvtip všech Strážců, nepojištění Františe...). Prostě většina věcí nedomyšlená. Pak jsem si i párkrát povzdechla nad prostoduchostí většiny postav. Pouze hlavní hrdinové myslí... I když leckdy i oni jsou tak naivní, až to bolí.
Nakonec tam bylo tolik podobností s titulem 1984, že to pro mě přestávalo být zajímavé. Škoda. Za mě ne víc než průměrný román, který bych doporučila spíš mladším ročníkům (autor se v erotických scénách asi vyřádil). :-)
„Dědeček mě naučil jednu zásadu. Nikdy nevěř těm, kdo mají moc.“
„Vláda považovala Neviditelné za hrstku neschopných nepřizpůsobivých a ve snu ji nenapadlo, že by vůbec nějakou techniku měli.“
„,Co je to coura?' špitla konsternovaná Klaudie. Nikdo jí však neodpověděl.“
