Sen ve snu
Edgar Allan Poe
Prvního velkého amerického básníka Edgara Allana Poea, jenž zásadním způsobem ovlilnil svého francouzského překladatele Charlese Baudailera a jeho prostřednictvím pak celé zaměření evropské avantgardní poezie, předkládáme ve svazku Sen ve snu v suverénním přebásnění Josefa Hiršala. Svazek je doplněn básní Havran, kterou přeložil Vítězslav Nezval.... celý text
Přidat komentář
Poe, toho člověk buď miluje,nebo ho jen tak lehce potká. Miluju jeho věci, on je prostě ( ať už životem, či tvorbou) rozervanec a dekadent...
Moje první básnická kniha
23.9 čas 18:36 a konec byl 22:16
Havran se mi moc líbil ostatné básně byli až moc krátké
5 z 5 hvězdiček
Verše se zdají být prázdné. Slova plynou, aniž by zanechala nějaký dojem. Výjimkou je Havran, do jehož překladu dal Vítězslav Nezval kus své básnické duše.
Mám rád Poea a proto jsem vždy zase a znovu rád, mohu-li si od něho něco znovu přečíst, něco si přečíst poprvé. Upřímně se mi výbor přespříliš nelíbí, Havran a jiné básně, se mi zdá poněkud lépe složený, ale právě díky přítomnosti jiných básní jsem i za Sen ve snu vděčný.
Nevím, zda byl Poe velkým básníkem. Možná ne. Jeho poesie není většinou o moc pochopitelnější a urovnanější, než je on sám – a to není mnoho. Některé jsou charakteru čistě lyrického, je milé je číst, rychle se vám však převalí přes mysl. Jiné jsou temné, další hluboké. Temnotu, to on uměl, to mu nelze vzít. Jeho schopnost vykreslit obavu, tíseň, zlověstnost typu „obr Smrt“, je absolutní a neskutečná. Přečtěte si Havrana, zas a znovu a to dunivé temno a prázdno, hlasité ticho, bude vás zase a znovu ohromovat – tedy! Tedy pokud si přečtete originál. Mohl by tu konečně někdo vydat kvalitní edici Havrana a jiných básní, dvojjazyčně, od jednoho překladatelem nějaký novější překlad… Ale ne, to je nefér k překladatelům. Havrana přeložit nelze (Zvukomalebnost „Raven“ a Nevermore“ je dost dobře nepřenositelná, nejlepší alternativou se mi zdá Nezvalův překlad „Už víckrát ne!“, pokud to ovšem nechcete řešit jako Lutinov tím, že „Nevermore“ nepřeložíte…) , ale na dalších básních by se dalo zapracovat.
Ale co už, nejedná se o dokonalé vydání (a třeba překlad mého oblíbeného Očarovaného paláce se mi vysloveně nelíbil), ale každá báseň od Poea je mi milá. Takže super.
Klasická poezie od Mistra E. A. Poe která ovlivnila moderní poezi obsahuje nejznámější báseň havran doporučuji všem milovníkům dobře temné poezie
Miluji povídky E.A.Poea a oslovuje mě také jeho básnická tvorba. Vůbec se nedivím, že Poe hodně ovlivnil i svého překladatele do francouzštiny Charlese Baudailera. Sbírka Sen ve snu přebásněná Josefem Hiršálkem se myslím povedla - no a samozřejmě jako bonus nesmí chybět Havran v překladu Vítězslava Nezvala.
Já a poezie nejdeme dohromady, ale i tak jsem se pokoušel se přes Poea prokousat. Knihu jsem úspěšně do konce dočetl, ale poezii pořád nemám rád. Alespoň ten Havran tu byl ve Vrchlického překladu, ten je klasický.
Osobně se mi nejvíce líbila Svatební balada, ta má skvělou atmosféru. Ač teda nemůžu říct, že jsem autorův fanoušek, tak nejvíce mám ráda jeho konce a to jak u povídek, tak i u těchto básní. Žádné žili spolu šťastně až do smrti, naopak. Konce jsou pochmurné a právě díky nim se mi díla aspoň trochu líbí.
Knihu čet jsem a teď říci musím,
neb to v sobě dlouho dusím,
básně nejsou žánr můj,
další už mi nekupuj.
Nemám už mnoho co k tomu dodat,
snad jen, že svědomí nebude mne hlodat,
když knihu odložím do polic
a nesáhnu po ní - nikdy víc.
Poeovy verše nejsou líbivé básničky, které si předříkáváme jen tak pro radost... kdepak. Jsou ódou na ušlechtilost krásy, která nemusí mít nutně estetickou a obecně uznávanou podobu. Na smrti a zmaru není nic estetického a přeci je toto téma pro nás tak pozoruhodně přitažlivé a ztvárňované po tisíce let. Andělé a vnitřní démoni, marnost bytí i oslava života... to vše jsou náměty které Poe ve své tvorbě obléká do melodických rýmů, temného pláště a fantastických expresivních obrazů. Jako bych při čtení této sbírky opravdu stála někde v galerii a nebo snila onen sen ve snu...
Nevím, jestli to bylo překladem, ale básně mě extra nenadchly. Respektive některé mé vyloženě nebavily a jiné byly zase super. Povídková tvorba autora je mi asi blíž.
Díky letošní výzvě za donucení po dlouhé době sáhnout po vázané řeči :) pravda, studium mi bohatě stačilo na dlouhou dobu, takže jsem si nijak obtížný text nevybrala. Poea a jeho mistrovství jsem zbožňovala už jako adolescent. Stačilo pár veršů a byla jsem zpátky v rozhněvané době dospívání, kdy bylo všechno temné, beznadějné, prohnilé a k ničemu! Nezvalův Havran je mistrovské dílo, o tom žádná...
Tuhle sbírečku jsem dostala od rodičů k patnáctým narozeninám. Poeovy básně mají náměty psychologické až filosofické a občas se v nich vyskytuje ryzí krása, jako je verš: „Nevzlétne orel kalných zřítelnic.“
SÁM (přel. Josef Hiršal)
„Od dětských let já nebýval
jak ostatní; já nevnímal
co ostatní; já nepoznal
vášeň či cit, jenž druhé rval.
Z tohoto zdroje netryskala
ani má trýzeň; nezlákala
mých druhů radost duši ke svým hrám;
co miloval jsem, miloval jsem sám.“
Rýmy v této básni jsou většinou gramatické a myšlenka není nijak originální, ale přesto mě tehdy oslovila a dodnes se mi stává, že mi z ní spontánně vytane na mysli verš nebo dva.
Tak EAP mě nějak zvlášť nezaujal ani jako básník. Kratší věci jsou mnohem zajímavější a smysluplnější. Občas zaujme hodně zajímavý verš. Konečně jsem si přečetl legendárního Havrana (jo, resty mi někdy trvají) a ten je hodně zajímavý. natolik, až jako by ho napsal někdo jiný, než ostatní básně v knize.
Nejak mi to vôbec nešmakovalo... asi proste nemám cit pre inú poéziu ako tú surrealistickú. Básne mi prišli nemastné-neslané a vlastne ničím moc výnimočné.
Prepáčte, ale nerozumiem sa tomu. Verím, že sa nájde oveľa širšie spektrum vyzretých čitateľov, než som ja.
Poe. Osobnost. Legenda.
Z jeho básní je cítit jeho jinakost, jeho odlišnost od druhých.
Přitom jeho básně nejsou krásné. Spíše poutavé a zdařile tajemné.
Samozřejmě nejzdařilejší Havran. Ale nakolik na věhlasu této básně podílí se Vítězslav Nezval? Já neposoudím....
Ale i další básně jsou skvělé. Oceňuji jeho vzletné rýmy, jeho melodii slov.
Obdařil nás zádumčivostí a temnotou v básních. Za to mu patří vzdát hold.
Část díla
Al-Aaraf
1829
Červ Dobyvatel
1843
Duchové mrtvých
1827
Eulalie
1843
F - s S. O - d
Autorovy další knížky
| 1978 | Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Edgar Allan Poe a jeho Israfel, či jeho Červ Dobyvatel, bezesporu patří mezi mé top a oblíbené, stejně jako Havran a Znal jsem jej...
Autor má na svém kontě mnoho nesmírně zajímavých děl..., které se hodí do jakéhokoliv ročního období. Zejména, když nastane čas dušičkový...