Povídky přehled

13.11.2023

Četl jsem jen pár povídek a nemám moc co k tomu říct, jen mě to mile překvapilo, čekal jsem to horší.

15.04.2016

Můj původní rozsáhlý komentář se úspěšně jedním nešikovným klikem vymazal, takže si jdu uvařit kafe a pokusím se ho ve vší stručnosti a poněkud méně elegantně a propracovaně shrnout.
V této knize Poe jako autor povídek vystupuje jinak, než jak jej známe (nebo lépe a výstižněji řečeno - než jak si myslíme, že jej známe). V podobě ironického (a to i prudce sebeironického!) žurnalisty mě opravdu bavil ve všech svých blackwoodovských povídkách - Kterak psáti článek pro Blackwood, V tísni (tam ta ironie přimo tryská z každého slovního spojení), Literární život pana Tenta Nonce. V podobě komičtější se čtenáři představuje v povídkách, jako jsou například Brýle. Pak tu existuje ještě ta známější Poeova podoba, a to ta "jámokyvadlovská". V té se tu však zračí i Poeova touha po lidské společnosti a potřebě blízkého člověka. A ikdyž třeba ne hmatatelně, tak alespoň jaksi imaginárně. Podoba, která mě osobně nenadchla, je podoba Poea estéta a Poea pozorovatele, kdy jeho zdlouhavé popisy přírodních scenérií, veškerého rostlinstva a květeny, byly prostě už moc. Stejně tak povídka, kde nosným tématém byl popis nábytku a estetického zařízení domu (přestože v sobě obsahoval i spoustu rýpavých poznámek ke vkusu ostatních.) Ně že bych snad zněvažovala Edgarovo popisné mistrovství...
Mé nadšení tudíž naznalo mezí a knize pět hvězdiček nedám. Čtyři si ale zaslouží. A každý, kdo by chtěl Poea poznat o trochu víc a blíž, než jak je nám doposud předkládán (a že je nám v některých ohledech předkládán zcela mylně a zkresleně), bych doporučila rozšíření si obzorů o tuto knihu. Za zmínku určitě stojí i doslov Michala Peprníka zabývající se právě různými stránkami osobnosti Edgara Allana Poea a těmi velkými neshodami v jejich interpretaci.