• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u knih Pavla Buzková

Hana Kvapilová

„Herecká básnířka, jak ji nazval v nekrologu Šalda. Herečka duše, jak byla označována během života. Spisek o životě jedné z největších divadelních hereček naší historie, Haně Kvapilové, na jejíž jméno čas od času člověk i dnes narazí. Aniž bychom dovedli správně ocenit její velikost. O což se alespoň pokusila Pavla Buzková v této práci. A že je co obdivovat. Hana Kvapilová přinesla do českého divadla novost, hloubku, vizi. Z počátku šťastného dětství přešla do chudoby, odkud se sama vlastní pílí dostala na vrchol herecké dráhy. Kde se jí místo ocenění dostalo něčeho typicky českého - závisti, zklamání, štvanice a duševních ran. Nevím, proč tomu tak u nás bývá. Nevím, proč Srbové nebo Chorvaté nadšením téměř zbořili vlastní divadla, zatímco u nás probíhala štvanice, urážky a ponižování, aby po její smrti ti samí oceňovali její přínos. Smutný osud velké herečky. Velmi se mi líbily citace ze všech možných dopisů, ale hlavně článků a recenzí, které autorka spisku použila. Nutkalo mě to k zamyšlení, proč dnes už recenze a články nejsou tak poeticky pojaté. Tehdejší články byly samostatnými uměleckými díly, bez ohledu na to, zda byly zaměřené kladně či opačným směrem. Stejně tak i obranná zaujatost vůči Kvapilové, díky čemuž se před čtenářem rozprostírá obraz, který je hodno ctít. Navrch ještě přidám, že mě hodně zaujalo, jak propletená a navzájem se ovlivňující byla vyšší společnost česká během devatenáctého století. Hanu Kvapilovou v dětství učil na klavír Antonín Dvořák, dostala se do blízkosti bratří Mánesů, nehledě na spojitost s Národním divadlem, tehdejšími básníky a právě redaktory velikých jmen. Kde máme dnes podobné velikány?“... celý text
— Kozel

---

České drama

„ukázka2 "Anarchistický přelud dokonalé svobody, vepsaný na jejich praporu, vábí obzvláště silnější osobnosti. Kdož by se rád nevyrval konvenci, jež je tak nesnesitelně sešněrovala lidstvo! Kolik vzpour, soukromých i veřejných se proti ní již zdvihlo! Není snad jedince, národa a společnosti, aby jí občas nesetřásly třeba i s risikem života. Heslo svobody je ze všech hesel nejsvůdnější. Tomu rozumí každý. Čím je nezkušenější a naivnější, tím více je jím strhován. A věří mu ovšem doslova, netuše jeho relativity. Nechápe, že jím by zvítězila sama zkáza. Vždyť život existuje jen, pokud je spořádán. Bez řádu by nebylo žádné jednoty a tedy ani osobnosti, jež by se rozložila v tříšť pocitů, citečků a dojmů. Nebylo by ostatně ani těla, jehož důmyslná organisace zakládá se právě na řádu. Konvence ovšem není řád. Řád život rozvíjí a ochraňuje, kdežto konvence jej mrzačí a dusí. Hubit konvenci je tvůrčí člověk stejněpovinen, jako hubiti anarchii. Obé škodí vývoji, obé je přepětím: anarchie svobody, konvence řádu. A co všechno není konvencí nebo anarchií!" zdroj: "České drama" Pavla Buzková, kap. "Smysl českého dramatu" (Melantrich, 1932)“... celý text
— RichardMekka

---

České drama

„Ukázka „Ačkoli Karel Čapek vyniká opravdovým filosofickým nadáním, přece se žádného význačnějšího názoru nedopracoval. Nepatří tudíž k oněm vůdcům lidstva, kteří žijí jen proto, aby vývoji alespoň o krůček uvolnili cestu. Čapek bohužel nehledá a nedobývá. Spokojil se příliš brzo a příliš levně, prodav své duchovní prvenství za čočovici okamžitého úspěchu. Čapek nemá totiž čím měřit, což jest jeho největší vada. Chybí mu totiž ideál, s nímž by svoje postavy konfrontoval“ zdroj: "České drama" Pavla Buzková (1885-1949) (Melantrich, 1932)“... celý text
— RichardMekka

---

---

Srdce na štít : úvahy o přátelství a lásce

„Ukázka: "Srdce na štít: úvahy o přátelství a lásce" Pavla Buzková (1941) "Sám jest člověk tenkráte, když už nebo ještě nikoho nemiluje. Tu se snaží spoustou jiných zájmů zasypati trhlinu mezi sebou a životem, aby skryl své hrozné tajemství, že míza, kolující stromem lidstva, jej pomíjí a nechává odumírati." * "Na dně zármutku dopíjí se člověk nesmírně opojné slasti, kterou mu svět ničím nahraditi nemůže. Jest to asi slast ze sebenalezení, neboť člověk zklamaný a opuštěný uchyluje se konečně do ráje srdce svého, z něhož ho žádná moc nemůže vypuditi. Tu po dlouhém, předlouhém rozloučení padá si v náruč s vlastní duší, která se ho blaženě ujímá – aby ho znovu smířila se životem, s Bohem a s lidmi. Neříká se tedy nadarmo: „Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší.“ * "Nejubožejšími bývají právě lidé domněle oplývající štěstím, jichž nic netrudí a kteří se jenom baví. Až je jednou smrt přinutí k účtování, naleznou místo zlatého pokladu, jejž si domněle nastřádali, jenom hromadu suchého listí." * "Nejprotivnější jsou lidé, kteří se nikdy nespálí ani nenapálí." * "Nejhustší síti klepů a pomluv bývá obyčejně opředen člověk lásky nejhodnější. Jen ten, na kom nikomu nezáleží, bývá jich ušetřen a utrží někdy ještě chválu." * "Nenávidíme zločince, ale jakmile se stane pronásledovaným, litujeme ho. Trpitelé se zdají míti vždycky pravdu i právo na své straně. Byť si své utrpení sami zavinili. Šťastlivec je zásadně dlužníkem, trpitel pak věřitelem lidstva i samého Boha." * "Odlesk svých ohňů v cizích očích pokládáme obyčejně za jejich vlastní plápol." * "Citově nadaným lidem každé významnější setkání dlouho přeznívá i doznívá. Nesmějí se jich tedy žádati příliš mnoho, poněvadž by pak nikdy neuslyšeli vlastní duše a zpívali by svůj part falešně." * "Vystříhejme se někoho obtěžovati zbytečně, abychom pak nenalezli jeho ochotu vyčerpánu, až ji budeme opravdu potřebovat." * "Otevříti si svá srdce zcela upřímně mohou jen dva lidé. Třetí, ať již oběma blízký nebo cizí, vnucuje milencům, manželům, přátelům, sourozencům, ba i rodičům a dětem určitou pózu. Jednomu se člověk přibližuje, pro druhého však již hraje." * "Tvrdost se často maskují lidé přecitlivělí, aby si uchovali trochu klidu nezbytného k životu a k práci. Je to instinktivní obrana před lidskou ukrutností." * "Intrikán si zaslouží většího opovržení než zloděj, poněvadž nás okrádá o to nejcennější, co máme a bez čeho nemůžeme vůbec žít: o sebevědomí, důvěru a pocit bezpečnosti. Jako nám každá pomluva rozhoupává půdu pod nohama, tak zase každá chvála a příznivé smyšlení o nás ji pod námi upevňuje." * "Přátele cepujeme ve svém vlastním zájmu, abychom je mohli milovati a zůstati jim věrni." * "Ve vztahu mezi mužem a ženou, jehož jediným obsahem jest smyslnost, se láska buď ještě nenarodila, nebo již zemřela." * "Jakými psychology byli tvůrci Písma, když věděli, že i pohledem se může cizoložit! Kolik dnešních lidí, chápající lásku jenom tělesně, se jim ani zdaleka nevyrovná ve znalosti člověka a jeho vztahů." * "S láskou je to jako s Bohem: my potřebujeme ji, ne ona nás." * "Milujeme některé lidi proto, že jsou dobří, nebo se nám zdají dobrými proto, že je milujeme?" * "Spolehlivou známkou pravé lásky jest odpor ke každé ničemnosti, jež člověka snižuje ve vlastních očích." * "Láska je všestranný umělec, jenž takřka z ničeho: z jediného posunu, ze zvuku hlasu, z kmitného držení těla úplně cizích, neznámých lidí, tvoří neúnavně znovu a znovu milovaného člověka" * "Jen toho máme opravdu rádi, jehož nemoc, hanbu nebo nezdar prožíváme v úžasném vzrušení, poněvadž nám je nesnesitelná představa utrpení, která mu z nich vzchází, ale z jehož štěstí se radujeme méně než on, protože se o ně příliš chvějeme; jehož věc jsme vzali zkrátka úplně za svou, neboť se s ním ztotožňujeme. On je námi a my jím." * "Láska, která předvídá svůj konec, nechtíc překonati samu smrt a protáhnouti se do věčnosti, není pravou láskou." * "Čím větší nenávist, tím bližší smír v lásce." * "V milostném vztahu jest vždycky ve výhodě a silnější ten, kdo méně miluje." * "Nedati je někdy více, než se rozdávati příliš štědře." * "Za okázale šílící láskou skrývá se obyčejně jen hysterická umíněnost." * "Navrší-li se mezi skutečnými milenci nebo přáteli hradba nedorozumění, za níž jeden druhému zapadne, jest nejlépe přenechati času, aby ji odklidil. Pod jeho náporem rozpadnou se všechny malicherné nevraživosti a láska, osvěžena odpočinkem a vyhladovělá odříkáním, ujme se opět všech svých práv." * "Nezahání-li již milované jméno všechny zlé duchy a příšery noční od našeho lůžka, láska uvadla." * "Láska bez obětavosti není láskou, nýbrž společenstvím rozkoše a v nejlepším případě citovým vyděračstvím." * "Falešnou, předstíranou láskou možno oklamati jen toho, kdo věří toliko zevním projevům citovým a jest úplně tupý intuitivně." zdroj: "Srdce na štít: úvahy o přátelství a lásce" Pavla Buzková (1941, Československý Kompas), Edice: Od člověka k člověku, Ilustrace: Otakar Mrkvička Pavla Buzková“... celý text
— RichardMekka