• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Stojedna HAIKU přepilně vykutáno z Hory Březové - Petr Prause

Japonská básnická forma haiku jsou krátké básně bez rýmů, které používají jazyk pocitů pro vyjádření emocí a obrazů. Často se používá forma haiku 5-7-5 slabik... detail knihy

Nové komentáře u knih Petr Prause

Hamík - III.díl

„K elektronice jsem se dostal bohužel v poměrně pozdním věku. Proč bohužel? Protože kromě toho, že tvoří podstatné zázemí našich životů, je opravdu zajímavá. Kdo ví nebo koho vůbec napadne, jak fungují běžné předměty denní potřeby jako je TV ovladač, telefon, hodinky s měřením tepu nebo elektronická nálepka v knize, která hlídá, zda jste ji náhodou neodnesli bez zaplacení? Ale když se nad tím člověk zamyslí, je málo okamžiků, kdy člověka tiše nedoprovází životem. Dospělí mají většinou jiné starosti, ale děti by mohly vcházet do čím dál složitějšího světa alespoň se základní znalostí toho, jak věci fungují. Že je to nad lidské síly? Podle mého nikoliv, svět elektroniky je přísně logický, často stačí znát základní prvky a spoustu dalších si můžeme domyslet sami. Že jsme dnes mnohem dál než v době, kdy šlo chybějící diodu do rádia elektronky nahradit kouskem pyritu? Většinu součástek ale pořád tvoří jen ty jednoduché diody a tranzistory, jen jsou menší a rychlejší. Signály se dnes používají ve vyšších frekvencích, ale princip je pořád stejný. V Hamíkovi trojce je kromě obvyklých příspěvků zajímavý seriál japonského radioamatéra, který popisuje principy antén od prvních úspěšných přenosů až po dnes používané technologie, jako jsou nrf čipy, bezdrátové nálepky do knih či problematiku návrhu antén moderních telefonů. Pro mě jedna z prvních témat, kterým se nehodlám prakticky zabývat, ale pro osobní přehled považuji za důležité vědět, proč umí to co umí, a proč naopak neumí věci, se kterými si je lidi často mylně spojují. Za zmínku stojí i dlouhý seriál Octopus Labu (10-34.díl), také díky kterým se mi kdysi podařilo po pár týdnech moření naprogramovat a spájet jednoduchou herní konzolku s čipem attiny85 a zapařit na ní Space Attack. Věc, kterou jsme si celé dětství jen tiše představovali je dnes vlastně docela jednoduchá, stačí se dobrat důležitých věcí a překonat představu, že je to nad moje schopnosti. Mlaďas mi sice pod ruce kouká jenom občas, na víc nemá trpělivost, ale snad aspoň odkouká tu podstatnou věc, že v dnešní době je opravdu jednoduché vyrobit věci, které se na první pohled jeví složitě až nepochopitelně. A že je vlastně daleko větší zábava přijít na to jak, než je jenom pasivně konzumovat.“... celý text
— Ikkju

---

Hamík - IV. díl

„V předchozích dílech se děcka i dospělí mohli dočíst o spoustě zajímavostí z elektroniky, IV. díl zabere hlubokou šponu hned na začátku: vyprávění o tom, jak šikovný chlapec v 15 letech z vyhozených součástek vyrobil vysílač a spustil pirátskou rozhlasovou stanici, o jeho kolegovi s automatickým vysíláním napojeným na sloup veřejného osvětlení, anebo rovnou o realizovaném pirátském televizním kanálu :o A to vše v době, kdy to bylo tak trochu o pusu. To, co je za klidných dob příjemná zábava může za dob neklidných získat jiný, každopádně velmi silný význam. Umět komunikovat na dálku nezávisle na nějaké síti nebo schopnost vysíláním oslovit větší množství lidí je strategická dovednost. Nehledě na to, že technická zdatnost jde často ruku v ruce se schopností vyrobit si ledascos. Potom není divu, že když ve filmu Pošťák přijde konečně definitivně nahlodaný idealistický vůdce "opozice" za chlapíkem sedícím u vysílačky, tak se začnou věci opravdu hýbat. Jeho lakonické prohlášení "I know the staff" obsahuje všechno. Ač jsem zatím v éteru nezanechal zajímavější stopu než zkušební vysílání z jednoduchého hacku raspberry na rádiový vysílač vytvořený podle návodu na instructables, je mi tenhle způsob myšlení blízký, a čtení Hamíka je pro mě pak směs poučení, zábavy i zdroje zajímavých projektů.“... celý text
— Ikkju

---

Hamík - II.díl

„Bohužel,velká část dnešní mládeže má zcela jiné zájmy.Je mi z toho smutno.Amatéřina a bastlení všeobecně, umírají.“
— uzivatel1712

---

---

Hamík - II.díl

„Morseovka je úžasná, použil jsem jí třeba ve vlastním bluetooth esemeskovníku (přednastavené kódování je pro másla), pokud se písmena seřadí vzestupně podle binárního kódu, má program pár řádek (., -, .., .-, --, ...). První část se věnuje právě telegrafním klíčům, pokračuje úžasnou VENovou metodou učení se morse abecedy (každé děcko má přiřazené písmeno, na bzučáku vyťuká písmeno kamaráda, který převezme štafetu), a o pár stránek dál to rozbalí posíláním souřadnic hry Lodě. Umím si představit, že opakovaným termínům se pro rychlejší přenos přiřadí domluvený znak nebo zkratka, jednoduchý jazyk zrychlí komunikaci. Darrell Standing by nad podobnou partou zaplesal, a já se mu vůbec nedivím. Kniha je kompilace podobných hravých přístupů k učení, nápadů i celých konstrukcí, u dětí rozvíjí kreativitu (anonym zasílá příspěvek, ve kterém popisuje sofistikovaný systém napovídání při písemce nervózním poklepáváním na lavici) a technickou inteligenci (řešení spousty technických problémů je založená na pochopení klíčového prvku, maso na guláš se musí nejdřív rychle zatáhnout, aby se dobře připravilo a bylo měkké, elektromagnetické dělo musí vyvynout co nejsilnější magnetický pulz za krátký čas (v knížce je také), přesnost digitálního voltmetru je též daná počtem bitů - dílků stupnice - na analogově digitálním převodníku) Prostředek knihy patří povětšinou konkrétním konstrukcím, dostane se i na internet věcí (můj oblíbený Octopus Lab), pokračuje nápady, různými úvahami, postřehy a končí testem znalostí, které se hodí v oboru i mimo něj. Přiznávám, že jsem spoustu otázek nedal, ale myslím, že to vůbec nevadí, na zajímavé věci se můžu podívat a vědomosti doplnit. Některé otázky byly tak zajímavé, že mě donutily zapřemýšlet i nad věcmi, které se zdají samozřejmé, například dva vodiče nutné pro elektrický obvod. Inspirativní čtení.“... celý text
— Ikkju

---

Hamík - I.díl

„Pokus o propagaci radioamatérství a výchovu dětí pro tenhle obor. Jako spousta dalších oborů zažívá radioamatérství díky obrovským možnostem a rozvoji "konkurenčních" technologií (mobilem se dnes dá dovolat na druhý konec světa lusknutím prstů) odliv mladých zájemců. Autor vysvětluje, proč je obor zajímavý (dokáže odhalit talenty v elektrotechnice za směšné peníze), a jak se navenek prezentovat, aby pád oboru alespoň spomalil (radioamatérství bylo vždy líhní mozků pro et obory, za pár let, stejně jako v jiných technických oborech bude odborníků nedostatek, což se samozřejmě dotkne celé společnosti). Smutné je, že celkové náklady na zajištění kroužků včetně symbolického platu vedoucích by se vešlo do jednoho milionu! Téma mě oslovilo, nicméně radioamatér nejsem, chtěl jsem jen chytit pár nápadů na různé konstrukce, což kniha bohatě naplňuje, a přemýšlím, jak zkusil obor aspoň nabídnout mlaďasovi. Moje zkušenost je stejná jako autorovo, navržení a vytvoření nějaké konstrukce je neskutečně zajímavá a efektívní forma sebevzdělávání. Našel bych v sobě dokonce i chuť se případně angažovat jako lektor, nicméně tady už mám rozpor, s kontrukcemi transceiverů mám nulovou zkušenost (zapojení jednočipového rádia nebo programování BLE datového toku počítat asi nejde), moje znalosti by ale třeba bohatě stačily na učení programování a jednoduchá zapojení třeba mikrobitu nebo attiny. A tam už s radioamatéry není skoro žádný, nebo jen malý průsečík. Nicméně rádio Nivea si dřív nebo později zkusím vyšvihnout, prokletí dnešní doby je snad i to, že hotové rádiové moduly (pro mikropočítač) jdou koupit za cenu zmrzliny, a člověk tak přichází o tu krásu, sesmolit si zařízení od základních komponentů.“... celý text
— Ikkju