• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Philip O'Ceaillaigh

Zápisky z tureckého bordelu

„Zaujalo mě, jak se autor knihy dokázal vcítit do myšlení postav. Povídky na začátku jsou slabší, postupně se stávají lepšími.“
— Explorer

---

Zápisky z tureckého bordelu

„Neveselé, ale velmi působivé čtení. Ó Ceallaighův styl je docela strohý, nepotrpí si na žádné velké formální kejkle. Ale právě proto jsou jeho povídkové záběry na zdevastované mezilidské vztahy i naše vnitřní světy tak mrazivě trefné. A vůbec nesejde na tom, že většinu z nich situuje do Rumunska, kde žije, a jehož současného ducha zřejmě velmi důkladně vstřebal. Životní marasmus v postkomunistické zemi, jejíž "cesta do Evropy" je polovičatá, zrůdně pokřivená a podstatně trnitější než ta naše, je možná křiklavější, ale v podstatě se od toho našeho (nebo úplně jiného) tolik neliší. Při nejdelší a výborné povídce Na sídlišti jsem nemohl nevzpomenout na Chytilové film Panelstory, tady ale byl ten depresivní mikrosvět rozpitvaný ještě mnohem důkladněji a bez návodného moralizování. V několika povídkách staví Ó Ceallaigh do kontrastu k civilizačnímu rozkladu prostotu balkánského venkova, ale ani to nepřináší příliš očistné pocity. Jediné smutné stébelko naděje se objeví až v povídce Ústup od Moskvy, která tvoří přirozený závěr knížky. Slibný autor.“... celý text
— Akana

---

Zápisky z tureckého bordelu

„Po prečítaní tejto poviedkovej zbierky cítim najmä rozpaky. Miesta, kde sa udalosti poviedok odohrávajú, sa tiahnu od Washinghtonu po Istanbul. Hoci je cítiť akúsi jednotiacu niť, zbierka na mňa pôsobila veľmi nesúrodo. Jednak čo do tematiky, ale najmä kvalitou, alebo lepšie povedané mojou subjektívnou zaujatosťou k jednotlivým poviedkam. Autorovi jednoznačne nemožno vytknúť, že by svoje remeslo neovládal. Popisy miest deja, atmosféra, živé podanie dramatických situácií či prekvapivé pointy príbehov, toto všetko zvláda majstrovsky. Tiež pochopenie špecifík života vo východnej Európe je obdivuhodné. Toto sú silné stránky diela. Námety autor čerpal zo svojho tuláckeho života, postavy často nemajú domov, sami seba akoby vyčleňujú zo spoločnosti. Poviedky Taxík, Cesta k Dunaju či Cestou do hlubin sú senzačné. Zlatým klincom zbierky je pre mňa Zvíře - v melanchólií a rozklade sálajúcom z ostatných príbehov je toto veselým slniečkom, ktoré donúti k úsmevu. Druhú stranu mince tvoria poviedky písané v ich forme, kde je hlavnou postavou zrejme sám autor. Nepáčili sa mi. Alebo len máloktorá. Nepáčil sa mi jeho životný štýl, ktorý v poviedkach viedol, nepáčilo sa mi jeho správanie, postoj ktorý k problémom zaujímal, nepáčila sa mi drvivá väčšina jeho názorov. Sebecký arogantný ignorant, sexistické prasa, ktoré sa utápa v sebaľútosti, nezodpovedný, lenivý a tak ďalej. Hoci sú aj tieto poviedky literárne majstrovsky spracované, nedokážem zaujať kladný postoj k príbehom, ktorých hlavný hrdina ma tak strašne rozčuľuje...“... celý text
— bondula

---