• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Rafaelle Simone

Vášně duše

„Zajímavé a smutné čtení: Po mém jistém zmatení při otevření knihy (přeháním, protože tenhle paperback skutečně otevřít pro fyzicky příjemné čtení prostě nejde, aniž by se zlámal a porozpadl) - tj. citace z Descartových Vášní duše uvozujících jednotlivé dopisy, dopisy samotné a jejich autoři/adresáti (která Alžběta vlastně), které mi nakonec ozřejmily řádky autora a překladatelky určené čtenáři (a které doporučuji celé přečíst před vlastním obsahem, byť jsou uvedeny nakonec), jsem si konečně začínala užívat samotná témata a výlevy pisatelů. Trochu mi pořád vadí, že dopisy jsou trochu opravdové a trochu fikce, stejně tak je to se všemi vyobrazenými postavami. Takže čistě historicky vzato ... je to opravdu román, žádný filosofický spis či životopis Descarta. Ostatně zahrnuje jen pár posledních měsíců filosofova života (rok 1649, kdy umírá ve studeném a odtažitém Švédsku). Náhledů na svět se dočkáme, ale možná je pro čtenáře v našich končinách v tomto kontextu mnohem zajímavější odhalení královny Kristýny jako povrchní, zpupné, nabubřelé, nafoukané, bohaté, mocichtivé despotky, která (za)řídila ožebračení naší země o klenoty Rudolfova dvora všeho druhu na konci třicetileté války. O této panovnici jsem už dřív neměla valné mínění a po přečtení knihy kleslo až úplně nejníž (Descartes rozhodně nebyl ke dvoru pozván pro osvícenské debaty, byl jen další královninou kořistí, kterou ohromovala Evropu a protlačovala uměle Švédsko do čela celého světa). Naštěstí vcelku překvapivý kontrast zajištuje korespondence mezi Descartem a Alžbětou Falckou, manželkou našeho zimního krále. Ovšem (napůl) fiktivních pár dopisů s těmito dvěma královnami je obaleno spoustou dalších mnohem méně zajímavých postav. Autentickými slovy Descartovými si může čtenář být jist snad jen při citacích v úvodu kapitol (tedy dopisů) z jeho posledního filosofického díla zvaného - aby se to snad nepletlo - Vášně duše (1649) ... /hodně slibný titul, asi pohledám/ "Zřejmě jsem objevil, že vedle světa vnímatelného smysly existuje jeden nebo několik světů dalších, paralelních, rozporných a těžko rozlišitelných. Vedle hledání pravdy je svět vulgárních řečí, které ho zahalují, zdvojují a pohlcují. Vedle světa přímé konverzace je svět lží, výmyslu a zrady. Vedle světa vědy je svět alchymie a podvodu." (Descartes) P.S. Shodou okolností jsem právě dočetla historickou knihu jiného italského autora, Chiméra (Vassalli), která časově mírně předchází, ale nabízí pohled historický ze zcela opačného, jižního konce Evropy. A v obou se zmiňuje Manzoni, který "objevil" jistý rukopis jako podklad svého díla (připomíná to naši rukopisnou dosud nevyjasněnou kauzu). Takže dílky skládačky postupně pěkně zapadají na místo.“... celý text
— soukroma

---

Vášně duše

„Kniha. která mě hodně překvapila. Původní záměr byla korespondence René Descarta s královnou Kristýnou, ale při čtení knihy jsem ulpěl na dopisech princezny Alžběty Falcké. Nečekaně moc hezké dopisy(doufám, že alespoň dva řádky nejsou smyšlené/ Wikipedia tvrdí, že nejsou) ke kterým se určitě vrátím. Kniha se ani v nejmenším neshoduje s nedávno uvedeným filmem, protože po přečtení knihy zjistíte, že se shoduje pouze jedna věta to "René Descartes přijel do Švédska"...Vždy jsem hledal jak v hudbě, tak v literatuře nedokončené věci(Nekonečný příběh je ukázkový příklad), ale nikdy jsem nehledal iniciátora či neuvedenou postavu celého příběhu. Když překročíme tento milník, naši hlavní hrdinové se tak dostávají do ústraní a otevírá se nám mnohem více, než jsme čekali. Pět hvězdiček dávám za předposlední dopis Alžběty Falcké.“... celý text
— led_darkshiner