Nové komentáře u knih Reyes Monforte

„Četla jsem poměrně dost knih z této doby.
Byla to doba která nepřála lidskosti a životu.
V knize jste našli všechno.Nacistické zverstvo,smrt,utrpení a strach.
Našli jste tady však i jistý druh rebelie,odhodlání a touhu po přežití.
Avšak kniha byla psaná těžkopádně, některé události a rozhovory se táhli.
Doslovně jsem se nudila.
Své nadšence si kniha určitě najde.“... celý text
— Annkag

„Těšil jsem se až to dočtu a protože započatou knihu neodkládám, s velkým namáháním jsem ji dočetl. Bylo to trápení. Ano, hrůzné místo, hrozná doba...ale autorka mě unudila. Nedokázal jsem se začíst a ani nijak nečekal, jak vše dopadne. Chybělo napětí, aby to čtenáře do těch skoro pěti set stran vtáhlo.“... celý text
— Jirksonson

„Na knihu jsem se těšila a už v půli jsem si přála, abych jí měla dočtenou. Kniha je v podstatě bez příběhu. Autorka popisuje situace, pokusy, prostě všechno, co se v koncentračním táboře mohlo stát. Setkání hlavní hrdinky Elly a Anny Frankové mi přišlo úsměvné. V té chvíli mi přišlo, že autorka se snažila do knihy vtěsnat prostě všechno, což bylo trochu nešťastné.
Když se Ella setkala s Joskou, začala se trochu vyvíjet odbojová činnost v táboře... to mi přišlo zajímavé a těšila jsem se na příběh, ovšem tato dějová linka brzy skončila.
Asi by se mi i lépe četlo, kdyby autorka nechala prolínat skutečnost s minulostí, v průběhu popisu událostí v Osvětimi jsem vlastně zapomněla na začátek a proč hlavní hrdinka příběh vypráví.
Jako velké plus a dávám * za konec knihy, kdy autorka vypsala veškeré skutečné postavy v knize uvedené spolu s jejich koncem.
A kniha za přečtení určitě stojí.“... celý text
— Alisa1980

„Jak autorka uvádí, jedná se o fikci založenou na skutečných příbězích a událostech. (Lépe to vyjádřit neumím.)
Chvílemi mi přišlo, že autorka posbírala všechen ten hnus, který se v Osvětimi odehrával a plnou měrou to naložila hlavní hrdince na záda. Pokud kniha měla vyznít jako pocta všem obětem, pak je to asi v pořádku.“... celý text
— Lena79

„Ella, mladá Francouzka v září 1943 dojela v transportu do Osvětimi. Díky znalosti jazyků ji dozorkyně Maria Mandlová, která je pro svou krutost a tvrdými tresty přezdívána Bestie z Osvětimi ji zařadila do funkce kopistky v ženském orchestru a také na práci v Kanadě. Tam Ella při třídění zavazadel nachází fotografie a pohlednice deportovaných. A tak vymyslela plán vlastního odporu a fotografie a pohlednice začala popisovat příběhy a ukrývat pro další generace.
O 40 let později získá její dcera Bella od své tety nečekaný dar v podobě staré plechovky plné fotografií a pohlednic lidí, které neznala. Díky tomu začne odkrývat minulost, o které neměla ani tušení.
Kniha je čtivá a poutavá i přes některé kruté scény plyne docela rychle.“... celý text
— katerina28349