Richard McKay Rorty

americká, 1931 - 2007

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Richard McKay Rorty

Pragmatizmus Pragmatizmus

Obsah: Predhovor k Malej Antológii Filozofie 20. Storočia (František Mihina - Emil Višňovský) PRAGMATIZMUS VČERA a DNES (Emil Višňovský - František Mihina) Klasický Pragmatizmus Charles Sanders Peirce (František Mihina) - Upevňovanie Viery - Ako Vyjasniť Naše Idey - Princípy Fenomenológie - Základy Pragmatizmu - Logika ako Semiotika: Teória Znakov - Filozofia a Vedy: Klasifikácia - Uniformita William James (František Mihina) - Prúd Myslenia - Existuje Vedomie? - Radikálny Empirizmus - Pragmatizmus a Radikálny Empirizmus - Pragmatizmus a Zdravý Rozum - Pragmatistická Koncepcia Pravdy - Pragmatistický Výklad Pravdy a Jeho Nesprávne Pochopenia - Pragmatizmus a Humanizmus - Pragmatizmus a Náboženstvo - Vôľa Veriť John Dewey (Emil Višňovský) - Prečo Študovať Filozofiu? - Filozofia a Americký Národný Život - Vplyv Darvinizmu na Filozofiu - Vplyv Pragmatizmu na Výchovu - Filozofia Výchovy - Potreba Obnovy Filozofie - Skúsenosť a Filozofická Metóda - Súkromné a Verejné - Indivíduum v Kultúrnej Kríze - Únik z Ohrozenia - Model Skúmania - Budúcnosť Filozofie v Nalej ére Vedy (jej Rola Nikdy Nebola Väčšia) Neopragmatizmus Richard Rorty (Emil Višňovský) - Čo je Pragmatizmus - Pragmatizmus a Filozofia - Pragmatizmus je Politický Skrz-naskrz Vybraná Bibliografia k Štúdiu Filozofie Pragmatizmu Edičná Poznámka Menný Register... celý text
FurloSK


Budoucnost náboženství Budoucnost náboženství

Jak Rortyho tak i Vattima znám díky mým (teď již bývalým) vyučujícím doktorům z katedry filozofie, takže pro mě nejsou úplně "španělskou vesnicí". Vattimo je nicméně pro mojí maličkost pořád filosofem, na kterýho si nemůžu udělat názor - jestli to vůbec po dvou přečtených textech (Budoucnost náboženství a Dialogue with Nietzsche) jde. Někdy s ním souhlasím, jindy mi jeho názory, zejména co se týče Nietzscheho, jdou proti srsti. K Rortymu mám v podstatě ustálený názor - jednou jsem někde napsal, že mi velice vadí jeho až do krajností dotažený filosofický liberalismus - ale zde má taky několik světlých momentů, kdy s ním souhlasím. V podstatě jsem se i díky těmto esejím ujistil, že sem antiklerikalista. Určitě oboum pánům ještě někdy dám šanci, abych si mohl udělat pořádek v názorech.... celý text
DarthSoren


Filozofické orchidey Filozofické orchidey

Rorty sa snaží postaviť na odpor metafyzickej filozofii veľmi špecifickým sociálno-politickým pragmatizmom. V tomto prípade sa dostáva do diskusií s filozofmi ako Habermas, Dewey, Davidson, Mackie, Wellmer a podobne. Nie je to úplne najhoršie čítanie, Rortyho text má svoje svetlé stránky, bohužiaľ čo ma s ním dosť dostávalo do konfliktu, bolo miestami až príliš extrémne liberálne zmýšľanie a pri niektorých príkladoch, ktoré Rorty používa, som si vravel, že hraničia s istou formou liberálnej diktatúry. Celkovo dávam 3*.... celý text
DarthSoren



Filosofie a zrcadlo přírody Filosofie a zrcadlo přírody

Ústředním tématem této knihy je "reprezentace světa" - pojem, který se v mnoha různých podobách objevuje v novověké filozofii. Rortymu na něm vadí, že pak je taková teorie poznání chápaná jako proces utváření lidských mentálních nebo jazykových reprezentací (které můžeme rozdělit na ty, které svět reprezentují adekvátně a ty které je třeba zavrhnout). Takové adekvátní reprezentace pak podle takové teorie zachycují to, jak se svět má objektivně, tedy nezávisle na našich poznávacích schopnostech a souhrn všech adekvátních reprezentací pak znamená jediný způsob, jak lze pravdivě zachytit realitu. Rorty tedy odmítá takový reprezentační model - mysl jako zrcadlo - pojetí idejí jako reprezentací "vnějších věcí" - protože to podle něj vede k epistemické skepsi (ideje mají záhadný vztah k předlohám) ... podle Rortyho prostě žádné reprezentace věcí nemohou být privilegované - nepostihují realitu jaká je "o sobě" (kritizuje novověkou představu, že matematicko-fyzikální popis materiální reality zachycuje esenciální rysy světa, je pro něj nepřípustné, že by třeba fyzika byla blíž poznání reality - pravému poznání skutečnosti - než třeba literatura, podle něj jsou všechny reprezentace reality z epistemologického hlediska na stejné úrovni) ... nebo ještě jinak ... říká, že žádné mentální obsahy realitu nereprezentují ... "poznání je sociální záležitost lidské konverzace" ... "s tím, co před nás realita staví se pomocí svých přesvědčení vyrovnáváme" ... tedy ... rozlišení mezi přesvědčeními a teoriemi jsou ryze pragmatická záležitost - jsou lepší nebo horší s ohledem na praktické účely. A řešení? Podle Rortyho je potřeba zbavit se představy, že potřebujeme nějaký neutrální rámec, ve kterém jsou pravidla společná všem diskurzům (podle epistemologie jsou ale všechny příspěvky v určitém diskurzu souměřitelné - lze je podřídit souboru pravidel, která nám říkají, jak lze dosáhnout racionální shody) ... máme se tedy vzdát hledání společného základu (podle mnohých tím ale ohrožujeme racionalitu :-) ... jde o relativismus, který je pro ně nepřijatelný) ... a objektivní pravdu chápat pouze jako současnou nejlepší možnou představu věcí kolem nás :-) ... a nezapomenout, že je daná určitými subjektivními podmínkami společnosti ... což ji ovšem nedělá (pro nás) o nic méně pravdivou ... protože lze o ni říci, že se jedná o shromáždění "empirických fakt o přesvědčeních, touhách a praktikách určité skupiny lidí, jejíž diskurz může být bezproblémově nahrazen novým ..." ... důležitý je ten neustálý "kultivující proces" ... nejlépe vše vystihuje (jak píše Rorty v závěru) představa, že "správné poznávání je spíše oprávnění pro přesvědčení v určitém kontextu společenské praxe, jež je konstituovaná právě rozhovorem".... celý text
alef


Filosofie a zrcadlo přírody Filosofie a zrcadlo přírody

Slavné a velmi vlivné dílo (spíše ovšem v končinách, v nichž v době vzniku převládala analytická filosofie - u nás tedy poměrně neznámé) amerického představitele deweyovské větve neopragmatismu Richarda Rortyho. Autor se čtenářům s pomocí některých myšlenek svých velkých filosofických učitelů (Dewey, Wittgenstein, Heidegger) a dalších myslitelů (hlavně Gadamer, Quine, Sellars, Davidson) snaží ukázat, že filosofie není taková, jak se nám ji snaží vnutit stoupenci analytické filosofie, a že veškeré jejich snahy jsou pouze historickou událostí, čehož důsledkem je to, že jakékoli pokusy o nalezení Pravdy jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Epistemologie, která byla podle Rortyho zhruba v době působení Johna Locka dosazena na trůn filosofie, musí být zbavena svého výsadního postavení, a nahrazena něčím jiným. "Nástupce" je spatřován v Gadamerově hermeneutickém projektu, který si nedělá nárok na reflexi poznání, ale snaží se být spíše prostředníkem mezi mnoha existujícími diskurzy či jazykovými hrami. Rorty čtenářům vypráví zajímavý "Velký příběh", který zahaluje hávem analyticko-filosofické terminologie, jenž je však ve svém jádru ve všech ostatních aspektech od analytické filosofie zcela odlišný. Kromě všudypřítomného pragmatismu je v díle poměrně silně znatelný vliv mnoha kontinentálních filosofů, včetně těch hlásících se k postmoderně. O to zajímavější je, že se Rorty pouští do tak rozsáhlého podniku a vypráví svůj velký filosofický příběh, což je činnost, která byla mnoha postmoderními filosofy zapovězena. Na druhou stranu, i autor sám se později mnoha svých myšlenek vzdal - nikoliv toho, co prohlašoval o epistemologii, ale toho nejdůležitějšího, tedy konsekvencí, které z jeho odmítnutí epistemologie plynuly, zejména pak onoho nástupnictví hermeneutiky. Přesto se právě tyto jeho myšlenky staly nejvlivnějšími.... celý text
stilgar1