Nové komentáře u knih Riikka Pulkkinen
Zapomenuté šaty
„Príbeh písaný v náznakoch, plný metafor. Miestami skvelé myšlienky, ale ak čakáte prekvapivý zvrat nič sa nekoná.“
— prestiggio
Zapomenuté šaty
„"Je snadné vyprávět příběhy kolemjdoucích. Těžší je vydržet ve svém vlastním."
Tuhle dokonalou větu jsem objevila už na straně 28, a pokračování mě jenom utvrdilo v názoru, že pod letně pruhovanou obálkou s puntíkovanými šaty se skrývá velmi zajímavé čtení. Možná seversky chladné, ale výborné, jelikož literární styl finské autorky je opravdu úžasný. K tomu překladatel Vladimír Piskoř připravil pro české čtenáře doslova jazykové hody, místy jde téměř o báseň v próze, což se opravdu moc často nevidí a já jsem si to velmi užívala.
Samotný příběh je zvláštní a já jsem dlouho netušila, oč vlastně jde, navzdory četným nápovědám, které naopak vadily některým čtenářům. O to zajímavější pro mne bylo konečné rozuzlení, a moc mě potěšila závěrečná říkanka na foukání bolístek, v knize několikrát zmiňovaná.
Takže určitě doporučuju, ale spíše těm přemýšlivějším čtenářům, kteří nevyžadují velkou akčnost a raději si vychutnají krásu jazyka.
"Srdce mladých lidí někdy bývá vyrobené z olova. Těžkne nahodilými prožitky, cokoliv je dokáže zhutnit, vyšinout z místa. Ale stejně snadno se srdce opět odlehčí, zapomene na svou vážnost."“... celý text
— broskev28
Zapomenuté šaty
„Takový severských milostný trojúhelník,žádný šlágr.“
— Katka2382
Zapomenuté šaty
„Ke knížce jsem se dostala náhodou, když jsem v knihovně projížděla police a narazila jsem na pruhovanou obálku, která se hodila do čtenářské výzvy 2021. Nemůžu říct, že bych knížku přečetla jedním dechem. Někdy jsem se do čtení musela i nutit, ale nechtěla jsem to vzdát. Příběh byl hutný a náročnější na pozornost, pokud měl čtenář odhalit jeho hlubší vrstvy. Původně jsem přemýšlela o 3 hvězdách, ale nakonec dávám 4, protože ve mně příběh zanechal docela silné pocity a potřebu o něm i po přečtení přemýšlet. Když teď přemýšlím nad tím, že jsem u komentáře zaškrtla políčko spoiler, říkám si, že i když se tu zmíním o tom, co v knize bylo a o jejích postavách, není moc co vyzradit, protože žádnou „wow“ zápletku děj neobsahuje. Jde o vyprávění o vztazích a pocitech. Příběh Eevy byl krom toho psán takovým zvláštním stylem, skoro až metaforickým, alegorickým. Až po přečtení knihy – a potom co jsem zběžně znovu prolítla první kapitoly - mi došlo, že není úplně jasné, nakolik byl příběh Eevy autentický, a nakolik šlo o Anninu představu (ráda vymýšlí příběhy), do níž zakomponovala svoje vlastní prožitky. Některé části ale určitě „skutečné“ byly, protože ovlivnily život Anniny matky, o kterou se Eeva v dětství starala, a často jí matku nahrazovala. Závěr je ponechán na čtenáři samotném. Ani s jednou z hlavních postav jsem se nedokázala moc ztotožnit, či si je oblíbit, na jejich příběh jsem nahlížela spíš s odstupem. Ostatně, všichni ze tří aktérů milostného trojúhelníku měli tak trochu máslo na hlavě. Ani to mi ale nezabránilo vžít se do emocí hlavních postav a zkusit pochopit jejich pohnutky. Rozhodně jsem zde našla zajímavé momenty, které člověka nutí k zamyšlení. To, že v příběhu chyběly wow zápletky mi vůbec nevadilo. Sám život takový ostatně většinou není. Já mám prostě ráda obyčejná a uvěřitelná lidská dramata.“... celý text
— lambrija
Zapomenuté šaty
„Smutný, ale přesto zajímavý a velice silný příběh s několika myšlenkami, které mě oslovily. Je to psáno trochu jiným způsobem, než na jaký jsme běžně zvyklí, nutí čtenáře být stále ve střehu a
víc přemýšlet..
Mě se knížka moc líbila!“... celý text
— cmelda87
