Roland James Green

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Conan a Démonova brána

Světy Honor Harringtonové

Nové komentáře u knih Roland James Green

Světy Honor Harringtonové

„První dvě povídky se týkají vztahů mezi lidmi a stromovými kočkami, takže se po povídce o Stephanie Harringtonové (první povídková sbírka), která tento národ inteligentního sfinžského druhu objevila, dozvíte další podrobnosti o kočkách. První povídka se odehrává jen pár měsíců poté, co byly stromové kočky lidmi objeveny. Řeší se zde, zda lidé a kočky pohlížejí na chování „zlých“ tvorů stejně. Druhá povídka je pak z pozdější doby, jen pár desítek let po (přirozené) smrti Stephanie Harringtonové, kde je hlavním tématem adoptování prvního Wintona stromovou kočkou, právní postavení koček v Mantichoře a řešení otázky delšího žití stromových koček oproti lidem, kteří zatím neobjevili kúru prodlužující život. Třetí povídka je o usednutí Alžběty III. Wintonové na trůn po otci, který zemřel náhle během nehody při sportování. Alžběta však nevěří, že se jednalo o nehodu a požádá svého budoucího manžela, aby okolnosti nehody sám vyšetřil. Ve čtvrté povídce se objevuje Susan Hibsonová, ještě jako dítě, která je zachráněna Honor Harringtonovou při přírodní katastrofě. Už v tomhle věku však Susan vyvíjí značný zájem o vesmírné námořnictvo. (Pokud vám její jméno nic neříká, tak je velicím důstojníkem mariňáků na Honořině lodi Niké.) Poslední povídka je pak spíše jen do počtu. Přestože se jedná o jedinou povídku, kde se řeší válka mezi Mantichorou a Havenem, je také nejslabší. Jejím hlavním záporem je, že je těžké se zorientovat, kdo stojí na které straně konfliktu. Samotné střetnutí dvou znepřátelených stran pak působí jako zcela bezvýznamné. Ani jsem neměl potřebu hlavním hrdinům fandit. Nevystupuje zde ani žádná známá postava (alespoň nemám pocit, že bych nějakou postavu znal).“... celý text
— Hadati

Světy Honor Harringtonové

„Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Odbočka k povídkám číslo dva: Světy Honor Harringtonové Povídky jsou dobrou věcí, hezky nám doplňují děj, ukazují historii, nebo uvádí nové postavy a zápletky. Bohužel také mají občas kolísavou kvalitu, od nudnějších kousků po legendy hodné zapamatování. A tady bohužel žádná z těch legend není. Zatoulánek je historickou jednohubkou z počátku vztahů mezi lidmi a stromovými kočkami. Pro celou sérii nedůležitý, vcelku ale zábavný. Královnin gambit stručně doplňuje kapitolu ze života královny Elizabeth a vyjasňuje i její nedůvěru k Havenu. Důležitý dílek, ale není potřeba ho číst někdy znovu. Svízelná cesta domů je jednou z kapitol Honořiny služby před první knihou. Velmi příjemná svým odlišným prostředím, pomáhá doplnit legendu o Salamandrovi. A také ukáže pár známých jmen. Přepad je o válce na nedůležité planětě. A stejně tak nedůležitá se mi jeví i tato povídka. Asi žádná z nich neláká k opětovnému přečtení, jsou to ale použitelné střípky tohoto světa. Kapitán Kobalt, RHN“... celý text
— Kobalt

Světy Honor Harringtonové

„Druhá povídková sbírka - a já si nemůžu pomoci a hned zmínit, že první byla lepší. Ano, stromových koček není nikdy dost a je jasné, že pokud si hostující autoři mohou vybrat, o čem psát, vyberou si toto všestranně dokonalé stvoření. No považte - lidstvo miluje kočky jako takové, a teď má navíc možnost mít inteligentní kočky, které vám zlepšují náladu emocionálním poutem, a nadto když už kočku máte, jste oficiálně mentálně "výjimečný" jedinec a můžete mít ze sebe dobrý pocit. Obecně jsem měl mnohem radši rozšiřování světa spíše co do prostoru než co do historie - velmi se mi líbila povídka z první sbírky, odehrávající se dokonce v Solárním svaze, a nic takového se bohužel neobjevilo. Proto název "Světy Honor Harringtonové" je trochu zavádějící; kdyby se to jmenovalo "Historie stromových koček", aspoň bychom věděli, na čem jsme.“... celý text
— Claudius

Světy Honor Harringtonové

„Jak jsem psal povídky nejsou moje sůl,ale Honor Harringtonová s Nimitz prokázaly své kvality při záchraně obětí z laviny.Uvidíme jaká bude další kniha.“
— Luigi1

Conan a Démonova brána

„Démonova brána je pouze jednou z mnoha průměrných conanovek, které nejsou zlé, ale okamžitě po přečtení se vypaří z hlavy. Tady je to možná lehký podprůměr, protože celkový nápad s přenosnou branou se mi moc nezdál. Ale bylo to krátké a čtivé, tak to má být.“... celý text
— lampernaqui

Přejít na knížky autora