Hadati
komentáře u knih
Sharpův atentátník
Bernard Cornwell
Příběh navazuje přímo na bitvu u Waterloo. Sharpe dostane nejprve za úkol dobýt jednu pevnost, aby pak byl pověřen úkolem spíše pro špióny, než pro vojáky. Obou se pak zhostí ke spokojenosti vévody z Welingtonu. Příběh nenudí, s výjimkou prostřední části ohledně umění, které kdyby tam nebylo, tak by to příběhu jen prospělo.
Sharpův ďábel
Bernard Cornwell
Nelze říct, že by tenhle díl byl horší, než ty předchozí. Z historického románu se tu ale stal spíše dobrodružný, kdy se Sharpe s Harperem vydávají jako civilisté hledat starého přítele až do vzdáleného Chile. A i když i zde má příběh nějaké historické pozadí, už mi to tolik nesedlo. Napoleonské války to už zkrátka nejsou. Myslím, že Cornwell už je pro mě jako autor vyčerpán. Jdu hledat jiné autory historických románů.
Stín se šíří
Robert Jordan (p)
Kolo času se již pořádně roztočilo a my tak můžeme sledovat naše oblíbené hrdiny, zda je nerozmačká. Opět jsou hlavní postavy rozděleny do několika dějových linek.
Nejdůležitejší je bezesporu Rand, který se konečně rozhodl přijmout svůj osud. Proto se z ovládnutého Tearu vydává k Aielům za Páteř světa, aby naplnil jejich proroctví. Díky tomu se i dozvíme aielskou historii, kterou neznají ani sami Aielové. S ním pak putuje Egwain, která se od Moudrých učí chodit ve snu, a Mat, který by nejraději byl jinde, ale je donucen putovat do Trojí země s Randem.
Pak je tu Perrin, který míří do Dvouříčí, aby ochránil tuto zemi před hrozbou od trolloků, kdy kromě toho se bude muset vypořádat s Dětmi světla, kteří ho považují za temného druha. A stejně jako Rand se bude muset smířit se svým osudem.
Nynieve a Elain se pak vydávají do města Tančiko nedaleko Falme, aby pátraly po černých adžach. Také dojde ke střetu se Seančany.
A také se podíváme do Tar Valoru za Min, kdy tato dějová linie je sice nejkratší, ale nedá se říct, že by byla méně důležitá, než dějová linie s Randem.
Všechny tyto dějové linie byly zajímavé a napínavé. A přestože mě nejvíc vtáhla hlavní dějová linie s Randem, vždy jsem se velmi rychle začetl i do těch dalších. Autor naštěstí moudře zvolil, že nebude přeskakovat tam a zpátky po jednotlivých kapitolách, takže je vždy dost času na to, abyste se do právě probíhající dějové linie dostatečně vžili.
Jedinou výtku mám k finálnímu vyústění, které mi opět přišlo dost chaotické. Začínám mít pocit, že jestli něco Jordanovi nejde, tak to je přehlednost finálních střetnutí.
Osvícení
Stephen King
Tahle kniha má vše, co od Kinga očekáváte. Dětského hrdinu se zvláštními schopnostmi, otce, který postupně přichází o rozum, zpočátku plíživé nepojmenovatelné zlo, které postupně nabývá na síle a odlehlou část světa, kde jsou hlavní postavy odkázány jen sami na sebe. A protože je to King, nevíte, jak to dopadne. Respektive, jak moc špatně to dopadne. Kingovy romány mě baví, jen mě dost irituje jeho zvyk psát spoustu textu v závorkách.
Pokud to porovnám s Kubrickovým filmovým zpracováním, tak román je jednoznačně lepší. Film pak také vyznívá dost odlišně, zejména jeho závěr. Přestože jsou Kubrickovy filmy zajímavé, včetně tohoto zpracování, chápu, proč nebyl King s tímto filmem spokojený. Film má určitě dobrou atmosféru a zejména Jack Nicholson zde opravdu exceluje. Naopak velmi amatérské herecké schopnosti dětského hrdiny dnešní divák jen těžko zkousne. Filmová Nicholsonova manželka tu je pak režisérem změněna do „klasické“ ženské hrdinky hororů ječící při každém vrznutí dveří, kdy i před změnou svého manžela v bestii se mu neustále podřizuje jako stereotypní uťáplá manželka. Její charakter je tedy oproti knize dost pozměněn, neboť i když v knize vystupuje jako manželka snažící se zachránit manželství před rozpadnutím, velmi jasně zde dává najevo, že je odhodlaná k tomu kroku dospět, pokud se její manžel nenapraví. Tento svůj charakterový rys ale ve filmu zcela postrádá.
Želvy ninja: Poslední rónin
Kevin Eastman
Kvalitní zpracování, ale přece jen už je to dlouho, co jsem byl fanouškem animovaného seriálu a pozdějších vážněji pojatých komiksů jsem se sotva dotkl. Osamělý mstitel tak byl zajímavým námětem a komiks mě bavil, ale za pár dní si na děj sotva vzpomenu. Nejzajímavější pak byla April, která mi dost připomínala Sarah Connorovou z Terminátora.
Ostré konce
Joe Abercrombie
Tahle povídková sbírka ze světa Prvního zákona je vhodná jen pro ty, co už přečetli celou sérii První zákon. Většina povídek totiž zaujme jen ty, co znají souvislosti. Pokud byste sbírku četli bez toho, nemá vám toho moc co nabídnout a pro takové čtenáře bych šel ještě s jednou hvězdičkou níže.
Čím více si tedy z jednotlivých románů pamatujete, tím lépe. Můžete tedy poznat Gloktu ještě předtím, než se z něj stal mrzák, nebo naopak poznat Logena v době, kdy byl všemi oprávněně považován za šíleného zabijáka bez svědomí. Setkat se s nevýznamnými postavami, které se nešťastně připletly do cesty Murcatto při honbě za pomstou. Setkat se s Dávivcem a jeho družinou ještě před osudnou bitvou v Severních zemích. Být svědky pádu Dagosky očima jejich obyvatel. Nebo si užít Sty jako proslulou desperátku. Tyto povídky pak doplňuje jakási časová šňůra povídek o zlodějce Shevandiah a bojovnici Javre a prohlubování jejich vzájemného přátelství (pokud se vyskytly v nějakém románu, tak si je nevybavuji).
Povídky jsou pak různé kvality. Některé mi přišly zcela zbytečné a nicneříkající ani někomu, kdo přečetl celou sérii. Jiné jsou lepší a občas se tam objeví i něco zajímavého. Osobně se mi líbily zejména dvě povídky s Shev a Javre. První je zábavná tím, že se spolu setkají Javre a Whirrun z Blighu – tedy dvě vazby, které mají daleko více ve svalech, než v hlavě, a od toho se odvíjející vtipná zápletka. Druhá pak o jakési zločinecké štafetě jednoho balíčku, o který všichni zločinci v Sipari tak moc touží, že si ho předávají z ruky do ruky, ať už dobrovolně či násilím.
Drak Znovuzrozený
Robert Jordan (p)
Je to trochu zavádějící název, protože Rand jako Drak zde vystupuje dost okrajově. Zato jeho přátelé zde mají daleko větší prostor, ať už se jedná o Perrina, Mata, který je po vyléčení prokletí z dýky daleko sympatičtější, nebo o Nynieve, Egwain a Elain. Přestože každý má svou vlastní zajímavou dějovou linii, všechny se nakonec protnou do jedné.
Až na nudnější rozjezd jsem se po celou dobu čtení bavil a byl napnutý, co bude dále. Jen vyvrcholení příběhu ne nepodobné předchozím dvěma knihám mě vede k otázce, zda Jordan hodlá každý díl zakončovat tímhle způsobem. Mohlo by to být dost ubíjející, takže doufám, že Jordan nezůstane u tohoto vzorce.
Preacher/Kazatel omnibus, svazek první
Garth Ennis
Jesse Custer je zářným příkladem toho, že pokud jste věřící a reverend s kolárkem, neznamená to, že se nemůžete dopustit hříchů. A pokud jde o Jesseho, tak tomu k porušení všech božích přikázání chybí jen pár z nich, aby si splnil achievment. Možná to bude i tím, že k tomu, aby se stal reverendem, byl donucen násilím. Velmi drsným násilím. A tak když si ho jedna mocná síla vybere jako svou schránku, rozhodne se, že si najde Boha a osobně si to s ním vyříká. Protože Jesse si klade tu samou otázku, co mnoho jiných: „Jestliže je Bůh všemohoucí, proč dovolí všechno to násilí?“ A na tuhle otázku chce Jesse znát jesnou odpověď.
Komiks je plný násilí a vulgarit. Sexu také, ale ten je zde zobrazován decentně. Nejdená se ale o prvoplánovost, důležitý je zde příběh i postavy. Mou nejoblíbenější postavou je tu pak Cassidy, věrný Jesseho parťák. Kromě zajímavých hlavních hrdinů Jesseho, Tulip a Cassidyho, by to nešlo ani bez vynikajících záporáků. Tím nejzajímavějším záporákem tu pak je Herr Star, kterého bych se nebál nominovat na nejlepšího komiksového záporáka vůbec.
Pokud jste od Gartha Ennise již něco četli, zejména Punishera, Hitmana nebo Bandu (The Boys), tak víte, co čekat. Spoustu drsného humoru, který vás pobaví slovně nebo i kresbou. Steve Dillon je pak kreslíř, který mi absolutně sedí a mám ho rád právě už od série s Punisherem. Líbí se mi jeho detailní propracování postav i kolorování.
Tenhle první omnibus tak mohu doporučit všemi deseti. Je to sice komiks, který pro svou váhu i velikost nebudete tahat s sebou v MHD, ale o to víc si ho užijete v klidu doma. CREW pak má s omnibusy zkušenosti, takže se mi nestalo, že bych kvůli silné vazbě nedokázal nějaké komiksové políčko přečíst. Jedinou nevýhodou pak je, že si na pokračování budeme muset nějakou dobu ještě počkat. Mít však kompletně celého Preachera doma jen ve dvou komiksech opravdu stojí za to. A díky tomu, že některé díly původní komiksové série již není k dostání, pro některé i jediný způsob, jak celého Preachera získat do své knihovny.
Velké hledání
Robert Jordan (p)
Naše skupina hrdinů z Dvouříčí se rozděluje na dvě hlavní skupiny. Zatímco Rand se s Perrinem a Matem vydávají pronásledovat Faina, aby získali zpět roh, Egwain s Nynieve míří s Aes Sedai do Tar Valoru, aby se přidaly k sesterstvu. Tyto dvě oddělené dějové linie se pak ke konci knihy protnou ve Falme ve skvěle nadupaném finále.
Ani v druhém díle neočekávajte, že by všech pět postav ukázalo plný potenciál svých schopností. Přestože je u nich vidět, že v sobě mají netušené schopnosti, u většiny z nich zatím pouze doutnají pod povrchem.
Let nočních dravců
Raymond E. Feist
Když teď celou midkemijskou sérii čtu znovu, je daleko více vidět, jak se Feist neustále opakuje, používá stejné vzorce a nerozpakuje se vykrádat sám sebe.
Tedy už nejméně počtvrté sledujeme výchovu dalších mladíků, aby se stali schopnými muži, tentokrát jako agenti Konkláve, kteří vlastně ani neví, že pro Konkláve pracují. Tito dva mladíci pak nemají žádné legendární schopnosti jako Pug či Thomas, nebo výjimečné nadání jako Spár. Jsou jen přiměřeně schopní. Pokud by šel Feist dále touto cestou, tak bychom se mohli příště dočkat série, kdy hlavním hrdinou příběhu bude schopný žebrák nebo neschopný nádeník. Ale už teď to začíná být trochu nezáživné.
Feist pak zde převařuje další vyčpelá témata ze svých předchozích knih. Znovu se tedy setkáme s fanatickou sektou vrahů, znovu je zde záměna těl nebo nebezpečné intriky u keshanského dvora. A opět je zde v pozadí všeho absolutní zlo, které není obyčejný smrtelník schopen pochopit.
Feist se pak dostal do vlastní pasti tím, že Puga, Thomase a další postavy učinil příliš mocnými. V posledních dílech to pak vyřešil tím, že tyto mocné postavy uměle oslabil prostě jen tím, že najednou už nejsou tak mocné, jak je původně popsal. A to je spisovatelská berlička, která se mi zejména při druhém čtení opravdu nelíbí.
Další takovou neoblíbenou berličkou je pro mě i to, že se Feist nebojí své dějové zvraty opakovaně vysvětlovat tím, že to, co jsme se v minulosti dozvěděli jako pravdu, na které byl vystavěn příběh předchozích sérií, odhalí jako lež. Možná by to mohlo fungovat jednou, jestliže to měl autor takhle od počátku vymyšlené, ale ne, když si to vymyslí dodatečně, protože se mu to nehodí pro další příběh. Feist si tak opakovaně boří své vlastní kamenné hrady, jako by po celou dobu byly z písku, aby si vystavěl na stejném místě nový hrad. Jenže čtenáři už po takových zkušenostech nevěří, že je tento hrad postaven z kamene a jen čeká, jaký nový poryv větru zboří tento nový.
Rudá země
Joe Abercrombie
Starší sestra a její nevlastní otec se vydávají na cestu za záchranou dvou malých dětí. Musí se prodrat spoustou lidské špíny, aby svého cíle nakonec dosáhli. Zejména její nevlastní otec, kterému pro jeho zvyk každému ustupovat, při záchraně dětí čím dál více odkrývá svou temnou stránku. A ani samotná záchrana dětí nakonec není tak radostná, jak si na začátku nejspíš představovali. Abercrombie opět dokazuje, že ani splněná přání neznamenají zároveň i šťastné konce.
Zelená míle
Stephen King
Když King píše knihu z prostředí věznice, vždy to stojí za to. Vykoupení z věznice Shawshank považuji za jeho nejlepší dílo a velmi se tomu blíží i Zelená míle. Od Shawshanku se liší zejména tím, že je příběh vyprávěn z pohledu bachaře, namísto mukla. Ironií pak je, že zde jsou všichni bachaři až na jednoho slušní lidé, kteří se chovají profesionálně a ke svým svěřencům se chovají slušně a občas s nimi projeví i soucit. A také je tu rozdíl v tom, že King do tohoto příběhu vpletl prvky nadpřirozena. Nadpřirozeno je důležitou součástí příběhu, ale stejně tak i běžné vztahy v části vězení určené pro vězně odsouzené k trestu smrti. A komu osud Johna Coffeyho nepohne, nemá srdce.
Film je pak předloze velmi věrný. Herecké obsazení je kvalitní, zejména Michael C. Duncan v roli Johna Coffeyho exceluje.
Král lišáků
Raymond E. Feist
Spár se konečně dostane do služeb svého úhlavního nepřítele Kašpara Olaského, jak bylo předestřeno v předchozím díle. Aby se stal jeho služebníkem, nerozpakuje se pokazit si pověst. Kašparovi pak podle svého přesvědčení služí věrně, čekajíc jen na to, až ho Kašpar sám zradí. To je asi hlavní problém Feistova nápadu. Na jednu stranu Spár prohlašuje, že svůj slib věrnosti Kašparovi musí podle zvyklosti svého lidu držet, na druhou stranu mu nečiní potíže zamlčovat, že v Kašparově domě je špeh nebo že on sám patří ke Konkláve a nemá problémy vyzradit Kašparova tajemství, i ve chvíli, kde je u něj stále ve službě. Když ale překlenete tuhle do očí bijící nelogičnost, jedná se o zajímavý vývoj hlavního hrdiny.
Návrat vyhnance
Raymond E. Feist
Příběh navazuje přesně na závěr předchozí knihy, kdy Kašpar Olaský byl ponechán svému osudu na Novindu, na kontinentu na druhé straně světa, bez jakýchkoliv prostředků. Opět je zde netradiční prvek v tom, že hrdinou příběhu se stává jedna z hlavních záporných postav předchozích dvou knih.
Kašparovým cílem je přežít, dostat se zpět do své země a pomstít se. Teď, mimo magické ovlivňování od Leso Varena, ho však také dohání svědomí, takže jeho cesta za pomstou není tak přímočará, jakou si v prvních chvílích vytyčí. A není snadná ani po jiné stránce, neboť Kašpar je zcela bez prostředků, v cizí divoké a nebezpečné zemi, kdy nezná ani místní jazyk.
Hlavním problémem téhle knihy je, že se spíše jedná o delší prolog k další třídílné sérii ze světa Midkemie pojmenované Válka temných, než o plnoprávné uzavření příběhů o Spárovi, který se v tomhle posledním díle trilogie mihne jen jako vedlejší postava.
Oko světa
Robert Jordan (p)
Než jsem se pustil do této rozsáhlé série, viděl jsem již první dvě série seriálu. Začátek je se seriálem téměř identický, ale zejména konec se hodně liší. Seriál zjevně potřeboval větší gradaci s hlavním záporákem, jiný důvod pro tak velkou změnu asi nebyl. Kniha i seriál se mi pak líbily.
Při čtení knihy jsem měl občas pocit, že se Jordan velmi inspiroval Pánem prstenů. Namátkou zmíním osudem zvolené hrdiny, útěk z klidného kraje před temnými pronásledovateli, únik přes přívoz, noční útok v městském hostinci, rozdělení skupiny a putování na nejnebezpečnější místo světa, aby se hrdinové vypořádali s hlavním záporákem. I přes tyhle obdoby Pána prstenů jsem se při čtení bavil a postupem času jsem čím dál více pronikal do poznávání světa Kola času a jeho historie.
Nejvíc bych vytknul nudný střed knihy, kde zejména putování Mata a Randa do Caemlynu bylo otravné svou délkou, kde se toho nic moc nedělo. Většina hlavních postav se pak až na výjimky nijak zvlášť neprojeví – neočekávejte, že se z nich najednou stanou postavy ovládající meč a magii. Většina z nich zbraň či magii sotva nebo vůbec nepoužijí. To nás zjevně čeká teprve v dalších pokračováních.
Krvavá Rose
Nicholas Eames
Už u Králů Wyldu jsem měl podezření, že autor si vzal inspiraci z barbara Cohena a jeho Stříbrné hordy ze Zeměplochy Terryho Pratchetta. A při popisu města Canthus, že se jedná o zkažené město, které nepotřebuje pevné hradby, neboť se barbarských hord zbaví tím, že je přivítá a pak je rozličnými způsoby obere o všechny peníze, jsem si jistý, že je to jednoznačný odkaz na Ankh-Morpork.
I tento druhý díl je plný monster a boje s nimi, kdy většinu z nich můžete znát z RPG Dungeons and Dragons. Je osvěžující, když se spisovatel fantasy nebojí použít mnoho druhů monster, aby zde hrály roli statistů. Oproti předchozímu dílu ubylo na humoru. Jednotlivé postavy Rosiných společníků mi však přišly dost zajímavé. Zejména kožoměnec a tetovaná čarodějka měli zajímavou historii, která nebyla jen pozadím hlavního příběhu, ale byla důležitá i pro hlavní děj. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme nějakých dalších příběhů z tohoto světa.
70 %
Spár stříbrného sokola
Raymond E. Feist
Spár je dalším z hrdinů vychovávaných od mladého věku pro důležitou roli v ochraně Midkemie. Po Thomasovi a Pugovi z Trhlinové války, a Erikovi a Rupertovi z Hadí ságy, tu máme chlapce, který dětství strávil ve společenství, které žilo v souladu s přírodou jako indiánské kmeny.
Sledujeme, jak se z chlapce, který nemá tušení, co se děje za územím jeho kmene, stává mnoha schopnostmi obdařený mladý muž. Zvyklosti jeho lidu mu nedávají jinou možnost, než splatit své dluhy. Jedním z nich je dluh pomsty, druhým závazkem je odvděčit se za záchranu svého života. Feist tak zde rozjíždí zcela novou sérii tím, co mu vždy šlo nejlépe – výchovou hlavní postavy z obyčejného kluka v nebezpečného protivníka všech jeho nepřátel. S jedním svým úhlavním nepřítelem se nakonec utká na konci knihy, ale další musí počkat do pokračování.
Nekompromisní Honor
David Weber
V tomhle díle se neplácáme ve stejném časovém období a konečně už se vrháme do skutečné války proti Solárnímu svazu. Sice se zde řeší i Mesanský blok, protože je stále hybatelem událostí, ale děj se soustředí hlavně na svaz. Ten se konečně pořádně odkope a předvede svou pravou tvář ve velkém. S velkým a tichým přispěním Mesanského bloku, kdy většina lidí ve svazu stále nevěří v jeho existenci, pak docílí poslední kapky, kdy se Aliance rozhodne zasáhnout proti Solárnímu svazu ofenzivně.
Přestože je obecně děj velmi zajímavý, ani tady se Weber nevystříhal nadbytečné vaty. Kupříkladu nechápu, proč má potřebu popisovat znakovou řeč koček do detailu. Na druhou stranu té vaty tu není tolik, nakolik jsem se obával.
Skutečné námořní bitvy jsou zde asi jen dvě. Pak jsou tu další vojenské střety, kde si ale taktizování moc neužijete. Přesto je kniha velmi napínavá, i když oficiální anotace knihy prozrazuje zbytečně mnoho. Nejvíc jsem se nudil při popisu Honořina soukromí, ale i toho tu naštěstí není tolik.
Osobně bych byl rád, kdyby tímto celá série skončila, protože je to úctyhodný závěr. V doslovu se naneštěstí dozvíme, že je plánovaná další navazující série knih.
Sharpovo Waterloo / povídka Sharpovo výkupné
Bernard Cornwell
Po rozvleklém začátku se přejde k bojům předcházející bitvě o Waterloo jen několik dní před ní, kdy následuje samotná velká bitva u Waterloo. Bitvou s velkým počtem vojáků na obou stranách, kdy podle toho také vypadá. Její popis je to nejlepší, co jsme si mohli v celé sérii užít z vojenského hlediska. Přímo z ní čiší její monumentálnost.
Také se zde znovu řeší nevěra Sharpovy manželky Jane a to, že ho sprostě okradla o jeho peníze. Přestože se řešení této otázky určitým způsobem posune, stále se to zcela uspokojivě nevyřeší. Jsem trochu zvědav, zda se to vyřeší v dalším díle nebo zda to Cornwell zahraje do ztracena a přestane to už řešit.
Povídka Sharpovo výkupné se pak odehrává toho samého roku jako bitva o Waterloo, ale až na vánoční svátky. Bez této krátké povídky bych se klidně obešel, ale i přes svou průměrnost nezačne nudit.
Stín vítězství
David Weber
Tenhle díl je tak trochu zbytečný, protože jen doplňuje podrobnosti k událostem, které již byly popsány v jiných knihách, zejména v předchozím díle Stín svobody.
Sledujeme zejména podrobnosti o některých revolucích, jako byla ta v Möbiu, kde si polínko přisadilo Svazové četnictvo, nebo ve Vlaštovce. Jsou zde ale také nové revoluce, kdy přidanou hodnotu má pro české čtenáře zejména ta v Chotěboři, která je osídlena českými kolonisty. Název planety Chotěboř pak není vybrána náhodně. Weber tak dává poctu českému městu, kam s oblibou jezdil na setkání fanoušků sci-fi a fantasy nesoucí název Festival fantazie. Přesto už začíná být trochu únavné a nepřehledné sledovat tolik revolucí na různých světech. Weber se to alespoň snaží ozvláštnit tím, že každá z těchto revolucí má různý stupeň úspěšnosti – od katastrofalních důsledků, přes těžké boje až po poklidné převzetí moci. Je zřejmé, že Weber má i povědomí o české historii, zejména o významu českého Sokola ve druhé světové válce a o Sametové revoluci.
Zajímavý je pak hlavně závěr knihy. Až zde se dočkáme alespoň jedné delší vojenské akce, kde po sobě začne střílet námořnictvo Mantichory a Svazu. A poslední strany knihy se pak také týkají obsazení Madrásu a příletu Henkeové k Mese, přestože se jedná spíše o jakousi předehru k dalším knihám. Musím ale přiznat, že závěr mě namlsal na další díl Nekompromisní Honor, který byl právě teď vydán.
