Hadati
komentáře u knih
Nejasné hranice
Marie Domská
Na tuhle knihu jsem byl zvědavý, protože jsem četl ukázku v Pevnosti a líbila se mi. Jenže, jak to často bývá, ukázka byla to nejlepší z celé knihy. Román pojednává o prvním kontaktu lidstva s jinou inteligentní formou života, jejíž vojáci navíc vypadají jako Vetřelci (z důvodů autorských práv se zde o nich mluví jako o Dravcích). Po úvodní akční scéně se pak ale kniha stane sociálním dramatem podrobně řešící snahu navázat mezi těmito dvěma rasami spolupráci a nedůvěru lidstva vůči rase, která jako by vypadla z ilustrací Gigera. Akci tu tedy moc nečekejte.
Měl jsem potíže se spoustou nelogičností, které si autorka buď neuvědomila, nebo je neřešila z důvodu, že nechtěla neustále řešit problémy s komunikací příliš odlišných ras. Na jednu stranu se mimozemskou rasu snažila vykreslit exoticky, na druhou stranu se však tato rasa chovala až moc lidsky – měla divadla či kreditní karty, ale hlavně používala lidská přirovnání a nadávky. Bylo velmi rušivé a nepatřičné, když najednou emzácký Vetřelec použil nadávku „ty čuráku“. U akčního militari sci-fi bych nad něčím takovým dokázal více přivřít oči, ale u knihy, která hodně staví na diskuzi o odlišnostech dvou ras, to nejde.
Nelogické mi pak přišlo také jednání hlavní lidské postavy. Její podivné chování je sice později vysvětleno, ale její důvody bych očekával spíše od naivního teenagera nebo osoby s IQ pod 80, a ne od navigátorky vesmírné lodi. Původně dobrý nápad střetu dvou civilizací, tak pro mě skončil pod hromadou nelogičností, které jsem měl problém strávit.
Do temného království
Raymond E. Feist
Po prvním nudném díle této série je pokračování značným zlepšením, i když i teď je to víceméně prokrastinování k poslednímu dílu ze série. Hrdinové sice putují do říše Dasatů, ale po většinu času se na tuto výpravu připravují, než že by ji uskutečňovali. Velmi dobře se ale čte dějová linie mladého dasatského válečníka Valka, ze které se konečně dozvíme, jak se ve světě Dasatů pod vládou temného boha žije.
Kurva velký Sin City
Frank Miller
Pamatuji si, že když jsem před mnoha lety vzal do ruky poprvé některý z komiksů Sin City, tak mě moc nenadchnul jeho výtvarný styl. Kresby často jen naznačují, kdy kreslíř využívá prakticky jen černou a bílou. Po letech jsem k ocenění tohoto stylu vyzrál. Občas jsem ale i tak měl potíže zjistit, co se v některém panelu přesně děje. Ke zdůraznění některých konkrétních detailů je pak použita jiná barva (červená, modrá či žlutá). To mi naopak přišlo jako velmi nápaditý a originální způsob, jak v černobílém komiksu zdůraznit určitý detail (např. rudé rty, modré oči) a moc se mi to líbilo.
Ačkoliv jsem si už zvykl na objemné omnibusy a kompendia, 6kilový komiks vybočuje i z této normy. Na tenhle komiks by měli psát varování pro vážnou újmu na zdraví, pokud by vám spadl na nohu.
Příběhy nechci nijak více popisovat. Všechny ty hlavní mají společného jmenovatele: Hrdinu, který i v takovém zkaženém městě jako je Basin City (nikdo mu ale neřekne jinak, než Sin City, město hříchu) dodržuje svůj morální kodex. Najdete tu tedy poctivého poldu, který však nemá problémy ustřelit násilníkovi jeho nádobíčko. Nájemného zabijáka, který nezabíjí, pokud nemusí, a snaží se ochránit nevinné. Nebo drsného rváče, který nemá rád, když někdo ubližuje ženám, ale nedělá mu problém umučit lidi k smrti, když se chce pomstít. Všechny tyhle příběhy mají i nějakou tu ženu v nesnázích. I přes podobné téma jsou příběhy dostatečně odlišné, aby nebyly jak přes kopírák. I mezi hrdiny jsou určité odlišnosti, přestože každého z nich byste byli schopní označit za drsňáka, lva, mezi hyenami. Každý příběh tak je plný násilí, brutality a krásných žen, kdy drsnost příběhů se Frank Miller snaží vyrovnat až poetickým vyprávěním.
Oheň z nebes
Robert Jordan (p)
Slabší díl hlavně díky tomu, že se děj rozjede až v poslední čtvrtině knihy. Rand putuje s Aiely přes Páteř světa společně se svými přáteli, kteří se ho drží od předchozího dílu – Mat, Egwain, Morain, Aviendha.
Elain a Nynieva naopak prchají z Tančiku před hrozbou černých adžah a Zaprodance Moghedien. Více prostoru tu pak mají Aes Sedai v emigraci, včetně se Siuan a Leanou. Naopak tu je zcela pominut Perryn s Dvouříčím a Bílá věž v Tar Valonu.
Oproti předchozím dílům je finální střetnutí lepší, ne tolik chaotické jako jindy. Stále si ale stojím za tím, že Jordan prostě koncovky moc nezvládá.
Slepý hon
Jiří Pavlovský
Nejslabší díl od Pavlovského. Bylo však příjemné setkat se po delší době se starou partou, která je ještě kompletní. Spíš se jednalo o novelu, než o plnohodnotný román, takže to při čtení dost odsýpalo. Felix sice řeší dva případy najednou, ale ten druhý je tak upozaděn, že by se nic nestalo, kdyby tam vůbec nebyl řešen. Nápad na příběh ani vyřešení obou Felixových problémů také není nic zvláštního, takže se jedná o čistý průměr.
Lobo: Mobydyk a další příběhy
Alan Grant
Buď se mi dost změnil vkus nebo už Lobo není, co býval. Kresba je skvělá, jako je vždy, ale příběhy mě nijak neoslovily, byla to dost velká nuda. Uchechtl jsem se asi jen jednou a mohl za to překladatel, kterého napadl vhodný vtip pro české čtenáře.
Bitevní pole: Kniha první
Garth Ennis
Tři povídky od Gartha Ennise z druhé světové války založené na skutečných událostech či postavách. První příběh je o sovětských letkyních, jejichž schopnosti byly zpočátku značně podceňovány, aby se následně staly postrachem nácků. Vyvrcholení příběhu je klasicky Ennisovské. Druhý je o zdravotní sestře, která přežila kruté zacházení od japonských vojáků a snaží se s tím vyrovnat. Třetí pak o britských tankistech bojujících v prvních měsících v Normandii, kdy se snažili překonat technickou převahu německých tanků. Všechny tři povídky jsou pěkně ilustrované a ani jedna nenudí. Zejména první dva příběhy jsou zajímavé. Třetí povídka fakticky nemá žádný příběh, na kterém by se dalo stavět. Je to jen komiksový popis toho, jak mohly v té době vypadat tankové souboje v Normandii.
Spotřebič
J. O. Morgan
Povídková sbírka ze světa, kde byla vynalezena teleportace. Až na tento vynález pokrok zamrzl někdy v době 80. let, než se rozmohly počítače nebo mobilní telefony, takže jinak jsou povídky dost retro. Povídky pak mají střídavou kvalitu, nejsou vysvětlovány do detailu, takže záleží na čtenáři, jakým způsobem je sám pochopí. Přiznávám se, že ne všem jsem zcela rozuměl. Hlavním kladem je, že donutí čtenáře se zamyslet, zejména nad výhodami a nevýhodami technického pokroku.
Sharpův atentátník
Bernard Cornwell
Příběh navazuje přímo na bitvu u Waterloo. Sharpe dostane nejprve za úkol dobýt jednu pevnost, aby pak byl pověřen úkolem spíše pro špióny, než pro vojáky. Obou se pak zhostí ke spokojenosti vévody z Welingtonu. Příběh nenudí, s výjimkou prostřední části ohledně umění, které kdyby tam nebylo, tak by to příběhu jen prospělo.
Sharpův ďábel
Bernard Cornwell
Nelze říct, že by tenhle díl byl horší, než ty předchozí. Z historického románu se tu ale stal spíše dobrodružný, kdy se Sharpe s Harperem vydávají jako civilisté hledat starého přítele až do vzdáleného Chile. A i když i zde má příběh nějaké historické pozadí, už mi to tolik nesedlo. Napoleonské války to už zkrátka nejsou. Myslím, že Cornwell už je pro mě jako autor vyčerpán. Jdu hledat jiné autory historických románů.
Stín se šíří
Robert Jordan (p)
Kolo času se již pořádně roztočilo a my tak můžeme sledovat naše oblíbené hrdiny, zda je nerozmačká. Opět jsou hlavní postavy rozděleny do několika dějových linek.
Nejdůležitejší je bezesporu Rand, který se konečně rozhodl přijmout svůj osud. Proto se z ovládnutého Tearu vydává k Aielům za Páteř světa, aby naplnil jejich proroctví. Díky tomu se i dozvíme aielskou historii, kterou neznají ani sami Aielové. S ním pak putuje Egwain, která se od Moudrých učí chodit ve snu, a Mat, který by nejraději byl jinde, ale je donucen putovat do Trojí země s Randem.
Pak je tu Perrin, který míří do Dvouříčí, aby ochránil tuto zemi před hrozbou od trolloků, kdy kromě toho se bude muset vypořádat s Dětmi světla, kteří ho považují za temného druha. A stejně jako Rand se bude muset smířit se svým osudem.
Nynieve a Elain se pak vydávají do města Tančiko nedaleko Falme, aby pátraly po černých adžach. Také dojde ke střetu se Seančany.
A také se podíváme do Tar Valoru za Min, kdy tato dějová linie je sice nejkratší, ale nedá se říct, že by byla méně důležitá, než dějová linie s Randem.
Všechny tyto dějové linie byly zajímavé a napínavé. A přestože mě nejvíc vtáhla hlavní dějová linie s Randem, vždy jsem se velmi rychle začetl i do těch dalších. Autor naštěstí moudře zvolil, že nebude přeskakovat tam a zpátky po jednotlivých kapitolách, takže je vždy dost času na to, abyste se do právě probíhající dějové linie dostatečně vžili.
Jedinou výtku mám k finálnímu vyústění, které mi opět přišlo dost chaotické. Začínám mít pocit, že jestli něco Jordanovi nejde, tak to je přehlednost finálních střetnutí.
Osvícení
Stephen King
Tahle kniha má vše, co od Kinga očekáváte. Dětského hrdinu se zvláštními schopnostmi, otce, který postupně přichází o rozum, zpočátku plíživé nepojmenovatelné zlo, které postupně nabývá na síle a odlehlou část světa, kde jsou hlavní postavy odkázány jen sami na sebe. A protože je to King, nevíte, jak to dopadne. Respektive, jak moc špatně to dopadne. Kingovy romány mě baví, jen mě dost irituje jeho zvyk psát spoustu textu v závorkách.
Pokud to porovnám s Kubrickovým filmovým zpracováním, tak román je jednoznačně lepší. Film pak také vyznívá dost odlišně, zejména jeho závěr. Přestože jsou Kubrickovy filmy zajímavé, včetně tohoto zpracování, chápu, proč nebyl King s tímto filmem spokojený. Film má určitě dobrou atmosféru a zejména Jack Nicholson zde opravdu exceluje. Naopak velmi amatérské herecké schopnosti dětského hrdiny dnešní divák jen těžko zkousne. Filmová Nicholsonova manželka tu je pak režisérem změněna do „klasické“ ženské hrdinky hororů ječící při každém vrznutí dveří, kdy i před změnou svého manžela v bestii se mu neustále podřizuje jako stereotypní uťáplá manželka. Její charakter je tedy oproti knize dost pozměněn, neboť i když v knize vystupuje jako manželka snažící se zachránit manželství před rozpadnutím, velmi jasně zde dává najevo, že je odhodlaná k tomu kroku dospět, pokud se její manžel nenapraví. Tento svůj charakterový rys ale ve filmu zcela postrádá.
Želvy ninja: Poslední rónin
Kevin Eastman
Kvalitní zpracování, ale přece jen už je to dlouho, co jsem byl fanouškem animovaného seriálu a pozdějších vážněji pojatých komiksů jsem se sotva dotkl. Osamělý mstitel tak byl zajímavým námětem a komiks mě bavil, ale za pár dní si na děj sotva vzpomenu. Nejzajímavější pak byla April, která mi dost připomínala Sarah Connorovou z Terminátora.
Ostré konce
Joe Abercrombie
Tahle povídková sbírka ze světa Prvního zákona je vhodná jen pro ty, co už přečetli celou sérii První zákon. Většina povídek totiž zaujme jen ty, co znají souvislosti. Pokud byste sbírku četli bez toho, nemá vám toho moc co nabídnout a pro takové čtenáře bych šel ještě s jednou hvězdičkou níže.
Čím více si tedy z jednotlivých románů pamatujete, tím lépe. Můžete tedy poznat Gloktu ještě předtím, než se z něj stal mrzák, nebo naopak poznat Logena v době, kdy byl všemi oprávněně považován za šíleného zabijáka bez svědomí. Setkat se s nevýznamnými postavami, které se nešťastně připletly do cesty Murcatto při honbě za pomstou. Setkat se s Dávivcem a jeho družinou ještě před osudnou bitvou v Severních zemích. Být svědky pádu Dagosky očima jejich obyvatel. Nebo si užít Sty jako proslulou desperátku. Tyto povídky pak doplňuje jakási časová šňůra povídek o zlodějce Shevandiah a bojovnici Javre a prohlubování jejich vzájemného přátelství (pokud se vyskytly v nějakém románu, tak si je nevybavuji).
Povídky jsou pak různé kvality. Některé mi přišly zcela zbytečné a nicneříkající ani někomu, kdo přečetl celou sérii. Jiné jsou lepší a občas se tam objeví i něco zajímavého. Osobně se mi líbily zejména dvě povídky s Shev a Javre. První je zábavná tím, že se spolu setkají Javre a Whirrun z Blighu – tedy dvě vazby, které mají daleko více ve svalech, než v hlavě, a od toho se odvíjející vtipná zápletka. Druhá pak o jakési zločinecké štafetě jednoho balíčku, o který všichni zločinci v Sipari tak moc touží, že si ho předávají z ruky do ruky, ať už dobrovolně či násilím.
Drak Znovuzrozený
Robert Jordan (p)
Je to trochu zavádějící název, protože Rand jako Drak zde vystupuje dost okrajově. Zato jeho přátelé zde mají daleko větší prostor, ať už se jedná o Perrina, Mata, který je po vyléčení prokletí z dýky daleko sympatičtější, nebo o Nynieve, Egwain a Elain. Přestože každý má svou vlastní zajímavou dějovou linii, všechny se nakonec protnou do jedné.
Až na nudnější rozjezd jsem se po celou dobu čtení bavil a byl napnutý, co bude dále. Jen vyvrcholení příběhu ne nepodobné předchozím dvěma knihám mě vede k otázce, zda Jordan hodlá každý díl zakončovat tímhle způsobem. Mohlo by to být dost ubíjející, takže doufám, že Jordan nezůstane u tohoto vzorce.
Preacher/Kazatel omnibus, svazek první
Garth Ennis
Jesse Custer je zářným příkladem toho, že pokud jste věřící a reverend s kolárkem, neznamená to, že se nemůžete dopustit hříchů. A pokud jde o Jesseho, tak tomu k porušení všech božích přikázání chybí jen pár z nich, aby si splnil achievment. Možná to bude i tím, že k tomu, aby se stal reverendem, byl donucen násilím. Velmi drsným násilím. A tak když si ho jedna mocná síla vybere jako svou schránku, rozhodne se, že si najde Boha a osobně si to s ním vyříká. Protože Jesse si klade tu samou otázku, co mnoho jiných: „Jestliže je Bůh všemohoucí, proč dovolí všechno to násilí?“ A na tuhle otázku chce Jesse znát jesnou odpověď.
Komiks je plný násilí a vulgarit. Sexu také, ale ten je zde zobrazován decentně. Nejdená se ale o prvoplánovost, důležitý je zde příběh i postavy. Mou nejoblíbenější postavou je tu pak Cassidy, věrný Jesseho parťák. Kromě zajímavých hlavních hrdinů Jesseho, Tulip a Cassidyho, by to nešlo ani bez vynikajících záporáků. Tím nejzajímavějším záporákem tu pak je Herr Star, kterého bych se nebál nominovat na nejlepšího komiksového záporáka vůbec.
Pokud jste od Gartha Ennise již něco četli, zejména Punishera, Hitmana nebo Bandu (The Boys), tak víte, co čekat. Spoustu drsného humoru, který vás pobaví slovně nebo i kresbou. Steve Dillon je pak kreslíř, který mi absolutně sedí a mám ho rád právě už od série s Punisherem. Líbí se mi jeho detailní propracování postav i kolorování.
Tenhle první omnibus tak mohu doporučit všemi deseti. Je to sice komiks, který pro svou váhu i velikost nebudete tahat s sebou v MHD, ale o to víc si ho užijete v klidu doma. CREW pak má s omnibusy zkušenosti, takže se mi nestalo, že bych kvůli silné vazbě nedokázal nějaké komiksové políčko přečíst. Jedinou nevýhodou pak je, že si na pokračování budeme muset nějakou dobu ještě počkat. Mít však kompletně celého Preachera doma jen ve dvou komiksech opravdu stojí za to. A díky tomu, že některé díly původní komiksové série již není k dostání, pro některé i jediný způsob, jak celého Preachera získat do své knihovny.
Velké hledání
Robert Jordan (p)
Naše skupina hrdinů z Dvouříčí se rozděluje na dvě hlavní skupiny. Zatímco Rand se s Perrinem a Matem vydávají pronásledovat Faina, aby získali zpět roh, Egwain s Nynieve míří s Aes Sedai do Tar Valoru, aby se přidaly k sesterstvu. Tyto dvě oddělené dějové linie se pak ke konci knihy protnou ve Falme ve skvěle nadupaném finále.
Ani v druhém díle neočekávajte, že by všech pět postav ukázalo plný potenciál svých schopností. Přestože je u nich vidět, že v sobě mají netušené schopnosti, u většiny z nich zatím pouze doutnají pod povrchem.
Let nočních dravců
Raymond E. Feist
Když teď celou midkemijskou sérii čtu znovu, je daleko více vidět, jak se Feist neustále opakuje, používá stejné vzorce a nerozpakuje se vykrádat sám sebe.
Tedy už nejméně počtvrté sledujeme výchovu dalších mladíků, aby se stali schopnými muži, tentokrát jako agenti Konkláve, kteří vlastně ani neví, že pro Konkláve pracují. Tito dva mladíci pak nemají žádné legendární schopnosti jako Pug či Thomas, nebo výjimečné nadání jako Spár. Jsou jen přiměřeně schopní. Pokud by šel Feist dále touto cestou, tak bychom se mohli příště dočkat série, kdy hlavním hrdinou příběhu bude schopný žebrák nebo neschopný nádeník. Ale už teď to začíná být trochu nezáživné.
Feist pak zde převařuje další vyčpelá témata ze svých předchozích knih. Znovu se tedy setkáme s fanatickou sektou vrahů, znovu je zde záměna těl nebo nebezpečné intriky u keshanského dvora. A opět je zde v pozadí všeho absolutní zlo, které není obyčejný smrtelník schopen pochopit.
Feist se pak dostal do vlastní pasti tím, že Puga, Thomase a další postavy učinil příliš mocnými. V posledních dílech to pak vyřešil tím, že tyto mocné postavy uměle oslabil prostě jen tím, že najednou už nejsou tak mocné, jak je původně popsal. A to je spisovatelská berlička, která se mi zejména při druhém čtení opravdu nelíbí.
Další takovou neoblíbenou berličkou je pro mě i to, že se Feist nebojí své dějové zvraty opakovaně vysvětlovat tím, že to, co jsme se v minulosti dozvěděli jako pravdu, na které byl vystavěn příběh předchozích sérií, odhalí jako lež. Možná by to mohlo fungovat jednou, jestliže to měl autor takhle od počátku vymyšlené, ale ne, když si to vymyslí dodatečně, protože se mu to nehodí pro další příběh. Feist si tak opakovaně boří své vlastní kamenné hrady, jako by po celou dobu byly z písku, aby si vystavěl na stejném místě nový hrad. Jenže čtenáři už po takových zkušenostech nevěří, že je tento hrad postaven z kamene a jen čeká, jaký nový poryv větru zboří tento nový.
Rudá země
Joe Abercrombie
Starší sestra a její nevlastní otec se vydávají na cestu za záchranou dvou malých dětí. Musí se prodrat spoustou lidské špíny, aby svého cíle nakonec dosáhli. Zejména její nevlastní otec, kterému pro jeho zvyk každému ustupovat, při záchraně dětí čím dál více odkrývá svou temnou stránku. A ani samotná záchrana dětí nakonec není tak radostná, jak si na začátku nejspíš představovali. Abercrombie opět dokazuje, že ani splněná přání neznamenají zároveň i šťastné konce.
Zelená míle
Stephen King
Když King píše knihu z prostředí věznice, vždy to stojí za to. Vykoupení z věznice Shawshank považuji za jeho nejlepší dílo a velmi se tomu blíží i Zelená míle. Od Shawshanku se liší zejména tím, že je příběh vyprávěn z pohledu bachaře, namísto mukla. Ironií pak je, že zde jsou všichni bachaři až na jednoho slušní lidé, kteří se chovají profesionálně a ke svým svěřencům se chovají slušně a občas s nimi projeví i soucit. A také je tu rozdíl v tom, že King do tohoto příběhu vpletl prvky nadpřirozena. Nadpřirozeno je důležitou součástí příběhu, ale stejně tak i běžné vztahy v části vězení určené pro vězně odsouzené k trestu smrti. A komu osud Johna Coffeyho nepohne, nemá srdce.
Film je pak předloze velmi věrný. Herecké obsazení je kvalitní, zejména Michael C. Duncan v roli Johna Coffeyho exceluje.