Hadati komentáře u knih

Leon je Řek, který je uvržen římskými dobyvateli do otroctví i se svou rodinou. Jeho osudy sledujeme od začátku jeho otroctví, kdy se z něj stane gladiátor a následně i jeden z kapitánů Spartakova povstání. A to až do hořké hlavní porážky nejznámějšího povstání otroků. Příběh je vystaven na reálných historických událostech, ale značná část příběhu je právě o Leonovi, který se snaží zjistit, co se stalo se zbytkem jeho rodiny, která byla také vzata do otroctví.

Celý příběh je pak vyprávěn z pohledu Leona, takže víme, co si myslí, ale zase je příběh omezen jen na to, co ví hlavní postava. Více se nedozvíme. Bureš se pak nesnaží děj zbytečně nafukovat, takže plyne rychle a svižně. Není čas, aby se čtenář začal nudit.

7 08.02.2024

Detektivní thriller o únosu malého chlapce, který se velmi podobá práci jednoho vraha z mnoha let starého případu. Problém však je, že vrah těchto starých případů je zavřený v blázinci. A tak se inspektor Logan vydává na Skotskou vrchovinu, aby tento případ vyřešil dříve, než bude pro chlapce pozdě.

Detektivky zase tak moc nečtu, ale přišlo mi to jako běžná zápletka pro tenhle žánr. Nijak neurazí, ale asi ani nijak extra nepřekvapí. Čte se to však dobře a účinkující policisté byli natolik různorodí, že pro mě nebyl problém se v nich orientovat.

(menší spoiler) Kdo bude únoscem, mě napadlo už v první třetině knihy, když jsem se dozvěděl, že imitátor původního vraha zná více podrobností, než běžná veřejnost. I přesto bylo zajímavé postupně odkrývat pozadí tohoto únosu. Také mě iritovalo, že Logan zjistí novou stopu, která by mohla souviset se starým případem, ale neřeší ji, protože podle něj nesouvisí s tím novým. Tohle ignorování stopy mi vadilo na logice vyšetřovatelů nejvíce. Ale jinak se jednalo o celkem povedenou detektivku.

9 08.02.2024

(SPOILER) Tahle kniha je jakousi podivnou směskou tří témat, které na sebe postupně navazují. První část se týká přírodní katastrofy celosvětového formátu, která zničí svět k nepoznání a eliminuje miliardy lidí. Je to také nejsilnější část knihy, když se nezabýváte realističností původu katastrofy.

Druhá část je pak ve stylu filmu Milionového závodu (Rat Race), kdy se 11 zbývajících mocností rozhodnou soupeřit o nový kontinent bláznivým závodem. Fakticky se ale závod zaobírá pouze čtyřmi mocnostmi, ostatní nejsou pomalu ani zmíněny. V téhle části mi pak krkem lezly zejména klasicky užité předsudky, kdy Čínu nenapadne nic lepšího, než uvést do vedení svého týmu vojenského a politického politruka, zatímco arabské státy Malé Asie zjevně nemají lepší adepty na soutěž, než sebevražedné atentátníky.

Nemusíte se pak bát, že by soutěž přes Antarktidu byla nudou, protože během pár měsíců zde vyrostl prales plný fauny a flóry, až jsem občas měl pocit, že jsem na První planetě smrti Harryho Harrisona. Zde už jsem opravdu rezignoval na logiku a rozhodl jsem se tento svět brát jako příměr k dobrodružným románům typu Ztracený svět, Cesta do středu země nebo Ztracený obzor.

Musím však říct, že i přesto mě příběh jako takový celkem bavil, dokud nebyl čas na další změnu v příběhu, kdy vás autor nutí do toho, abyste přistoupili na hru, že vše, co je v Bibli, je pravdivé, včetně létajících démonů, tedy padlých andělů.

Kromě toho, že stále jen kroutíte hlavou, co si autor ještě nevymyslí, tenhle díl mu do celkové skládačky nepasuje, kdy si začnete klást hlavní otázku, na co vlastně ti démoni celé věky čekali, když byli tak mocní. A tak autor, který chtěl v jedné knize pojmout hned tři témata – světové kataklyzma, ztracený svět a biblické netvory – díky té poslední ingredienci zkazil celý pokrm.

4 08.02.2024

Detektivka Stoneová řeší případ zavražděné ženy, která byla zabita a její tělo ponecháno na nezvyklém místě. Se svým týmem pak systematicky získává důkazy a postupně odkrývá motiv vraždy i totožnost samotného pachatele. Do toho ještě řeší jeden starý případ vraždy muže, jehož totožnost je i po mnoha letech neznámá.

Oproti detektivce pak máme jako čtenáři výhodu, protože příběh je v některých kapitolách vyprávěn i z pohledu některých obětí.

Autorka pak dokáže do podrobností věrohodně popisovat práci vyšetřovatelů, kdy je vidět, že si tématiku důkladně prostudovala a neplácá jen prázdnou slámu.

Osobně jsem tajemství, kdo je vrah a jeho motiv, vytušil už na začátku knihy. Z části to bude tím, že už vím, jak fungují detektivní příběhy, zčásti asi i tím, že jsem zrovna o podobném případu motivu vraždy četl v novinách (jen vrahové byli z opačné strany „barikády“). To mi ale vůbec nebránilo v tom, abych byl napnutý ohledně podrobností případu, i toho, jak se detektivce Stoneové a jejímu týmu podaří celý případ vyřešit. A i pro mě autorka odkryla nějaké to další překvapení.

Tohle je moje první kniha z této série, kdy mi nijak nevadilo, že čtu až čtvrtý díl. Nijak jsem se v příběhu neztrácel. Jen to vyvolalo větší zájem o předchozí tři díly. Detektiv Stoneová mi ale typově připomínala agentku Starlingovou z Mlčení jehňátek. Tak moc, že jsem si Kim Stoneovou začal představovat s obličejem Jodie Fosterové.

15 08.02.2024

Poslední díl z pentalogie Dlouhá Země už nedokáže moc překvapit nějakou novou zajímavou myšlenkou. Vše už bylo odhaleno v předchozích dílech. Hlavní postavy zde cestují napříč Dlouhou zemí až ke světům honosících se číslovkami končící na milión. Objevují se zde vědci zkoumající vesmír na Dlouhé Zemi, kde neexistuje žádná Země, ale pouze vakuum. Do dění zasahují i Příští jako pokračující vývojová větev lidstva. Znovu se zde řeší již zodpovězené otázky, že i na jiných planetách se dá vkročovat, a že se dá vkročovat nejen na západ a východ, ale také na sever a na jih.

Kam se tedy obrátit pro námět dalšího dílu? Nikam jinam, než do vzdáleného vesmíru. A tak lidstvo i další inteligentní druhy na Dlouhé Zemi dostanou pozvání od mimozemského společenstva, které zní jednoduše: „Připojte se!“ A tak zejména lidstvo a Příští řeší dvě zásadní otázky: zda je bezpečné na toto volání reagovat, a jakým způsobem se může Dlouhá Země „připojit“.

Baxter nijak neskrývá, že se u tohoto dílu nechal inspirovat skvělým sci-fi filmem Kontakt. Konstrukce příběhu je pak podle Kontaktu téměř identicky okopírována. Lidstvo zjistí, že přišla mimozemská zpráva z vesmíru určená pro ně. Ve zprávě se ukrývá návod, jak sestavit obří nákladné zařízení, které umožní Dlouhé Zemi cestu do vzdáleného vesmíru. Je proveden pokus o sabotáž. A nakonec je zařízení použito, kdy se lidé dají na cestu vesmírem. Pro každého, kdo očekává, že dojde na blízká setkání třetího druhu, pak bude závěr knihy hořkým zklamáním.

V posledním díle se objeví i mnoho známých postav, které jsou ale vzhledem k časové délce téhle série v důchodovém věku. Jedinou zajímavou postavou je Joshua Valienté, přestože mu již táhne k sedmdesátce. Lobsang jako další zajímavá postava z prvních dílů zde nemá moc prostoru, aby se zde nějak významně projevil.

A tak všechno stojí a padá na dějové lince Joshuy, která je zajímavá v tom, že se opět dostane na zajímavou verzi Dlouhé Země (tzv. Žolíka), do zajímavého ekosystému, kde stromy vyrostly do výšky hor.

Přestože je v této poslední knize jen málo originálního, nezačnete se nudit. Pokud bych měl shrnout celou pentalogii, měla skončit prvníma dvěma knihama a dál už nepokračovat. Přestože se Baxter i Pratchett snažili, víc zajímavého děje, než na dvě knihy z toho prostě vytáhnout nedokázali. Těch pár nápadů v dalších třech knihách byly často vykrádačky námětů jiných autorů (zejména Příští a již zmiňovaný Kontakt) a nestačily k tomu, aby dostatečně vyplnily hluchá místa této série.

Dlouhá Země by však byla skvělým vesmírem pro vytvoření povídkové sbírky více autorů, protože na Dlouhé Zemi je možné téměř cokoliv. Svými možnostmi mi tak trochu připomíná Zelaznyho svět Amberu.

4 06.02.2024

Weber nám zde zkomplikoval, jak správně číst postupně knihy z Honoverse, protože v době děje této knihy se odehrávají celkem tři série paralerně, kdy se vyprávění částečně proplétá mezi sebou. Nejvhodnější je podle mě číst knihy takto: Koruna otroků, Ve stínu Saganamiho, Za každou cenu, Pochodeň svobody. Beru to podle toho, jak se nový nepřítel Mesa postupně čím dál více odhaluje.

Ve stínu Saganamiho je ze světa Honoverse, ale Honor se v ní nevyskytuje. Naopak je tu dán prostor novým postavám. Zejména kapitánovi Hexapumy Těrechovovi a kadetu Helen Zilwické. Honor díky svým úspěchům bude již těžko velet jen jedné lodi. Díky tomu, že se děj Saganamiho odehrává ve vzdálené soustavě, tak si však můžeme opět užít bojů v malém uskupení. V tomto případě jedné lodi a pak velmi slabé eskadry, které velí právě kapitán Těrechov.

Přestože se dočkáme dvou vesmírných soubojů hlavním tématem je politická snaha hvězdokupy Talbott o dobrovolném připojení se k Hvězdnému království Mantichora. Politické hrátky ale tuto snahu značně ohrožují. K tomu se jak kapitán Těrechov, tak i politici snaží vyřešit hrozbu teroristickou hrozbu od lidí, kteří se nesmířili, že se stanou součástí Hvězdného království. Zejména řešení teroristické otázky je pak nové.

Kromě toho zde ale také začínají vystrkovat růžky noví nepřátelé – zejména Mesa plus Lidské pracovní síly a Úřad pro pohraniční bezpečnost Solárního svazu.

4 26.01.2024

Weber nám zde zkomplikoval, jak správně číst postupně knihy z Honoverse, protože v době děje této knihy se odehrávají celkem tři série paralerně, kdy se vyprávění částečně proplétá mezi sebou. Nejvhodnější je podle mě číst knihy takto: Koruna otroků, Ve stínu Saganamiho, Za každou cenu, Pochodeň svobody. Beru to podle toho, jak se nový nepřítel Mesa postupně čím dál více odhaluje.

Prezidentka Havenu Pritchartová se dozví o nekalých praktikách svého ministra ohledně diplomatické pošty s Mantichorou. I proto se snaží o upřímné uzavření míru s Mantichorou. Kromě antipatie ze strany královny Alžběty jí v tomto cíli brání neznámá třetí strana různými atentáty, které ukazují směrem k Havenu.

Situace se nakonec stane tak kritickou, až dospěje k největší vesmírné bitvě v historii lidstva.

Honor mezitím opět řeší své vztahové problémy, které snad již jsou tímto vyřešeny dostatečně na to, aby v dalších dílech série již nemusely být řešeny na tolika stranách. Řešení jejích osobních problémů je v posledních dvou knihách řešeno natolik detailně, až je to otravné číst. Je to ale jediné negativum této knihy a vlastně i celé série, které mohu vytknout.

3 26.01.2024

Weber nám zde zkomplikoval, jak správně číst postupně knihy z Honoverse, protože v době děje této knihy se odehrávají celkem tři série paralelně, kdy se vyprávění částečně proplétá mezi sebou. Nejvhodnější je podle mě číst knihy takto: Koruna otroků, Ve stínu Saganamiho, Za každou cenu, Pochodeň svobody. Beru to podle toho, jak se nový nepřítel Mesa postupně čím dál více odhaluje.

Tento díl je z větší části špionážní, kdy Anton Zilwicki a Victor Cachat se rozhodnou podívat se pořádně na zoubek Mese. Proto se také vydají přímo na Mesu, aby odkryli to, co už jim dlouho vrtá hlavou. Tedy, proč se Lidské pracovní síly nechovají jako jiné obchodní korporace. Opět se dozvíme daleko více o Mesanském bloku, přestože i nadále jsou jejich konkrétní plány na spuštění operace Prometheus tajemstvím.

Více se také dozvíme, jak to funguje na Pochodni, planetě obývané osvobozenými otroky, a že Berry jako královna Pochodně skutečně potřebuje mít ochranku, pokud chce přežít.

Na závěr knihy se pak dočkáme také vesmírné bitvy mezi havenskými odpadlíky Státní bezpečnosti financované Mesou a svazáckou flotilou sektoru Maya, jejíž velitel bere vážně dohodu o ochraně Pochodně, ke které se guvernér Barregos zavázal.

3 26.01.2024

Považuji ho za nejslabší díl celé série o Lone Wolfovi. Nepamatuji si tak do detailu původní verzi, ale přijde mi, že druhé vydání bylo, kromě nových kvalitních obrázků v některých částech, upraveno i textově. Zejména vstup do ledového města a závěrečný souboj s Vonotarem. Úpravy určitě byly k lepšímu.

2 26.01.2024

Velmi zajímavý komiks, jak zpracováním, tak i zdroji, odkud příběh čerpal. Je to kvalitní spletenec několika mytologií, zejména severských, artušovských a řeckých. Inspiraci si autor vzal i z některých pohádek.

Kresba je velmi povedená a detailní. Kudrlinky, které zde kreslíř používá, mi hodně připomínaly styl Alfonse Muchy. Právě až ta velmi podrobná detailnost v některých kresbách může být až na škodu, protože čtenář jimi může být přehlcen.

Na vnitřních deskách komiksu je také dvoustránková mapa Panova světa vytvořená ve stylu „tady žijí draci“, ve které jsem s potěšením sledoval putování hrdinů příběhu.

Příběh jako takový asi moc nepřekvapí, nijak se neliší od dalších fantasy příběhů, komiks je ale vytvořen tak pečlivě, že vá ani na chvíli nezačne nudit. Barvy jsou pak živé a jasné a v některých chvílích jen barvitost komiksu samotná vám zvedne náladu. Po dlouhé době zvažuji, zda si nechci rozšířit sbírku svých komiksů.

2 26.01.2024

Klasický Brubakerův styl, kdy temné příběhy z kriminálního prostředí mění za stříbrná plátna Hollywoodu. Tedy spíše to, co se odehrává v pozadí stříbrného plátna. Při probírání se tímto komiksem na vás padne melancholie, protože žádný z účastníků tohoto příběhu není šťastný. Téměř každý má nějaké kostlivce ve skříni a nikdo nevyjde s čistým štítem.

Ústředním motivem je prošetřování vraždy jedné mladé herečky, díky čemuž vyšetřující dvojice objevuje čím dál více temných hollywodských tajemství. A jak je u Brubakera zvykem, ani hlavní hrdinové příběhu nezískají u čtenáře moc sympatií, přestože se snaží vyřešit vraždu.

8 22.12.2023

Povídky z této sbírky je třeba si přečíst před rozečtením nových sérií z Honoverse Koruna otroků a Ve stínu Saganamiho. Důvodem je, že se zde odkrývá pár příběhů o některých hlavních postavách těchto nových sérií (Země zaslíbená, Fanatik, Ve službách meče).

Země zaslíbená je povídka odehrávající se předtím, než Mantichora uzavřela spojenectví s Graysonem. Dovoluje nám nahlédnout pod pokličku fanatické Masady a toho, zda jsou masadské ženy všechny tak poddajné svým mužským otrokářům, jak se to snaží Masaďané sami prezentovat. Je také o tom, jak se seznámili rodiče Ruth Wintonové (Koruna otroků).

Jednou ranou je z části špionážní, z části válečná povídka, kde vystupuje zejména Rafael Cardones, a to krátce po úspěchu Harringtonové s obranou Bazilišku. Raf je určen jako pomocník při zjišťování nové zbraně používané proti mantichorskému loďstvu.

Loď jménem Francis je krátkou groteskou, která se českým čtenářům dá nejvíce přirovnat k Černým baronům.

Zaletíme si do Prahy je čistě špionážní povídkou ve stylu nepodařených akcí, vznášedlových honiček a snahy mantichorských agentů zůstat naživu na území ovládaném liďáky.

Fanatik je tou nejlepší i nejdůležitější povídkou celé sbírky, kdy je velmi zajímavé sledovat havenského agenta Victora Cachata při jeho práci pro Státní bezpečnost, kdy se za každou cenu snaží dělat svou práci, jak nejlépe dokáže. Victor Cachat je důležitou postavou Koruny otroků.

Ve službách meče nás dovede k Abigail Hearnsové, první graysonské kadetce, která zažívá své první umístění na bojové lodi pod velením kapitána Oversteegena. Mimo řešení očekávaných problémů, že jí někteří na palubě dělají problémy za to, že je „princeznou“ z „novobarbarského“ Graysonu, se také musí vypořádat se vztahem vůči kapitánovi, který je blízkým příbuzným High Ridge, tedy vůdce kliky, která opovrhuje Graysonem i jejím velkým vzorem lady Harringtonovou. A aby toho nebylo málo, posádka Železné pěsti musí čelit výzvě, s jakou by i Harringtonová měla co dělat. Abigail je také jednou z hlavních postav knižní série Saganami. Po Fanatikovi druhá nejlepší povídka sbírky.

5 22.12.2023

Jedná se o první knihu ze světa Honoverse, kde Honor Harringtonová není ústřední postavou. Ve skutečnosti se zde sotva mihne.

To však vůbec nevadí, protože se zde objevují nové neméně zajímavé postavy. Zejména Berry Zilwická, Victor Cachat a Ruth Wintonová. Nejzajímavější z těchto tří je pak Victor Cachat.

Je také dobré si před touto knihou přečíst několik povídek, které tomuto ději předcházejí. Až se vysočina propadne (povídková sbírka Měnitelka světů) se týká minulosti Berry a Victora Cachata na Staré Zemi, Země zaslíbená pak nahlíží na původ Ruth Wintonové a Fanatik je opět o jedné operaci Victora Cachata (obě ze sbírky Ve službách meče). Poté budete mít lepší přehled o pozadí Koruny otroků.

Kniha pak začíná zcela nevině dobrodružným výletem Berry a Ruth do Erewhornu v diplomatických záležitostech, aby následně tyto dvě dívky bojovaly o svůj život, aby se nakonec tato záležitost proměnila v událost mezihvězdné důležitosti.

Nepřítelem tu pak není nějaký hvězdný stát, u kterého byste byli schopni hledat nějaké polehčující okolnosti pro jejich jednání, ale samotný otrokářský systém. Není tedy pak vůbec těžké ztotožnit se s hlavními hrdiny, kteří proti těmto nemorálním otrokářům dávají pořádně zabrat.

Příběh kazí jen trochu utopistické základy, na kterých stojí, což v Honoverse, kde si Weber dává s logikou a realistickými podrobnostmi dost záležet, není obvyklé. Když ale překousnete tuto drobnost, kdy se Berry pro některé ze dne na den promění téměř v bohyni, je velmi zábavné a napínavé tuhle novou sérii číst.

3 22.12.2023

Po celou dobu tohoto dílu sledujeme, jak High Ridge a jeho vláda svou neschopností postupně ničí vše, čeho v předchozích letech až desetiletích vybudovala Cromartyho vláda Mantichorského království. A to nejenom na bitevním poli, ale i v politice. Postupně tak sledujeme, jak se jejich neschopnost mění ve velkou katastrofu. Určitě s pocitem škodolibého zadostiučení. Pokud by tedy tato jejich neschopnost nestála Mantichoru tolik. A to jak v politice, tak i na životech.

Nepřidá tomu ani zrada ve vládě Havenské republiky, která nakonec vede k novému ozbrojenému střetu, o který vlastně nikdo nestojí.

A aby toho nebylo pro Mantichoru málo, začíná své nároky na Slezsko agresivním způsobem projevovat i nový hráč na poli – Andermanské císařství.

Kdo se vyžívá v politické stránce Honoverse si tenhle díl opravdu vychutná. Pro mě ale v tomhle díle bylo té politiky už moc. Stejně tak mě tolik nebaví milostné vztahy mezi Honor a Hamishem, které je tu také věnováno až zbytečně moc stránek. Jen kvůli těmto připomínkám nedávám plný počet hvězdiček jako u ostatních dílů.

Tenhle díl je také předělem, po kterém se začnou vynořovat noví nepřátelé (nejen) Mantichorského království, a předělem, kdy se toto království fakticky již mění v císařství.

2 05.12.2023

První dvě povídky se týkají vztahů mezi lidmi a stromovými kočkami, takže se po povídce o Stephanie Harringtonové (první povídková sbírka), která tento národ inteligentního sfinžského druhu objevila, dozvíte další podrobnosti o kočkách.

První povídka se odehrává jen pár měsíců poté, co byly stromové kočky lidmi objeveny. Řeší se zde, zda lidé a kočky pohlížejí na chování „zlých“ tvorů stejně.

Druhá povídka je pak z pozdější doby, jen pár desítek let po (přirozené) smrti Stephanie Harringtonové, kde je hlavním tématem adoptování prvního Wintona stromovou kočkou, právní postavení koček v Mantichoře a řešení otázky delšího žití stromových koček oproti lidem, kteří zatím neobjevili kúru prodlužující život.

Třetí povídka je o usednutí Alžběty III. Wintonové na trůn po otci, který zemřel náhle během nehody při sportování. Alžběta však nevěří, že se jednalo o nehodu a požádá svého budoucího manžela, aby okolnosti nehody sám vyšetřil.

Ve čtvrté povídce se objevuje Susan Hibsonová, ještě jako dítě, která je zachráněna Honor Harringtonovou při přírodní katastrofě. Už v tomhle věku však Susan vyvíjí značný zájem o vesmírné námořnictvo. (Pokud vám její jméno nic neříká, tak je velicím důstojníkem mariňáků na Honořině lodi Niké.)

Poslední povídka je pak spíše jen do počtu. Přestože se jedná o jedinou povídku, kde se řeší válka mezi Mantichorou a Havenem, je také nejslabší. Jejím hlavním záporem je, že je těžké se zorientovat, kdo stojí na které straně konfliktu. Samotné střetnutí dvou znepřátelených stran pak působí jako zcela bezvýznamné. Ani jsem neměl potřebu hlavním hrdinům fandit. Nevystupuje zde ani žádná známá postava (alespoň nemám pocit, že bych nějakou postavu znal).

3 29.11.2023

Přestárlí hrdinové se rozhodnou dát se zase dohromady, aby zachránili dceru jednoho z nich z obležení armády monster. Když jsem si přečetl tuhle anotaci, hned jsem si vzpomněl na zeměplošského barbara Cohena a jeho Stříbrnou hordu a na Gemmelova Drussa vystupujícího v knize Legenda.

Obě přirovnání mají něco do sebe. Hrdinové tohoto příběhu stejně jako Druss už nějakou dobu nevykonávají své řemeslo hrdinů. Na rozdíl od Drussa jim pak ale trvá déle, než se do svých rolí zase dostanou. Blíže ale mají přece jen ke Cohenovi a Stříbrné hordě, protože stejně jako oni se rozhodnou pro misi, která se od počátku dá považovat za nesplnitelnou. Jen jim není kolem osmdesáti, ale spíše kolem padesáti.

K Zeměploše také má tato kniha blíže díky humoru, kterého je zde více než dost. Na rozdíl od Zeměplochy se však autor snaží, aby nespadl do absurdní parodie.

V příběhu pak můžeme sledovat, jak se skupina starých dobrodruhů dává opět dohromady, řeší dilema nesplnitelného úkolu jako v Sedmi statečných, překlenuje se do klasického putování za cílem ve stylu Pána prstenů až do epické bitvy na závěr.

Hlavní hrdinové až na krále Matricka mi nepřišli ničím zvlášť zajímaví. Zajímavou historii má možná pak ještě jejich mág. O něco zajímavější jsou spíše záporáci.

O autorovi nic nevím, ale podle výběru monster bych očekával, že inspiraci čerpal z RPG hry Dungeons and Dragons (deva, ettin).

2 29.11.2023

Sharpe se řízením osudu dostane do bitvy u Cádizu, kde proti sobě stojí francouzská armáda na jedné straně a španělská a britská armáda na druhé straně. Jak nakonec tato bitva pod velením neschopného a zbabělého španělského generála dopadne, se nedozvíte dříve než na posledních stranách knihy. Tedy, pokud samozřejmě neznáte tuto bitvu z historie (doporučuji si o skutečném pozadí bitvy přečíst až po dočtení románu).

Aby to ale nebylo jen o válčení, tak je Sharpe pověřen i tím, aby vyřešil diplomatický problém. Naštěstí svými nediplomatickými způsoby.

Asi nikoho nepřekvapí, že si Sharpe udělá nové nepřátele. Tentokrát není vůbec vybíravý, takže si najde protivníky ve všech třech armádách. Nesmí zde chybět ani žena v nesnázích, běžný to modus operandi Cornwellových příběhů. Její role je naštěstí dost okrajová.

2 29.11.2023

Sharpe se vrátil zpět do portugalské války. První část knihy je víceméně o osobním boji Sharpea s francouzským brigádním generálem Loupem, kterému nevadí, že se dopouští zvěrstev na vojácích, partyzánech a civilním obyvatelstvu. Sharpeova morálka však velí, že si to má s tímto generálem vyřídit soukromě.

Druhou částí je pak Welingtonova bitva proti daleko početnější francouzské armádě, která rozhodne o osudu svobody Portugalska. Tato dvoudenní bitva je popsána tak podrobně, že se jí v knize věnuje celá poslední třetina. A přestože je Sharpe za porušení pravidel války odvelen na místo mimo boje, nebyl by to Sharpe, aby si nakonec nenašel cestu, jak se bitvy zúčastnit a vyřídit si své soukromé záležitosti s generálem Loupem.

1 29.11.2023

Dějově slabší, než předchozí díl. Tentokrát se podíváme na Bouřnou hradbu, která mi hodně připomněla Zeď z Hry o trůny. Také zde máte jakési nelidské tvory, kteří neustále útočí na hradbu, která má před jejich útoky chránit všechni civilizované země na jihu. A stejně jako ve hře o trůny se tvrdí, že jestliže bude hradba prolomena, nastane konec civilizace.

První třetina knihy mě dost nudila, pak se to naštěstí zlepšilo. Celý příběh se pak odehrává na ostrově Pěst, kde všichni žijí v područí Paní, pro kterou její uctívači neváhají obětovat lidské životy, a jí zaslíbená Bouřná garda, která dělá vše pro to, aby svou bohyni nakrmila nekonečnou válkou na Bouřné hradbě.

Na Pěsti však dochází k zásadním změnám, neboť sem míří Malazská armáda, aby dobyla to, co již v minulosti jednou dobyla. Také se zvedá vlna náboženského odporu proti Paní, která je jedinou povolenou bohyní k uctívání na Pěsti. Do toho mají co říci také zbytky Rudé gardy, které se rozhodli osvobodit svého vůdce Kaleného meče z otroctví Bouřné gardy.

Stejně jako většina knih z Malazského světa by nezaškodilo proškrtat zbytečné pasáže. S větším důrazem na podstatnou část příběhu by byla kniha daleko čtivější. Čtenáři Malazu si však již museli na něco takového již dávno zvyknout.

1 29.11.2023

Závěrečný díl Malazské knihy padlých je opravdu epesní. Poté, co se prokoušete první třetinou knihy, která je jen (podle mě celkem zbytečnou) přípravou na finále, čeká vás už jen několik dalších nudných pasáží ohledně putování pouští, které je přesně tak únavné, jako byste tou pouští putovali sami. Když tyhle nudné pasáže překonáte, čeká vás už jen pořádná akce.

Kromě zbytečně dlouhé přípravy v první třetině se pak dá knize vytknout už jen prvoplánovost, protože hlavním hrdinům všechno perfektně vychází, jakoby v tom měl prsty nějaký mocný bůh v pozadí, který tahá za nitky a ovládá vše, od jednotlivých postav, přes rasy, národy a armády, až po bohy a jiné mocné bytosti.

Když se ale oprostíte od toho, že tak docela nesedí, aby všechno tak dokonale zapadlo dohromady, finální střety si opravdu užijete, protože se zde objeví opravdu všichni ti důležití.

Střetnou se tady tak všichni dřevní národy – Forkrul Assail proti Che Malle, Toblakai (Teblorům), Jaghutům a Imassům. Bohové proti bohům. Lidé proti jiným lidem. Tiste Andi proti Tiste Liosan. Draci proti jiným drakům. A to vše hlavně kvůli Chromému bohovi. Je jen otázkou, kdo na konci této války zůstane ještě stát na nohou. A která strana zvítězí.

Malazskou knihu padlých jsem si opravdu užil a nelituji, že jsem se do ní pustil. Znova číst ji ale už nehodlám, protože Erikson si ani v jedné knize této série neodpustil spoustu zbytečné vaty, která jen neúčelně nafukuje tloušťku jednotlivých knih. Jen to je důvodem, proč jsem téměř vždy dával knihám čtyři hvězdičky na místo pěti.

3 29.11.2023