Hadati
komentáře u knih

Honor je po útěku z vězeňské planety poslána na zasloužený dočasný odpočinek, aby dala do pořádku sebe a své záležitosti, a také Nimitze. Přesto by to nebyla Honor, aby se jen tak při své rekonvalescenci válela. Stará se tak o svá panství na Mantichoře i na Gryfu a také je námořnictvem využita jako učitelka mladých námořních kadetů.
Mantichorské námořnictvo je pak konečně připravené vrátit úder Havenu, kdy zvrat ve válce zahajuje přípravou léčky.
Naneštěstí pro Mantichoru, jak v Havenu, tak i v Mantichoře, dochází k zásadním politickým změnám, které nepřímo ovlivní jednání gryfského Klíče Muellera. Ten je i nadále zarytým nepřítelem změn, které se snaží v gryfské společnosti prosadit Mayhew s pomocí Harringtonové.
Závěr knihy pak nenechá jen tak nikoho chladným, protože jestli něco dokáže rozčílit, tak to jsou populistická politická rozhodnutí, která zničí roky válečného úsilí.


V této poslední knize Hadí ságy se nakonec odhalí, že i nadále stojí za generálem Fadawahem temné síly, které ho mají v moci. Kromě střetnutí nepřátelských armád, také sledujeme Puga a jeho přátele, kteří čelí tomuto mocnému zlu.
Nevýhodou je, že toto zlo v pozadí je až příliš neosobní. Máte tak pocit, že hrdinové nebojují proti konkrétnímu nepříteli, ale spíše čelí přírodní pohromě v podobě nebezpečné nákazy.
Závěr knihy pak rozlouskne, kolika různými směry se naši hrdinové vydají. Pugovo rozhodnutí pak předznamenává, jakým směrem se vydají další Feistovy série ze světa Midkemie.


Při čtení téhle první knihy série mi styl přišel dost podobný Kulhánkově Nočnímu klubu nebo Butcherově sérii o čaroději Harry Dresdenovi.
Hlavní hrdina Owen (s českými předky v rodokmenu) však na rozdíl od Dresdena používá jen své přirozené schopnosti, kdy jeho hlavními pomocníky jsou střelné zbraně. Je to jakási obdoba Zaklínače, který chrání lidstvo před útoky monster v našem současném světě. Kniha je pak nadupaná akcí od začátku až do konce.
Jediné, co mně na prvním díle trochu zklamalo, bylo, že hlavními monstry, se kterými se tu Owen dostává do křížku, jsou vlkodlaci a upíři. Tedy ta nejprofláklejší knižní a filmová monstra vůbec. Snad to bude v dalších knihách lepší.
Naopak mi přišlo zajímavější zdejší pojetí elfů a orků, další hodně profláklé fantasy rasy, kdy doufám, že se o těchto skupinách v dalších dílech dozvím více.
Naopak se mi zalíbilo volné společenství lovců monster, kteří příšery zabíjejí, nejen pro dobro lidstva, ale také pro to, že za jejich zabití dostávají zaplaceno. Jen nechápu, proč vždy urban fantasy přichází se světy, kde se s příšerami bojuje potajmu a lidstvo jako takové nemá o skutečnosti, že příšery jsou skutečné, povědomí. Třeba něco takového existuje, ale zatím jsem se takové série nedopátral.
Lovci monster tak jsou přesně to, v co jsem doufal. Nadupaná akční řežba plná střílení na monstra, se kterými by se ani Zaklínač nehodlal kamarádit.


Sharpe si zase díky své povaze najde nepřátele. Tentokrát v řadách Portugalců, kteří jsou spojenci britské armády proti Napoleonovým francouzským vojákům. A opět zachraňuje další dámu v nesnázích.
Cornwell píše jednotlivé knihy jak přes kopírák, až si někdy říkám, jestli má smysl pokračovat v sérii. Jenže i tak mě to stále baví a o tom to přece je. A díky téhle sérii se pak také dozvídám více o historii Napoleonských válek, což je další klad.
Jeho spory s dalším britským důstojníkem Slingsbym jsou pak alespoň určitým osvěžením běžných Sharpových sporů v britské armádě.


Když začala série gamebooků Lone Wolf vycházet poprvé pod nakladatelstvím Najáda, byl jsem velkým fandou této série. Těžce jsem pak nesl, že nebudu mít kompletní sérii, když nakladatelství zkrachovalo. Proto jsem byl nadšen, když jsem zjistil, že nakladatelství Mytago začalo sérii opět vydávat a nyní už prekročilo hranici, za kterou se Najáda už nedostala.
Překlad považuji za kvalitní, i když podle mého by se Osamělý Vlk (a další indiánská jména) měl psát jako Osamělý vlk. Sedící býk se také nepíše s velkým b. Ale to je asi jediná výtka k novému překladu.
Joe Dever nijak neskrývá, že se nechal inspirovat Tolkienovým Pánem prstenů. Nejedná se však o prosté zkopírování myšlenky. Dever dokázal vytvořit svůj vlastní fungující svět, ve kterém bojuje dobro se zlem.
První kniha obsahuje nádhernou barevnou mapu, přestože díky malému formátu knihy je i mapa příliš malá. Skvělé jsou také další ilustrační obrázky. Z rozšíření příběhu jsem měl obavu, ale nakonec z něj dělá daleko komplexnější příběh. Rozšířen je zejména začátek příběhu, kde namísto strávení celé doby v bězvedomí, Osamělý vlk tentokrát přidá ruku k dílu při obraně kláštera Kai. Stejně tak jsou i významěji rozšířeny další dvě podstatné události tohoto gamebooku bitva o most a příchod do hlavního města Somerlundu Holmgardu. Příběh pak končí epičtějším závěrečným střetnutím.
Pro staré gamebookaře tedy mohu rozšířené nové vydání doporučit. Je to, jako byste četli knihu poprvé. Příjemné jsou taky občasné odkazy na budoucí příběhy, jako když potkáte Cenerského druida, o kterých je v původním vydání zmínka až v Prokletí z Ruelu (13. díl).


Vyvrcholení této série nastalo v předchozí knize Hadí ságy. Co by pak většina autorů vyřešila epilogem, Feist se rozhodl vyřešit další (dvoj)knihou.
Můžeme se tak velmi podrobně dozvědět o dalších osudech Ostrovního království po porážce armády Smaragdové královny. Ta je sice poražena, ale zbytky její armády ovládne generál Fadawah, který byl do té doby jen bezmocnou figurkou ovládanou démonem Jakanem. Až teď tak může prokázat své generálské kvality, kdy se snaží urvat Ostrovnímu království celý Západ. Aby toho nebylo málo, Království se také musí vypořádat s dorážející Keshí, znepřáteleným Quegem nebo s revoltujícími mágy z Hvězdna.
Feist si pro tuto knihu vybral nové hlavní hrdiny vnuky legendárního lorda Jamese, který zahynul při obraně Krondoru, Jimmyho a Elána. Oba dva jsou tak trochu hochy pro všechno, od bojovníků, přes špiony, rádce a poslíčky, až po šerify.
Osudy Ostrovního království jsou i nadále velmi zajímavé, zejména když se většina hrdinů musí opakovaně vypořádat s cholerickým princem Patrikem, který se jen těžko smiřuje s tím, že Západ, kterému má vládnout, je v troskách. Jen těžko se pak nechává přesvědčovat o nutných kompromisech.


Konečně dochází k vyvrcholení celé Hadí ságy. Ostrovní království čelí několikanásobné přesile, ale naštěstí se na nepřátele byli schopní připravit. Dojde tak k největší válce v historii Midkemie, kdy jen málo jejich účastníků jde, že pokud prohrají, skončí veškerý život na Midkemii. Také je odkryto, kdo stojí za Smaragdovou královnou.
Osud Království sledujeme stále hlavně díky postavám Erika von Darkmoor a Ruperta Averyho.


Spíše než ústup, nazval bych tenhle díl přípravami. Všichni už víme, že se chystá velká válka, kdy vojska Smaragdové královny mají za cíl se přepravit přes oceán a napadnout Ostrovní království. Po celou dobu se tak Království připravuje na tuto mohutnou invazi a intrikuje, aby si zajistilo své hranice s Keshí nebo donutilo své potenciální nepřátele, aby se alespoň na čas stali jejich spojenci. Kniha pak končí vyloďováním nepřátelské armády u Krondoru.
Hlavními postavami tu jsou stále Erik a Rupert, i když větší prostor začnou dostávat i Pug s Mirandou.


Rupert Avery se již může považovat za úspěšného obchodníka. Na vlastní kůži ale zjistí, že nejcennější komoditou není zboží, ale informace. A jedna z takto cenných informací se mu dostane do rukou. A je jen na něm, jestli z něj udělá největšího boháče nebo zkrachovalého obchodníka, který přišel o veškerý svůj majetek.
Erik s Calisem se mezitím připravují na blížící se smrtonosnou válku se Smaragdovou královnou, která buduje své loďstvo, aby se dostala do Ostrovního království. Opět se vydávají na Novindus, aby se střetli s Hadím lidem.


Hlavní postavou dalšího dvojdílu Hadí ságy je Rupert Avery, který si po návratu z Novindu začne plnit svůj sen stát se bohatým obchodníkem. Kromě malého základu ve zlatě, co dostane za své splněné služby pro Korunu, mu k tomu musí stačit jeho vynalézavost a cit pro obchod. V cestě k jeho úspěchu mu však stojí několik nebezpečných překážek, včetně nesmiřitelné konkurence.
Díky sérii Impérium, kde mi Mara z Acoma ukázala, že politika může být stejně napínavá jako souboje, tenhle dvojdíl o Rupovi mi ukázal, že stejně zajímavý může být i svět obchodu. A přestože se o Rupovi nedá říct, že by byl charakterním kladným hrdinou jako jeho přítel Erik, i tak si vás získá svým odhodláním, pracovitostí a odvahou.
Erik, na kterého se soustředily první dvě knihy série Hadí ságy, pak přechází do pozadí jako vedlejší postava.


I ve třetím díle sledujeme osudy stejných hrdinů, kdy pozornost se zaměřuje zejména na Jezhala, Gloktu a Logena. Místopisně pak sledujeme události na Severu, kde pokračuje válka s králem Seveřanů Bethodem, a události v hlavním městě Spojeného království Adově.
Osobnosti hlavních postav pak jsou ještě více komplikovanější, než se zdálo. Je tedy dost možné, že se vaše sympatie ke konkrétním postavám změní, a to oběma směry. Zejména v osudech hlavních hrdinů pak dojde k obrovským změnám, kdy začnete pochybovat i o tom, kdo je vlastně na té dobré straně. A jestli se vlastně dá mluvit o dobré a špatné straně hlavního konfliktu, který se zde začíná postupně krystalizovat.
Abercrombie je dobrý v tom, že si vybírá neobvyklé cesty příběhu, jako bylo putování tam a zase zpátky za artefaktem, který se nakonec nenašel, v předchozím díle. Většinu jeho následujících kroků sice není těžké odhadnout, ale neubírá to zábavě při jejich postupném odkrývání. Abercrombie se také snaží s postavami zacházet realisticky, takže se nestane, že by se osoba s pověstí krutého zabijáka najednou stala opěvovaným hrdinou svého lidu. A každá z hlavních postav pak má vlastnosti, které vám brání je nazvat kladnými hrdiny. Z většiny z nich se vlastně vyklubou antihrdinové.


Velmi zajímavý pohled na čínskou historii od konce druhé světové války, kdy se v čele této velké země objevil velký kormidelník Mao Ce-tung. Historie je vyprávěna z pohledu chlapce, který žije v těchto utopických revolučních dobách a zcela nepokrytě předvádí, jak on a další děti jeho věku vnímali tento okolní svět.
Zatrne vám nejen u toho, jaké utopistické nápady v Číně v té době měli, ale také že většina lidí Maovi důvěřovala i po tak šílených katastrofách, kdy mnoho jejich soudruhů pomřelo hlady, a byla zničena ekonomika celého státu. A smutné je, že se nejednalo jen o zcela důvěřivé děti, ale také o dospělé. Asi jen málokoho nenapadne myšlenka: "Ještě, že žiju tady, a ne v Číně."
Jediné, co se mi nelíbí je nehezká až karikaturní kresba komiksu, kdy jsem kromě hlavního hrdiny a jeho otce měl potíže identifikovat téměř každou další postavu od jiných. Tedy až na Mao Ce-tunga, který vždy vypadal jako by vypadl z oficiálního plakátu.
Doufám, že vyjde v češtině i pokračování, protože bych velmi rád sledoval přerod naivního chlapce věřícího v kulturní revoluci, v muže, který zjistil, že byl obelhán těmi, kterým nejvíce důvěřoval. Alespoň mám pocit, že to směřuje tímhle směrem.


Pro mě trochu zklamání. Kresba je opravdu skvělá, plná detailů a jasných barev, ale nijak přemrštěných. Zkoumání detailů jsem si opravdu užíval, i když občas jsem měl dojem, že je to až zbytečně přehnané, a tedy po čase i únavné.
Kresba je však jediný klad, který na tomhle komiksu vidím. O kovboji ze Šaolinu se za celou dobu nic nedozvíte. Jde od jednoho souboje do druhého (třetí už není) a kromě opakované omluvy na pár panelech nic víc neřekne.
Dialogy tak obstarává kovbojův ukecaný osel a kovbojovi nepřátelé. A přestože se snaží být obě strany vtipné, humor se mi zdá dost prvoplánový. Kovbojův osel je až nápadně podobně otravný jako Oslík ze Shreka. A jeden z démonů, se kterým se kovboj střetne, má pro změnu ve zvyku veršovat jako daleko více proslavený démon Etrigan z DC stáje.
Kovboj ze Šaolinu je tak jasnou ukázkou, že pouhá nadupaná akce se skvělou kresbou nestačí. Chce to i dobrý děj. Pokud bych měl tenhle komiks popsat krátce, tak se jedná o dva dlouhé na sebe navazující souboje se spoustou bezvýznamného žvanění, které se snaží být vtipné, ale většinou je to střelba do prázdna.


Drsná služba v žoldnéřské skupině Calisových orlů začíná. Nejen pro Erika, ale i pro jeho skupinu spolubojovníků a dalších spojenců. Calis se snaží zjistit záměry hadích lidí přímo u zdroje, což je velmi nebezpečné. Jen málokterý z jeho vojáků toto nebezpečí přežije.
Příběh je opět vyprávěn zejména z pohledu Erika von Darkmoor, který pomalu zjišťuje, že pro službu ve vojsku má určité vlohy.
Calis nakonec odhalí úmysly hadích lidí a jejich armády, která ani nemá tušení, pro koho skutečně bojuje.


Po slabším předělu románů Královská krev a Královský bukanýr týkajících se zejména synů prince Aruthy, Feist nabral druhý dech a pokračuje v psaní historie Ostrovního království.
Příběh se odehrává 25 let po událostech z Královského bukanýra. To dává prostor zcela novým postavám. Hlavní slovo má Erik von Darkmoor, jehož očima je většina knihy převyprávěna. Okolnostmi je nakonec donucen dát se k tajné vojenské jednotce, která má za úkol plavit se na Novindus a zjistit, co mají hadí lidé v plánu.
Kromě Erika jsou tu i další zajímavé postavy jako Rupert Avery, Šo Pi nebo Miranda. Nechybí zde ani staří známý Calis a Nakor. Feist ale nezůstává jen u nových postav, ale také představuje nové národy a rasy. Zatím si ale pro většinu z nich pouze připravuje půdu, aby je později lépe využil (zejména Saury a démony).
První díl Stínu temné královny je pak spíše o osudu Erika a Ruperta, o jejich útěku z domova a o jejich drilování předtím, než se mají stát skutečnými elitními vojáky.


Přímo navazuje na události z předchozího dílu, kdy se naše skupina zachránců snaží přežít na neznámém a nepřátelském kontinentě plné přírodních nástrah i lidských nepřátel. Přesto se tato malá skupina odhodlaných nevzdává a i nadále hledá unesené členy rodiny, přátele a spoluobčany. A postupně zjišťují, jaké temné plány s unesenými mají hadí lidé a jejich spojenci.


O něco lepší, než předchozí Královská krev. Je zde mnoho postav, ale ani jedna není natolik zajímavá, aby nějak významěji zaujala. Možná až na Nicolase, syna Aruthy, který se snaží vypořádat se svou chromou nohou. Naštěstí je tu i pár starých postav jako lord James, Amos Trusk a Nakor, kteří zaměnitelnost nových hrdinů částečně vyvažují.
Příběh je o něco zajímavější, kdy se skupina hrdinů vydává pátrat po unesených občanech Crydee. Velká část příběhu se pak odehrává na moři a mezi piráty. Feist tak odkrývá další části světa Midkemie, o kterých dosud nepadla žádná zmínka.


Sledujeme snahu Honor Harringtonové dostat se z vězeňské planety Hádes přezdívané Peklo, ale zároveň také sledujeme dění v Mantichorském království, Graysonu a v Republice Haven.
Hned na začátku je řešen důsledek fingované popravy Honor Harringtonové, takže si můžeme zažít pocity všech Honořiných blízkých ohledně její kruté smrti, přestože si jako čtenáři jsme vědomi toho, že je Honor stále naživu.
A nebyla by to Honor, aby na sebe brala více odpovědnosti, než by měla brát vzhledem k jejímu stavu, hodnosti a možnostem. Asi tedy nikoho nepřekvapí, že z vězeňské planety má v úmyslu dostat všechny vězně, kteří o to stojí. A těchto vězňů jsou statisíce. I zde pak naráží nejen na otevřené nepřátele, jímž jsou příslušníci vězeňské bezpečnosti nebo jednotky pravidelného námořnictva Havenu, ale také skrytí oponenti v jejím vlastním táboře. Podle svého umu se však se všemi dostatečně rázně vypořádá.
Mezitím se válka mezi Mantichorou a Havenem obrací v neprospěch Mantichory, která po tolika úspěších nabyla až nezdravého sebevědomí a podhodnocení schopností námořnictva Havenu. Obě strany válečeného sporu pak řeší i své vlastní politické problémy. Zejména Haven prochází dalšími významnými politickými změnami.


Tato první povídková sbírka z Honoverse obsahuje tři povídky a také podrobný přehled tohoto světa.
První povídka je o prvním setkání dvou inteligentních ras na Sfinze lidí a stromových koček. Jak už bylo naznačeno v sérii Honor Harringtonové, o tento první kontakt se zasloužil samotný předek Honor. Povídka je velmi zajímavá, protože poprvé můžete hlouběji nahlédnout do kultury stromových koček i do intimního spojení, které stromové kočky a lidé mezi sebou občas navazují. Zejména si uvědomíte, že stromové kočky jsou inteligentnější, než si většina lidí myslí, a to nejspíš i včetně těch, co nějakou tu stromovou kočku vlastní. Hodnocení 100 %.
Druhá povídka je dost nudná, ale hlavně mi vůbec nesedí do světa Honoverse. Přijde mi, že autor této povídky o tomto světě ví jen kusé informace, protože v rámci tohoto světa mi tento příběh nedával moc velký smysl. Pokud ji vynecháte, nic tím neztratíte. Hodnocení 40 %.
Třetí povídka se týká celkem důležitého úseku, který je zmiňován od sedmého dílu série Honor Harringtonové. Jedná se o pokus o puč v Republice Haven, kdy se klika Rovnostářů pokusila svrhnout vládu Rob S. Piera. Dozvíte se zde podrobnosti, jak tento pokus o puč probíhal, takže budete mít lepší náhled na celou situaci, která je v sérii Honor Harringtonové jen v náznacích. Hodnocení 80 %.
Podrobný přehled světa Honor Harringtonové je pak pojat ve stylu literatury faktu. Dozvíte se zde zejména historické pozadí tohoto světa soustředěného na Mantichoru, Haven a Solární svaz, stejně tak i ekonomickou stránku věci, ale také technické podrobnosti o cestování vesmírem, které z celého Honoverse dělají skutečnou hard sci-fi. Hodnocení 100 %


Pro mě jedna z méně oblíbených knih ze světa Midkemie. Aruthovi rozmazlení synáčci Borric a Erland se vydávají do Velké Keshe na oslavu narozenin císařovny. Dostanou se tak do středu vnitřních komplotů této velké říše a díky tomu zažijí mnoho krušných chvil.
Hlavní devizou tohoto románu je, že se zde poprvé objevuje jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších postav Nakor Isalánec, který by se dal připodobnit potřeštěnému shaolinskému mnichovi, který ovládá nějaké ty triky (čti magii). Nemusíte se bát, že by Feist na tuto postavu zapomněl. Objevuje se i v dalších následujících knihách, kdy se o Nakorovi postupně dozvídáte čím dál více podrobností.
