Zabij, nebo budeš zabit. Kniha první přehled

25.11.2024

Vyprávění však není ani zdaleka lineární, Dylan v líčení svých eskapád přeskakuje nejen mezi přítomností a minulostí, ale dává také prostor Kiře a vyšetřovatelce Sharpové. To činí vyprávění mnohem plastičtější než kdyby nám ho předkládal pouze on. Ve finále tak kniha připomíná třeba film Pulp Fiction, jehož na první pohled nesourodé dílky do sebe začnou zapadat až po nějaké chvíli.

Mé jméno je Sean Phillips a dal jsem Dylanovi tvář

Phillips spolupracoval s Brubakerem nejen na sériích Fatal a Criminal, ale také na Zatmívačce. Proto není divu, že si ho slavný scénárista přizval i k této sérii. Tady bych asi mohl skončit, protože přeci všichni víme, jak Phillips řadí panely, že často používá sloupky textu na okrajích stránek a dokáže skvěle vykreslit atmosféru tepajícího velkoměsta, noirových zakouřených barů i emoce ve tvářích postav. Přesto musím zmínit, že tento komiks ještě obohatil o skvělé ilustrace ve stylu pulpových magazínů a v jednu chvíli až neskutečně realistické rodinné fotografie Kiřiny rodiny.

14.08.2024

Meditace nad mstitelstvím. Dylan žije v bytě se spolubydlícím, který chodí s Kirou, do který je Dylan už roky zamilovanej a jsou s ní "přátelé" (a nebojte, Kira pro něj má taky "slabé místo" a znají se už velmi dlouho). Dylan bere prášky a je v depresích... dříve se pokusil o sebevraždu. A o tu se pokusí i zde, na začátku příběhu, v jeho "nádherně nelineárním vyprávění" kdy neustále přeskakuje tam a zpátky. Nicméně při pokusu o skok z domu jaksi prozře a chce žít, staré šňůry od prádla ho zachrání a když se vrátí domů s tím, že zítra začne nový život, zjeví se mu démon, který mu řekne, že každý měsíc mu musí platit "nájem" tím, že někoho špatného zabije - pokud tak neučiní, sám zemře a na ukázku mu démon zlomí ruku. Dylan si napřed myslí, že je to vše nesmysl, že se mu to zdálo, ale brzo zjistí, že hrozby jsou reálné a on je nucen jednat, pokud chce žít. Jak se postupně vyvíjí jako mstitel, vrah, dveře se otevírají (některé dobré, některé špatné), souběžně s ním sledujeme i jeho pohnutou rodinnou historii (otec, mnohem starší, než jeho matka, který chtěl být umělec, ale byl nucen kreslit porno pro peníze, se jako motiv, obzvláště jeho obrazy, konstantně vrací - a na konci knihy pochopíme i proč), stejně tak se dostává prostoru i historii a traumatům Kiry. Dylanovi pak stoupá i sebevědomí a adrenalin, naráží na svou ex Daisy a jeho "pozdní vysokoškolský život osmadvacetiletého" po pokusech o sebevraždu najednou prosycen sexem, napřed s jednou, pak s druhou (a pak s jednou, zatímco druhá je schovaná ve skříni) působí pořád pozitivněji, než ten můj. Škoda, že se staví tak negativně k Jungovi a má v mnohém tak plochý pohled na Svět a jak funguje... ale jako každý hrdina má víc štěstí, než rozumu. V mnoha ohledech je 'Zabij, nebo budeš zabit' zajímavým zamyšlením, trochu jako stará klasika, 'Přání smrti' (1974) s Charlesem Bronsonem a podobné příběhy o mstitelích, ale určitě se nejedná o nic, co by mě v rámci psaní, struktury, nebo vyprávění nějak zvláštně zaujalo. (...) Ilustrace Seana Phillipse, v hrubém, částečně mainstreamovém, ale jinak neo-noirovém stylu, k tomuhle drsnému thrilleru sedí. Zejména mě zajímaly kresby samotného Dylana v masce a speciálně v kapuci (stíny, tvář), střílejícího, bojujícího, vraždícího, protože jsem chtěl vidět tenhle motiv zpracovaný někým žánrově pořádně, jelikož mě čeká něco podobného.

"Ve vysněný verzi téhle scény... Teď Kiru podpadnu... A přitáhnu si ji k nejlepšímu polibku, jakej kdo z nás zažil. To je ta chvíle, kdy se oba úplně poddáme naší lásce. Líbáme se a pak brečíme a smějeme se zároveň - jako na konci filmu podle Nicholase Sparkse... A potom se všechno nějak vyřeší. Všechny mý problémy. Ale tohle není ta vysněná verze, tohle je verze, ve který jsem vrah... Ve který není láska dobrej nápad... Ve který mám tak obrovský problémy, že je nedokážu vyslovit. Takže udělám to, co musím... Odstrčím ji od sebe."