Ruth Brandon

Přidat do oblíbených Koupit knihy

1943

Nové komentáře u knih Ruth Brandon

Neskutečné životy. Surrealisté 1917–1945 Neskutečné životy. Surrealisté 1917–1945

„Kvůli velmi kostrbatému překladu se kniha špatně čte, ale téma je natolik atraktivní, že se přesto čte. Snad v ní všechno neodpovídá historické realitě a některým větám není dobře rozumět, ale stejně se čte, i když se vzrůstající nedůvěrou. Autorka často cituje, ale citacím chybí uvádění pramenů a v knize kompletně schází přehled zdrojů. Někdy není lehké domyslet si, kam správně patří evidentně zatoulané uvozovky a kdo má být autorem citovaného výroku. Jsem v polovině a pořád mi není jasné téma; psychologie tvorby, sebeurčení umělce ve společnosti, klepy o uměleckých celebritách... všechno se nepředvídatelně mísí, což alespoň dává četbě nějaké napětí, ale zdá se mi už příliš protahované. Bylo by nejspíš užitečnější (i když o něco pracnější) vyhledat pár opravdových studií a vytáhnout informace z nich. Kus textu na ukázku: „Kniha,“ poznamenal Breton, „byla napsána během šesti dnů.“ „Myslím, že poprvé spisovatelé aktivně odmítli jednoduše věnovat čas a podívat se, co vytvořili.“ To všechno bylo potřebné k tomu, aby se odpoutali od světa a nechali slova volně plynout – což udělali s takovou rychlostí, že „museli jsme používat zkratky, abychom to všechno stačili zaznamenat… Kapitoly jednoduše pokračovaly, až je konec dne přinutil přestat, a od jedné kapitoly ke druhé jen změny rychlosti vedly k odlišným výsledkům“. Výsledky obsahovaly „události, o nichž jsme nikdy nesnili, nejzáhadnější možné kombinace. Bylo to jako procházka pohádkou“. Výsledná próza a verše mají mimořádnou a znepokojující kvalitu připomínající Rimbauda a zvláště Lautréamonta, jejichž bizarní a náladové obrazy (jako známé „setkání s deštníkem a šicím strojem na operačním stole“) byly pro Bretona a jeho přátele velmi významné. Později se lidé domnívali že Lautréamont použil stejnou techniku u svých Chants de Maldoror (Zpěvy Maldororovy). Breton a Soupault souhlasili, že budou v experimentu pokračovat čtrnáct dnů odděleně, dohromady a zase odděleně. Psali celý den osm až deset hodin najednou. Výsledná práce dostala název Les Champs magnétiques (Magnetická pole). Pro oba to bylo období velkého štěstí. Mračna bídy a nejistoty se rozplynula. Aragon vzpomínal, jak A. B., který těsně před pokusem s Champs neviděl nic než prázdnotu a zoufalství, se změnil, když psali, propukal při určitých obrazech nebo větách ve smích. Breton vzpomínal na „euforii, téměř opilost našeho objevu. Bylo to, jako bychom narazili na nějakou bohatou žílu“.“... celý text
— Bonda

Přejít na knížky autora