• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Sadivová Ester

Rumburská zastavení

„Kvalitní publikace tří zkušených vlastivědných badatelů ze Šluknovského výběžku se sice zaměřuje na dílčí jednotlivosti z rumburských dějin, jako jsou církevní památky včetně těch drobných, méně známých či ztracených, veřejné stavby, spolky, historie zdejšího zdravotnictví, bankovnictví, pivovarnictví, rekreace či zeleně a v neposlední řadě i na některé významné osobnosti. De facto však knížka – právě díky tomuto širokému a pestrému výběru – poskytuje plastický obraz dějin tohoto pozoruhodného města v Českém Nizozemí. Určitou výhradou by v tomto ohledu mohlo být, že jsou zpravidla zpracována témata ze starší historie, především z 19. a první půlky 20. století. Často je vysloveně zarážející, že novější – poválečné a současné – osudy určité stavby, památky či instituce jako by vůbec neexistovaly, texty o nich mlčí či mlží. Rozumím možným důvodům, proč se tomuto dotažení témat a kapitol autoři vyhýbali: Možná toto údobí v době vzniku knihy (2012), dle mého názoru scestně, pokládali stále ještě za dobu, k níž nemají dostatečný odstup. Anebo si nechtěli pohněvat možné tehdy stále ještě žijící dějinné aktéry, není totiž nic těžkého si domyslet, že vývoj po roce 1945 by prakticky v každém tématu vyzníval jako úpadek. Či to snad nějak souviselo i s tím, že jde o publikaci financovanou městským úřadem. Tato opatrnost, ba autocenzura bohužel není ku prospěchu výsledku. Rumburku (a dlouhé řadě dalších našich sudetských i jiných měst) zoufale chybí zmapování toho, jak se z prosperujícího střediska známého jako Malá Paříž severu stalo během druhé poloviny 20. století neatraktivní město spojované především s vyloučenými lokalitami. Tedy zcela konkrétní, jmenovité a chronologické zmapování ekonomické, sociální a institucionální degradace, barbarské likvidace památek a historické zástavby, následného vzniku naddimenzovaných novostaveb (čili zničení tváře města nejspíš jednou provždy), ale i rozličných stinných stránek vývoje po sametové revoluci, kdy se periferní postavení města v některých ohledech bohužel ještě prohloubilo (romské obyvatelstvo, pochybné investice a krachy, úpadek zdravotnictví, zbytečná likvidace Anglického domu). Závěrem ještě k jazykové stránce textů: Jsou psány vesměs čtivě a kultivovaným jazykem, kladem je i to, že na nich není patrno, který (resp. kteří) z autorů danou kapitolu tvořil, došlo tedy patrně k určitému stylistickému sjednocení. Redakci lze tudíž pochválit, byť na s. 89 mělo být patrně „jednoho podzimního dne roku 1864“, následuje-li posléze další krok, který se měl odehrát 7. února 1865. Korektura proběhla zdárně, jen s interpunkcí je tu a tam problém (čárky často chybějí v souvětích začínajících vedlejší větou). Celkově však jde o vhodný doplněk a pendant knižních dějin Rumburka od Jana Smetany, kolektivní Vlastivědy Šluknovského výběžku i nejnovější publikace Ester Sadivové o rumburských pohostinských službách (Rumburk. Život ve městě kdysi nazývaném Malá Paříž severu) a nesporně záslužný počin, který by měl být povinnou četbou všech Rumburčanů a vítaným obohacením přespolních návštěvníků města. Po přečtení na něj totiž pohlédnete nově, barvitěji a vzdor všem jizvám jej začnete mít o něco raději.“... celý text
— V_M