Semjon Petrovič Babajevskij

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1909 - 2000

Populární knihy

/ všech 6 knih
Rytíř Zlaté hvězdy II.
Rytíř Zlaté hvězdy II.
Rytíř Zlaté hvězdy
Rytíř Zlaté hvězdy
Světlo nad zemí
Světlo nad zemí
Husí ostrov
Husí ostrov

Nové komentáře u knih Semjon Petrovič Babajevskij

Světlo nad zemí Světlo nad zemí

„Jedná se o volné pokračování románu Rytíř Zlaté hvězdy a sledujeme zde osudy dokonalých sovětských lidí při rozvoji zemědělství na Kubáni. Oproti prvnímu dílu je to nuda, nuda a nuda. Jedinou předností této knížky je dokonalý popis krásné přírody na Kubáni. Na začátku knihy sledujeme jak všichni spokojeně žijí ve své vsi, ktrerá se po válce rychle rozvinula a díky elektrárně zmodernizovala. Ale obyvatelé zůstali ve stavu spokojenosti a tak někak usnuli na vavřínech. Proto přijíždí okresní tajemník Kondraťjev, aby kolchozníky v čele s hlavní postavou Sergejem Tutarinovem probudil k nové budovatelské práci. A tak kolchozníci nadšení Stalinovým plánem na přetvoření přírody vysazují ochranné lesní pásy, budují kulturní domy, zvyšují výnosy polí a hlavně pořád schůzují a schůzují. V závěru knihy Sergej střídá odcházejícího Kondraťjeva a ten mu moudře radí, aby si každý den četl ve Stalinových spisech - tam je všechna moudrost, kterou potřebuje. Nevadí mi číst budovatelské romány, ale toto bylo vážně cca 600 stran nudy.“... celý text
— Adapa

Rytíř Zlaté hvězdy Rytíř Zlaté hvězdy

„Román z prostředí prakticky dokonalé sovětské společnosti, takové té vysněné společnosti, jakou si v roce 1948 představovali komunisté, že zde budeme mít také brzy – krásné světlé zítřky. Knížka vypráví o návratu válečného hrdiny Sergeje Tutarinova z druhé světové války. Vrací se na pár týdnů do své rodné kozácké vesnice na Kubáni, pak chce pokračovat ve studiích. Na venkově, ale vidí chyby při vedení kolchozů, nedostatečné nadšení a tak se postupně toho vše ujímá a začíná budovat lepší sovětský venkov. Sergej se zamilovává do krásné dívky z mlékárny, na kterou ale nemá moc času, protože se stává vedoucím okresu a vypracovává plán pětiletky – elektrifikace rodné vsi. Postupně začíná plán rozšiřovat a chce elektrifikovat celý okres. A zde se přitom ukazuje ta vysněná společnost, ta dokonalost lidí v SSSR. Už zde nejsou žádní kulaci, už zde nejsou žádní záškodníci. Nikde se nepíše o Stalinových zločinech, popravách. Jsou zde kolchozníci, kteří škodí elektrifikaci, jsou proti Sergejovi, zatajují obilí apod. Ale je nám autorem vysvětlováno, že to jsou lidé v jádru dobří, jen nejsou dostatečně uvědomělí – proto je potřeba s nimi diskutovat, vysvětlovat jim o co jde, přesunout je na jiné pozice, když na své nestačí, dát jim šanci se napravit. Román končí tím, že Sergej je zvolen poslancem za svůj okres – jeho vlastní otec, ale vysvětluje, že hlas mu dát nemůže, že alespoň symbolicky musí volit tatíčka Stalina namísto svého syna. Že Stalin v jejich okrese nekandiduje, je pro otce detail. Jako poslanec se Sergej přijíždí podívat na slavnostní otevření jím vybudované hydroelektrárny. Rytíř zlaté hvězdy je jiný román než jsem dosud běžně četl. Knížku jsem měl několik desetiletí v knihovně po svém dědovi, který ji začátkem padesátých let dostal jako dárek i s věnováním. Svým způsobem je to podobné Šolochovu románu Rozrušená země, jen se zde nebojuje s kulaky, ale málo uvědomělými lidmi. Už podle stylu psaní je to typicky ruský vesnický román. Čte se to dobře i když je to plné ideologie a předem je jasné, že vše bude končit právě tím, že se podaří postavit vysněnou hydroelektrárnu.“... celý text
— Adapa

Přejít na knížky autora