Adapa komentáře u knih

Vše, co jste kdy učili v dějepise před rokem cca 1500, bylo naprosto jinak. Vše je zfalšované římskokatolickou církví, která stvořila nové dějiny, aby potlačila vše staré. Těmito dvěma větami se dá shrnout celá knížka.

Římská říše? Existovala, ale ve skutečnosti to byla řecká říše na východě a Keltové ve střední Evropě. Řím byl nevýznamný a až katolická církev ho vytvořila, aby měl papež kde sídlit.

Latina? Umělý jazyk, který vznikl ze staroněmčiny, která byla prajazykem Keltů, kteří ovládali celou Evropu (částečně se o moc dělili s Etruskama a Řekama) a ještě dokázali zkolonizovat Ameriku. Mniši v klášterech vymysleli z ničeho různé evropské jazyky, aby se mezi sebou Evropané nedomluvili - takové druhé babylonské zmatení jazyků. Takže mniši, kteří podle oficiální školní historie nedokázali nějaké rolníky apod. naučit latinsky, naopak své vymyšlené jazyky dokázali naučit celé národy a přinutit je, aby zapomněli na svou původní staroněmčinu - to přeci dává logiku :)

Temný středověk neexistoval, několik století v posledních tisíciletích bylo přidáno škrtem pera. Antická literatura neexistuje – vznikla až za posledních cca 500 let v katolických klášterech po Evropě.

Bohové v Latinské Americe byli Vikingové a Keltově. Existoval pevninský most spojující Evropu s Amerikou přes Grónskou a Island… Lidé ještě cca před pěti tisíci lety žili společně s dinosaury.
No, autorovy to do sebe všechno zapadá, vše má dokonale vyřešené, ve svých vlastních časových osách se orientuje, já se v tom ztrácel. V Americe se století ubírají, v Evropě přidávají, tím se dostáváme sem a tam a pak se nemůžeme divit, že indiáni z Ameriky útočí mezi mořskými národy na Egypt faraónů.

No, jak to zhodnotit… Asi bych neřekl, že je to ztráta času to číst. Že v lidské historii jsou nějaké nesrovnalosti je pravda. Takže je potřeba na každé šílené teorii najít alespoň kousek pravdy a přidávat si ho do vlastní skládačky toho, jak to mohlo vypadat.

V závěru si jen říkám, zda tomu všemu Hans-Joachim Zillmer skutečně věří a nebo je to jen takový marketingový tah na prodej všech jeho knih, kde všechny své teorie postupně spojuje.

1 20.11.2024

Krásně zestárlé sci-fi napsané v roce 1950 odehrávající se v době, kdy Země je přelidněná a lidstvo expanduje do celé Sluneční soustavy. Odhadoval bych tak nějak, že to může být někdy kolem roku 2020, co se v Heinleinově fiktivním vesmíru tento děj odehrává. Na Marsu žijí Marťané a na Venuši Venušané a lidstvo právě kolonizuje Ganymedes.

Z celé knížky vyzařuje nadšení pro průkopníky, pro svobodu a obdiv k hraničářům. Kolonisté vyráží na Ganymedes zakládat zde své farmy, chovat dobytek, sázet jabloně. A vše se učí tak dokonale rychle, jak kdyby celý život byli jen farmáři a nežili předtím v obytných buňkách bez oken.

Hlavní hrdina, asi šestnáctiletý Bill je dokonalý skaut. Je poznat, že knížka původně vycházela časopisecky v nějakém skautském časopise, protože v každé kapitole je alespoň jednou zmíněn skautský život, skautské oddíly, odznaky, chování.

Heinlein u této knihy byl nějak zvláštně naivní, viz ucpání díry po meteoritu v raketě kusem skautského oblečení a nebo to, že všude se dá chodit bez skafandru.

Dobře se to četlo, přivřete u toho oči nad nelogičnostmi a představte si, jak si v roce 1950 představoval začínající Heinlein naši dnešní dobu. Jeho představy byly lepší než naše realita.

3 03.11.2024

Tenká knížečka, která má téměř záhadologický název a také anotace svádí k tomu, že Sověti u řeky Ussuri použili tajnou zbraň proti Číňanům. Ale už na prvních stránkách je odhaleno, že nic takového nebylo možné a jedná se o krátkou seriozní knížku.

Pan Syruček ve stručnosti rozepíše historii rusko-čínských vztahů, popíše řeku Ussuri, krajinu a já se chytám za hlavu. Mám ve zvyku u čtení podobných knížek googlovat, toulat se na google mapách a číst u toho wikipedii. A právě srovnání této knížky a wikipedie mě překvapilo. Pan Syruček vydal knihu v roce 2010 a na wikipedii existuje několik článků z roku 2008 od různých autorů, které pan Syruček použil ve své práci, někdy doslova opsal celý odstavec aniž by změnil jediné písmeno. Toto mě docela překvapilo.

Pan Syruček se věnuje podrobně vztahu mezi čínskými a sovětskými komunisty, vysvětluje čínský pocit ukřivděnosti a pak přechází k válčení o naprosto nevýznamný ostrov Damanskij na řece Ussuri. Zapomenutý konflikt, který málem přešel v otevřenou válku. Sověti ostrov uhájili, roky běžely a v roce 1991 ho podpisem jednoho papíru předali Číně.

5 31.10.2024

(SPOILER) Klasický Heinlein ze svého zlatého období v 50. letech. Krásně napsané sci-fi ze starých dobrých časů, kdy Sověti chystali teprve vyslání Sputniku na oběžnou dráhu, ale Heinlein se už toulal po celé galaxii, kterou ovládá lidská civilizace.

Na okrajové planetě Sargon je prodán v dražbě dětský otrok – Thorby. Nikdo ho nechce, až ho koupí jednonohý žebrák. Thorby se naučí žebrat, přežívat na okraji společnosti, ale zároveň se učí mít pořád otevřenou mysli a vše si pamatovat. A zjišťuje, že jeho nový pán není jen tak obyčejný žebrák, ale je to špion Hegemonie, který chlapce adoptuje a vychová. Po smrti svého „taťky“ se Thorby dostává na palubu kupecké mezihvězdné lodi, kde je krásně popsané společenství kočovných Svobodných kupců, kteří na svých obrovských lodích putují od jedné planety ke druhé. Poznáváme různé mimozemské civilizace, jako například šestinohé Loisaňany.

Na palubě kupecké lodi Thorby sleduje omezení osobní svobody oproti svobodě celku, svobodě společenství. Kapitán lodi, který ve skutečnosti poslouchá všemocnou Babičku, Thorbyho adoptuje a naučí ho základům obchodu a vycvičí ho na palubního střelce. Kapitán lodi splní slib žebrákovi Beslimovi a předá Thorbyho první lodi Hegemonie, aby Thorby mohl pátrat po svém skutečném původu.

Thorby se přidává jako voják k mezihvězdné legii a ke svému úžasu zjišťuje, že žebrák Beslim byl málem maršálem celé legie a celý život zasvětil boji proti otrokářství. Po nějaké době se zjišťuje, že Thorby je ve skutečnosti dědic jedné z nejbohatších rodin v Hegemonii, na planetě Zemi. Jeho rodiče zmizeli, když mu byli asi tři roky a on se dostal do otroctví. Nyní se musí ujmout svého dědictví a stát se jedním z nejbohatších lidí galaxie. Ale zjišťuje, že nic není tak jak vypadá, že i zmizení jeho rodiny nebylo náhodné a tak musí odhalit jedno velké spiknutí.

Jedním slovem paráda. Četl jsem to asi po patnácti letech podruhé a zjistil jsem, že jsem si prakticky nic z toho prvního přečtení nepamatoval. Doufám, že se ke knize vrátím dříve jak za dalších patnáct let.

4 28.10.2024

Sbírka deseti povídek, z nichž osm je naprosto nezajímavých a nudných. Sledujeme mravní rozklad emigrantů, ztráty naděje a smyslu života. Aristokraté, milionáři, měšťané, továrníci, důstojníci a jiní, kteří utekli před bolševiky do emigrace, přežívají v pronajatých pokojích, sní své sny, ale postupně o vše přicházejí. Nuda, nuda a zase jen nuda. Nebavilo mě to příliš číst a divil jsem se, že autor takových povídek mohl napsat mistrovská díla jako Petr I. nebo Křížová cesta.

Pouze dvě povídky mě zde zaujaly a dobře se četly. Dobrodružství Něvzorova je asi nejlepší povídkou celé knížky, až by se podle ní mohla jmenovat celá sbírka. Sledujeme osudy zkrachovalce Něvzorova, který prchá před revolucí do Charkova, pak do Oděsy, Konstantinopole a Francie. Postupně se stává zlodějem, podvodníkem a téměř i špionem. Ztrácí stud, pud sebezáchovy a mravní zásady.

Zaujala mě také poslední povídka Spolek pěti, což je vědecko-fantastická novela, která mi trochu připomněla styl psaní Julese Vernea. Bohatí průmyslníci se rozhodnou tajně zničit raketami Měsíc, aby vyvolali pád burzy, vydělali na akciích, skoupili jiné firmy a v lidském chaosu zavedli diktaturu a převzali moc. Psáno v roce 1924, což z této povídky činí krásně sci-fi z počátků této literatury.

Celkově hodnotím s odřenýma ušima třemi hvězdami – a kdyby to byla moje první kniha od Tolstého, po další jeho tvorbě bych už nesáhl. Krom poslední povídky je ze všech poznat, že Tolstoj si sám prošel emigrací a raději ztratil svou hrdost a vrátil se po několika letech zpět a stal se Stalinovým pochlebovačem než by žil v emigraci bez milovaného Ruska.

4 26.10.2024

Cca po deseti letech jsem četl tento krátký román podruhé. Heinlein je můj TOP spisovatel, ale toto je jedno z jeho nejhorších děl. Je to neskonale naivní, chaotické a zvláštní.

Heinlein to napsal na konci 40. let, krátce po druhé světové válce. Odehrává se to přibližně o generaci později, tedy pravděpodobně někdy v 70. letech 20. století. Je to naprosto jiný svět než známe. Sovětské Rusko se pokusilo ovládnout Čínu, ale naopak Čínou bylo ovládnuto samo. Čína a Japonsko se spojilo do Panasiatského impéria, ovládlo Indii a porazilo USA. Tak začíná tento román. USA jsou dobyty a v jedné osamělé základně zůstává šestice vojáků a vědců, kteří právě objevili dokonalý vynález, který je zbraní, ale zároveň i léčí – tzv. Ledbetterův efekt.

Během dvou tří týdnů v celých USA přestává existovat jakýkoliv odpor, lidé se podvolí, všude jsou císařští úředníci, písemná angličtina je zakázána, krom Panasiatů nesmí nikdo vlastnit ani nemovitosti. Dolary přestávají existovat. Je neskutečně naivní představit si, že něco takového by se dalo zvládnout během dvou tří týdnů.

Pátá kolona jsou zrádci, ale šestá kolona to jsou skuteční patrioti, tak to vysvětluje jeden ze šestice přeživších na tajné základně. Tato šestice se rozhodne organizovat odpor. Založí nové náboženství uctívající boha Mota, aby zakryly svůj skutečný účel. Pomocí technické maškarády se rozšíří do dalších 68 měst USA, aby po nějaké době povstali a smetli panasijskou nadvládu.

Je zde popsán střet amerického myšlení a takového typického japonského v období druhé světové války.

Všemocná zbraň je nastavená jen na orientálce, kterým škodí. Běloši jsou vůči ní imunní. Někam se v knize vytratili černoši a Hispánii. Překladatel má nějak zmatek v anglickém výrazu pro bělochy, tak se mu tam občas nelogicky mihnou Kavkazané.

5 13.10.2024

Konstantina Simonova mám hodně rád, ale tato sbírka jeho válečných povídek mě nějak moc nechytla. Četl jsem ji již jednou asi před třiceti lety a v hrubých obrysech jsem si zapamatoval jen první povídku o politickém komisaři, který odsuzoval zbabělost. A myslím si, že po měsíci mi většina těch povídek zase splyne dohromady a zůstane opět jen u té první povídky, kterou si budu pamatovat.

Povídky jsou napsané ve 40. letech, ještě před koncem války. Většina z nich se odehrává na dnešním rusko-ukrajinském pomezí. Takže se tady prolínají osudy Ukrajinců a Rusů, kteří bojují za svou zem. Charkov, Kursk, Stalingrad, malé vsi kdesi ve stepích… Část povídek se odehrává v Jugoslávii mezi partyzány.

V závěru téměř každé povídky přichází „světlo“, po kterém je sbírka pojmenována. Je to nějaké prozření nebo naděje, že nyní už bude lépe. Hlavní postavy v závěru povídky sbírají síly, pochopí svůj osud a jdou se dále rvát s osudem – tedy s Němci.

Simonov se zde ale opět odlišuje od tvorby té doby. Chybí zde oslava stalinismu, propagace neomylnosti bolševiků. Musela to být obrovská odvaha napsat v tu dobu povídky, kdy vojáci bojují sami za sebe a nejsou jen figurkami dokonalého Stalina.

Dávám jen tři hvězdy, protože jsem se místy dost nudil.

4 05.10.2024

Dokonalé sci-fi ze starých dobrých časů. Poprvé vyšlo časopisecky v roce 1956 a to stáří tomu přesně odpovídá. Děj románu se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 1970, kdy je krátce po šestinedělní válce, která srovnala Washington se zemí, Los Angeles je největším městem USA a hlavní město je Denver. Auta jezdí sami asi jako dnešní Tesly, staví se roboti, fungují videotelefony, lidé podstupují hibernaci, ale zároveň používají psací stroje, logaritmická pravítka a neustále kouří cigarety.

Dan B. Davis byl právě podveden svou snoubenkou a svým obchodním partnerem. Vše zůstalo v troskách a tak se rozhodne spolu se svým jediným přítelem, kocourem Petem, postoupit hypotermii a prospat se do roku 2000. Než se nechá uspat, rozhodne si vše vyříkat s těmi, co ho zradili a špatně to pro něho dopadne. Díky tomu se ocitá v roce 2000 sám a bez prostředků. A spřádá plán jak vše napravit. Když zjistí, že se připravuje prototyp stroje času, využije toho a vrátí se zpět do své doby, aby napravil zradu a sešel se se svou osudovou láskou.

S tou osudovou láskou se Heinlein nějak pořádně sekl. Dívčině je v roce 1970 pouze 11 let, ale hlavní hrdina ví, že je to ta pravá, že si ji musí vzít. Jemu samotnému je třicet… Tak nějak nevím, co si o tom myslet.

Jeden z nejlepších Heinleinových románů, který rozhodně všem doporučuji.

14 01.10.2024

(SPOILER) Skvělá kniha, kterou jsem nyní po třiceti letech přečetl podruhé. Seriál Cirkus Humberto jsem viděl nespočetněkrát, a díky tomu jsem si všechny postavy z knihy dokázal dokonale představit.

V příběhu sledujeme životní osudy Vaška Karase z Horní Sněžné, který se spolu s otcem dostane v Hamburku k Cirkusu Humberto. Od prvního dne ho svět cirkusu zcela pohltí a malý "Vašku" je najednou všude. Postupem času se z něj stává krotitel zvěře, krasojezdec, akrobat... K tomu se přidává spousta vedlejších postav neodmyslitelně spjatých s životem v maringotkách – seržant Vacátko, Vendelín Malina, osmačtyřicátník Jan Bureš, Krejholec a další. Mnoho z nich jsou Češi, kteří mají "zlaté ruce" a zvládnou vyřešit cokoli. Cirkus Humberto byl původně italský, převzali v něm vládu Němci, ale postupně, zejména díky Vaškovi, v něm začíná převládat český živel.

Vašek dospívá a aby mohl vést cirkus, musí se vzdát své první lásky a vzít si "z rozumu" Helenku, dceru ředitele. Jejich syn však pro cirkusové řemeslo nemá pochopení. Cirkus se postupně dostává do dluhů, až se nevyhnutelně blíží jeho zánik. Děj se pak přesouvá do Prahy. Na každé stránce knihy je patrný hrdý autorův vlastenecký duch a jeho nadšení pro vše české. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1941, musela tehdy působit velmi povzbudivě, ukazujíc, že i Češi dokážou velké věci.

Ke konci knihy sledujeme, jak Vašek Karas stárne, ale objevuje talent ve své vnučce Lidušce, která se stává tanečnicí, a díky ní jméno Humberto přežívá.

Děj knihy začíná zhruba v roce 1864 a končí v roce 1925. Během tohoto období nás provází třemi generacemi cirkusáků. A opravdu, stojí to za to.

12 29.09.2024

(SPOILER) Tento román je naprosto jiný Crichton, než na jakého jsem zvyklý, a přesto bych autora poznal, i kdyby mi ho nikdo neprozradil. Skvěle napsaný příběh, který mě zprvu odrazoval svým tématem, ale nakonec mě vtáhl natolik, že jsem nemohl přestat obracet další a další stránky.

Hlavní postavou je jednačtyřicetiletý Tom Sanders, který již 12 let pracuje v IT firmě, která právě prochází fúzí. Tom je přesvědčený, že v pondělí se dozví, že byl povýšen na vedoucího divize, což je jeho dlouholetý sen. Místo toho se však vše změní v noční můru. Nejenže nezíská očekávanou pozici, ale začínají se objevovat problémy v továrnách, probíhá audit a navíc je jmenována nová vedoucí divize – jeho bývalá přítelkyně, se kterou se neviděl deset let. Hned první den v nové roli se ho pokusí svést. Tom je však šťastně ženatý, má děti a odolá, na poslední chvíli uniká z její kanceláře.

Následující den se situace dramaticky zhorší. Nová šéfová ho na poradě podrazí a obviní ho ze sexuálního obtěžování. Vedení firmy mu doporučí, aby přijal podřadnou pozici na druhé straně USA. Nikdo nechce slyšet jeho verzi událostí – přece by žena neobtěžovala svého podřízeného, navíc ještě nadřízená. Tom se ale rozhodne bojovat. Najme si právničku, svěří se doma rodině a ve firmě oznámí, že se bude bránit proti falešnému obvinění.

Třetí den probíhá arbitráž u soudu, o případu se píše v novinách a Toma začínají ostatní vnímat skrz prsty. Před soudkyní se mu podaří prokázat, že jeho nadřízená lže, ale ta splétá další a další intriky. Tom postupně zjišťuje, že za vším nestojí osobní msta, ale něco mnohem většího. Jeho boj se mění v součást širšího plánu plného lží a manipulací souvisejících s fúzí firmy.

Čtvrtý den Tom odhalí celou pravdu, rozplétá všechny intriky, způsobí "zemětřesení" ve firmě, které zasáhne jak centrálu v Seattlu, tak továrnu v Malajsii.

Kniha má své kouzlo i díky tomu, že dnes působí zastarale. Například Tom nadšeně popisuje výhody mobilního telefonu, který uchovává telefonní čísla, nebo vynález CD-ROM a jeho možnosti. Crichton skvěle popisuje i tehdy moderní technologii, jako je videohovor přes počítač mezi USA a Malajsií. V té době to bylo převratné, dnes to bereme jako samozřejmost.

Kniha se četla výborně, i když Tom byl občas trochu natvrdlý. Přesto ji rozhodně doporučuji.

4 08.09.2024

(SPOILER) Poprvé jsem tento dobrodružný román četl někdy na začátku 90. let. Nedávno jsem ho znovu objevil v antikvariátu, téměř v salátovém vydání, a nemohl jsem odolat - musel jsem si ho pořídit a během klidné neděle přečíst. Jedná se o příjemné, nenáročné čtení, ačkoli jazyk je již poněkud zastaralý, což není překvapivé, vzhledem k tomu, že kniha byla napsána v roce 1720.

Bob Singleton je prototypem dokonalého dobrodruha. Jako dítě byl unesen a vychován Cikánkou, dostal se na loď a stal se téměř otrokem (alžírští piráti u Newfoundlandu – to si ještě budu muset vygooglovat). Přidal se ke vzbouřencům a skončil vysazen na Madagaskaru. I když byl nejmladší mezi portugalskými vzbouřenci (mimochodem, podle Singletona jsou Portugalci nejhorším křesťanským národem na světě), stal se téměř jejich vůdcem. Dokázal se dostat z Madagaskaru na africkou pevninu a během několika měsíců, snad i jednoho či dvou let, prošel Afrikou až k Nigeru a západnímu pobřeží. Cestou obchodoval s mnoha domorodci, potkával tygry a lvy, objevil prameny Nilu, prošel pouštěmi a mimochodem objevil zlatonosnou řeku.

S velkým množstvím zlata se vrátil do Anglie, ale během dvou let všechny peníze rozházel, a tak se stal pirátem, který loupí v Karibiku, Indickém oceánu a dokonce i u Japonska. Nakonec se v něm ale pohne svědomí, přes Persii se pěšky vydá do Benátek a pak se vrací jako bohatý obchodník do Anglie, kde se usadí.

Kniha je krásně napsaná a v roce 1720 musela způsobit pozdvižení a přilákat lidi do Afriky a vzdálených moří. Ačkoli je děj šablonovitý a plný nepřesností, má své kouzlo.

5 01.09.2024

(SPOILER) Tak tady jsem asi četl naprosto jinou knihu než všichni, co to tady níže komentují. Bratry Strugacké mám opravdu rád, některé jejich knihy jsem četl opakovaně, a tohle byla jedna z posledních, která mi od nich chyběla. A byla to katastrofa. Musel jsem se přemáhat, abych ji dočetl. Kdyby tohle byla první kniha od Strugackých, už nikdy bych nesáhl po jejich další tvorbě.

Sledujeme dva příběhy o dvou spisovatelích. První je o uznávaném spisovateli Felixovi Sorokinovi, který právě prožívá tvůrčí krizi a tráví své dny neustálým vysedáváním s přáteli a diskusemi o literatuře a společnosti. Samý sarkasmus, samá ironie. Druhý příběh je o Viktorovi Banevovi, také spisovateli, což je takové alter ego Sorokina – postava z jeho vrcholného románu, který zatím nevydal. Děj se odehrává kdesi v západní Evropě, v militaristickém státě, kde se objevují tzv. mokrošové, nový vývojový typ člověka. Samý alkohol, pitky, rvačky, dekadence, nuda.

Příběh o Sorokinovi je psán v ich-formě a působí celkem realisticky. Druhý příběh je plný nekonečných dialogů a odehrává se ve městě, kde už několik let jen prší.

K této knize se už nevrátím a jen z úcty k bratrům Strugackým dávám dvě hvězdy. Asi nejsem ten správný cílový čtenář.

4 31.08.2024

Asi jedna z nejlepších motivačních knih a z knih o finanční gramotnosti, co jsem kdy četl. Poprvé jsem se k ní dostal před více jak dvaceti lety, kdy jsem měl období hltání všeho o motivaci a finanční gramotnosti. Od té doby jsem ji četl snad dvacetkrát, často se k ní vracím třeba i jen listováním. Teď jsem si ji vzal, že si ji opět po několika letech přečtu od první do poslední stránky.

Je to krásné jednoduché toulání po starodávném Babylonu, kdy se setkáváme s ctižádostivými Babyloňany, kteří přemýšlí nad tím, proč někdo se má lépe a někdo hůř. Bohatí obchodníci a bankéři je učí, vykládají jim své příběhy, zkušenosti.

Je to jednoduché čtení, jednotlivé kapitoly jsou samostatné příběhy, jen občas se tam prolnou některé postavy do více kapitol.

Osobně mám nejraději příběh o obchodníku s velbloudy Dabasirovi, který pro dluhy skončil v otroctví a dokázal se z toho dostat a stát se váženým občanem.
Všem rozhodně doporučuji k přečtení.

4 26.08.2024

(SPOILER) Poslední román od Noaha Gordona, který mi ještě chyběl dočíst, jsem měl doma deset let a teprve nyní jsem po něm sáhl. Bohužel mě čekalo zklamání. Je to jeden z jeho dvou nejslabších románů. Několikrát jsem se tak nudil, že jsem knihu odložil na několik dní a vůbec se mi k ní nechtělo vracet. Dokonce jsem musel začít číst znovu od začátku, abych se znovu dostal do děje.

Děj se odehrává v druhé polovině šedesátých let (Gordon knihu napsal v roce 1969) a sledujeme několik dějových linek doktorů ze Suffolkské nemocnice – Adama Silverstonea (hlavní postava), černocha Robinsona Spurgestonea a Kubánce Rafaela Meomartina. Osudy lékařů se proplétají; jsou tu operace, diagnózy a k tomu ještě osobní vztahy. Meomartino a Silverstone soupeří o pozici lékaře na fakultě, a manželka Meomartina se stane Silverstoneovou milenkou. Adam a Robinson se spřátelí a čelí rasovým předsudkům, zatímco Meomartino čelí rozpadu rodiny. Do toho všeho přichází první transplantace a první vážné vztahy mladých doktorů. Na pozadí se odehrává válka ve Vietnamu a vražda Martina Luthera Kinga.

Postavy jsou skvěle vykreslené, což je pro Gordona typické. Bohužel se ale chovají naprosto nelogicky – něco se načne a pak se to nedotáhne do konce. Chybí ucelený děj, a tak jsou to jen střípky z nemocnice během dvou nebo tří let.

Možná nejsem ta správná cílová skupina, a proto hodnotím knihu jen třemi hvězdami.

3 25.08.2024

Výborná kniha z roku 1976, plná naděje na dobývání vesmíru, krásné přátelské soupeření ruských a amerických vědců, první zmínky o čínském vesmírném programu. Na prvních stránkách sledujeme vědce, kteří plánovali lety do vesmíru pomocí raket – Ciolkovského, Goddarda a Obertha. Všichni byli krásně inspirováni Julesem Vernem.

Pacner knihu napsal s cílem přiblížit čtenářům složité technické a vědecké otázky srozumitelnou a poutavou formou. Zaměřuje se na to, jaké úsilí bylo nutné vynaložit, aby se člověk dostal do vesmíru, a jaké výzvy bylo nutné překonat. Kniha je obohacená o historické detaily a osobní příběhy protagonistů kosmického věku.

Na stránkách knihy sledujeme významné mise a osobnosti, které hrály klíčové role v dobývání vesmíru, včetně sovětských a amerických kosmonautů a vědců, jako jsou Jurij Gagarin nebo Neil Armstrong. Pacner v knize využil nejen své odborné znalosti, ale také osobní zkušenosti, neboť se v době studené války účastnil několika novinářských cest do SSSR a USA, kde se osobně setkal s mnoha klíčovými osobnostmi kosmického výzkumu.

Našel jsem tam pár drobných chyb, například že černomořské město Soči je na Krymu, nebo chybné datum narození otce čínské kosmonautiky. Dost zamlčené bylo také věznění Koroljova v gulagu – zmíněno je jen v několika málo větách. Koroljov přežil výslechy s zlomenými krčními obratli a musel pracovat na Sibiři v pracovním táboře – to vše v knize chybí.

Krásný je optimistický závěr, kdy Pacner nepochybuje o tom, že do konce 20. století se lidé dostanou nejen na Mars, ale pravděpodobně i na Venuši. Na poslední stránce knihy se zmiňuje o studii americké firmy Hughes, že v roce 2025 odstartuje mezihvězdná výprava k některé z nejbližších hvězd. Četlo se to velmi dobře. Bylo to mé první setkání s Pacnerovou tvorbou. Určitě si přečtu i jeho další knihy.

5 25.08.2024

(SPOILER) Tak nějak nevím, co si o této knize myslet. Často jsem četl, že je to nejlepší dílo bratří Strugackých. Mně se kniha líbila i nelíbila. Jsme vhozeni do děje, ve čtyřech kapitolách sledujeme střípky událostí a pak náhle přijde konec. Vše je v náznacích, nic nejde do hloubky a nic není vysvětleno. Jako kdyby si autoři nachystali základ pro román, načrtli to nejdůležitější, co tam má být, a pak to vydali s předstihem, aniž by se k tomu kdy vrátili.

Novela byla poprvé vydána v roce 1972 a odehrává se pravděpodobně v 80. nebo 90. letech 20. století ve městě Harmond, které se zdá být někde v Kanadě. Ve světě existují tzv. Pásma, která jsou obehnána zdí a nikdo neví, co vlastně jsou zač. Nacházejí se tam mimozemské artefakty, a neplatí tam některé fyzikální zákony. Tajně tam pronikají tzv. Stalkeři (slídiči), kteří sbírají artefakty a prodávají je. Jedním z nich je Zrzek Rod, hlavní postava knihy. Který je hnán touhou po zisku. Setkává se s dalšimí stalkery, narodí se mu zmutovaná dcera, pár let si posedí ve vězení, ale stále se musí vracet do Pásma.

Vrcholem knihy je diskuze profesora Pillmana s kapitánem Noonanem. Výborná teorie o návštěvě mimozemšťanů: přiletěli k nám, chvilku tu pobyli, zmizeli a odletěli, aniž by nás vůbec zaznamenali. Udělali si tady takový piknik, jako lidé na louce, a hmyz se pak diví odpadkům, pomačkané trávě, obalům od bonbónů, rozlitému benzínu…

Jinak, škoda, že se v knize nepíše žádná značka cigaret. Bratři Strugačtí mohli brát peníze za reklamu – každou chvilku si tam někdo připaluje další a další cigaretu. Bez ní se tam skoro nic neděje.

Závěr je takový nezávěr. Asi se ke knize už nevrátím, ale pokusím se shlédnout film z roku 1979, i když ten má být dost jiný.

8 24.08.2024

Poprvé jsem knihu četl někdy v polovině devadesátých let, nyní jsem se k ní vrátil podruhé, poté co jsem si ji náhodně koupil v antikvariátu.

Četlo se to skvěle. Neustále jsem u toho bloudil po wikipedii a po mapě. Je úžasné jak něco tak podrobného šlo napsat v době bez internetu, bez počítačů. Pan Bartoněk musel být chodící encyklopedie.

Na stránkách knihy je krásné sledovat jak se staré řecké báje propojují s kolonizací Středomoří a Černého moře. Během pár století se Řekové rozšířili na všechna pobřeží a přinesli svou kulturu. A pak v náznacích u několika měst naznačeno jen jak neslavně skončili – například Efes, Milét… Jiná města existují dodnes – Istanbul, Marseille.

Rozhodně všem doporučuji k přečtení a zamyšlení, jak by svět mohl vypadat jinak, kdyby antická řecká doba neskončila.

7 14.08.2024

(SPOILER) Jedná se o volné pokračování románu Rytíř Zlaté hvězdy a sledujeme zde osudy dokonalých sovětských lidí při rozvoji zemědělství na Kubáni. Oproti prvnímu dílu je to nuda, nuda a nuda.

Jedinou předností této knížky je dokonalý popis krásné přírody na Kubáni.

Na začátku knihy sledujeme jak všichni spokojeně žijí ve své vsi, ktrerá se po válce rychle rozvinula a díky elektrárně zmodernizovala. Ale obyvatelé zůstali ve stavu spokojenosti a tak někak usnuli na vavřínech. Proto přijíždí okresní tajemník Kondraťjev, aby kolchozníky v čele s hlavní postavou Sergejem Tutarinovem probudil k nové budovatelské práci. A tak kolchozníci nadšení Stalinovým plánem na přetvoření přírody vysazují ochranné lesní pásy, budují kulturní domy, zvyšují výnosy polí a hlavně pořád schůzují a schůzují.

V závěru knihy Sergej střídá odcházejícího Kondraťjeva a ten mu moudře radí, aby si každý den četl ve Stalinových spisech - tam je všechna moudrost, kterou potřebuje.

Nevadí mi číst budovatelské romány, ale toto bylo vážně cca 600 stran nudy.

5 30.07.2024

(SPOILER) Příjemná sovětská detektivka, odehrávající se na jaře 1979. Náhodně je objeveno rozřezané tělo, vyšetřováním je pověřen plukovník Kostěnko, který zjišťuje, že podobná vražda se stala již v roce 1945 ve Vratislavi.

Postupně odhalujeme, že za vraždou a také dalšími vraždami, které se postupně objevují, stojí bezcitný bývalý voják ROA, který na začátku druhé světové války přeběhl k Němcům a nechal se vycvičit v dokonalého záškodníka. V roce 1945 se mu pod skrytou identitou podařilo dostat zpět do SSSR. Ale nyní se rozhodl emigrovat na Západ a zahladit stopy po svém sovětském životu.

Na jednu stranu je až kýčovité, že každý zkrachovalec nebo zločinec je bývalý bělogvardějec nebo Vlasovec. Na druhou stranu mezi řádky autor Semjonov přináší kritiku zaostávání sovětské ekonomiky, navrhuje dovolit soukromé podnikání a nebo aby prodavačky měly procenta z prodeje.

Doporučuji k přečtení. Dost mě to chytlo.

5 26.07.2024

(SPOILER) O autorovi jsem nikdy neslyšel. Knihu jsem náhodou vzal do ruky v antikvariátu, zaujala mě anotace, a tak jsem si ji koupil. O chvíli později jsem přemýšlel, kam ji doma založit, a najednou jsem zjistil, že ji čtu a nemohu se od ní odtrhnout.

Je to klasické sci-fi ze 70. let, velmi podobné sovětským románům z daného období. Kromě toho, že se v budoucnosti lidé vypořádali s vykořisťováním a nyní mají v podstatě dokonalý komunismus, jsem tam nenarazil na žádnou propagandu.

U naší nejbližší sousední hvězdy Proximy se najde planeta, kde by mohl být život. Nejprve začnou Pozemšťané do sousední sluneční soustavy posílat sondy, pak první loď s lidskou posádkou. Ta však po příletu přestane komunikovat, a tak lidé posílají záchrannou kosmickou loď, kterou vede syn kapitána první lodi – Němec Uwe. Na palubě, kromě jeho ruské manželky Iriny, jsou jen další Němci.

Po 30 letech raketa dorazí na místo určení a my sledujeme probuzení z hibernace, problémy s přistáním na nové planetě, magnetické bouře, podivné rostliny, nález vraku první lodi a setkání s prvními kolonisty. Čte se to velmi dobře, někdy jsem to srovnával i s klasikou od Arthura C. Clarka.

Ano, jsou zde i úsměvné momenty, například jak v daleké budoucnosti používají děrné štítky a tištěné výstupy z počítače, nebo když při zkoumání nové planety lezou na kopce, aby měli lepší rozhled – tak nějak si spíše představuji průzkum pomocí dronů apod.

Určitě se pokusím sehnat další knihy od tohoto autora.

5 25.07.2024