Adapa komentáře u knih

Po čtvrtém díle série Heechee jsem měl chuť už s Pohlem skoncovat a nikdy s ním nepokračovat. Ale řekl jsem si, že zkusím prolistovat ještě tyto povídky a uvidím, jak to dopadne. A ono mě to chytlo. Tento pátý svazek ze série Heechee je naprosto jiný než vše dosavadní, nejedná se o deset povídek, ale v podstatě jen jednu, ostatní jsou jen takové dokumenty, krátké shrnutí apod. A bavilo mě to číst. Asi kvůli tomu, že tady nebyla samá přímá řeč, samé dialogy a tlachání o všem a o ničem pořád dokola.

Povídka Obchodníci z Venuše mě tak zaujala, že jsem ji okomentoval samostatně. Je to velice zajímavý příběh Audeeho Waltherse, který za každou cenu potřebuje vydělat peníze, aby si zachránil svůj život a milionářského turisty Boyce Cochenoura a jeho dvacetileté milenky Dorrie. Je to psáno téměř stylem sci-fi padesátých let a stojí to rozhodně za přečtení.

Díky této povídkové sbírce jsem zjistil, že Pohl umí psát, když chce umí dobře vše popsat, vysvětlit. Jen mu někdo měl asi poradit, že nemá používat neustále přímou řeč, filozofování o blbostech, tlachání o sexu a mohlo vše být zajímavější.

Většina věcí zde popsaných je už vysvětlena v předchozích čtyřech dílech, ale tady to je napsané logicky, stručně, zajímavě. Takže rozhodně to stojí za přečtení.

4 29.12.2024

Před čtyřmi lety jsem začal číst tuto Heechee sérii, nadšeně jsem si pořídil všechny díly a pak jsem se zhrozil toho čtení a po třetím dílu sérii odložil na potom. Teď po čtyřech letech jsem se vrátil a už chápu, proč jsem tehdy nepokračoval. Ne, nejsem asi ta správná cílová skupina. Ta knížka pro mě byla katastrofa a utrpení.

Robinette Broadhead je mrtvý, uložený v digitální paměti, je nejbohatším „člověkem“ a do všeho tak nějak kecá. Neustále si vytváří své fyzické dvojníky, kteří se účastní setkání s živými lidmi. Do toho ale neustále má simulace s dalšími neživými, bývalými lidmi a svým programem Albertem Einsteinem. V těch simulacích neustále mluví o tom, co pije za drink, jak neexistuje ani on, ani ten drink.

Je to jak kdyby se autor totálně zkouřil a měl myšlenky jen na sex a na alkohol. A k tomu je potřeba přidat nějaký rádoby děj, takže se tady objevují tajemní Vrahové, kteří chtějí konec rozpínání vesmíru a my sledujeme na x desítkách stránek filozofování o tom, proč to dělají a jaký vesmír si představují.

Nejvíce mě asi tak nějak bavila ta část o cca dvanáctiletých dětech (dvou lidských a jednom heechee), kteří se z asteroidu dostanou na planetu Zemi, na Tahiti. Ale i zde se objeví dva staří teroristi, kteří uprchnou z vězení (v tom vězení, má jeden z nich na noc robota, který vypadá jak mladá dívka, aby si mohl užívat sexu), děti unesou a zase jeden z teroristů má neustále potřebu přemýšlet nad tím, jak si na konci užije s tou cca dvanáctiletou dívkou.

Většina knihy je neustále jen tlacháním o tom, že virtuální simulace jsou dokonalé a rychlé a dá se v nich všechno, skutečný čas je neskutečně pomalý a nudný. Dále jsou tu Vrahové a všichni se jich bojí, všichni jsou z nich podělaní strachy, protože to a protože tamto. A musíme to slyšet neustále dokola.

A závěr je takový závěr, že i sám Robinette přemýšlí, co je to za konec a je to konec nebude to konec a co bude za milion let. A než se k tomu konci doletí, tak se zase musí zmínit, že virtuální osoby v dokonalé simulaci pijí a užívají jen sexu – no, na ten popis potřebovali o dost víc prostoru než moje dvě řádky tady.

5 28.12.2024

(SPOILER) Klasický Jeffery Deaver, který Vás nutí číst pořád dál a dál, neodkládat knížku a přemýšlet nad každou stránkou, nad každou postavou, která se tam třeba jen mihne, protože o pár desítek stran dál zjistíte, že ta postava byla dost důležitá.

Hned v úvodu se zase objevují tři rozdělané případy, včetně pádu obrovského jeřábu, takže ze stylu předchozích případů Lincolna Rhyma je jasné, že se tyto tři případy zase protnou. Celkem brzy se zjišťuje, že za pádem jeřábu stojí hlavní Lincolnův protivník – Hodinář. A tak je hned jasné, že teorie o sociálním bydlení je jen zástěrka. Hned mne napadla moje vlastní teorie, ale když o několik stránek dále tato teorie napadla i Lincolna, tak je jasné, že jsme oba vedle jak tak jedle. Deaverovi romány jsou vždy překombinované, případ v případu, teorie v teorii a přesně tak je tomu i zde.

Takže i zde vím, že ať se objeví jakákoliv přesná teorie a jistota, že zrovna tak to je a ten konkrétní člověk je objednavatel Hodináře a jde mu o to a to, tak pokud zbývá více jak cca 30 stran textu, tak je jasné, že ta teorie je špatná. V prvním díle série, možná ještě ve druhém nebo třetím ta překombinovanost teorií a zvratů byla taková přirozená, někdy i šokovala. Ale teď, když je to už šestnáctý díl, tak to působí nevěrohodně a až uměle natahovaně.

Líbila se mi krátká zmínka o Praze, kde se Hodinář plánoval sejít se svou partnerkou.

Když v závěru knihy umírá hlavní Lincolnův protivník a jeho partnerku se nepodaří dopadnout, tak je jasné, kdo bude nepřítelem v dalších dílech série. Tak se sám sebe ptám, v kolika dalších knihách bude Lincoln pronásledovat Ženu X.

Každopádně dávám plný počet hvězd, protože jsem se u toho skvěle odreagoval a přečetl to dost rychle.

4 26.12.2024

(SPOILER) Tato kniha mě v dětství minula a poprvé jsem si ji přečetl až nyní, a je to škoda. Kniha krásně zastarala, je to taková Verneovka napsané v Československu v 50. letech minulého století. Kosmonauti ve vesmíru píší inkoustovým perem, používají papírový blok, logaritmické pravítko, vaří si guláš a kouří cigarety.

Je 23. století, Země žije v ideálním komunismu, lidé právě vybudovali na Měsíci atmosféru a chystají se ho kolonizovat stejně jako Mars. A do toho se objevuje ve Sluneční soustavě kometa Sperenskij, která hrozí střetem se Zemí. Vědci zkoumají problém tří těles, se kterým jsem se tak poprvé setkal někde jinde než ve stejnojmenném čínském románu.

Zachránit svět před zničením se vydává posádka kosmické lodi RM-12 pod vedením starého kapitána Roberta Bertranda. Plán je jednoduchý, přistát na kometě, umístit tam atomové nálože, odletět a výbuchy kometu zničit – už je jasné, kde se Bruce Willis inspiroval ve filmu Armagedon.

Ale nic nejde podle plánu. Při přistání na kometě je raketa poškozena, nálože nevybuchnou tak jak mají, kometa se sice odchýlí, ale z odvážné posádky jsou robinzoni vesmíru, kteří na kometě putují sluneční soustavou. Schází se v knihovně, listují časopisy, studují hvězdné ročenky, debatují v klubech, vypráví si o vesmírných dobrodružství. Nějak tu chybí napětí, pořádný děj.

A přichází plán na záchranu. Přeletí se z komety Sperenskij na Halleyovu kometu, která zrovna letí zpět k Zemi.

Hodnotím průměrně, protože jsem se místy dost nudil.

4 15.12.2024

Docela mě to zklamalo, chyba ale asi byla spíše ve mně, že nejsem správná cílová skupina. Neznám příliš rumunské dějiny a geografii, tak jsem se neustále ztrácel a přišlo mi, že Daicoviciu to neumí napsat čtivě, tak aby zaujal jakéhokoliv čtenáře. Kniha mi přijde určena především pro Rumuny, kteří svou zem znají.

Námět jinak celkem zajímavý. Málo jsem toho věděl o Dácích, takže mě to donutilo dost googlovat, toulat se na wikipedii. Překvapilo mě, jak velký vliv měli řecké osady na černomořském pobřeží na Dáky.

Líbilo se mi, že každou teorii dovedl Daicoviciu obhájit. Pokud někde byly dvě nebo tři protichůdné teorie, uvedl je všechny a zdůvodnil, proč která by mohla být pravdivější. V textu se často odkazuje na svého otce, který byl také akademik a studoval dějiny Dáků.

4 04.12.2024

(SPOILER) Od Dänikena jsem četl již snad polovinu jeho knih, poprvé jsem se ale setkal s jeho beletrií a přiznávám se, že mě to bavilo. Dva třináctiletí mayští kluci mají být obětování bohu Kukulkanovi, ale podaří se jim skrze obětní studnu dostat do budoucnosti, do roku 1992, kde se setkávají s mladým švýcarským doktorem Peterem a jeho přítelkyní Helgou.

Skrze dvojici mladých kluků se Peter a jeho přátelé dozvídají o životě Mayů, o jejich náboženství, hrách, významech pyramid. A zjišťuje se, že archeologové spoustu věcí interpretovali naprosto špatně. A hlavně Kukulkan není bůh, ale je to kosmonaut z dálky.

Čekal jsem naivní happy end a k mé radosti nepřišel, takže to dávám jako plus pro autora. Překvapilo mě několik nelogičností. Například v roce 1992 všichni běžně používají euro nebo prakticky všichni obratem přijmou fakt, že mayští kluci jsou ze 14. století, ale mají problém připustit si, že by Kukulkan nebo jiní bohové mohli být mimozemšťané – jak kdyby to byla naprosto nová teorie, o které v roce 1992 nemohl nikdo slyšet.

Přečetl jsem to za jeden nedělní večer, čte se to dobře a chtělo se mi to rychle dočíst, abych věděl, jak to dopadne.

4 30.11.2024

Kratičká brožurka několika článků, které vyšly a anglických novinách v roce 1920, krátce po ruské říjnové revoluci. Zamyšlení nad tím, že za všechny revoluce ovládají židé. Ale nejsou to běžní židé, proto pravověrným židům autor nic nemá, to několikrát zmiňuje, snad aby nemohl být obviněn z antisemitismu. Za všemi tajnými organizacemi od dob templářů, přes zednáře, ilumináty apod., stojí židovská sekta, hebrejští spiklenci, kteří chtějí ovládnout svět.

Autor dokazuje, že prakticky za všemi revolucemi té doby jsou jen židé. Z 50 nejdůležitějších politiků revolučního Ruska je 42 židů. Revoluce roku 1905 v Rusku – vyvolána židy. Mladoturci, kteří dovedli k pádu Osmanskou říši – ovládáni židy. Maďarská republika Rad – židé. Revoluce v Portugalsku – židé. A tak by se dalo pokračovat dále. A jedou přesně podle plánu, který byl popsán v Protokolech Učených starších Sionů. Nejsem si tím jist, asi se jedná o Protokoly sionských mudrců – tak je znám já.

Krom toho obviňování židů ze všeho mě zaujaly tři myšlenky – židé nedopustí silné Polsko, protože to by znamenalo slabé Německo. A Evropu musí ovládat silné Německo a Rusko. Druhou myšlenkou je, že cíl ruských bolševiků (tedy židů) je ovládnutí Cařihradu a přes něj Jeruzalému. Je to tam zmíněno jen jednou větou, nijak to není rozvedeno. Nikdy jsem se s touto myšlenkou nesetkal, takže mě to dost zaujalo. A třetí myšlenka je, že v Palestině je 20 % židů a 80 % Arabů, židé nikdy nepřipustí emigraci židů do Palestiny, protože to je proti jejich plánu na ovládnutí světa.

Ani pořádně nevím, jak to hodnotit. Je poznat, že to je soubor článků. Dost chaoticky napsaných, také je tam docela dost překlepů. Mám to doma v knihovně asi osm let, teď jsem po tom náhodně sáhl a konečně to přečetl, nevím, zda se k tomu ještě někdy vrátím.

4 30.11.2024

(SPOILER) Velice povedený historický román, který jsem poprvé četl asi před třiceti lety. Bylo to tehdy moje první setkání s arménskou historií. Od té doby uběhlo spoustu let a na Kavkaze jsem jak doma a povahu Arménů znám z osobní zkušenosti.

Zejthuncjan popisuje vládu arménského krále Aršaka II., který vládne Arménii, která vírou patří k Byzanci ale myšlením spíše k Persii. Polovina jeho knížat by chtěla spojenectví s Byzancí a druhá by se klidně vzdala nové křesťanské víry a přijala perské zvyky. A mezitím je osamělý král Aršak II., který svým myšlením předběhl dobu, ale krutostí a chováním právě do té doby patří. Aby si nemusel vybírat mezi dvěma říšemi, rozhodne se vybudovat své město, kam pozve všechny chudáky, psance, vyvrhele, aby začali svůj nový život, aby budovali pod jeho ochranou město svobody, skutečně nezávislé město. Svého bratrance Nersese, skvělého vojevůdce a požitkáře donutí stát se katholikem – hlavou arménské církve. Svého synovce Glena se rozhodne zavraždit, jeho manželku si vzít za ženu. Zabíjí svého oslepeného otce Tirana.

Slibuje přátelství hned císaři a hned šáhovi. Chová se jak slon v porcelánu a nakonec poštve všechny prosti sobě – svůj lid, královnu, Byzanc i Persii. Milované město se mu hroutí před očima a vidí, že obyčejný lid nesdílí jeho sen, nechce se být za svou svobodu.

Aršak upadá do perského zajetí, je přikován řetězem ke zdi a tak dožívá své poslední dny, kdy přemýšlí nad svou vládou.

Bylo to velmi dobře napsané. Svým způsobem mi to připomínalo romány od Liona Feuchtwangera. Vadilo mi často nelogické chování některých postav. A dost velké zjednodušení. Vygoogloval jsem si osudy jednotlivých osob a zjistil jsem, že mezi katholikem Nersesem a králem Ašrakem byl velký spor o křesťanství, král prosazoval arianismus, katholik samostatnou arménskou církev – není o tom v celé knize ani zmínka. Význam králova města mi naopak přijde až příliš přeceňován, než tomu ve skutečnosti bylo.

Rozhodně doporučuji k přečtení a pochopení jiného myšlení a poznání exotického kousku země.

4 30.11.2024

(SPOILER) Před několika lety jsem se s nadšením vrhl na sérii Gateway od Frederika Pohla a zděsil jsem se, jak dokázal autor promrhat potenciál a nepodařilo se mi dodnes sérii dočíst. Když jsem náhodně koupil před několika dny Obchodníky s vesmírem v antikvariátu, bál jsem se do toho začíst. Během několika dní jsem snad pětkrát přečetl první kapitolu, protože jsem vždy zapomněl, o čem to bylo. Až jsem se začetl a dostal se cca na padesátou stranu, nemohl jsem se odtrhnout a chtěl jsem pořád pokračovat dále a dost mě to chytlo.

Je poznat, že to bylo napsáno někdy začátkem padesátých let. Odehrává se to někdy kolem roku 2050. A v tom světě budoucnosti všichni chodí pro informace do knihoven, neustále kouří, píší na psacích strojích ale hlavně žijí v přelidněném světě, který ovládají reklamní společnosti, které dávají své inzeráty (ve stylu reklamy z první republiky v Československu) i do knih a nebo je promítají na okénka v letadle, aby se cestující jen tak nemohl kochat pohledem ven.

Mitch Courtenay je reklamní šéftextař a dostává od svého šéfa zakázku snů. Nalákat lidi na kolonizaci Venuše. A tím proti sobě postaví druhou velkou reklamní společnost, která v rámci obchodních praktik je odhodlána ho zavraždit. Ale také po něm jdou i vlastní kolegové z firmy a najednou se mu celý život bortí.

Manželka Kathy je odtažitá a více se zajímá o trpaslíka Jecka O´Shea, který díky svým třiceti kilogramům váhy byl prvním astronautem, co doletěl na Venuši. Kolegové projekt sabotují, flákají se, vymýšlí si údaje. A když se to Mitch snaží napravit, najednou padá na společenské dno, pod cizím jménem se stává sběračem chlorelly v Kostarice, setkává se s tzv. konzouši, kteří jsou proti konzumní společnosti, proti všemu, co dosud Mitch uznával. Po večerech studují speciální spisy a jsou jak bolševici v evropském meziválečném období.
Z Kostariky se Mitch dostává až na osídlený Měsíc a tam odhaluje, kdo je ve skutečnosti jeho odtažitá manželka, dostává se zpět do své kategorie a odhaluje spiknutí, které ale dále pokračuje.

A pak přichází překvapující závěr, který mi přišel až překombinovaný, ale tak nějak ve stylu utopistických levicových myšlenek v 50. letech minulého století v USA.

Ani to nebylo tak sci-fi, ale spíše dost dobře napsaná satira na kapitalismus, na konzumní společnost. Člověk má jen svou cenu tím, že kupuje další a další zboží, čím více vydělává, tím více kupuje a dává vydělat svým bratřím. Čím nižší IQ, tím lepší, protože se nechá krásně ovlivnit reklamou.

A protože se musí prodat všechno, máme tu i reklamu na dětské cigarety Šlučík. Čím dříve děti budou kouřit, tím více budou kouřit v budoucnosti jako dospělí.

Za sebe rozhodně doporučuji a hodnotím čtyřmi hvězdami.

6 23.11.2024

Vše, co jste kdy učili v dějepise před rokem cca 1500, bylo naprosto jinak. Vše je zfalšované římskokatolickou církví, která stvořila nové dějiny, aby potlačila vše staré. Těmito dvěma větami se dá shrnout celá knížka.

Římská říše? Existovala, ale ve skutečnosti to byla řecká říše na východě a Keltové ve střední Evropě. Řím byl nevýznamný a až katolická církev ho vytvořila, aby měl papež kde sídlit.

Latina? Umělý jazyk, který vznikl ze staroněmčiny, která byla prajazykem Keltů, kteří ovládali celou Evropu (částečně se o moc dělili s Etruskama a Řekama) a ještě dokázali zkolonizovat Ameriku. Mniši v klášterech vymysleli z ničeho různé evropské jazyky, aby se mezi sebou Evropané nedomluvili - takové druhé babylonské zmatení jazyků. Takže mniši, kteří podle oficiální školní historie nedokázali nějaké rolníky apod. naučit latinsky, naopak své vymyšlené jazyky dokázali naučit celé národy a přinutit je, aby zapomněli na svou původní staroněmčinu - to přeci dává logiku :)

Temný středověk neexistoval, několik století v posledních tisíciletích bylo přidáno škrtem pera. Antická literatura neexistuje – vznikla až za posledních cca 500 let v katolických klášterech po Evropě.

Bohové v Latinské Americe byli Vikingové a Keltově. Existoval pevninský most spojující Evropu s Amerikou přes Grónskou a Island… Lidé ještě cca před pěti tisíci lety žili společně s dinosaury.
No, autorovy to do sebe všechno zapadá, vše má dokonale vyřešené, ve svých vlastních časových osách se orientuje, já se v tom ztrácel. V Americe se století ubírají, v Evropě přidávají, tím se dostáváme sem a tam a pak se nemůžeme divit, že indiáni z Ameriky útočí mezi mořskými národy na Egypt faraónů.

No, jak to zhodnotit… Asi bych neřekl, že je to ztráta času to číst. Že v lidské historii jsou nějaké nesrovnalosti je pravda. Takže je potřeba na každé šílené teorii najít alespoň kousek pravdy a přidávat si ho do vlastní skládačky toho, jak to mohlo vypadat.

V závěru si jen říkám, zda tomu všemu Hans-Joachim Zillmer skutečně věří a nebo je to jen takový marketingový tah na prodej všech jeho knih, kde všechny své teorie postupně spojuje.

5 20.11.2024

Krásně zestárlé sci-fi napsané v roce 1950 odehrávající se v době, kdy Země je přelidněná a lidstvo expanduje do celé Sluneční soustavy. Odhadoval bych tak nějak, že to může být někdy kolem roku 2020, co se v Heinleinově fiktivním vesmíru tento děj odehrává. Na Marsu žijí Marťané a na Venuši Venušané a lidstvo právě kolonizuje Ganymedes.

Z celé knížky vyzařuje nadšení pro průkopníky, pro svobodu a obdiv k hraničářům. Kolonisté vyráží na Ganymedes zakládat zde své farmy, chovat dobytek, sázet jabloně. A vše se učí tak dokonale rychle, jak kdyby celý život byli jen farmáři a nežili předtím v obytných buňkách bez oken.

Hlavní hrdina, asi šestnáctiletý Bill je dokonalý skaut. Je poznat, že knížka původně vycházela časopisecky v nějakém skautském časopise, protože v každé kapitole je alespoň jednou zmíněn skautský život, skautské oddíly, odznaky, chování.

Heinlein u této knihy byl nějak zvláštně naivní, viz ucpání díry po meteoritu v raketě kusem skautského oblečení a nebo to, že všude se dá chodit bez skafandru.

Dobře se to četlo, přivřete u toho oči nad nelogičnostmi a představte si, jak si v roce 1950 představoval začínající Heinlein naši dnešní dobu. Jeho představy byly lepší než naše realita.

4 03.11.2024

Tenká knížečka, která má téměř záhadologický název a také anotace svádí k tomu, že Sověti u řeky Ussuri použili tajnou zbraň proti Číňanům. Ale už na prvních stránkách je odhaleno, že nic takového nebylo možné a jedná se o krátkou seriozní knížku.

Pan Syruček ve stručnosti rozepíše historii rusko-čínských vztahů, popíše řeku Ussuri, krajinu a já se chytám za hlavu. Mám ve zvyku u čtení podobných knížek googlovat, toulat se na google mapách a číst u toho wikipedii. A právě srovnání této knížky a wikipedie mě překvapilo. Pan Syruček vydal knihu v roce 2010 a na wikipedii existuje několik článků z roku 2008 od různých autorů, které pan Syruček použil ve své práci, někdy doslova opsal celý odstavec aniž by změnil jediné písmeno. Toto mě docela překvapilo.

Pan Syruček se věnuje podrobně vztahu mezi čínskými a sovětskými komunisty, vysvětluje čínský pocit ukřivděnosti a pak přechází k válčení o naprosto nevýznamný ostrov Damanskij na řece Ussuri. Zapomenutý konflikt, který málem přešel v otevřenou válku. Sověti ostrov uhájili, roky běžely a v roce 1991 ho podpisem jednoho papíru předali Číně.

5 31.10.2024

(SPOILER) Klasický Heinlein ze svého zlatého období v 50. letech. Krásně napsané sci-fi ze starých dobrých časů, kdy Sověti chystali teprve vyslání Sputniku na oběžnou dráhu, ale Heinlein se už toulal po celé galaxii, kterou ovládá lidská civilizace.

Na okrajové planetě Sargon je prodán v dražbě dětský otrok – Thorby. Nikdo ho nechce, až ho koupí jednonohý žebrák. Thorby se naučí žebrat, přežívat na okraji společnosti, ale zároveň se učí mít pořád otevřenou mysli a vše si pamatovat. A zjišťuje, že jeho nový pán není jen tak obyčejný žebrák, ale je to špion Hegemonie, který chlapce adoptuje a vychová. Po smrti svého „taťky“ se Thorby dostává na palubu kupecké mezihvězdné lodi, kde je krásně popsané společenství kočovných Svobodných kupců, kteří na svých obrovských lodích putují od jedné planety ke druhé. Poznáváme různé mimozemské civilizace, jako například šestinohé Loisaňany.

Na palubě kupecké lodi Thorby sleduje omezení osobní svobody oproti svobodě celku, svobodě společenství. Kapitán lodi, který ve skutečnosti poslouchá všemocnou Babičku, Thorbyho adoptuje a naučí ho základům obchodu a vycvičí ho na palubního střelce. Kapitán lodi splní slib žebrákovi Beslimovi a předá Thorbyho první lodi Hegemonie, aby Thorby mohl pátrat po svém skutečném původu.

Thorby se přidává jako voják k mezihvězdné legii a ke svému úžasu zjišťuje, že žebrák Beslim byl málem maršálem celé legie a celý život zasvětil boji proti otrokářství. Po nějaké době se zjišťuje, že Thorby je ve skutečnosti dědic jedné z nejbohatších rodin v Hegemonii, na planetě Zemi. Jeho rodiče zmizeli, když mu byli asi tři roky a on se dostal do otroctví. Nyní se musí ujmout svého dědictví a stát se jedním z nejbohatších lidí galaxie. Ale zjišťuje, že nic není tak jak vypadá, že i zmizení jeho rodiny nebylo náhodné a tak musí odhalit jedno velké spiknutí.

Jedním slovem paráda. Četl jsem to asi po patnácti letech podruhé a zjistil jsem, že jsem si prakticky nic z toho prvního přečtení nepamatoval. Doufám, že se ke knize vrátím dříve jak za dalších patnáct let.

4 28.10.2024

Sbírka deseti povídek, z nichž osm je naprosto nezajímavých a nudných. Sledujeme mravní rozklad emigrantů, ztráty naděje a smyslu života. Aristokraté, milionáři, měšťané, továrníci, důstojníci a jiní, kteří utekli před bolševiky do emigrace, přežívají v pronajatých pokojích, sní své sny, ale postupně o vše přicházejí. Nuda, nuda a zase jen nuda. Nebavilo mě to příliš číst a divil jsem se, že autor takových povídek mohl napsat mistrovská díla jako Petr I. nebo Křížová cesta.

Pouze dvě povídky mě zde zaujaly a dobře se četly. Dobrodružství Něvzorova je asi nejlepší povídkou celé knížky, až by se podle ní mohla jmenovat celá sbírka. Sledujeme osudy zkrachovalce Něvzorova, který prchá před revolucí do Charkova, pak do Oděsy, Konstantinopole a Francie. Postupně se stává zlodějem, podvodníkem a téměř i špionem. Ztrácí stud, pud sebezáchovy a mravní zásady.

Zaujala mě také poslední povídka Spolek pěti, což je vědecko-fantastická novela, která mi trochu připomněla styl psaní Julese Vernea. Bohatí průmyslníci se rozhodnou tajně zničit raketami Měsíc, aby vyvolali pád burzy, vydělali na akciích, skoupili jiné firmy a v lidském chaosu zavedli diktaturu a převzali moc. Psáno v roce 1924, což z této povídky činí krásně sci-fi z počátků této literatury.

Celkově hodnotím s odřenýma ušima třemi hvězdami – a kdyby to byla moje první kniha od Tolstého, po další jeho tvorbě bych už nesáhl. Krom poslední povídky je ze všech poznat, že Tolstoj si sám prošel emigrací a raději ztratil svou hrdost a vrátil se po několika letech zpět a stal se Stalinovým pochlebovačem než by žil v emigraci bez milovaného Ruska.

4 26.10.2024

Cca po deseti letech jsem četl tento krátký román podruhé. Heinlein je můj TOP spisovatel, ale toto je jedno z jeho nejhorších děl. Je to neskonale naivní, chaotické a zvláštní.

Heinlein to napsal na konci 40. let, krátce po druhé světové válce. Odehrává se to přibližně o generaci později, tedy pravděpodobně někdy v 70. letech 20. století. Je to naprosto jiný svět než známe. Sovětské Rusko se pokusilo ovládnout Čínu, ale naopak Čínou bylo ovládnuto samo. Čína a Japonsko se spojilo do Panasiatského impéria, ovládlo Indii a porazilo USA. Tak začíná tento román. USA jsou dobyty a v jedné osamělé základně zůstává šestice vojáků a vědců, kteří právě objevili dokonalý vynález, který je zbraní, ale zároveň i léčí – tzv. Ledbetterův efekt.

Během dvou tří týdnů v celých USA přestává existovat jakýkoliv odpor, lidé se podvolí, všude jsou císařští úředníci, písemná angličtina je zakázána, krom Panasiatů nesmí nikdo vlastnit ani nemovitosti. Dolary přestávají existovat. Je neskutečně naivní představit si, že něco takového by se dalo zvládnout během dvou tří týdnů.

Pátá kolona jsou zrádci, ale šestá kolona to jsou skuteční patrioti, tak to vysvětluje jeden ze šestice přeživších na tajné základně. Tato šestice se rozhodne organizovat odpor. Založí nové náboženství uctívající boha Mota, aby zakryly svůj skutečný účel. Pomocí technické maškarády se rozšíří do dalších 68 měst USA, aby po nějaké době povstali a smetli panasijskou nadvládu.

Je zde popsán střet amerického myšlení a takového typického japonského v období druhé světové války.

Všemocná zbraň je nastavená jen na orientálce, kterým škodí. Běloši jsou vůči ní imunní. Někam se v knize vytratili černoši a Hispánii. Překladatel má nějak zmatek v anglickém výrazu pro bělochy, tak se mu tam občas nelogicky mihnou Kavkazané.

5 13.10.2024

Konstantina Simonova mám hodně rád, ale tato sbírka jeho válečných povídek mě nějak moc nechytla. Četl jsem ji již jednou asi před třiceti lety a v hrubých obrysech jsem si zapamatoval jen první povídku o politickém komisaři, který odsuzoval zbabělost. A myslím si, že po měsíci mi většina těch povídek zase splyne dohromady a zůstane opět jen u té první povídky, kterou si budu pamatovat.

Povídky jsou napsané ve 40. letech, ještě před koncem války. Většina z nich se odehrává na dnešním rusko-ukrajinském pomezí. Takže se tady prolínají osudy Ukrajinců a Rusů, kteří bojují za svou zem. Charkov, Kursk, Stalingrad, malé vsi kdesi ve stepích… Část povídek se odehrává v Jugoslávii mezi partyzány.

V závěru téměř každé povídky přichází „světlo“, po kterém je sbírka pojmenována. Je to nějaké prozření nebo naděje, že nyní už bude lépe. Hlavní postavy v závěru povídky sbírají síly, pochopí svůj osud a jdou se dále rvát s osudem – tedy s Němci.

Simonov se zde ale opět odlišuje od tvorby té doby. Chybí zde oslava stalinismu, propagace neomylnosti bolševiků. Musela to být obrovská odvaha napsat v tu dobu povídky, kdy vojáci bojují sami za sebe a nejsou jen figurkami dokonalého Stalina.

Dávám jen tři hvězdy, protože jsem se místy dost nudil.

4 05.10.2024

Dokonalé sci-fi ze starých dobrých časů. Poprvé vyšlo časopisecky v roce 1956 a to stáří tomu přesně odpovídá. Děj románu se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 1970, kdy je krátce po šestinedělní válce, která srovnala Washington se zemí, Los Angeles je největším městem USA a hlavní město je Denver. Auta jezdí sami asi jako dnešní Tesly, staví se roboti, fungují videotelefony, lidé podstupují hibernaci, ale zároveň používají psací stroje, logaritmická pravítka a neustále kouří cigarety.

Dan B. Davis byl právě podveden svou snoubenkou a svým obchodním partnerem. Vše zůstalo v troskách a tak se rozhodne spolu se svým jediným přítelem, kocourem Petem, postoupit hypotermii a prospat se do roku 2000. Než se nechá uspat, rozhodne si vše vyříkat s těmi, co ho zradili a špatně to pro něho dopadne. Díky tomu se ocitá v roce 2000 sám a bez prostředků. A spřádá plán jak vše napravit. Když zjistí, že se připravuje prototyp stroje času, využije toho a vrátí se zpět do své doby, aby napravil zradu a sešel se se svou osudovou láskou.

S tou osudovou láskou se Heinlein nějak pořádně sekl. Dívčině je v roce 1970 pouze 11 let, ale hlavní hrdina ví, že je to ta pravá, že si ji musí vzít. Jemu samotnému je třicet… Tak nějak nevím, co si o tom myslet.

Jeden z nejlepších Heinleinových románů, který rozhodně všem doporučuji.

16 01.10.2024

(SPOILER) Skvělá kniha, kterou jsem nyní po třiceti letech přečetl podruhé. Seriál Cirkus Humberto jsem viděl nespočetněkrát, a díky tomu jsem si všechny postavy z knihy dokázal dokonale představit.

V příběhu sledujeme životní osudy Vaška Karase z Horní Sněžné, který se spolu s otcem dostane v Hamburku k Cirkusu Humberto. Od prvního dne ho svět cirkusu zcela pohltí a malý "Vašku" je najednou všude. Postupem času se z něj stává krotitel zvěře, krasojezdec, akrobat... K tomu se přidává spousta vedlejších postav neodmyslitelně spjatých s životem v maringotkách – seržant Vacátko, Vendelín Malina, osmačtyřicátník Jan Bureš, Krejholec a další. Mnoho z nich jsou Češi, kteří mají "zlaté ruce" a zvládnou vyřešit cokoli. Cirkus Humberto byl původně italský, převzali v něm vládu Němci, ale postupně, zejména díky Vaškovi, v něm začíná převládat český živel.

Vašek dospívá a aby mohl vést cirkus, musí se vzdát své první lásky a vzít si "z rozumu" Helenku, dceru ředitele. Jejich syn však pro cirkusové řemeslo nemá pochopení. Cirkus se postupně dostává do dluhů, až se nevyhnutelně blíží jeho zánik. Děj se pak přesouvá do Prahy. Na každé stránce knihy je patrný hrdý autorův vlastenecký duch a jeho nadšení pro vše české. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1941, musela tehdy působit velmi povzbudivě, ukazujíc, že i Češi dokážou velké věci.

Ke konci knihy sledujeme, jak Vašek Karas stárne, ale objevuje talent ve své vnučce Lidušce, která se stává tanečnicí, a díky ní jméno Humberto přežívá.

Děj knihy začíná zhruba v roce 1864 a končí v roce 1925. Během tohoto období nás provází třemi generacemi cirkusáků. A opravdu, stojí to za to.

13 29.09.2024

(SPOILER) Tento román je naprosto jiný Crichton, než na jakého jsem zvyklý, a přesto bych autora poznal, i kdyby mi ho nikdo neprozradil. Skvěle napsaný příběh, který mě zprvu odrazoval svým tématem, ale nakonec mě vtáhl natolik, že jsem nemohl přestat obracet další a další stránky.

Hlavní postavou je jednačtyřicetiletý Tom Sanders, který již 12 let pracuje v IT firmě, která právě prochází fúzí. Tom je přesvědčený, že v pondělí se dozví, že byl povýšen na vedoucího divize, což je jeho dlouholetý sen. Místo toho se však vše změní v noční můru. Nejenže nezíská očekávanou pozici, ale začínají se objevovat problémy v továrnách, probíhá audit a navíc je jmenována nová vedoucí divize – jeho bývalá přítelkyně, se kterou se neviděl deset let. Hned první den v nové roli se ho pokusí svést. Tom je však šťastně ženatý, má děti a odolá, na poslední chvíli uniká z její kanceláře.

Následující den se situace dramaticky zhorší. Nová šéfová ho na poradě podrazí a obviní ho ze sexuálního obtěžování. Vedení firmy mu doporučí, aby přijal podřadnou pozici na druhé straně USA. Nikdo nechce slyšet jeho verzi událostí – přece by žena neobtěžovala svého podřízeného, navíc ještě nadřízená. Tom se ale rozhodne bojovat. Najme si právničku, svěří se doma rodině a ve firmě oznámí, že se bude bránit proti falešnému obvinění.

Třetí den probíhá arbitráž u soudu, o případu se píše v novinách a Toma začínají ostatní vnímat skrz prsty. Před soudkyní se mu podaří prokázat, že jeho nadřízená lže, ale ta splétá další a další intriky. Tom postupně zjišťuje, že za vším nestojí osobní msta, ale něco mnohem většího. Jeho boj se mění v součást širšího plánu plného lží a manipulací souvisejících s fúzí firmy.

Čtvrtý den Tom odhalí celou pravdu, rozplétá všechny intriky, způsobí "zemětřesení" ve firmě, které zasáhne jak centrálu v Seattlu, tak továrnu v Malajsii.

Kniha má své kouzlo i díky tomu, že dnes působí zastarale. Například Tom nadšeně popisuje výhody mobilního telefonu, který uchovává telefonní čísla, nebo vynález CD-ROM a jeho možnosti. Crichton skvěle popisuje i tehdy moderní technologii, jako je videohovor přes počítač mezi USA a Malajsií. V té době to bylo převratné, dnes to bereme jako samozřejmost.

Kniha se četla výborně, i když Tom byl občas trochu natvrdlý. Přesto ji rozhodně doporučuji.

4 08.09.2024

(SPOILER) Poprvé jsem tento dobrodružný román četl někdy na začátku 90. let. Nedávno jsem ho znovu objevil v antikvariátu, téměř v salátovém vydání, a nemohl jsem odolat - musel jsem si ho pořídit a během klidné neděle přečíst. Jedná se o příjemné, nenáročné čtení, ačkoli jazyk je již poněkud zastaralý, což není překvapivé, vzhledem k tomu, že kniha byla napsána v roce 1720.

Bob Singleton je prototypem dokonalého dobrodruha. Jako dítě byl unesen a vychován Cikánkou, dostal se na loď a stal se téměř otrokem (alžírští piráti u Newfoundlandu – to si ještě budu muset vygooglovat). Přidal se ke vzbouřencům a skončil vysazen na Madagaskaru. I když byl nejmladší mezi portugalskými vzbouřenci (mimochodem, podle Singletona jsou Portugalci nejhorším křesťanským národem na světě), stal se téměř jejich vůdcem. Dokázal se dostat z Madagaskaru na africkou pevninu a během několika měsíců, snad i jednoho či dvou let, prošel Afrikou až k Nigeru a západnímu pobřeží. Cestou obchodoval s mnoha domorodci, potkával tygry a lvy, objevil prameny Nilu, prošel pouštěmi a mimochodem objevil zlatonosnou řeku.

S velkým množstvím zlata se vrátil do Anglie, ale během dvou let všechny peníze rozházel, a tak se stal pirátem, který loupí v Karibiku, Indickém oceánu a dokonce i u Japonska. Nakonec se v něm ale pohne svědomí, přes Persii se pěšky vydá do Benátek a pak se vrací jako bohatý obchodník do Anglie, kde se usadí.

Kniha je krásně napsaná a v roce 1720 musela způsobit pozdvižení a přilákat lidi do Afriky a vzdálených moří. Ačkoli je děj šablonovitý a plný nepřesností, má své kouzlo.

5 01.09.2024