Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1526/bmid_pan-kaplan-ma-stale-tridu-rad-F2Q-1526.jpg
4
1271
1271
Laskavý humor příběhu je postaven především na zápase s angličtinou nejen pana Kaplana, ale i dalších přistěhovalců do New Yorku. Krejčí Hyman Kaplan má takřka geniální schopnost přešít jazyková pravidla tak, aby netísnila jeho neuvěřitelnou vyřídilku. Urputná vážnost, se kterou dospělí ke svému vzdělávání přistupují, přináší řadu zábavných a úsměvných situací. V legendárním brilantním překladu Antonína Přidala.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1995 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan!, 1976
více info...
Přidat komentář
Audio ČRo: Nevím, zda píši o této nebo první knize. Nicméně dílo o Kaplanovi je vskutku zajímavé. Humor dokáže být ošemetný, ale zde musím říct, že i když se zdálo, že se jde do krajností, nikdy nebyly nesnesitelné. Což je vzácné. Rozhodně zde byl nejeden moment, kdy jsem se strašně bavil.
Jak už napsali jiní: Klobouk dolů před překladatelem. Nebýt jeho brilantního překladu, kniha by rozhodně neměla tak vysoké hodnocení.
Fascinující český překlad, který je prakticky nejen napsáním úplně nové knihy, ale ještě o to těžší, že rekonstruuje anglický originál v unikátní oslavě českého jazyka. Už samo o sobě říká mnohé to, že na konkurenčním Goodreads jsou čtyři české edice a jen tři anglické. V počtu hodnocení ty české navíc velmi výrazně dominují. (Psáno v roce 2019, ale i v roce 2024 to platí, i když v jiných počtech.)
Takto, převedení příběhů přistěhovalců do Ameriky (v originálu ještě ve třicátých letech), kteří se svým vlastním způsobem učí angličtinu, přitom ji ohýbají až k prasknutí a tvoří tak jazykové hříčky, jejichž pointa často vychází až na konci kapitoly, je dílo mistrovské a nepochopitelné s ohledem na množství nutných změn v textu i jeho významu. A onu jazykovou část pak velmi zajímavě doplňují reálie dob dávno minulých, kdy byly Spojené státy americké ještě dočista jiným státem.
...bohužel, po několika kapitolách se text stává velmi repetitivní a zábavnost ze začátku neustále rozechvívající bránici smíchem už jen mírně zvedá koutek úst. Stačí necelá půlka a už víte, o čem je zbytek.
To mě mrzí. Taková věhlasná kniha a já jí nedočtu. No také smekám před překladatelem, je to úžasná hra jazyka. Ale číst se to nedá...80 stran pro ukázku...
Na divadelních prknech skvělé, jako kniha obdiv překladateli, ale bohužel jsem nedočetla až do konce.
Před panem překladatelem opravdu smekám. Čeština je krásný a bohatý jazyk. Rostenova jazyková kreativita je stále parádní. To se musí nechat. Logika pana Kaplana je pořád kouzelná a je skvělým lékem na špatnou náladu a na sychravé počasí.
Před pár lety jsem četla Pan Kaplan má třídu rád, smála jsem se u toho jako blázen a bylo to skvělý. Tohle je taky super, ale asi jsem si taky měla vybrat knihu, a ne tu nahrávku s Miroslavem Donutilem - aspoň tak si vysvětluju, že tentokrát mě to tolik nebavilo, i když šlo v podstatě o to samé, stejné prostředí i postavy, popleta Kaplan pořád ve stejném kurzu angličtiny pro přistěhovalce, stejný humor založený na jeho nepochopení cizího jazyka a nesmírné horlivosti, kvůli které si pochybení nehodlá připustit. Homoristický knihy je těžký adaptovat do zvukové podoby.
Po překladatelské stránce neskutečný výkon a smekám. To se snad nedá ani přeložit, to vesměs musel komplet vymyslet, aby to dávalo smysl. O knizce vim od mladí, mnoho lidi ji chválilo, ani nevím, proc jsem s ni cekala tak strašně dlouho.
Překlad Pavla Eisnera je úžasný a proto jsem se trochu obával číst verzi Antonína Přidala. Zbytečně. Jde vlastně o úplně jinou knihu, která je možná ještě lepší. Každému doporučuji přečíst obě verze.
Knihu jsem si přečetla opět po 30 letech. Překvapilo mě, že jako dítěti se mi líbila daleko víc. Po stránce překladu super výkon!!! Parádní češtinářské "berličky"! U mnoha slov jsem si vzpomněla na dětství svých dětí a jejich přežblepty. Obrat mé dcery "co je to bude?" používáme v rodině dodnes. Jen už jsem panu Kaplanovi nefandila tolik, jako před lety...mimo jeho nadšení z jazykové kreativity jsem na něm vlastně neshledala pozitivního vůbec nic a spíš mi lezl krkem.
Tento skvost mi byl dlouho utajen. A to by byla škoda. Do ještě větších výšin pozvedá knížku audio nahrávka s Miroslavem Donutilem. Ten je jako pan Kaplan naprosto nepřekonatelný. Ale bez tohoto knižního základu by to nešlo.
Jedna z mých TOP 10. Už jsem ji četla 3x. Je to kniha, která nikdy nezklame. Rozesměje mě, i když zrovna nemám náladu. Je prostě dokonalá. Šestá hvězdička za překlad! Vůbec si nedokážu představit něco takového překládat. :-D
Klenot každého čtenáře který má načteno. Na knihu jsem čekala dlouho, téměř dvacet let :) pak jdu s dcerkou na kontrolu a kniha čeká v knihobudce , takže radost dvojnásobná .
Tohle je klenot. Četli jsme s manželem nahlas na střídačku u mytí nádobí či vaření. Někdy jsme se smáli tak, že jsme několik minut nemohli číst dál. Nejedná se o komiku situační, ale jazykovou, proto obdivujeme práci překladatele, v podstatě si jazykové vtipy musel sám vymyslet, spousta jich z angličtiny určitě byla v podstatě nepřeložitelná. Perly jako Žižbardón a Dobrý drušstvo Chňapl-kterýho Fina u nás doma zlidovělo.
Na tuhle knížku musí být nálada. Byly dny, kdy jsem se začetl a dobře bavil, pak byly dny, kdy jsem jen nevěřícně kroutil hlavou jakože "ušli jsme dlouhou cestu, jestliže se naši předci smáli tomu, že si někdo plete slova v nemateřském jazyce." Holt není každý den posvícení.
On i charakter knížky - krátké "příběhy", které se začnou poměrně rychle opakovat - profesor záda nějaké téma, třída komolí slova, nejdřív málo, pak víc, pak se začnou dohadovat, vstoupí Kaplan a se suverenitou sobě vlastní začne svérázně obhajovat svoji pravdu. Třeba "Ementalska sýra, má v sobě díra." Profesor Parkhill dává hlavu do dlaní a je zase o něco blíž k nějakému zoufalému činu, třeba skoku z nějaké výškové budovy.
Přesto je to dobrá knížka. Je to klasika, klenot humoristického žánru. A navíc, má v názvu místnost!
A abych nezapomněl, klobouk dolů před překladatelem panem Přidalem. Osobně si myslím, že musel místy vlastně napsat úplně novou knížku, dost by mě zajímal originál, jen se obávám, že jsem na tom s angličtinou zhruba podobně jako pan Studniczka nebo Rosa Mitnick.. tak nic.
Já to snad nedočtu. Přitom na začátku jsem se i hlasitě smála a byla jsem nadšená. Ale příběh tam není a celá knížka je založená na hrátkách s jazykem a to se mně už zajídá. Ono je to stále na jedno brdo. Ale pana Přidala samozřejmě obdivuju. To je borec!
Úžasná kniha, která dokáže zvednout náladu a pomůže člověku se přenést přes obtížné životní situace. Pana Kaplana jsem četla před lety a v současnosti mě opět uchvátil jazykový koncert pana Přidala. Kniha oplývá inteligentním vtipem a laskavým humorem, založeným na hře se slovy. Zcela jistě patří mezi klenoty v mé knihovničce. Samozřejmě, že doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
O knize jsem se dozvěděl díky audioverzi Českého rozhlasu. Pustil jsem se ale do klasické četby... Příběhy ze třídy večerní školy, do níž dochází pan Kaplan, jsou skvělou situační komedií. Jedná se o skvěle využitý námět. Jakkoli jsou lingvistické hrátky skvělé a mnohdy velmi vtipné, tak je nutno v tomto případě podotknout, že se z logiky věci nemůže jednat pouze o překlady. Oba překladatelé jak první, tak druhé knihy, jež vyšly v jednom svazku, museli při své práci v podstatě napsat úplně nové knihy jen s využitím existujících kulis školy v New Yorku. Vytvořit takto propracované dílo využívající odkazy do tolika jazyků i si hrající s často zapomenutými rody a tvary českých slov, muselo být nesmírně náročné. Oba překladatelé se toho ale zhostili naprosto bravurně! Nutno ale podotknout, že co do komické stránky, je hra s jazykem u druhé knihy více propracovaná než v prvním případě. Jelikož je mezi oběma knihami ale dost velký časový rozestup, tak to může být způsobeno právě i "překladem" v jiné době s jinou mírou přijímání dvojsmyslných žertů, jelikož druhá kniha se občas lehce dotýká již té pomyslné hrany. Nikdy ji ale nepřekročí, a přes všechnu nápaditost pevně drží mantinely slušné zábavy na svém místě. Bylo to skvělé čtení, a celou dobu jsem byl v úžasu, jaké skvělé jazykové kreace je možné zkonstruovat. Smekám! PS: Vůbec nevím, zda pana Kaplana miluji, nebo nesnáším...