• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Shann Nix Jones

Tajemství vysmáté kozy

„O velké lásce a pokoře. Nemám slov.... příběh naprosto úžasné a obdivuhodné ženy.“
— Marisol

---

Tajemství vysmáté kozy

„Z bezstarostného života ve městě na farmu, kde práce nikdy nekončí. Příběh plný práce, útrap, nemocí a zoufalství, kdy už nevíte, jak dál. A přesto je tam velmi šťastná a stálo to za to.“... celý text
— LeHor

---

Tajemství vysmáté kozy

„Naprosto nádherná a okouzlující kniha! Lidé si pořizují drahé knihy, které jim řeknou, jak by měli žít, aby byli šťastní, přitom by stačilo si pořídit tuto knihu a člověk pochopí, že ne všechny útrapy, které se mu dějí, jsou ty nejhorší. Každý člověk je strůjcem svého štěstí a nikdo jiný to za něj nezmění, jen se nesmí bát změny, byť sebevětší. Po přečtení se mi line úsměv na rtech a celou knihu jsem s autorkou prožívala s pocitem, že jsem se v jejím světě opravdu ocitla.“... celý text
— IvetKl

---

---

Tajemství vysmáté kozy

„Tahle ženská má neskutečnou sílu, drajf a životní sílu, že zírám. Z chladného velkoměsta do drsného farmářského světa a tam se rvát o to, co máte ráda. Každý den, zas a znova , starat se o kozy na farmě, o výdělek, aby měli z čeho žít a nakonec bojovat s nemocí milujícího manžela, což se jí nakonec povede. Klobouk dolů. Je skvělé vědět, že občas je dobrý konec i ve skutečném životě“... celý text
— alenkacermi

---

Tajemství vysmáté kozy

„Na knížku jsem se moc těšila. Je to přesně čtení pro mě, možná i o mně. Prožívam teď úžasné kozí období:). Ke kozam mě přivedly mnohem přízemnejší důvody - na rozdíl od autorky, kterou k nim přivedla láska. U mě to bylo břicho - moje vlastní. Po jídle, jsem se totiž cítila jako velký pes, ten, co sežral kocicce a pejskovi dort. Takže nastoupily expozične-eliminační diety, což není nic jiného, než metoda pokus-omyl. Nejdřív jsem zkoušela eliminovat lepek. Dietu jsem dovedla k dokonalosti a napekla i vánoční cukroví bez lepku (mimochodem moc dobre), naučila jsem se péct kvaskovy žitny chleba, který čerstvý, křupavy, voňavý a s máslem považuji za úplně nejlepší jídlo na světě. Jen to břicho nebylo úplně spokojene. Pak jsem zkoušela dat pryč laktosu, jenže taky nic. K mé hrůze pomohlo vysadit vše, co pochází z kravského mléka. Protože bez mléka, na rozdíl od alkoholu, si život nedovedu představit, bylo rozhodnuto. Pořídit si kozu, je v dnešní době složitější, než koupit auto. Sice nezřizujete povinné pojištění, ale byrokracie je to velkolepá a garážovat ji musíte za určitých podmínek, na rozdíl od auta, nemůže stát na ulici. Když jsem konečně zvíře sehnala a jela si ho vyzvednout, v doprovodu všech dětí z našeho konce vesnice, které si nemohly takovou atrakci nechat ujít, začaly první komplikace. Majitelce odřekli zájemci druhé kuzlatko, a tak mne přesvědčila, ze když budu mít jen jednu kozu, určitě bude moc smutná a sníží se tím i dojivost... No, kdo by chtěl kozu s depresí? Tak jsem koupila obě. Následně jsme je začali strkat do kufru mého krásně udržovaného VW. Paní opět rázně zakročila, ze kozy jsou zvyklé na určitý cestovní standart a tudíž musí jet s námi uvnitř v autě. Po závěrečných chovatelskych radách, ze se každý večer češou kartáčem a mělo by se jim pravidelně zpívat, jsme vyjeli. Honzik, kterému jedna seděla na klíně, se celou dobu třásl strachem, aby na kozu nepřišla vyprazdňovaci potřeba. Naštěstí nepřišla, ale po několika minutách kuzlata naznala, ze prozkoumaji vozidlo. Já jsem křečovitě svirala volant a snažila se něco vymyslet, děti ječely. Tak jsem se rozhodla zkusit závěrečnou chovatelskou radu a kozam zazpívat. Vzali jsme to od lidovek, přes osvobozené divadlo, písničky z muzikálů, ale když největší dojem na obě kozy udělala národní hymna, bylo jasné, ze jsem koupila dobre. Podobných historek v mém životě přibývá. Ono “jen” sehnat kozla, naučit se dojit podle YouTube, protože ve škole nás učili kde co, ale takovou důležitou věc ne. Zatimco ostatní mé kamarádky sjíždějí na internetu poslední módní trendy nebo sleduji celebrity, já se zabývám technikou dojení event. péčí o paznehty. A když přijde konečně na věc, stejně za to nalite vemeno tahám, podle výrazu kozy, asi špatně. Svou výzvu pro rok 2020 - naučit se dojit kozu, jsem naštěstí pokořila a teď zkouším, co vše se dá z koziho mléka vyrobit. Skoro všechno, pokud to umíte :) K mému překvapení, jsou kozy zdrojem četných sociálních interakci, obzvlášť, pokud jako my, bydlíte u cyklostezky, kde je pasete. Opakovaně u nás zvoní lidé s různými podněty. Zda koza na pastve nemá hlad? Nebo žízeň? Ze jim musí byt horko! Zda nechce jinak uvazat, protože smutně kouká apod. Bezkonkurenční jsou situace typu - u bránky stojí neznámý muž řkouc, poté, co mne spatří: “ Dobrý den, vy mate tak krásné kozy, můžeme si je pohladit?” Prvotním reflexem mi vyletí ruce k hrudníku k mým 80B, ale pak se zdvořile usmeju a prikyvnu směrem ke svým rohatym ctyřnohym kamarádkám... Jejich foto si tímto přidávám do profilu.“... celý text
— Pralinka1910