Nová kniha
Znamení viny - Sharon Dempsey
Tajemství málokdy zůstanou pohřbená navždy… Druhý díl krimisérie ze Severního Irska. Když je v Belfastu nalezeno tělo Jamese McCalluma, jeho smrt vypadá jako... detail knihy
Populární knihy
Nové komentáře u knih Sharon Dempsey
Znamení viny
„Příběh v knize byl citlivý a dobře zpracovaný. Propojení minulosti a přítomnosti. Líbilo se mi, jak autorka dokázala pracovat se svou fantazií, ale zároveň i s fakty. Jak to probíhá u policie, hledání stop, motivu. Jaké dobré, ale i temné stránky má profese detektiva, policajta, vyšetřovatele. Jaký to má dopad na osobní život, rodinu, psychiku. A co mě opravdu zaujalo a fascinovalo, bylo vytváření profilu pachatele... kdo to byl, povahové vlastnosti, motiv, měl s tím už předtím zkušenost...
Co mi ale vadilo a co mi ruší celkový dobrý dojem z knihy je, že se to na začátku strašně natahovalo. První kapitola.. dobrý. Zaujalo mě to, vtáhlo. A pak... uběhlo 50 stran a nic. Uběhlo 100 stran a nic. Uběhlo 150 stran a konečně se začalo rozebírat to, o čem kniha je. Pak už to šlo samo. To už konečně bylo překvapení, drama, akce.
Nechyběla ani ta lidská stránka věci... Pocit viny, jak nás některé věci můžou pronásledovat každý den, každou minutu, jak se to promine do všeho, co děláte, všechno vám to připomíná. I to jak vaše mysl funguje v nejhorších momentech života, co jsou vaše priority, jak přemýšlíte a jednáte.
Ani nebylo překvapující, kdo za tím vším stál. Spíše bylo šokující, co se doopravdy stalo. Příběh rozhodně zasáhl citlivé místo a má pro mě zvláštní, citlivý, emotivní význam. Tohle téma ztracených dětí... je to vždycky hodně smutné a tragické.
Když se na konci dozvíme, co se doopravdy stalo... bože... to jsem měla na krajíčku. Bylo to tak ohavné, strašné, smutné! Na jednu stranu, dokážu pochopit, že když se někdo dostane do takové situace, tak ho přepadne strašný strach a hrůza, ale to řešení... to ne! Přece to, jak se k tomu postavíte, jak přijmete tu odpovědnost, tak to ukazuje, jaký jste člověk. A to, že někdo zareaguje takhle... to prostě už z toho lidského hlediska nechápu! A už vůbec jsem nechápala argumenty, proč to udělali... absurdní, ohavné, nelidské! Ani jednoho mi nebylo líto... Pro mě to jsou monstra!
A co rodina té holčičky? Tolik let, tolik zmařených životů! To mě popadal takový vztek a smutek... Hlavně mě zasáhlo to, že pro tu rodinu byla ze všeho nejhorší ta nevědomost. Nevědomost, co se stalo! Kdyby věděli, co se stalo, ať už by to bylo sebevíc hrozné a bolestivé, aspoň by znali pravdu, mohli by se s tím smířit a jít dál, ale takhle... Doufám, že si touhle situací nikdy neprojdu a ani nikdo z mých blízkých!
Dany a Rose... jiskření a silné pouto mezi nimi je. V knize to nebylo přehnané, že by to rušilo... spíš jsem si naopak říkala "tak už konečně přiznejte, co k sobě cítíte". Čekala jsem, že se konečně něco stane, ale byly tam jenom náznaky. Proto mě zajímá pokračování. Snad bude brzy!“... celý text
— TerezaMondeková
Chladné stopy
„Příběh se ukrutně vlekl. V podstatě 300 stran se tam vůbec nic zajímavého nedělo. Jen se motali v kruhu, nevěděli nic.
Na posledních 50 stránkách se konečně začalo něco dít, a došlo k vyřešení obou případů, zmizení Eden mi přišlo takové dost laciné když se vlastně celou knihu řešilo.“... celý text
— Evkae36
Chladné stopy
„Kniha mě zaujala krásnou a zajímavou obálkou, neskutečně zajímavým popisem. Knihu jsem si chtěla okamžitě přečíst. Mám ráda odložené případy, když se ptáte na ty správné otázky, tak nikdy není pozdě zjistit, co se stalo. Navíc mám ráda, když se v tomto žánru propojuje minulost a přítomnost, takže jsem byla zvědavá, jak to autorka podá. Knihu jsme sice přečetla skoro hned, ale musím říct, že z toho autorka mohla vymáčknout víc.
Neříkám, že se mi kniha nelíbila. Přišlo mi, že mezi hlavními hrdiny bylo nějaké to jiskření, takže jsem čekala, jestli se mezi nimi něco stane. I to propojení osobního života, problémů a starostí, plus ten pracovní život... bylo to zajímavé.
Líbí se mi, že autorka v knize popsala, jak náročná je práce takového detektiva. Jak vás to muže psychicky vyždímat, jak to ovlivňuje soukromí život. Zajímavé je i to, že v knize bylo popsáno, jak náročné je to pro člověka, který zažil něco takového. Co mě dost štvalo byl i přístup policie ohledně zmizení. Bohužel, i takové případy jsou. Někteří takové případy neberou vůbec vážně a ani si neuvědomují, jaký to muže mít vliv pro rodiny obětí.
Příběh mě chytl hned, během čtení jsem byla zvědavá, co se stane, jak to dopadne, občas jsem měla husí kůži, ale někdy se to docela natahovalo, přišlo mi, že se něco opakovalo. Během čtení mě napadaly různé otázky, některé věci jsem předvídala, jiné byly překvapivé. Napadali mě různé teorie, co se asi stalo. Nejvíc mě zajímal případ Eden... Jak někdo může jen tak zmizet? Žádní svědci, důkazy. Co se asi stalo?
Na konci už pro mě žádné překvapení nebylo... Dalo se to čekat. Ale dost mě mrzelo, že mi přišlo, že ani jeden případ nebyl dotažený úplně do konce. Čekala jsem, že se na konci dozvíme u obou případů, co se přesně stalo, že tam budou přesně popsány ty situace, ale... u obou případů mi zůstaly nezodpovězené otázky. Ale musím říct, že do dalšího dílu rozhodně půjdu, protože mě zaujala opět popisem, zajímá mě, jak se bude vyvíjet vztah mezi hlavními hrdiny.“... celý text
— TerezaMondeková
Znamení viny
„tak jsem tomu ještě dala šanci a udělala druhý pokus;
bohužel stejně nepřesvědčivé jako první díl...“
— babicka_amalka
Chladné stopy
„no, nepřesvědčilo mě to - chyběla tomu lehkost psaní i švih;
v podstatě nejzajímavější na knize pro mě byl popis atmosféry a života i chování lidí v době největšího teroru IRA;“... celý text
— babicka_amalka
