babicka_amalka komentáře u knih
neurazí, nenadchne - poklidné čtení nijak nadstandardních kvalit;
taková jednohubka na večer;
tak tentokrát musím říct, že film byl nepoměrně lepší, než kniha (ačkoli to v drtivé většině vnímám opačně);
roli jistě hrálo i skvělé filmové obsazení s Marlène Jobertovou a Charlesem Bronsonem, Jill Irelandovou, Gabrielem Tintim a dalšími a to, že film měl větší spád;
jedna z těch slabších v sérii: vždycky, když tam autorka začne příliš cpát politiku či příliš zdlouhavé popisy kmenových záležitostí, ubírá to na čtivosti;
Uf, to tedy bylo!
Začala jsem číst odpoledne a nedokázala přestat, dokud jsem ji nad ránem nedočetla.
Za román bych to tedy sice určitě neoznačila, ale bylo to hodně silné. Na tak malém prostoru tolik smutku a bolesti, přesto se člověk nemohl odtrhnout. Víc mě sice zaujala první část s osudy lidí před a těsně po válce, ale novější historie byla taky velmi výmluvná a pro dobu charakteristická.
Doporučuji, stojí to za přečtení v každém případě.
Potřebovala jsem si odpočinout od závažných témat v poslední době čtených knih - tahle knížka to zcela splnila.
Příjemné, lehce plynoucí čtení, chvílemi docela vtipné, chvílemi spíš smutné. Oddechové knihy Jenny Colgan mám na rozdíl od knih Julie Caplin ráda, je to minimálně "o 1 level" výše.
Velmi, velmi mrazivé čtení. Zejména, když je člověk pamětník a vzpomene si, jak jsme v prosinci 1989 sledovali s hrůzou v TV dění v Rumunsku, krvavý převrat a celé to šílenství, začínající v Temešváru a v mnoha ohledech dodnes neskončené. Spousta příslušníků tajné služby a jejich přisluhovačů zůstala nepotrestána dodnes (ostatně podobně jako u nás!) a mnohdy si dnes žijí lépe než jejich oběti. Denně by se mělo povinně předčítat všem těm milovníkům starých pořádků. Jenže se obávám, že oni mají hroší kůži a jen se nám vysmívají.
čteno v rámci čv - nakonec jsem z ní knihu vyřadila, protože recept neobsahuje a téma tím pádem nesplňuje (ač ji mnozí z tohoto důvodu do čv zařadili....);
no, první díl mě nijak nepřesvědčil, druhý je ještě slabší;
Krásné, i když trochu smutné čtení. Na to, jak je to krátké, je to nabité emocemi a moc se mi to líbilo.
Byla jsem velmi zvědavá na (pro mě) nového a neznámého autora ze zajímavého prostředí (kdysi jsem Andorru navštívila a moc se mi tam líbilo).
No, bylo to nemastné, neslané, nudné - zejména první dvě třetiny. Až v té poslední to bylo trochu lepší (víc zajímavých informací o Andoře, děj se začal trochu hýbat) - nicméně ani to nevyvážilo plytkost předchozích částí textu včetně postavy ufňukaného vyšetřovatele a knihu jako celek nemohlo zachránit.
Takový slabší průměr, několikrát jsem se musela opravdu přemlouvat, abych neodložila nedočtené. Škoda.
Při čtení recenzí jsem měla pocit, že jsme každý četl úplně jinou knihu ;-)
líbila se mi celá série, ostatně stejně tak i jiné knihy Kristiny Ohlsson;
podle webu vydala letos 4. díl - tak snad ho u nás brzy koupí, přeloží a vydají :-)
Na knihu jsem narazila náhodou - chtěla jsem vyzkoušet.
No, nebyla to dobrá volba.
Roztahané, nepřehledné, příliš mnoho postav i dějových linek, autorčin styl včetně občas zmateného přeskakování mezi dějovými linkami mi nevyhovoval; překombinované a místy násilné a těžko uvěřitelné (včetně otcovství Hermanna Göringa), nesympatická Erika.
Takže v mém případě se autorka k mým oblíbeným nezařadí a ostatní díly série si ráda odpustím.
opět velmi zajímavé čtení, i když závěr se dal částečně předpokládat; jen mi vadí, že jedna ze základních otázek zůstala nezodpovězena - tak snad v příštím díle?
ale přiznám se, že mě čím dál víc nevýslovně štval Amor - sebestředný nevyzrálý hlupák...
tak tady jsem se, nalákána anotací, opravdu netrefila; kromě toho, že se to příliš táhlo, tak mi to připadalo takové prapodivné, nepravděpodobné a "hrdinové" mi byli velmi nesympatičtí; není můj šálek čaje ;-)
opět skvělé čtení, od nějž se člověk nemůže odtrhnout :-)
Čarostřelec byl lepší; tohle bylo slabší a tak jsem velmi zvědavá na poslední díl :-)
na rozdíl od předchozích komentářů mě styl psaní této knihy příliš nenadchnul; téma zajímavé, zpracování nijak úchvatné, naopak;
před časem mě stejně zklamal i autorčin počin novodobý (Vlk na vodítku);
k mým oblíbeným autorům se v dohledné době nepřipojí;
příjemný příběh pro děti, napínavý, dobrodružný - celkem potěší;
právě jsem dočetla a myslím, že se z knihy budu ještě dlouho vzpamatovávat;
o vlastní detektivní pátrání v podstatě vůbec nejde; ale téma je tak drsné a tak aktuální: je děsivé, jak snadno lze zmanipulovat a zfanatizovat dav - ostatně vidíme to dnes a denně kolem sebe;
a je děsivé, jak zrovna tahle zdánlivě jasná myšlenka je tak strašně nebezpečná, protože stírá hranici mezi "mohu" a "musí se" a v první chvíli dobrovolná volba se převrací v nátlak či rovnou konání bez souhlasu;
a je děsivé, jak snadno dnes mnozí zaštiťují svůj nátlak údajným "právem" oněch, jichž se volba týká přímo;
a je rovněž děsivé, jak je to téma aktuální a hrozba reálná;
Dala jsem panu Bauerovi ještě šanci, ale promarnil ji. Prostě v jeho případě by bylo lépe nahradit kvantitu jím vydaných knih zvýšením jejich kvality. Takhle jsou to taková nepříliš kvalitní dílka a promarněný potenciál, protože náměty špatné nejsou - jen ta úroveň není na výši.