Šílenství davů
Louise Penny
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 17. díl
Vrchní inspektor Gamache je požádán, aby zajistil bezpečnost na přednášce hostující profesorky. Ačkoli váhá, proč by tímto měl být pověřen šéf oddělení vražd, zní to docela jednoduše. Ovšem jen do chvíle, než Gamache objeví odpudivou agendu profesorky Robinsonové. Požádá tedy vedení univerzity, aby akci zrušila. Ta to odmítne s odvoláním na akademickou svobodu a obviní Gamache z cenzury a intelektuální zbabělosti. Zanedlouho však začnou profesorčiny názory pronikat do rozhovorů. Šíří se a infikují. Pravda a skutečnost a klam jsou tak zmatené, že je téměř nelze od sebe odlišit. Z diskusí se stávají debaty, z debat hádky, z nich v boje. Ovšem Abigail Robinsonová lidem slibuje, že pokud ji budou následovat „Všechno bude v pořádku“. Jenže ne pro všechny. Když je spáchána vražda, připadne Armandu Gamachovi, jeho zástupci Jeanu Guyi Beauvoirovi a jejich týmu úkol vyšetřit zločin i toto mimořádné lidové poblouznění. A šílenství davů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2024 , KalibrOriginální název:
The Madness of Crowds, 2021
více info...
Přidat komentář
I já jsem po dočtení zůstala v zamyšlení ....
A přemýšlím nad poselstvím této knihy .... o manipulaci s davy a odvahou jedince postavit se proti zlu ....
Kniha má spoustu odkazů - tak, jak to mám ráda, na bajku La Fontaina o zvířátkách zasažených morem, na vybrané m,yšlenky ze světové literatury,
na oblast eugeniky .... a na morální zásady v člověku ....
Velmi ráda čtu díla této autorky a vracím se do té malé zde zasněžené vesničky - a sleduji dění a pospolitost svérázných obyvatel ....
Další ze sympatických a empatických postav vyšetřovatele - to je inspektor Gamache ....
.... Když vidíte kolem sebe tolik smrti, začnete si vážit života ....
.... Když vidíte tolik krutosti, začnete si cenit laskavosti ...
A když v závěru zaznívá myšlenka Boba Dylana " Ještě není tma, ale už se stmívá " - to cítím jako varování ....
A raději se připojím ke sdělení " všechno bude dobré " - a doporučím.
Ááá, konečně moje milovaná vesnička s oblíbenými postavami . Opět skvělý a čtivý díl. Gamache bych mohla číst pořád a pořád .
právě jsem dočetla a myslím, že se z knihy budu ještě dlouho vzpamatovávat;
o vlastní detektivní pátrání v podstatě vůbec nejde; ale téma je tak drsné a tak aktuální: je děsivé, jak snadno lze zmanipulovat a zfanatizovat dav - ostatně vidíme to dnes a denně kolem sebe;
a je děsivé, jak zrovna tahle zdánlivě jasná myšlenka je tak strašně nebezpečná, protože stírá hranici mezi "mohu" a "musí se" a v první chvíli dobrovolná volba se převrací v nátlak či rovnou konání bez souhlasu;
a je děsivé, jak snadno dnes mnozí zaštiťují svůj nátlak údajným "právem" oněch, jichž se volba týká přímo;
a je rovněž děsivé, jak je to téma aktuální a hrozba reálná;
Čím dál méně se dají případy ze Three Pines, toho quebeckého Midsommeru, číst jako detektivky. Protože Louise Penny vás donutí zpomalit skoro k zastavení a přemýšlet. Jak je možné, že se některé teorie lavinovitě šíří, třebaže jde o evidentní blud? Jak se stane, že věříme někomu, kdo je lump a každým svým slovem, gestem to dokazuje a ještě se tím chlubí? Opravdu chceme mít moc nad životem a smrtí? Ze zákona? Jak moc nás ovlivňuje osobní prožitek rodičovství? A co s námi vlastně udělala pandemie, ta v našich generacích první skutečně sdílená globální zkušenost? Zahojí se zranění, která si z ní neseme, vůbec někdy? - Ta pomalost se trochu podepisuje na závěru detektivní části. Gamache není Poirot - ten ví a oznamuje, Armand se prodírá k pravdě a váhá do posledního prozření. Tentokrát na mne toho myšlenkového "škatulat hejbání" bylo trochu moc. Ale co už - do Three Pines se příští podzim/ zimu opět s rozkoší vrátím. Všechno bude dobré...
Autorovy další knížky
| 2014 |  Zátiší |
| 2014 | Vražedný chlad |
| 2015 | Nejkrutější měsíc |
| 2017 | Hladový duch |
| 2017 | Pohřběte své mrtvé |
Jako vždy, inspirativní, neotřelé, nutící k zamyšlení.
Pro mě obzvláště těžké čtení. Pečujeme o dceru s hlubokou mentální retardací. Vlastní zkušenost a prožitky dodaly knize další rozměr. Jenom moje poznámka: předpokládat, že sourozenec postiženého dítěte převezme štafetu v péči o něj, je nesprávný postoj. Může k tomu dospět sám, ale musí mít možnost svobodné volby.