Populární knihy
Nové komentáře u knih Simona Nečasová
Tajemství ztracené holčičky
„Achjo! Já jsem z této knihy absolutně a těžce frustrovaná. Kde začít..
Námět - super. Není originální, ale to je jasné už dle anotace, takže to jsem ani nečekala. Co jsem ale čekala, tak byl aspoň trochu mrazivý příběh plný pátrání, zjišťování a samozřejmě strašidelných momentů.
Bohužel, ač má kniha velmi děsivou obálku, tak strašidelná vůbec není. Nebo vůbec...mohla by být. A zde se dostáváme k jádru pudla všeho.
Kniha by totiž mohla být ledacos, kdyby nakladatelství odvedlo dobrou korekturu a redakci. Ale bohužel. Už čtvrtá kniha z Našeho vojska je v tomto za mě absolutně otřesná.
Přes 60 chyb nalezeno pouhým čtením. Nesmyslné věty, nepřirozené plynutí příběhu, prostě vše špatně! "Vzpomněla si na to, co tělo mělo rádio"; "Souhlasila a ze stoličky (...) popadla tašku přes rameno." A to bychom mohli pokračovat.
Sanita přijede na nedostupné místo, s policií se tam dojet nedá, tady jedna postava působí totálně nedůvěryhodně a ví se to o ní, následně se jí věří. Hernajs na tohle jsem neměla nervy.
Samotný příběh nedokázal vcucnout, protože tohle neustále rušilo. Co ale mohu říct, horor to nebyl, spíš takový prazvláštní román.
Upřímně je mi líto autorky, protože každý potřebujeme pomoct, ale já, jakožto čtenář, mohu ocenit max námět.“... celý text
— Jidu
Tajemství ztracené holčičky
„Knížka byla plná chyb a slovních obratu, např. balerynky, raficka hodin jsem slyšela prvně, musela jsem si vygooglit.
Tomáš psal: vyzvednu tě v osm.
Další věta: přesně v šest slyšela přijet černý automobil české značky Škoda.
Nebo:
Její tělo se rozpomnělo, co mělo kdysi rádio.
Sanitka přijela do lesa, kam byl špatný přístup..Asi litala..
O slohu ani nemluvě, ten byl takový kostrbatý.
Dívčí román říznuty nadpřirozenem, pro nenáročné čtenáře.“... celý text
— Leena
Tajemství ztracené holčičky
„Příběh, ve kterém hlavní hrdinka čelí kostlivcům z "rodinné skříňky" a zároveň usiluje o mladého atraktivního vdovce, který se stará o dvouletou dceru. Větší problémy než s duchem zavražděné holky má hlavní hrdinka s vyšinutou ženou, jež si dělá zálusk na stejného muže. Román je velmi čtivě napsán a ani obsahem mě nenudil, proto nemám problém ani s udělením čtyř hvězdiček ani s doporučením knihy druhým.“... celý text
— Kakho-Oto
Tajemství ztracené holčičky
„Kniha na první pohled zaujme svou obálkou, ta je hodně povedená, avšak bude i obsah tak povedený.
Hana po přestěhování z města na venkov si vysnila pohodový život, chce provést po rozchodu s přítelem restart života a to se jí díky dědictví kdy získala roubenku na kraji lesa poštěstí.
Již po přistěhování se jí začínají dít podivné věci, okna se samy otevírají, nadpřirozená mlha před kterou utíkají zvířata zpět do lesa, a duch malé holčičky který ji prosí o pomoc, díky těmto příhodám začíná pátrat co se tu vlastně děje a proč se duch zjevuje právě ji.
Až doposud byl děj super, lehký hororový nádech s detektivní zápletkou kdy chcete vědět proč se to vlastně děje, tady do příběhu vstupuje romantická linka a já už vlastně žádné klady ke knize nemám.
Hana mi jako hrdinka z počátku byla sympatická a líbila se mi její odvaha kdy chtěla přijít na kloub záhadě, ale po příchodu Tomáška na scénu mi chováním začala připomínat ubrečenou náctiletou bez špetky rozumu, Tomáš ačkoliv v knize měl zastávat kladného hrdinu - kdybych mohla vezmu ho lopatou tak nevyrovnaného a nesympatického chlapa s hromadou vlastních nevyřešených problému bych ve své blízkosti nesnesla.
Celá kniha byla protkaná zdrobnělinami - Hanička, Tomášek, Maruška, Růženka , Amálka.. od poloviny knihy mi to začalo dost vadit a extrémně mě to při čtení rušilo, když si k tomu připočtu časové nejasnosti - rande si domluvíme na 20h ale v 18 jsem u tebe jak na koni
Knihu jsem dočetla jen ze zvědavosti zajímalo mě rozřešení příběhu ducha holčičky - ten se povedl, zbytek knihy byl za mě podprůměrný“... celý text
— Erinyie
Tajemství ztracené holčičky
„Příběh s nádechem duchařiny? Proč ne
Už při pohledu na obálku knihy jsem měla chuť si ji přečíst.
Hlavní postava - Hana se odstěhuje z velkoměsta téměř na samotu, do roubenky. Konečně chce začít žít podle sebe a věří, že zde se ji to povede
Ale bude to tak jednoduché a dle jejích představ? Nebo ji to někdo - něco naruší?
Haně se začne totiž zjevovat pravidelně duch.. duch malé holčičky Ale proč? Co od ní chce?
Vydá se tak do vesnice pátrat, ale měla to dělat? Na co přijde? Odhalí něco co odhaleno nikdy nemělo být?
Nechyběla zde ani romantická linka, když se Hana na první pohled zamilovala do mladého vdovce z vesnice.
Děj příjemně ubíhá, čte se poměrně dobře, i když jsou tam nesrovnalosti.
Doporučila bych knihu číst spíš na podzim, třeba při dešti s hrnkem dobrého čaje ne když venku paří sluníčko, jako jsem to udělala já Dodá to knížce tu pravou atmosféru.“... celý text
— lucie.svobodova
Simona Nečasová knihy
| 2021 |
 Tajemství ztracené holčičky |
| 2018 | Slza touhy - Román pro dívky, které rády sní |
Štítky z knih
Nečasová je 2x v oblíbených.