Sir Philip Sidney
anglická, 1554 - 1586
Populární knihy
Nové komentáře u knih Sir Philip Sidney
Škola noci
„Antologie začíná rozhovorem Eckermanna (Hovory s Goethem) s Goethem: E. poukazuje na to, že každý zná jen Shakespeara, avšak skvělých renesančních básníků bylo tehdy v Anglii mnohem víc. Goethe na to, že Shakespeare vskutku přečnívá, avšak kdybychom postavili Montblank na čistou rovinu, užasli bychom nad jeho výškou, mezi ostatními horami sice přečnívá, ale chápeme, odkud se zvednul. Anglické básníky vyzvedla doba rozkvětu Evropy v pokolumbovské době velkých objevů a cest. „Škola noci“ byl název tehdejšího okruhu spřízněných básníků, asi něco jako náš „Devětsil“ nebo jako spolek „Žaludečních realistů“ z Bolaňových „Divokých detektivů“ (haha, jestli tu knihu chcete brát vážně), zapátrejte v paměti a další básnické družiny vám určitě vytanou na mysli.
Když pominu své oblíbené Shakespearovy sonety, určitě bude mou oblíbenou v antologii „Poslední sbohem“ od Michaela Draytona. Drayton byl Shakespearův přítel a prý jeden z nejuniverzálnějších alžbětinských básníků. Jistě, byli i dokonalejší veršotepci než W.S., ale jak napsal F.X. Šalda: „Shakespeare žije proto tak intenzívně, že nám dává možnost dotvářeti ho, domýšleti ho, spolupracovati s ním. Požár, který rozdmýchává požár jiný. Dílo může žíti tak dobře svými takzvanými vadami jako takzvanými přednostmi...“
Hronova antologie není rozsáhlá, je přehledná a bude se vám dobře číst. Je svědectvím o šťastné době, dozajista šťastnější než je ta dnešní, plná nejistot.“... celý text
— Pablo70
Astrofel a Stella
„Eh... říkám to hrozně nerada, ale tohle bylo zkrátka zklamání. Sonety jako básnická forma mě neskutečně fascinují. Obzvláště si potrpím na jejich anglickou formu, to poslední vypointované dvojverší, kdy se všechny nitky provážou... *chef's kiss* Proto jsem se nemohla ubránit zklamání, když jsem zjistila, že Sydney ještě píše sonety Petrarkovské (teda, ne úplně, ale k tomu se ještě dostaneme). Nicméně mojí hlavní motivací k četbě téhle knížečky byla touha po poznání - Jak se z andělské paní Guinizelliho školy mohla stát černá dáma sonetů? Takže ze studijního hlediska to byla četba fascinující, nicméně sama o sobě... příznávám, že si mě nedokázala získat.
7
Když Příroda do černi zahalila
zrak Stellin, kryjíc jeho třpytný jas,
chtěla, jak malíř, tvůrce veledíla,
stínem na světlo upozornit nás?
Nebo si střídmou barvu vyvolila,
abychom zázrak ten viděli snáz?
Či aby rouškou nezakrytá síla
nevydala nás žáru na pospas?
Jen zázračnou moc chtěla ukázat?
Byť černá zdá se opakem být krásy,
dala právě v ní kráse rozkvétat?
Ať tak či onak: rozhodla se asi,
že sídlo Lásky má šat smutku mít,
na počest těm, co pro ni budou mřít.
Nicméně se domnívám, že Sidneyho chyba je to jen zpola (možná jen ze třetiny...). Překlad je velmi poplatný české tradici, obzvlášť písně na konci mají velmi český rytmus a z toho důvodu se skoro nedají číst (pravda, na originál jsem se raději nedívala). U pár sonetů jsem se na originály dívala a... působí zkrátka úplně jiným dojmem, překlad dělá naprosto nepotřebné změny (třeba mění vrabce na špačka a ne, není to kvůli rýmu) a často se zbytečně pokládá do kýčovitosti, kterou Sidney spíše zakrývá.
Nicméně z hlediska snahy o pochopení sonetové formy to bylo fascinující. Sidneyho sonety už totiž ukazují náznak přechýlení k anglické formě, u některých ta závěrečná trojverší dokonce vypadají tak uměle, že jsem v jednu chvíli byla přesvědčená, že to překladatel zpackal a narval anglický sonet do italské formy. (Je teda pravda, že v anglické verzi chybí rozdělení do slok, takže tam to nepůsobí jako pěst na oko.)
A i tématicky tu můžeme sledovat náznaky budoucího Shakespeara - černá dává kráse vynikat, ale sama o sobě krásná není. Stella je hvězda, což když se nad tím zamyslíte, nemá k andělovi tak daleko, ale tématem je i její tělo a rozhodně není dokonalá. A to ani nemluvím o tom, že Penelopa Rich, která je jejím předobrazem, je vážně fascinující historickou postavou a černé dámě... není nepodobná.
Celkově velmi zajímavá četba, ale ne úplně pro mě. Alžbětinská literatura je velmi sofistikovaná a tehdejší kultura se od té naší v mnohém lišila... Možná jsem zmlsaná z Hilského vydání Sonetů, ale s přiměřeným poznámkovým aparátem, novějším překladem a zrcadlovým textem by tenhle cyklus vážně prokouknul. Takhle... eh...“... celý text
— Jass
Astrofel a Stella
„pro mne srovnatelné, místy i lepší než Shakespearovy sonety“
— Smiragl
Škola noci
„Škola noci je opět jednou z krásně udělaných - jak po vzhledové, tak i obsahové stránce - knih KPP. Když se chcete seznámit a potěšit starou anglickou poezií, neváhejte a sáhněte po ní. Potkáte se jak se známými - Milton, Bacon, Donne, Spenser - tak i s méně známými jmény, ale i zajímavými eseji a dobovými citacemi. Nenechte si ji ujít.“... celý text
— nightlybird
Sir Philip Sidney - knihy
1987 | Astrofel a Stella |
1978 | Škola noci |
Žánry autora
Štítky z knih
renesance baroko anglická literatura William Shakespeare, 1564-1616 básně renesance (literatura) barokní poezie
Sidney je 0x v oblíbených.