• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Právní argumentace - Tomáš Sobek

Připravený text poskytuje nejen významné a užitečné informace o právní argumentaci, které budou reálně využitelné v právní praxi; kniha výrazně přesahuje případ... detail knihy

Nové komentáře u knih Tomáš Sobek

Argumenty teorie práva

„Vzhledem k tomu, že se v poslední době motám trochu těsněji kolem Brněnské katedry teorie práva, rozhodl jsem si udělat takové malé opáčko, pokud jde o základní zajímavé koncepty v ní řešené. Co je k tomu lepšího, než dílo Tomáše Sobka? Rozhodl jsem si ho tedy znovu přečíst od začátku, respektive dočíst ty jeho části, ke kterým jsem se posud nedostal. Nu a na počátku Sobkovy tvorby stojí Argumenty teorie práva, které posléze podstatně revidoval a rozšířil. Za přečtení každopádně stále stojí. Jistě, pro ty, kteří jsou po tvrdších a přesvědčivějších informacích, dojdou nejspíše uspokojení u Právního myšlení. Pokud chcete ale trochu dialektičtější vývoj (vývoj názoru autorova), toto je dobrý začátek. Kniha je zajímavá ve třech bodech: autor v ní věnoval více prostoru logice než v dílech pozdějších (což je dobře, třebaže já logice stále nerozumím a pociťuji akutní potřebu nápravy), vnáší do českého právního prostředí trochu racionálnější pohled na interpretaci a věnuje se alespoň ne zcela neracionálně pozitivismu. Pokud jde o interpretaci, musíme si uvědomit, jak moc zanesená v našem prostředí je. Běžná učebnice právní teorie (jimž se Tomáš Sobek mohutně vysmívá) obsahují výčet Gerlochových šesti metod (které máme jen u nás, to se fakt jinde nepoužívá), k nim přihodí nějaké povrchní poučky a pak jdou raději dál, přitom jen předstíraje, že interpretaci rozumí. Sobek přistupuje k argumentaci koncepčněji, při vnesení pozice textualistické, intencionalsitické a instrumentalistické (později přejmenované, tuším, na funkcionalistickou). Nadto přidává pohled jaksi temporální – tedy pozici originalismu, aktualismu a kontrafaktualismu (na poslední dvě jmenované se často zapomíná). To už dohromady tvoří poměrně složitou síť interpretačních pozic, za kterou jsem velice rád. Právní pozitivismus je, i rukou oněch nedobrých učebnic právní teorie, až příliš často dezinterpretovaný a pomlouvaný. Jestli se o právu někdy něco ve veřejném prostoru dovíte, bude to nejspíš nějaké lání na soudní rozhodnutí se slovy o "„soudcovském pozitivismu", což je samozřejmě absurdní. Sobek právní pozitivismus v některých bodech také desinterpretuje (v této knize), nebo alespoň pojímá dosti ploše, i tak se nicméně jedná o, na poměry, velice racionální pohled na tuto rozsáhlou právnickou větev. I zde se jedná o dobrý započatý směr (posléze samozřejmě dovedený podstatně dál), který si vlastně zaslouží pochvalu. A jistě. Kniha je na poměry autorovy v některých věcech nepřesná (Dworkinova pozice jedné správné odpovědi, otázka vztahu právních pozitivistů a nespravedlivého práva), či možná méně zajímavá. To je ovšem vlastně celkem drobná vada na kráse. Vlastně je to opravdu celkem dobré. (Pravdou je, že kniha je oproti jejím mladším sestřičkám poněkud slabá, pokud jde o etiku, ať normativní či metaetiku. O tom kniha ale není.)“... celý text
— Set123

---

Právní etika

„Dodatek po čase... Kniha stojí za zvýšenou pozornost hlavně pokud jde o Sobkův příspěvek názvem "Etika svobody", který je jednak skvěle napsaný a užitečný (sám jsem jej již v nejedné semestrální práci citoval), ale hlavně v něm pokládá základy nové normativní teorie - jichž jsem si při čtení nevšiml, jelikož jsem o faktu formování této teorie nevšiml. Jedná se o teorii kontroly, která je velice zajímavá (ale velice!), pokud ne jednoznačnou akceptovatelností (a nic takového ostatně beztak neexistuje), tak alespoň její hodnotou coby příspěvku do diskuse. Pokud byste o ní měli větší zájem, mohu s klidným svědomím velice doporučit knihu Jany Kokešové "Vládnoucí a ovládaní" a následně vydanou publikaci "Nepřirozené právo" opět od Tomáše Sobka, kde se do ní hlouběji noří. S teorií kontroly bude patrně souviset i jeho (údajný, ale informaci od mého informátora nemám důvod nevěřit) příklon ke kontraktualismu, který by se měl promítnout do další jeho chystané knihy.“... celý text
— Set123

---

Nepřirozené právo

„Á bože, tohle bylo skvělé. Sobkovy knihy takové bývají, to je pravda. Ale tahle byla snad zatím nejlepší. Je pozoruhodné sledovat jakým vývojem postupem času autor prošel. Jak se mění jeho dílo. A mění se. A zásadně. Jisté obsahy mne v průběhu čtení nutily otevřít po čase jeho knihu Nemorální právo. A bůh ví, jeden by neřekl, že je to ten samý člověk. Každopádně... Pokud jste jako já posud četli alespoň některé autorovy knihy, bude se vám na první pohled zdát, že tato nepřináší zase nic moc zvláště nového. A je to pravda. Nepohybujeme se již v okamžiku autorovy tvorby, kdy byl nosičem vody ze studny – přenášel znalosti a koncepty ze zahraniční doktríny do té naší, žalostně zaostalé s největším odborníkem na filosofii práva v podobě Pavla Holländera, což zase také není taková výhra. Tuto fázi překonává - a snad ji v čase překoná i zbytek akademické obce. V této knize už autor nenosí. Už tvoří. Předkládá nám již jednou dané informace, ovšem v novém kontextu. V tom smyslu je mimořádně důležitá prvá kapitola, která stanoví jisté výkladové paradigma, které je třeba mít při čtení na pozoru, nezapomenout na něj, protože pak zapomeneme na smysl textu. Tím paradigmatem je kontrola. Schopnost kontrolovat, ovládat, mít pod kontrolou, nebýt ovládán. Nejsem si jist, zda se mi v posledku jeho koncepce teorie kontroly líbí. Ale jistě je zajímavá. Sobek při jejím vymezování postupuje skoro dekonstruktivisticky. V různých pojmech relevantních pro právní a morální argumentaci odhaluje pojem kontroly – ty dekonstruované koncepty, jako zásluha, odpovědnost apod., odhaluje nakonec jako fíkové listy, sloužící k zakrytí jejich pravé podstaty, kontroly. Ale já si nejsem jist, zda do značné míry nepřehlíží, že sám pojem kontroly je takovým fíkovým listem, za nímž se ukrývá pojem "moc". Což by nás přeci jenom přesunulo někam jinam. Dále autor naráží na jisté problémy s koncepcí svobodné vůle, která se v některých ohledech s jeho tezí může trochu tlouct. Je i toho však vědom a vyvozuje z toho patřičné závěry – možná to sice oslabuje pozici kontroly jako ústředního konceptu, ne ale jako mimořádně významného konceptu, který je třeba zkoumat. Pominu-li ovšem tuto koncepční a veskrze názorovou polemiku, není knize co vytknout. Obsahuje klasicky ohromující množství poznatků, které mají schopnost ovlivnit aktuální pohled člověka na svět. Navíc nebývale dobře a snadno formuluje – stylistika autora e neustále posouvá k lepšímu. Je to příjemné a zajímavé čtení – z nějž mi vzešlo hned několik nahusto popsaných stran poznámek, které zde nemá smysl replikovat. Stačí shrnout, že kniha neobsahuje chyby, nepřesnosti, či klamy. Obsahuje maximálně teze, o kterých je lze vést polemiku. A to je dobře. Teze to nadto nejsou jednoduché a jistě požadují po čtenáři opakované a hluboké čtení. Sám jsem se ostatně snažil číst nejvýše kapitolu denně a sám text mne nutil číst pokaždé vícekrát. Jistě, některé pasáže knihy se trochu vzdalují od jejího jádra a jsou mi méně zajímavé - hodnotím tak kapitolu třetí, zabývající se tradičně distinkcí norem a faktů , u které si vůbec nejsem jist novým přínosem (v tom smyslu, že mi nepřináší nic nového, pokud jste autorovy předešlé knihy nečetly, tato kapitolka se vám bude hodit), osmou, která přeci jenom není, pokud jde o vysvětlení ontologické podstaty lidských práv nijak zvlášť hluboká a navíc s její argumentací mám vícero výtek (polemických; poznamenávám k tomu, že rozvahy nad morálním realismem a expresivismem jsou jistě zajímavé, osobně se mi však nelíbí jak lehce se k nim vloudil třeba Alexy, doporučil bych v tomto směru spíše Haplovy knihy) a devátou, která celkově vybočuje, soustředí se totiž na polemiku s Markem Káčerem. (K tomu viz i Hapla a jeho Utilitarismus a filozofie lidských práv, na stranách 28-30.) Naopak již zmíněná prvá kapitola, ale i kapitola čtvrtá o srovnávání, pátá o kontraktualismu či sedmá o expresivismu a charakteru liberalismu, tolerance a indiference, jsou čtením nezapomenutelným a mimořádně podnětným. I kdyby zbytek knihy nestál za nic, a to není pravda, i zbytek je naprosto precizní, jen jej subjektivně shledávám méně podnětným, už pro tyto části se čtení více než vyplatí. (Je tolerance liberální ctností?) Jenom jedna poznámka, snad pro mne netypická, závěrem. Kniha (fyzický objekt, artefakt, daný svazek) je naprosto krásná. Nádherná, precizně vyvedená. Je to nádherný artefakt, který se velice hodí do knihovny, navíc je každý výtisk signovaný autorem. Honem si to kupte, ať to máte doma. V tomto případě totiž autor provedl svou práci geniálně a navíc i Akademie věd předvedla mimořádný výkon. Prostě lahůdka.“... celý text
— Set123

---

---

Právní myšlení. Kritika moralismu

„Právní myšlení je jednou z těch knih, které jsou natolik zajímavé do svého obsahu, že tento obsah v praxi nelze komentovat. Je toho tam moc a všechno je natolik komplikované a zajímavé, že člověk vlastně neví co k tomu napsat. Autor na rozloze cca 520 stran pojednává o velice rozmanitém spektru problémů. Kniha pojednává o iuspozitivismu a iusnaturalismu, o argumentaci, interpretaci, i aplikaci práva. Zabývá se ospravedlněním trestání a svobodou, materiálním ohniskem ústavy, i homofobií. Obsahuje mimořádně zajímavou a poučnou pasáž o nacistickém právu (díky za ní, odkazem na Sobka je mnohem jednodušší vyvracet pochybné názory o pozitivismu v nacistickém právu). Probírá jednotlivé školy právního myšlení a vcelku kriticky je podává čtenáři, který se v nich pomalu ztrácí a tápe. To vše pod tíhou 2476 poznámek pod čarou a seznamem literatury o rozsahu 68 stran. O knize nelze hovořit jako o učebnici filosofie, ani jako o učebnici dějin právního myšlení, ona je čímsi víc. Jedná se o největší český sumář právního myšlení, který je pro čtenáře naprosto ohromující nelze ji dost dobře číst a při čtení ji nelze dost dobře pojmout. Ale až nastane ve vašem akademickém životě krušný okamžik, budete vědět kam sáhnout a s čím pracovat. Přínos knihy je obrovský a tento Sobkův počin je úctyhodný. Kniha je mimořádně komplikovaná, ale já ji mám rád a jsem rád, že je v mé knihovně a kdykoliv po ní sáhnu, myslím, že by ji měl mít v knihovně každý právník a student práv.“... celý text
— Set123

---

Argumenty teorie práva

„Nejsem právník a nehledal jsem knihu o konkrétním právu. Jako text o právu obecně a jeho vztahu k filosofii a logice mi tato kniha naprosto vyhovovala. Předběžná znalost filosofie či alespoň zájem o filosofické problémy je při jejím čtení výhodou.“... celý text
— tmancal