Václav Dvořák

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1921 - 2008

Populární knihy

Čím to je, že jste tak klidný?
Čím to je, že jste tak klidný?
Management v USA
Management v USA
Maria - postava víry
Maria - postava víry

Nové komentáře u knih Václav Dvořák

Čím to je, že jste tak klidný? Čím to je, že jste tak klidný?

„Mimořádně zajímavý příběh mimo jiné o válečných letech a životu duchovních v totalitním Československu a příběh jednoho skauta, mimo jiné zakladatele Jihočeské lesní školy.“... celý text
— TomaszP

Čím to je, že jste tak klidný? Čím to je, že jste tak klidný?

„Život velmi prostý a zároveň velmi silný. Kdo z nás by to dneska dal? Možná ano, možná ne... Mons. Dvořáka jsem měla to potěšení osobně poznat a knížka řekla i to, nač bych se ho byla ráda zeptala.“... celý text
— Vojslava

Čím to je, že jste tak klidný? Čím to je, že jste tak klidný?

„Dnes jsem během toho houbaření musela taky hodně myslet na strejdu Venu, pro kterého byly houby vášní. Hrozně rád je sbíral a jedl. Vždycky v lese trávil celé hodiny. Říkával, že je to pro něho nejlepší místo pro odpočinek, rozjímání a že se tam cítí nejblíž k Bohu. Ještě blíž, než někde v kostele... Já do toho lesa někdy chodila s ním. Často jsme si povídali o různých, obyčejných věcech nebo procvičovali němčinu, kterou on uměl výborně a já si ji už jen kvůli němu zvolila hned na základce jako cizí jazyk. Nikdy se mnou však nemluvil o své minulosti, o dětství, rodičích, dospívání, prostě o ničem. Něco málo jsem o rodině věděla od babičky, ale taky ne všechno... Jak jsem dospívala, začala jsem postupně zjišťovat, že si strejda kvůli svému povolání kněze zažil své a že každá etapa historie naší země jistým způsobem ovlivnila jeho život. Věděla jsem, že byl za války totálně nasazený v Linci a že byl popotahován komunisty a místo výkonu kněžského povolání musel pracovat ve fabrice a později v antikvariátu, ale to bylo všechno. Štvalo mě, že o svém životě chodí vyprávět cizím lidem do škol a mně nic neřekne. Doteď mě mrzí, že jsem nesebrala odvahu a nezeptala se ho přímo. Teď už se nemám zeptat koho... Letos, po 10 letech od jeho smrti a 10 letech od vydání této knížky, jsem se konečně rozhodla si jí přečíst a dozvědět se tak o strejdovi něco víc. Musím říct, že ještě teď po 2 měsících od jejího dočtení musím brečet. Vůbec jsem třeba netušila, že pomáhal převádět lidi na Západ. Zároveň mě zdrtilo jeho vyprávění o tom, čím vším si musel projít, hlavně teda v době komunismu. Když si jen vzpomenu, co se tam píše třeba o jeho výsleších a samovazbě v Ruziny... Naštěstí si díky své přátelské povaze, laskavosti a ochotě pomoci druhým dokázal udělat všude přátele, kteří zase byli ochotni pomoci jemu, takže se mu vždycky podařilo přežít i ty nejhorší chvíle. Rozhovor s panem Mazancem ovšem není jen o prožitých hrůzách. Je také o naději, víře, přátelství a názorech na církev a současnou společnost a situaci. Strejdu dodnes obdivuju za jeho disciplínu, neochvějnou víru v Boha, kterého se nezřekl ani v těch nejtěších chvílích a odvahu, se kterou pomáhal druhým, i když sám měl namále. A taky za to, že si na všem zlém dokázal najít to dobré a využít to v dalším životě. Chtěla bych být alespoň z poloviny jako on. Ale zatím jsem po něm podědila asi jen tu lásku ke knihám, Rakousku a němčině... O strejdovi a naši rodinné historii se tu zmiňuju taky proto, že jsem včera dočetla Pod krvavými nebesy, na což napíšu recenzi v nejbližších dnech. Při čtení jsem si na strejdu dost často vzpomněla. Více napíšu v připravované recenzi.“... celý text
— inkatenysek

Čím to je, že jste tak klidný? Čím to je, že jste tak klidný?

„Naprosto uvěřitelný příběh toho, co se tady dělo za komoušů. Vřele doporučuji, zvláště voličům KSČM a jím podobných (bohužel ti ale takové knihy nečtou). Nicméně kromě klasického příběhu ve vězení zde autor popisuje svou proměnu ve vztahu k Bohu, zvláště v těch nejhorších chvílích, to je si myslím ojedinělé.“... celý text
— joo

Přejít na knížky autora