Vojslava
komentáře u knih
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Barvité a vtahující, propojené výtvarnými motivy (vlastně bych chtěla docela vědět, jak si autorka Lininy obrázky představovala), strašné stejně jako kdysi Souostroví Gulag, i když se to skrývá za příběh jedné rodiny, který je až trochu hrůzně modelový. Příliš mnoho prostoru pro fantazii v závěru, bylo to, jako když praskne příliš napjatá struna... víc bych asi byla zvědavá, kdybych se ptala, jestli se svědectví dostane na světlo. Nicméně je to velmi kvalitní počtení a myslím, že mladším čtenářům může hodně říct a objasnit.
Katův odkaz
Vlastimil Vondruška
Protentokrát za čtyři hvězdičky, i když uznávám, že pro tuhle sérii mám víc slabost než pro Oldřicha z Chlumu. Příběh je zajímavý, zauzlovaný přiměřeně, jen souhlasím s předchozími komentáři, že je škoda uspěchaného konce, těch třicet stran navíc by knížce neublížilo. A jakýpak byl asi osud té hlavní milenecké dvojice z města Berouna? Těm bych dávku jejich knižního štěstí i přála... :-)
Papež reformátor
Austin Ivereigh
Nemohu říct, že je to čistá biografie - bez spousty sice dlouhých, ale pro Evropana v zásadě nezbytných líčení argentinské historie by text asi příliš smysl nedával. Nicméně cesta jednoho osudu je zajímavá a některé stránky osobnosti mého oblíbeného papeže jako by k němu ani nepatřily; stejně by to bez nich ani nešlo. Nejzajímavější pro mne byly jeho začátky, zejména jezuitské roky až do zvolení biskupem, ale se zaujetím jsem četla až do konce. A až do dneška, i když už vím, co "bylo dál" (kniha má přece jen už pár let), mne stejně neustále papež František dokáže pořádně překvapit.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Francis Scott Fitzgerald
Drobný klenot, dá se přelétnout rychle, aby čtenář ocenil lehce satirická naťuknutí kritiky společnosti v jakékoli době, ale také v ní pomalu přebírat slova, aby zachytil jemné nuance pochopení světa jako takového a třenic mezi vzájemně se nechápajícími generacemi. Zatím jsem udělala to první, ale rozhodně se ještě vrátím ke druhému způsobu. Benjamin stojí za to. A film až úplně nakonec, ať si můžu knížku usadit do vlastních kulis...
Hrob třinácté panny
Naďa Horáková
Ano, tohle je detektivka, která mne fakt pobavila. Je hodně propletená příbuzensky, vztahově, do toho trochu té duchařiny jak od Barbary Woodové a překvapivě / nepřekvapivý pachatel. Těšila jsem se na každou další stránku, jak to autorka dokáže JEŠTĚ zkomplikovat; a nakonec se to celé složilo jako karty do krabičky. Na kvalitní detektivky mám tedy vyšší nároky, ale nicméně to bylo příjemné počtení, byť si myslím, že historické prózy jdou autorce líp.
Ženy na pranýři
Naďa Horáková
Příjemný historický román, a cením si toho, jaký příběh dokázala autorka vystavět kolem nejspíš velmi stručné zmínky kronik, kterou zmiňuje v samém závěru. Setkáváme se se známými z prvního dílu i úplně neznámými a celá uzavřená brněnská společnost se začíná proplétat úplně reálnými vztahy. Velmi zajímavá byla jednání městské rady: poslechnout suché právo, nebo zohlednit lidi a dobré mravy, jak se zmiňuje závěr knihy? Zdá se mi, že tohle by mohla být ta drobná perla poučení ze zdánlivě pouze velmi košatého epického vyprávění...
Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Mám ráda tu poetiku, sladkou i hořkou, šedou i pestrou, osobní i přesažnou... i když mi jiné Magorovy sbírky "chutnaly" v době četby víc - zřejmě to záleží na přejemném vyladění textu a čtenáře v danou chvíli. K některým stránkám jsem se vracela, zvlášť ke své oblíbené: Nikdy jsem neplul po moři / a přece sedím v lodi... A budu se časem k těm stránkám vracet, to vím.
Nová doba
Marie Lamballe (p)
Silnější tři, ale příběh se poněkud vleče, hodně klišé, hodně modelových situací, aby bylo popsáno maximum problémů těsně poválečného Německa, stejně typizované postavy, které si - aspoň u mne - zatím příliš sympatií nezískaly, ale jako zběžné čtení do metra to ušlo. Určitě vezmu do ruky i další díly, základní linie bude asi Hilda a Louisa a případné děti, ráda se dozvím, jak tradičně příběh bude pokračovat...
Mizivá šance
Helena Brožíková
Pěkné oddychové čtení. Kriminální příběhy "starého střihu" víc akcentující vyprávění příběhu než samotné krimi-drama. První povídka se mi líbila trochu víc, měla spád a psychologičtější prokreslení postav, z druhé by se dala natočit hezká televizní epizoda. Každopádně jsem se v pracovní náročném týdnu dobře s autorkou odreagovala.
Církev jako matka a pastýřka
Paul M. Zulehner (p)
Dobře uspořádaný přehled pastorační teologie papeže Františka. Pro můj vkus bych uvítala asi víc citací z Evangelii Gaudium, ale uznávám, že na Amoris Laetitia se praxe lépe ukazuje, a knížka je evidentně reakcí právě na ni. K prostudování velmi doporučeníhodné, i když pro první seznámení možná trochu méně přehledné, chce to mít už něco málo načteno.
Sny nové doby
Anne Jacobs
Trošku zmatené zkřížení detektivky, červené knihovny a dobrodružného historického příběhu, takže jsem příběh docela přelétla. Konec je stejně ale až moc otevřený, jako by se autorka chystala na další díle. Nic moc si asi pamatovat nebudu, snad kromě psa... :-)
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Hvězdiček skoro pět - konečně první titul, kde se hlavní hrdina zanoří do pátrání, jak se patří, i když je na dovolené, a k tomu benefit mikrokomunity se skrytými a pečlivě ukrývanými tajemstvími a navíc ještě naznačené přírody, kterou jsem si s chutí představovala. Nakonec vyřešeno (i když tahání motivu z klobouku na posledních dvaceti stranách nemiluju, nebyl tak jasně naznačen), a navíc - Bergman zase ví o sobě něco víc, a to se počítá... Časem sáhnu po dalších dílech (a musím konstatovat, že mne víc baví autorčiny "zahraniční" tituly, takže na ty se těším víc, budou-li).
Doupě vlkodlaka
Peter Tremayne (p)
Doupě vlkodlaka mi připadalo trochu nevyrovnané - dlouho, předlouho se jakoby nic neděje, pak se hráz protrhne a na můj vkus se řešení vyřítí skoro až příliš rychle a v logice, kterou jsem si nijak příliš nevychutnala. Ale příběh je jako vždy vyprávěn dobře, relativně svižně, rozhodně tedy nezklamal. Ještě pár dílů zbývá, takže brzo zase vzhůru do starého Irska...
Listy
Kateřina Sienská
Výbor vyžadoval opravdu hodně volné čtení, protože na autorský styl jsem nebyla zvyklá, a abych dobře porozuměla, musela jsem být dost pozorná. Rozhodně obohacující texty a dobrá studie; v překladu se občas mihly až příliš moderní výrazy, ale na celkovém dojmu to neubírá. Kateřinu mám prostě ráda jako osobnost i prostřednictvím jejích spisů, a tak rozhodně nepovažuju četbu za ztracený čas.
Brněnské nevěstky
Naďa Horáková
Postav jako na orloji, detektivka i příběh, středověk příjemně podložený evidentním studiem literatury, ale spád takový, že mne žádná postava až tak úplně "nedostala", byť některé k tomu neměly daleko. Rozhodně je to však příjemné čtení, takže v sérii budu pokračovat, na podzimní pozdní večery k čaji dobrá vyhlídka...
Kdyby Ogden uměl česky
Ogden Nash
První pohnutkou k četbě téhle minisbírky byla Čtenářská výzva, ale netušila jsem, jaká je to rozkošná perla - o autorovi jsem neměla ani potuchy a české přebásnění (nemůžu snad ani mluvit o překladech) je víc než výborné; a ironie, která leckdy mohla být časová, mluví i k dnešku. Potěcha v deštivém víkendu, a ano, přečtete si a užijte si pěknou a nápaditou poezii!
Zbroj světla
Ken Follett
Jako zatím všichni Follettovy historické romány se mi dílo četlo hbitě a plynule, byť ty z jiných historických období mne v dané době zaujaly víc - nicméně je pravda, že tohle období je těžké vystihnout jednou dějovou linkou, a tak je potřeba zástup postav, aby byl obrázek aspoň trochu plastický. Takže jsme si užili továrny, dělníky, Bonaparta, ples u vévodkyně z Richmondu i Waterloo zase z jiného úhlu pohledu a s jinými hrdiny. Jsem spokojená, jen už autorovi pomalu moc nezpracovaných období nezbývá...
Buď hodná
Irena Piloušková
Tohle psycho se naprosto zřejmě nedalo vyprávět jednou linkou - pak by celý příběh byl neuvěřitelný, až by to bolelo. Tohle je rafinovanější, byť občas poněkud vleklé a občas v detailech vyprávěné dost prvoplánově, ale nakonec leccos je náznakem věcí, které se objasní o sto stránek dál. Nejčastěji bych byla na jednotlivé postavy ječela něco ve smyslu Copak nevidíš, že tohle je past, podraz, manipulace, která tě ve finále bude stát kus duše? A ačkoliv se některé pasáže zdají přestřelené, vím, že to často bývá černá skutečnost. Daně jsem její ztracení na konci moc přála.
Tělo sčítá rány
Bessel van der Kolk
Knížka, kterou jsem si už dávno chtěla prostudovat - myslím, že má očekávání splnila. Dobrý mnohoúhelný vhled do tématu, srozumitelný výklad fyziologie, zajímavé kasuistiky, nejzajímavější část byla terapeutická. Spoustu dobrých postřehů i podnětů, každopádně dobře strávený studijní čas.
Nic než důvěra
Jorge Mario Bergoglio
Nemohla jsem opominout dokument papeže Františka o mé biřmovací patronce! Potěšila mne její stručnost a odkazy na skutečně klíčové body toho, čím nás Terezka může (a asi trochu i má) inspirovat. A důraz na důvěru mne moc a moc potěšil - je to postoj, kterého je v dnešní době tak málo. Jsem moc vděčná, že tenhle dokument vyšel tak rychle a v tak pěkném překladu, rozhodně se cítím zas o něco bohatší.
