• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Václav Vágenknecht

Kočas 2014

„Dobré začiatky, zlé konce. Aj takto sa dá zhrnúť dojem z väčšiny poviedok tejto zbierky.“
— Adhara

---

Conan: Pobřeží krve

„Další kniha Vágenknechtových povídek z období drancování s pirátkou Bélit po boku. Možná bych předtím doporučil přečíst Bélitin tanec smrti, protože jsou tu mírné náznaky z předchozích dějů. Jinak je to stejná úroveň jak příběhů, tak stylu. Jako bonus je tady příběh o úplných začátcích Bélit a sledujeme, jak se postupně propracovala na svoji pozici nejdrsnější pirátky.“... celý text
— lampernaqui

---

Conan: Bélitin tanec smrti

„Ze své minulé knihy o Conanovi udělal spisovatel Vágenknecht téměř erotický román. Naštěstí se k podobnému duchu v Bélitiném tanci nevrátil. Což o to, poloodhalené dívky ke svalnatému barbarovi patří, ale všeho s mírou. Ve svých povídkách si vybral jedno specifické období, které je u Conana jedním z nejdůležitějších. Přeci jenom se jedná o jedinou nefalšovanou femme fatale. Kvalita povídek je celkem obstojná, nehraje se na žádnou velkou literaturu. Kupodivu nejvíc mě zaujala jedna z nejkratších prací, Sarkofág.“... celý text
— lampernaqui

---

---

Conan: Krvavá ostří

„Soubor několika povídek, které sice nejsou špatné, ale že by to byla nějaká sláva, to se říct nedá. Stejně jako ostatní jsem se podivil, jak se autor během psaní přiklonil téměř k erotické fantasy. Nebo byl možná jen líný neustále popisovat ženské oděvy, tak raději nechal slečny běhat bez nich. Zatím to byla moje druhá kniha od tohoto autora a ani jedna mě moc nepřesvědčila, že by se mu měly svěřit do rukou další příběhy.“... celý text
— lampernaqui

---

Conan: Krvavá ostří

„Trudoš docela vystihl podstatu této knihy. Postava silného barbara, která v ní vystupuje, nemá fakt skoro nic společného s Conanem. Václav Vágenknecht tak patří mezi autory, kterým se asi nejméně podařilo vykreslit pevně danou mytologii, náladu a styl Conanových příběhů a náturu jeho povahy. Přesto si nemyslím, že by to bylo až tak špatné. Kdyby se hlavní hrdina jmenoval prostě jinak, šlo by o vcelku záživné a dobře zkousnutelné "sword and sorcery" pro jednodušší a odpočinkovější četbu. I přesto, že některé zápletky jsou vzhledem k přímočarému a primitivnímu ději až příliš zbytečně překomplikované. Některé pasáže jsou i docela nechtěně vtipné - jako když se v džungli musí Conan spřáhnout s nepřítelem, aby společně mohli přemoci nepřítele společného. Pobijí při tom hordu pomatených opic a na základě toho si poté skládají poklony, jak je ten druhý udatný válečník, kterého ještě snad svět neviděl a tak dále. To bylo docela funny. Ale jsou zde i dobré kusy, jako třeba předposlední povídka, ve které se královna dostane do důlní šachty, kde je uvězněna neviditelnou stěnou a omylem oživí démona. Ten se rozhodne hrát s ní hru a nechá princeznu aby si zvolila šampiona, který za ni bude bojovat. Ona zvolí Conana. Démon poté s Conanem bojuje a Cimmeřan proti němu nemá vůbec šanci. Démon si s ním hraje, zmrzačí jeho milenku, zabije kolem spoustu dalších lidí a Conan je bezradný, protože ani jeho vlastní síla mu nepomůže... u téhle povídky jsem hltal každé slovo, to bylo dobré a originálě pojaté Sword and sorcery a navíc se něco výjímečně nevyřešilo silou. Jinak celkově zbytek povídek opisuje klasický mustr Conanových dobrodružství, jak už Trudoš níže popsal. Čili klišé jak má být, jen ta atmosféra a Conanův charakter chybí. Ale pokud už jste dočetli lepší tupé, jednoduché fantasy tohoto střihu, tak tahle knížka určitě není nejhorší volbou.“... celý text
— Gordonlord